Jistě mnozí z vás vzpomenou tklivého inzerátu smutného kocoura Leoše - to jsme si tak jednoho večera sedli s Leošem k počítači a dali text dohromady :-)

V červnu roku 2004 se u nás objevili mladí manželé, kteří hledali společnost pro plachého kocourka. Rozhodovali se mezi svéráznou Majdou a uprskaným Leošem :-) Velmi jsem se podivovala jejich volbě a Leoš brzy také... Když se ocitl v cizí přepravce, měl oči jako talíře... Oba jsme měli v kalhotách nad tím, jak to dopadne… Leoši se pak splnilo to, co se nenaplní mnohým z nás lidí – dostalo se mu domova s velkým D, pevného zázemí, jistoty, klidu, lidské náruče, i pohodlného křesla a vytoužené televize. Zprávy z jeho domova mne potěšily a pobavily a se svolením majitelů, bych se s vámi o ně podělila.

7. června: „..tak jsme navštívili veterináře, Leoš absolvoval vstupní prohlídku a dostal injekci s vitamíny. Přikládám fotku „po návštěvě veterináře“ – je vidět, že mu to nečinilo žádné problémy :-) Musím říct, že úplně chápu, proč je Vám po Leošovi smutno – je to opravdu mazel a přítula. Mám z toho trochu černé svědomí, že jsme Vám jej vzali :-(, ale budeme se maximálně snažit, aby se u nás měl co nejlépe.“

13. června. „Myslím, že se Leoš již vcelku aklimatizoval. Obsadil dříve naše, nyní již jeho, prostory... Přikládám fotky – jedna je jasná: „Leoš – Pán kuchyňské linky“, a druhá zachytila mj. smrkanec, letící Leošovi z nosu přímo do naší postele :-)“

24.června: „Leošovi se daří docela dobře, už nás tady všechny komplet posmrkal :-) Jinak nás tady docela terorizuje, v podstatě nám znemožnil poslouchat vážnou hudbu, při které se na nás tak dlouho nervózně díval, až jsme to psychicky nevydrželi a vypli ji. A to Jitka zkusila nejprve Čajkovského (to jsem pochopil – nic pro slabší povahy :-)), ale pak neobstál ani Smetana a Beethoven :-)“

9.července: „Jinak Janýsek má nové náboženství, jehož prorokem je jednoznačně Leoš. V poslední době jsme jej několikrát přistihli, jak Leoš stojí např. na topení a Janýsek na něj obdivně hledí zespoda. Nebo téméř každý den, když Leoš jí z misky – Janýsek dva kroky za ním, opět podobný pohled. Dále Vám musím napsat, že v poslední době se Leoš trošku vrátil do kotěcích let a stal se velice hravým – honí si svůj ocásek a dokáže se na něj velice rozčílit. Jednou to schytal Janýsek, který se zvědavě přišel podívat a Leoš na něj tak houkl, že odletěl jako blesk do kuchyně. Přikládám fotky. Obzvlášť vypečená je fotka, kdy Leoš sleduje v televizi „Léto s kovbojem“

25.července: „Leoš si získal každého, kdo ho u nás viděl. Janýsek na nás dokonce žárlí – když si Leoš jde lehnout k nám do postele, Janýsek si stoupne k posteli a začne silně kňourat a nepřestává, dokud za ním Leoš nejde. Jitka před pár dny vyfotila situaci, kdy jsem si večer ležel na sedačce a Leoš si hověl na mých nohách přikrytých dekou. Janýsek se chvíli rozhlížel a pak šup – vedle něj. Fotku přikládám.“

4.září: „…duševně je Leoš docela v pohodě. Nás si ochočil dostatečně. Chodí s námi snídat a tak občas, když snídám pribinák, nemohu se ke lžičce dostat přes jeho chlupatou hlavu.“

Koncem listopadu jsme byli pozváni za Leošem na návštěvu.

Tento článek se závěrem „na veselů notečku“ jsem odeslala ke zveřejnění na Kočky-online.cz koncem února. Chtěla jsem tak poděkovat všem, kteří si k nám našli cestu. 18. března však Leoš zemřel. Náhle podlehl chronickému onemocnění. Choroba byla diagnostikován již v říjnu minulého roku. Nikdo z nás si však nechtěl připustit, že Leoši zbývá jen tak málo času.

21.března: „Je tu prázdno. Kdysi jsem Vám chtěl napsat, že o Leošovi platí to, co napsal o Saturninovi dědeček hlavního hrdiny - že je to „přítel, vůdce, filozof“ a stále jsem to odsunoval a přemýšlel, jak to vhodně vložit do textu. Bohužel teď to mohu napsat už jen v minulém čase.“

A tak těchto pár řádků vzniklo na památku kocoura Leoše. Je také mým postesknutím nad faktem, že tento mimořádný kocour strávil většinu života na ulici. On je důkazem toho, že když najdeme odvahu se sklonit k těmto kočkám, objevíme mezi nimi nejeden poklad, a že tyto pouliční kočky se od bytových mazlíků liší mnohdy jen tím, že nikdy nedostaly šanci mít domov.

Autor článku: Maňasová Elen

Text a fotky užity s laskavým svolením manželů Kuběnkových