Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pár řádek o Majdě, prosba nemocných kočiček

27. 4. 2010

Selhání ledvin bylo u Majdy diagnostikováno již před dlouhým časem, ale v prosinci roku 2009 se její stav velmi zhoršil. Odmítala zcela jíst, byla smutná a smutek se prohluboval v apatii. Nepila a ve spánku čurala pod sebe. A tak jsme se nedlouho po smrti kočičky Mamuše, den před Silvestrem, znovu ocitli na veterině. Měla jsem obavy, neboť Majda nebyla z těch koček, kterým lze krev odebrat při vědomí, narkoza byla kontraindikovaná jejímu stavu a navíc již v minulosti měla v sedaci problémy. Zázrakem a zručností paní veterinářky se zadařilo a krev z packy tekla do zkumavky, když mi Majda seděla téměř na rameni. Výsledky byly nepovzbudivé – kreatinin 800, urea 35 a Majdě bylo velmi zle. Kolem mne se začaly množit soustrastné obličeje a ani já jsem neměla dobrý pocit. Doufala jsem tak maximálně ve čtrnáct dní. Situace byla o to horší, že povaha Majdy nedovolovala infuzivní terapii.

Obrazek

Obrazek

Majda v prosinci 2009. Chtěla během dne odpočívat jen vedle sporáku a výhradně na mém svetru.  Hned vedle muselo být jídlo i voda.  

Když máte doma kočičku se selháním ledvin, nestačí jen jednou denně podat Fortecor a Ipakitine do jídla či tlamičky a nasypat dietu do misky. Podáváte dietu stříkačkou, neboť ji kočka dobrovolně odmítá a to často ne proto, že by byla nechutná, ale takové kočce jídlo vůbec moc nejede a tak hubne a hubne a její stav se horší. Krmíte často a málo, nejlépe po dvou hodinách. Musíte myslet na vitamíny, ochranu žaludku, snížení fosforu, příjem draslíku, vápníku, na činnost srdce, hledáte všechny dostupné prostředky, které zabrání zvracení a snažíte se navyknout kočku alespoň na „podkožní infuze“. O všech těch prostředcích také musíte uvažovat tak, jak je dostat do dané micky s minimální zátěží pro ni. To je další, o nic menší úkol. Žijete tak v cyklu podání pilulí, injekcí, jídla, neusedíte více jak dvacet minut na jednom místě, neboť „zase musíte provézt kontrolu nemocné kočky“. Přijdete k ní, někdy spí stočena do klubíčka a klidně oddychuje, jindy na vás smutně kouká a vy cítíte, že je jí zle. Snažíte se zjistit příčinu, uvažujete, jak její stav zlepšit, zda jste neudělal chybu. Po nakrmení takové micky stojíte dlouho nedaleko a pozorujete, jak se chová, zda se začne čistit a projeví zájem o svoji hygienu či už je nemocí tak unavena, že na to nemá sil a ulehne po nakrmení. Pak jste smutný a nic vás nerozveselí.

S Majdou jsem si prošli dlouhou cestu. Tvrdohlavost nás obou to dovolila. V prvních dnech krize mi spávala u hlavy a krytý záchodek darovaný paní Paulíkovou byl hned vedle mé postele. Můj muž mu dnes neřekne jinak než „noční stolek“. Cítila jsem každý její pohyb, chtěla jsem mít přehled, co dělá v noci, zda jen spí nebo má snahu něco dělat. Krizi jsme překonali a Majdě jsme činili, co jsme jí na očičku viděli /Majda měla jen jedno očičko/. Základem jejího fungování byl seznam nalepený na kočičí nástěnce, na ten se ráno zapsala první položka, injekce Ranitalu, a tento papír se do příštího rána zaplnil přesnými poznámkami nejen o lécích v danou hodinu, ale o každé změně pozitivní či negativní.

Obrazek

Jídlo nechtěla, ale tráva, to je jiná.....

Obrazek

Obrazek

revír je nutno obejít, zkontrolovat a označit

Obrazek

důvod proč pořídit reflexní vestičku :-)  

Obrazek

často šmírovala u plotu sousedů

Obrazek

a nejraději se válela na vyhřátém chodníku

S prvními teplými dny chodila se mnou ven. Sledovala jsem předpovědi počasí jako nikdy předtím a Majda každé ráno stála u dveří do zahrady a dožadovala se procházky. Byla slabá a tak velmi hubená a tak jsem jí kladla na srdce, že musí hodně jíst, aby jí venku neodnesl vítr. Společnost jsem jí dělala nejen já, ale i sousedovic micina a toulavý kocourek. Majda sic u těžkých prací, jako hrabání trávy či ořezávání stromů, neasistovala, ale měla každý můj pohyb pod palcem. Pracovala jsem vždy tam, kde se Majdě právě líbilo, abych ji měla pod kontrolou. V plotě naší zahrady je mnoho děr a únik nemocné kočičky může mít fatální následky. Uvažovala jsem, že jí koupím reflexní vestičku, aby i mé periferní vidění zaznamenalo každý její pohyb po zahradě :-) Když choroba způsobila parezu předních pacek, chodila s mou asistencí nebo jsem ji nosila. Majda se mi slastně otírala čumáčkem o obličej. Ochrnutí jí však nijak nebránilo v pokusu chytit motýla či dokonce myš. Lov motýla se změnil v kotrmelec, ale v případě myšky šlo o akci velkého rozsahu :-) a výsledek kočičí spolupráce. Myšku ulovila sousedovic micka a přišla se mi pochválit. Ještě živá myška, jakmile dopadla z tlamičky na zem, hledala únik v kupce sena. Kolem této se sešly tři kočky a sledovaly drobného hlodavce v jeho boji. A náhle se myš vyřítila přímo proti Majdě, ta skočila a myš byla chvíli její. Díky ochrnutým packám ji Majda nedokázala sevřít, ale okamžitě se zvedla a běžela za myší. Ta našla útočiště za velkým květináčem. Majda se rozhodla zde držet stráž a dlouho, velmi dlouho jsem ji odsud nemohla dostat. A ani jsem nechtěla, proč jí kazit radost. S každým dalším dnem jsem ale viděla, že se nám společný čas krátí, Majdě velmi ubývalo sil.

Obrazek

Majda v posledních dnech

Obrazek

Jedné noci náhle vypověděly službu i zadní nožky a ačkoliv Majda chtěla a já jí pomáhala, moc to už žít nešlo. Snažily jsme se obě, Majdu již však takový život nebavil, byla naštvaná, že nemůže žít jak chce, …..přišla velká únava a vyčerpání, z jejího očička mizela radost, smysl a do mé mysli se vkrádala úzkost. Cítila jsem brzký konec, vzala jsem si volno a byla jsem stále s ní.

Odešla a držela jsem ji za packu, odešla klidně.

Majdu jsem položila do hrobečku v naší zahradě dalšího slunečného dne. Pro oči opuchlé pláčem jsem se příliš nehodlala věnovat okolí a civěla jsem na její tělo, které mizelo pod hlínou. Když jsem konečně zvedla hlavu, všimla jsem si na hrobečku Zrzka a Shelly červených a opodál zelených lístků čechravy. Nasadila jsem ji sem na podzim, obě rostliny tehdy uschly a prohloubily můj smutek nad neutěšenou situací. Teď nečekaně z hloubi klíčí nové keříky.


Těchto pár řádek je nejen o Majdě, ale i prosbou. Pokud doma máte dietu pro kočky se selháním ledvin, která Vaší kočičce nechutná, prosím věnujte ji našich svěřencům. Osm posledních konzerv po Majdě zdědila Sára, jejíž stav je v současné době ze sedmi koček s renálním selháním v našem depozitu nejhorší. Dostává léky, ale to nestačí. Pokud půjde současný vývoj jejího stavu tímto tempem, nedojdeme se Sárou ani podzimku. A ona se tolik snaží. Stejně tak Felda, Lájoš, divoká Pajdík, Cipi a dvě nové kočičky z odchytové likvidační akce. U všech těchto koček se mi podařilo dosáhnout stavu, kdy jsou ochotny se nechat krmit, což zní banálně, ale jen do chvíle, kdy si to zkusíte sám :-), u všech koček a sedm dní v týdnu. Dietní konzerva se v hrnku smíchá s vývarem, do toho dáte Ipakitine, můžete přidat vitamíny, mnohdy i léky a stříkačkou směs dáváte kočce. Začínáte ráno a končíte ráno, podle gusta a reakcí pacienta. Nezáleží na značce, u Majdy přišlo vhod, když se výrobce konzerv střídal, měla tak „stále něco jiného“. Některé konzervy můžete cpát do stříkačky bez ostychu, jiné konzervy mají větší kousky a pak musíte stříkačku upravit pro tento účel. V jedné chvíli nás zachránily konzervy od paní Malé, které její kocourek odmítal. Děkujeme kocourkovi :-)

Jedna konzerva, jeden den v životě takto postižené kočičky.



Konzervy můžete poslat poštou nebo napište na email brnenskymax@seznam.cz a vymyslíme jiné řešení.

Můžete přispět finanční částkou na náš účet 2019755103/0800 s var.symbolem 62532 /čísla klávesnic na mobilu, když chcete napsat jméno Majda/ a za tento příspěvek krmivo zakoupíme.


Na dary vám vystavíme potvrzení ke snížení daňového základu fyzických i právnických osob pro rok 2010.

Všem kočkomilným dárcům děkují kočičky s onemocněním ledvin.

17. 5. 2010

27.dubna jsem zveřejnila prosbu o pomoc s pořízením konzerv pro kočičky se selháním ledvin. Mezi 27. 4. a 30. 4. se sešlo na našem účtu pod var.symbolem 62532 2300 korun, které zaslali tito dárci:

paní Sukupová Iveta

paní Trojanová Ivana

paní Sommerová Jana

paní Janišková Eva

paní Neužilová Lenka

slečna Filipová Eva

Výpis za měsíc květen zatím nemám k dispozici.

Dále věnovali krmivo:

paní Daňová

MVDR. Vilémová a Gorošová

paní Korbičková

slečna Závodníková

Kočičky se selháním ledvin moc děkují za tuto pomoc.  

21. 6. 2010

Během měsíce května dorazila na náš účet částka 1500,- Kč věnovaná kočičkám se selháním ledvin /var. symbol 62532/. Tuto zaslaly:  

paní Novotná Šárka

paní Štěpánková Jitka

Moc děkujeme za důvěru a podporu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

poděkování

(Elen M., Brněnský Max, 7. 5. 2010 13:09)

Ve středu nám konzervy k/d a granule darovala MVDr. Vilémová a MVDr. Gorošová. Bez této ordinace by naše depozitum jen těžko fungovalo, velice moc děkujeme. Včera dorazil balík od paní Daňové, konzervy a granule Trovet, granule Anka. Moc moc díky. Kočička s FIV se drží.

držíme pěstičky

(Petra, 3. 5. 2010 12:54)

kočičce a kocourkovi, tedy vlastně všem, aby odešli co nejdříve do nového domova.

Nemocná kočička

(Elen M., Brněnský Max, 3. 5. 2010 12:49)

se v noci na dnešek alespoň trochu sama najedla a napila.
Víkend proběhl ve znamení vývozu odpadu, většinou kočičích hovínek :-), shánění léků a rad, jak s akutně nemocnou mickou postupovat. Byly vypuštěny zpět do lokality dvě kastrované kočky, ostatních šest musí zůstat u nás, zpět se vrátit nemohou, majitel pozemku si to nepřeje. Jsem ráda alespoň za toho řešení, původně měly být micky odchytány deratizační firmou, která pro ně neměla žádné umístění. Osud takových koček je jasný. O dvě vypuštěné se stará paní, která je krmí a dohlíží na ně. O dvě má zájem paní do domku se zahrádkou a tak držte palce, ať kočička s kocourkem odejdou do nového domova. Měly by bydlet na severní Moravě.

aktuálně

(Elen M., Brněnský Max, 1. 5. 2010 20:50)

Pepíček, takové hezké jméno, hned mám jméno pro dalšího přijatého kocourka.
Včera jsme s jednou z nemocných kočiček museli na veterinu. Během vyšetření jí začaly modrat sliznice a měla problémy s dýcháním. Museli jsme vše přerušit, vetka píchla injekci na zlepšení dýchání a hodinu jsme čekali. Příčin může být několik, ale chtělo by to rentgen a sono. To její stav nedovolil. Tak jsme s instrukcemi, jak postupovat, když se micka zhroutí v autě, směřovali domů. Kočička cestu zvládla, ale doma stále nejedla a nepila. Dnes jsem navíc zjistili, že je FIV pozitivní. Umístím ji do virtuální adopce, třeba najde kočkomila, který jí pomůže zpříjemnit závěr života.

Pepíček

(Lucie, 29. 4. 2010 22:39)

Kočičce Majdě přeji klidné spočinutí v zahradě. My jsme měli starého kocourka Pepíčka, který se k nám na zahradu přitoulal před třemi roky. Tenkrát byl hubeňoučký, špinavý, usoplený a hladový. Časem se vypracoval na přímo výstavního, bezmála šestikilového černého kocoura (byl to minimálně z poloviny britský kocour, měl na tu váhu nárok). Byl to milovník života a radost z každého prožitého dne si nenechal zkazit ani celou sérií chorob, které ho pronásledovaly. Celou dobu měl chronický zánět dásní, posléze se přidalo i selhání ledvin a cukrovka. Vším se ještě navíc prolínal rakovinný nádor v tlamičce, který mu byl jednou odstraněn, ale bohužel se po čase udělal znovu. Léčba byla hodně složitá, protože ledvinová dieta je pravým opakem diabetické, na zánět dásní zabírala jen léčba kortikoidy, které zase zhoršovaly cukrovku. A chemoterapie nebo ozařování nádoru nebyly v tomhle stavu možné. Pepíček ale dlouho vzdoroval a bojoval a my mu pomáhali, jak jen to šlo. V lednu už ale bylo jasné, že před sebou máme jen pár zbývajících společných týdnů. Ze šesti kil měl Pepíček už jen tři kila (já vím, u některých koček je to normální váha, on ale zhubl o polovinu a na velkého "briťáka" je to málo), polehával a hodně spal a museli jsme ho krmit, sám se najedl málokdy. A já se iracionálně modlila, aby vydržel co nejdéle, protože zahrada byla zavalená metrem zmrzlého sněhu a já jsem měla utkvělou představu, že Pepíčka, věrného kamaráda, do kafilerie nepošlu, že bude navždycky spinkat v zahradě (pomyslíte si, že jsem možná blázen, snad jsem chtěla nastavit čas, tolik mě bolelo, že mě Pepíček opouští). Pepíček i příroda mě vyslyšeli. On statečně bojoval a vzdoroval až do začátku března, pak jeden víkend přestal jíst a přestal ho zajímat svět. Začal se trápit a já ho v úterý 8. března odnesla na cestu poslední. Byla jsem s ním do poslední chvíle, když v narkóze naposledy usínal, do posledního dechu jsem ho držela za pacičku. Spinká na zahradě a nad sebou má barevné petrklíče. Byla to kocouří osobnost, byl to můj kamarád.

aktuální zprávy

(Elen M., Brněnský Max, 29. 4. 2010 14:20)

Dnes jsem toho moc nenaspali, kolem jedné v noci začala náhle zvracet jedna astmatická kočička, zvracení bylo s krví a ráno se přidal průjem s krví. Medikací je mi podařilo zvracení zastavit, ale micka nemá chuť jíst a tak nastupuje zase stříkačka s jídlem a krmím ji po 5ml. Další nemocná, v úterý chycená micka, zatím na léčbu nereaguje a stále tvrdohlavě odmítá jídlo i vodu. Co jsem jí stříkačkou dala včera, to mi také večer kolem 23. hodiny vyzvracela :-(