Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ptáte se, jak se vede Žofíkovi....

12. 6. 2007

Stěhování našeho depozita bylo nečekané a v nejméně vhodnou dobu. Bylo velkou zátěží pro nás dva, ale hlavně a především pro kočky. 

Když jsme konečně nastěhovali miciny do prostor, kde by mohly být spokojené, nebyl k radosti důvod. Vrnislav zemřel pět dní před stěhováním. Těšila jsem se, že mu ukážu zahradu. Nestihla jsem to.

V místnosti, kde měla bydlet dvanáctiletá FeLV pozitivní kočička, ukazoval teploměr 5 stupňů. Topení nefungovalo. Bylo 19.ledna 2007, dvě ráno, poslední kočka přestěhována a sms od známé přála vše nejlepší k mým narozeninám.

Pak přišla rána s Žabkou. Poslední týden jejího života jsme byly více spolu. Nebyla jsem sto zvednout hlavu a vnímat ještě něco jiného. Její smrt a moje bezmoc. Máte to napořád. Není pravdou, že manipulací se stovkami koček si na smrt zvyknete. 

Když si vaši kočičku odnese zákeřná infekční choroba, jste více ve střehu. Čekáte, co přijde. Sledujete další kočky a všude a ve všem vidíte příznaky stejné choroby.

Žofík zhubnul během půl roku o 0, 8 kg, jeho srst byla matná, slepená, byl smutný. Málo jedl. Odběr krve 11. 4. 07 ukázal vysoké celkové bílkoviny, poměr albumin/globulin 0, 4, ale žádné příznaky probíhajícího zánětu. Bez zánětu nebyl důvod k vysoké hladině bílkovin a takovému poměru. Ledaže by organismus bojoval s virem. Doktorka Kyselková se na mne dívala s lítostí a spoluúčastí, která nesignalizovala vůbec nic dobrého. Stručně řečeno - další kočka s FIP. 

Nasadili jsme Virbagen. Při dalším odběru krve /30. 4./ byly výsledky o něco horší. Část krve jsem odvezla na veterinární ústav. Zjistili, že Žofík má velmi slabý imunitní systém. Byla jsem ráda, že jsem toto vyšetření nechala udělat, neboť vyloučilo pokusy o použití kortikoidů, které jsou u FIP doporučeny a staly se jakousi součástí "klasického postupu". Dále nutno podotknout, že test FeLV a FIP /míněn běžný test na přítomnost protilátek proti coronavirům/ je u Žofíka negativní. Tím nechci říci, že Žofík FIP netrpí, ale to, že každá jednotlivá nemocná kočka je individuálním případem a je nutno se na ni tak dívat a ne "nasadit hned osvědčenou léčbu".  

Na počátku léčby jedl Žofík velmi málo, neměl chuť. Často měl kolem sebe několik misek s různými dobrotami, ale do všeho jen ďobl. Potrava mu vypadávala z tlamičky a zvracel. Při jídle mu velmi nepříjemně vrzalo v pantech. Musela jsem jej mnohdy krmit, ačkoliv se bránil a podobnost s Žabkou byla velmi deprimující.

Pokud však teď čekáte neveselé pokračování, budete překvapeni. Stejně jako já.   

Žofík v současné době léky proti zvracení vůbec nepotřebuje, jí s chutí, a myslím, že dokonce přibral na váze. Je úsměvné, jak si dokáže o jídlo říct a hlasitě se dožaduje, když nedodržím pravidelný režim. Dokonce mne jednoho dne přišek okouknout do místnosti, kde jsme seděli se zájemci, aby zjistil, díky komu ještě nedostal odpolední svačinku :-) Pro někoho běžná věc, ale v případě kočky se silnou artrozou, která dříve skoro vůbec neměla zájem chodit, je to skoro důvod k oslavě :-)

Obrazek

Jeho království je na kuchyňské lince, kde polehává a jí. Když chce, může se vyhřívat na slunku v zimní zahradě, může prostě cokoliv. Chtěla jsem jej vzít na kšírách na zahradu, ale velmi se bál. Baští spoustu vitamínů, denně dostává antibiotika a interferon injekčně jednou za týden. Když jej hladím na břichu a nos zabořím za jeho ucho :-), spokojeně vrní. To dříve nedělal.  

Nevím, jak dlouho nám bude toto štěstí přáno, ale jsme rádi za každý den tohoto příznivého závanu osudu a chtěli jsme touto zprávou potěšit i vás.

Omlouvám se, za pouze jedinou a velmi nekvalitní fotografii, ale zlobí mne fotoaparát.  

            

       

 

Náhledy fotografií ze složky Kocour Žofík

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

předurčení

(Elen Maňasová, 13. 6. 2007 15:17)

smutná jsem já i pečovatelka a myslím, že to tak má být. Když si prohlížím fotky toho špunta, jinak být nemůže a nemohu se na to dívat tak, že mu nebylo dáno. Tento úhel pohledu je mi cizí.
Koťata byla předčasně a zbytečně odebrána od matky a tak zase jediné, co mi připadá za roky pomoci kočkám dané a věčné je lidská hloupost, nechuť uvažovat jinak a udělat něco jinak, lenost zvednout zadnici a nechuť až neschopnost přijmout zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. A až v důsledku této danosti není zachráněna kočka či dokonce zemře.

Nesmutněte,

(Lucie, 13. 6. 2007 12:41)

paní Maňasová, zrzečkovi asi nebylo dáno, aby žil. Ale než odešel, bylo o něj dobře postaráno a byl spokojený. Pohaďte na jeho památku Žofíka a dejte zase vědět, jak se daří Modřinovi.

smutný den

(Elen Maňasová, 13. 6. 2007 12:03)

teda je. Zemřelo jedno z koťátek a tak je smutno.

Žofík

(Cácorka, 13. 6. 2007 8:55)

dnešní den je hodně smutný a najednou čtu takovou zprávu!Držíme pěsti!!!

Žofík

(Elen Maňasová, 12. 6. 2007 20:02)

přiznám se, že i dost změnil povahu. Je z něj pěkný vykuk a sebevědomí mu také už nechybí. Dnes usnul s hlavou u hrnce s kuřetem. Kuře je pro něj, pro novou těhotnou micku a pro dvě nová nemocná koťata.

To potěší!

(Lucie, 12. 6. 2007 17:57)

Tak taková zpráva potěší! Příroda je ještě pořád plná záhad a překvapení. Tohle překvapení je moc milé a držím kocourkovi palce, ať mu jeho současná forma vydrží co nejdéle!

Skvělá zpráva

(Ema Kleinová, 12. 6. 2007 15:03)

Tak to jsme rádi i my všichni v Pardubicích. Žofík je jeden z těch, který nás při naší návštěvě u Vás přišel přivítat a je to moc krásný kocourek. Držíme palce, ať je to čím dál lepší!

SUPER

(Vlaďka Vraná, 12. 6. 2007 13:31)

a jen tak dál co nejdýl!!!

Pozdrav

(K.Tešová, 12. 6. 2007 13:15)

Dnešní den za moc nestál,ale s touto zprávou jste mi fakt udělala radost. Už jsem Vás chtěla ve čtvrtek terorizovat dotazy, jakpak že se to daří Žofíkovi a ejhle dobře.Prima.Prima.Prima!