Na začátku tohoto příběhu bylo pěkné, zdravé a spokojené černobílé
kotě. Podle vzhledu a chování se zdálo, že první měsíce života téhle
sametové kuličky byly opravdu šťastné. A to je pro kotě, narozené na
malé vesnici, něco jako pro nás hlavní výhra v loterii. Tohle kotě se
jednou ráno objevilo na zahradě manželových rodičů. Obsadilo lavičku
na zápraží, ze které se celý den odmítlo hnout. Jasně dávalo najevo,
že tady hodlá bydlet. Nenechalo se vyhnat nikým a ničím. Asi jediný
člověk (kromě dětí), který měl z přítomnosti kočičky radost, jsem byla
já. Po návratu z práce jsem běžela do obchodu pro vhodnou krabici, ze
které jsem vyrobila provizorní domeček, který jsem vystlala flanelovou
látkou původně určenou na košili pro manžela. Z domu jsem přinesla
granule a čtvrtku odčervovací tabletky. Tchyni jsem vylíčila, jak se
budou mít, když jim tahle nádherná kočka bude okolo domu chytat myši.
Koťátko zblajzlo porci granulí i prášek a uložilo se k odpočinku do
krabice. Vypadalo to, že tohle jsme zvládli a Čikita našla nový domov.
Druhý den ráno jsem si přivstala, abych stihla ještě dosypat kočičce
krmení, dolít vodu a pomazlit....... Dorazila jsem právě ve chvíli,
kdy se můj tchán snažil kotě utopit v zahradním jezírku. Když mne
uviděl, lekl se a kotě uteklo. Později tvrdil, že ho chtěl jen
vykoupat... A tak putovalo zmáčené kotě k nám, i když máme při třech
domácích a jedné venkovní kočičce stop stav.
Koupání v ledové vodě se naštěstí obešlo bez následků. Kočičku jsem
provizorně ubytovala v přístěnku u domu. Druhý den po příchodu z práce
jsem zjistila, že kotě zmizelo. Podcenili jsme škvíru mezi podlahou a
stěnami a kočičce se podařilo vyklouznout ven. Nebyla k nalezení,
nikdo ze sousedů ji ani nezahlédl. Vesnice leží u frekventované
silnice, malému kotěti venku kromě aut hrozí i řada jiných nebezpečí -
kuny, psi, lidé, kteří kočky nenávidí... Po vsi jsem rozvěsila plakáty
s nabídkou odměny, ale po kotěti se slehla zem...Měla jsem pocit, že
jsem ji zachránila zbytečně. Po týdnu, když už jsem ztratila naději,
se stal zázrak. Plakáty zabraly, kotě se našlo. Zdravé, nezraněné, jen
velice hladové... Radost byla veliká, ale bojím se, aby se situace
neopakovala.

Kočička během jednoho dne u nás pochopila, k čemu je kočičí záchod a
vzorně ho používá. Je mazlivá, snad až příliš, a přesto, že už je jí
jistě okolo tří měsíců, chová se jako miminko. Při první příležitosti
se vám přisaje na ucho nebo krk a snaží se vycucat aspoň kapičku
mlíčka. Bez problémů však baští granule RC, ráda si dá i kvalitní
konzervu či kapsičku. Je odčervená a očkovaná.

Kočička měla už dvakrát veliké štěstí, doslova utekla hrobníkovi z
lopaty. Chci, aby prožila život u hodných lidí, bez nebezpečí, že ji
přejede auto, zakousne pes nebo ji připraví o život zlý člověk. Hledám
proto pro ni nový domov jen v bytě. Bydlíme na jižní Moravě, po dohodě
mohu kotě dovézt i do vzdálenějšího domova.

Může někdo Čikitce poskytnout hezký a bezpečný domov?

Šárka, kontakt: mars@t-zones.sk

10. 10. 2008

Kočička odejde do nového domova v Liberci.