Koncem července 2006 proběhlo netem volání SOS o utracení koťat. V stejných dnech přišla paní k mé veterinářce s podobnou "prosbou". Volala jsem tedy na kontakt pod výzvou SOS a byla jsem panem H. ujištěna, že jde o tutéž paní. Tak jsem začala problém řešit.

Za tři týdny, v neděli večer, zvoní telefon a volající pan H. mi s klidem sdělí, že jde o jiná koťata.

26. 9. 2006

Dvě koťata, černý kocourek a kočička, jsou dnes již v péči dočasné pečovatelky. Pokud se vám tito dva cvrčci líbí, můžete se na ně již brzo přijít kouknout. Teď je paní vymazluje :-)

2. 10. 2006 poslední zprávy od pečovatelky:

"Koťata jsou v pohodě. Miša je čim dál delší, zvědavý, hravý, krásně čistotný nebojácný kocourek, který si přede mne stoupne a mnouká, když se mu nelibi, co má v misce. Už si i na klin vyskoči a spokojeně přede, když ho hladím. Na našeho dospělého domáciho kocoura hrozive vrčí, když se jen přibliži, k peršanovi se přituluje, ten je mu asi krásně měkký a hřeje....

Máša je kapitola sama pro sebe, je krásně kulaťoučká, hraje si s Míšou, ale jak se někdo objeví v kuchyni, kde ti dva bydlí, sebevražedně se vrhá do jakékoliv škviry,."

Děkuji za pomoc paní Studierové a slečně Freiwaldové.     

Obě koťata již našla domov.