Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kočička Destinová aneb trocha čtení bez obrázků

26. 10. 2008

V roce 1997 se  mi v centru Brna poprvé připletla do cesty toulavá kočka. Ke svému překvapení jsem zjistila, že jich zde žije kolem tří desítek. Pohybovaly se na Římském náměstí, na ulici Josefské a Novobranské.

Pamětníci vzpomenou, na pozemku mezi ulicí Josefskou a Novobranskou, tržiště s vietnamskými obchodníky, kde za bílého dne nic nenasvědčovalo pobytu koček. Jen odvážní, kteří ignorovali pijanů, souložících dvojic či uzavřených hloučků mládeže, ti, kteří zde vyčkali pozdních hodin a dokázali se chovat tiše, mohli si povšimnout drobných stínů, které vyjídaly odpadky, lezly do košů a igelitových pytlů s nadějí, že najdou něco k snědku. Stále vidím v nažloutlém světle pouličních lamp odrostlé kotě, které pro kus zkaženého salámu uvízlo v igelitovém pytli a zpanikařilo.

V roce 1999 se zde narodila Destinová. Tehdy ještě neměla jméno, byla to obyčejná, černá, ušpiněná a velmi nemocná kočička, která každý den se setměním čekala na nášup v kočičích miskách. Asi patnáct koček zde žilo na pár metrech čtverečních mezi betonem budov, trochou neudržovaného porostu a hovínky lidského původu. Jejich vyžití mělo pramálo možností a obživa taktéž.

Sedíte na mokré dece, nemrzne tak jako včera a tak kapky z děravé střechy pomalu sklouznou po kožichu až ke kůži a chlad projede tělem. Žaludek svírá hlad, jenže granule rozsypané na podlaze jsou dávno plesnivé. Prkna za vámi zavržou, ale to jen kámoška si poposedla. Čeká jako vy. Má to horší, je slepá a tak moc neuloví a při jídle ji všichni odstrkují. V posledních dnech zhubla, snad neskončí jako prcek. Ten leží také opodál. Již třetí den. Je mrtvý. 

Z ulice přicházejí lidské hlasy a smích. Celý den čekáte na tento okamžik, ale strach teď všechny čekající uklidil více do tmy. To nejsou vaši lidé,.....a hlasy se blíží, praská sklo a veselí sílí......svaly a mysl napnuta k útěku.

"Nechte toho nebo zavoláme policii...." máte pocit, že ten hlas znáte.....Hluk po chvíli mizí, známé hlasy kolem vás, ale nikdo vás nevolá. Máte pochybnosti a hlad...."Či-čí-cí-čí..." Konečně! Běžíte, stejně jako dvacet vám podobných a vrhnete se vstříc jen několika miskám se studenými těstovinami a syrovými nakrájenými játry. Dnes se zadařilo, máte výhodné místo s více kousky masa na misce, někteří však neměli tolik štěstí a čekají opodál, co zbude. Vy se ale dnes najíte a teplo se rozlévá od žaludku celým tělem, alespoň pro dnešek.. ....

Destinová byla kočkou, o kterou by žádný útulek nestál, spíše jeho nočním můrou - divoká, při kontaktu agresivní, chronicky nemocná a navíc obyčejná černá. Neměla špatnou zkušenost s lidmi, ona ji neměla vůbec žádnou.

Po několika letech odebírání, piplání a umísťování koťat z této lokality se mi podařilo krmiče přesvědčit v kastrace koček. Samozřejmě vše za podmínek, že si kastrace zaplatím sama. Několik koček bylo již ve vysokém stupni těhotenství a tak u mne čekalo na porod. Když jsem byla v půli úkolu a bylo možné první kastrované, ošetřené a přeléčené kočky vypouštět zpět do místa, bylo mi krmiči sděleno, že se o kočky v této lokalitě dále starat nehodlají, neboť to ani nejsou kočky jejich, ale obecní. Když už je přece mám doma, tak tam můžou zůstat, ne? Nebo ať je umístím, když mi to tak jde..........Místo "děkuji" bonus takového kalibru. A navíc jsem byla bez úspor a na počátku "dalšího úkolu".

Přiznám se, že jsem byla ráda, že mi v okamžiku oznámení této novinky byla na blízku láhev Myslivce z víkendové oslavy. Studující při zaměstnání, aktuálně s 22 kočkami v pronajatém 2+1, jsem se náhle stala hrdou majitelkou dalších, polodivokých a navíc nemocných koček. Internet v každé domácnosti, včetně mé, byl tehdy hudbou daleké budoucnosti a tak zveřejnění přiběhu o chudáku kočičce a hledání rady, pomoci či spřízněných duší, spadalo do stejné kategorie. Inzerce v místním plátku byla vhodná spíše pro koťata, ale pro podobné situace zde nebyl prostor a dostatek povolených znaků textu :-) Netušila jsem, jak hledat člověka, který poskytne domov divoké a nemocné kočce, byla jsem na pochybách, zda je rozumné tyto kočky vypustit do lokality jiné, kde však nakazí kočky stávající. Útulek ve městě Brně nebyl a ten, co je zde v současné době, by tyto kočky jednak nevzal a pokud ano, většinu by utratil.  

Jak jsem Nerudovskou otázku vyřešila? Destinová posléze obývala slunný byt s výhledem do zahrad ve společnosti svých kamarádů z lokality. Pronajala jsem jim ho. Prostě jsem kočkám našla levný pronájem. Našly zde domov, vytvořily uzavřenou skupinu, která nešířila nemoci a infekce na jiné kočky a navíc ony samy byly spokojené - teplo, čisto, pěkný výhled :-), pravidelná strava. Tři z nich se mi podařilo kastrovat až po několika letech pobytu v bytě /kocouři byli kastrovaní všichni - poznámka pro čtenáře z řad sdružení ochrany zvířat/, kdy se jejich zdravotní stav zlepšil. Většinu z těchto koček se mi do dnešního dne nepodařilo ochočit, v lehké pohlazení mohu doufat jen při servírování jídla. Pokud je nutné ošetření či léčení, přijde do akce odchytová klec a jakékoliv další zákroky, včetně běžného vyšetření, se musí odehrávat jen v narkoze.  

Samotná Destinová byla kastrována na jaře roku 2007 a to za plné pohotovosti veterinářů. Ještě za hodinu od první injekce narkozy útočila na veterinářku. Seděla jsem u ní. Měla jsem velký strach, že zákrok nepřežije díky chronické hnisavé rýmě a labilní povaze, ale podezření na cystu na vaječníku bylo silné. Zvládla to. Vyoperovanou velkou cystu mi veterinářka přinesla ukázat.

Destinová přibrala na váze a byla ve větší pohodě. Chronické zdravotní problémy však unavily a oslabily organismus. Koncem září tohoto roku jsem si všimla, že více polehává, že neuteče, když poruším bezpečnou vzdálenost půl metru. Chytila jsem ji. Nikdy to nebylo snadné tak jako teď. V břiše byla tekutina. 

Snažila jsem se jí ulehčit každý den nemoci, neboť ona měla vůli a chuť. Náhle byl mezi námi důvěrný vztah a ona mi dovolila, bych jí pomáhala a pečovala o ni. Byla to objevitelská cesta pro nás obě, a poučná.

V závěru jejího života jsem ji mohla pohladit a ani nevím, zda to bylo dobře.

V pátek 10. října 2008 večer v klidu odešla. Příčinou smrti byla FIP.  

Těchto pár řádek je vzpomínkou všech koček z této lokality, kterým jsem nestihla pomoci či kterým nebyl ochoten pomoci někdo jiný. Žily a umíraly v bědných podmínkách.

Není totiž rozhodující, zda bydlíte v pronájmu či ve vlastním, s kočkou či bez, zda máte bohatého přítele či ne a kolik vám platí v práci. Záchrana života venku strádajícího zvířete totiž není toliko o vašich možnostech, ale o vašem rozhodnutí to udělat a o vůli vytrvat. O ochotě kus svého pohodlí obětovat a dosavadních zásad změnit pro život jiný. Každý z nás není schopen pronajímat kočkám byt :-), ale každý může vytvořit prostor pro záchranu alespoň jednoho kočičího života.  

Obrazek

Destinová v roce 2005

autor článku: Maňasová Elen

Související článek

Kočky z centra Brna - Kvido  

Kočičky nemocné, postižené, plaché 

  

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

prispievam

(ron 007, 18. 1. 2009 18:34)

Vírus [upraviť]

Mačací leukovírus (FeLV) je pôvodcom leukózy, nazývanej tiež mačacia leukémia. Ide o gammaretrovírus. Ten existuje v troch typoch (A, B a C), pričom iba podtyp A spôsobuje toto smrteľné ochorenie.

Mimo tela mačky je vírus veľmi nestály, ničia ho vyššie teploty, sucho a slnečné žiarenie. Vo vlhku a pri izbovej teplote môže vírus prežívať po dobu 7 dní. Vírus je citlivý na väčšinu dezinfekčných prostriedkov. Obavy o zdravie zvieraťa vo veterinárnych ambulanciách a na výstavách sú za dodržiavania hygienických predpisov neopodstatnené.

Tento vírus je špecifický pre mačky a nebol preukázaný prenos na iné zvieratá alebo na človeka. Vnímavé sú všetky plemená mačiek a choroba sa postihuje zvieratá po celom svete. Častejšie sa vyskytuje u mačiek chovaných voľne alebo polovoľne a tiež u mačiek chovaných vo väčších skupinách (útulky, mačacie azyly, veľkochovy).

Prenos [upraviť]

Nákaza sa prenáša z mačky na mačku náhodným kontaktom (uhryznutie, poškriabanie). Mačka predáva infekciu svojim potomkom placentou a mliekom. Doterajšie výskumy poukazujú na skutočnosť, že po dobu 1 mesiaca sú mačiatka pred nákazou chránené prijímaním mledziva.

Už na druhý až dvanásty deň po infikovaní sa vírus rozširuje lymfatickou cestou (v uzlinách dutiny ústnej a v krku), potom sa šíri do kostnej drene a čreva. Pri zníženej obranyschopnosti dochádza k virémii.

Klinické príznaky [upraviť]

Prvotná infekcia sa prejavuje vysokými teplotami, nechutenstvom a apatiou. Mačatá zvyčajne uhynú, dospelé mačky pokiaľ infekciu prekonajú, stávajú sa prenášačmi vírusu. Pri strese alebo poklese obranyschopnosti sa choroba prejaví u dospelej mačky neskôr.

Príznaky FeLV nemusia byť špecifické. Mačka celkovo chradne, môže mať zväčšené uzliny, môže tiež trpieť na rôzne zápalové ochorenia (dutina ústna, zvukovod, koža). V neskoršom štádiu sa pridružujú nádorové ochorenia rôznych orgánov, rozvíja sa leukémia. Vírus zasahuje všetky telesné sústavy. Vyvoláva stratu imunity s následnými druhotnými infekciami.

Infikované kotné mačky neprejavujúce príznaky ochorenia porodia buď predčasne, alebo sa jej narodia mŕtve plody, prípadne mačiatka takmer okamžite hynú.

Terapia [upraviť]

Nie je známa účinná terapia. Pri podozrení na ochorenie je potrebné zviera oddeliť od ostatných mačiek a tiež oddeliť mačky, ktoré s ňou prišli do styku. Liečia sa sekundárne infekcie, pričom ich liečba vedie k predĺženiu života mačky aj na niekoľko rokov a zmierňujú jej utrpenie.

Mačky s pozitívnym testom na FeLV sa nesmú vakcinovať proti tomuto ochoreniu ako ani proti iným chorobám pre nedostatočnú schopnosť tvorby protilátok.

Prevencia [upraviť]

Prevencia spočíva v oddelení chorých zvierat od zdravých. Je potrebná karanténa a krvný test nových zvierat v domácnosti. Dôležitá je vakcinácia. Očkujú sa zdravé zvieratá, ktorým bol bezprostredne pred očkovaním urobený krvný test s negatívnym výsledkom.

Test [upraviť]

FeLV test je imunochromatografický test detekujúci FeLV antigény v krvi, sére či plazme.

prispievam

(ron 007, 18. 1. 2009 18:32)

ôvodcom ochorenia je virulentný koronavírus. Mačací koronavírus (FCoV) bol do 90tych rokov 20. storočia považovaný za dva rôzne víry:

1. Feline Infectious Peritonitis Virus (vírus infekčnej peritonitídy mačiek - FIPV) - mutáciou mačacieho koronavíru (FCoV) vzniká malígna forma ochorenia.
2. Feline Enteric Coronavirus (mačací enterický koronavírus - FECV) - nezmutovaný mačací koronavírus, ktorý spôsobuje benígnu črevnú formu ochorenia.

Mutácia vírusu na malígnu formu spočíva v zmene informácií vírového genómu génu 3C. Vírus sa deaktivuje pri teplotách 20°C až 48°C, je však schopný prežiť až 7 dní mimo hostiteľa. Väčšina dezinfekčných prostriedkov vírus ničí.

Mačací koronavírus je príbuzný psiemu koronavíru (CCV). Mačka, ktorá sa dostala do styku so psím trusom obsahujúcim koronavírus, si vytvára protilátky, ktoré reagujú s FCoV.

Sú známe dva vírové serotypy:

1. Serotyp I. - vyskytuje sa najmä v Európe a Spojených štátoch.
2. Serotyp II. - dominuje v Japonsku.

Vírus postihuje všetky druhy mačkovitých šeliem. Z veľkých šeliem sú vnímavé najmä leopardy. Prenos na iné zvieratá či človeka nebol preukázaný.

K prenosu dochádza priamym kontaktom mačiek, vírus sa do organizmu najčastejšie dostáva nosnou sliznicou. Infekcia sa môže do chovu dostať aj prostredníctvom predmetov, ktoré sa dostali do styku so stolicou, v ktorej sa nachádza vírus. Imúnne teda nie sú ani mačky chované bez možnosti výbehu.

Najčastejšie sa u mačiek prejavuje benígna forma infekcie, ktorá sa nemusí u zvieraťa klinicky prejavovať (napr. skrytá črevná infekcia). Vtedy sa nezmutovaný vírus vylučuje najmä črevnou cestou v truse po dobu až 10 mesiacov. V ranej fáze nákazy sa vírus vylučuje tiež slinami a močom. Zmutovaná, malígna forma vírusu nemá schopnosť vylučovať sa z organizmu, nakaziť sa však môžu plody v tele nakazenej matky (transplacentárny prenos).

Črevná koronavírová infekcia je u mačiek rozšírená vo veľkej miere. Štúdie dokladajú až 50% populácie mačiek chovaných doma sérologicky pozitívnych na koronavírus, u mačiek chovaných vo väčších skupinách je to až 90% (zdroj). V Spojenom kráľovstve bola koronavírová nákaza preukázaná u 84% vystavovaných mačiek (zdroj).

Patogenéza [upraviť]

Patogenéza ochorenia nie je dostatočne preskúmaná. Mutácia vírusu prebieha v čreve postihnutého zvieraťa a vedie k zmene povrchu vírusu. Táto zmena mu umožňuje vstup do makrofágov, kde sa ďalej rozmnožuje a rozširuje do celého organizmu zvieraťa.

Vedci predpokladajú, že forma, v ktorej choroba prepukne, závisí vo veľkej miere od imunitného systému jedinca.

U niektorých postihnutých jedincov s mutovaným vírusom neprepukne malígna forma ochorenia vďaka zvýšenej imunitnej reakcii. Imunitný systém je vďaka tomu schopný udržiavať infikované bunky pod kontrolou. Tým sa u zvieraťa choroba klinicky neprejaví, mačka sa však stáva prenášačom. Niektoré zvieratá sú dokonca schopné kompletného vylúčenia vírusu z organizmu, tým sa však nestávajú imúnnymi voči novej infekcii.

Smutné

(ron 007, 18. 1. 2009 18:31)

som z toho velmi smutný a ko dopadla milujem macky

přiznám se,

(Elen Maňasová, 27. 10. 2008 23:11)

že jsem byla ráda, že si stát či jakýkoliv státní útulek těchto koček nevšímal. Pokud by to řešil, tyto kočky by nečekalo nic dobrého. Mnohé kočky již od pohledu vypadaly tak, že mají všechny choroby světa. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že všechny budu mít v bytě, zalekla bych se a včas utekla.
Proč jsem to později neudělala, nevím. Cítila jsem se za ně zodpovědná a nechtěla jsem dopustit, aby skončily v odchytových klecích deratizačních služeb, placených majiteli soukromých pozemků tam, kde přítomnost koček byla dále nežádoucí. Takové kočky končí uspávací injekcí či jsou vypuštěny za městem.

poděkování

(Marie Kmochová, 27. 10. 2008 19:19)

Ano taky chci Elen Maňasové poděkovat za všechny kočičky, kterým pomáhala a pomáhá proslunit jejich život. Je naprostá pravda o tom, že úřady toto naprosto nezajímá. Podobný problém jsme se snažily řešit řešit v Boskovicích a nakonec to zůstalo na bedrech paní Jindrové, která se naučila kočičky odchytávat a nechat kastrovat. Je pravda, že u každého z nás se vždycky najde místo ještě pro jednu kočičí duši, vždyť ty kočičky jsou tak nenáročné a vděčné...

kočky

(Maňasová Elen, 27. 10. 2008 18:18)

nežily jen na Římském náměstí, ale i na tržišti v ulici Josefská /dnes E-pasáž/, dále na stejné ulici, ale v místě stavby podzemního kolektoru /vice u eskalátorů směr Tesco/, na ulici Novobranská v jediné proluce, která zde stále je, ve sklepích banky naproti a na stavbě budovy dopravních podniků a všeobecné pojišťovny.
Policejní útulek ani obec se do věci neinvestovali. Útulek také vznikl v době, kdy v této lokalitě byly jen tři kočky, které stejně nakonec odešly k nám. Stalo se tak roku 2004, kdy mi krmiči zavolali, že majitel pozemku, kde tyto kočky krmí, zazdil jediný východ kočkám ven a tím cestu ke krmení. Celou věc komplikovalo zjištění, že jedna z těchto odchycených koček měla pozitivní test FELV.
Článek jsem nenapsala pro obdiv, kdyby tento byl pohnutkou mého jednání při záchraně koček či psaní článků, šlo by spíše o duševní poruchu hodnou rady odborníka než obdivu.
Jednak je to smutek ze smrti kočičky, kterého se nedokážu zbavit jinak než vypsáním, jednak jsem chtěla naznačit, že podmínky, ve kterých zachraňuji kočky se nijak neliší těm, které má doma každý z nás. Každý může najít doma pár metrů čtverečních, které rozhodnou o zcela jiném směřování života kočky, která se právě teď krčí ve tmě na ulici. Ona to není jenom starost, ale také radost, že jste dali šanci.

obdiv

(Jarka, 27. 10. 2008 12:07)

Před několika dny jsem při jednom rozhovoru o několika kocourcích, pro které hledáme nový domov, slyšela radu, že se mám obrátit na město, že prý se o kočky stará, prý jestli si vzpomínám, že na Římském náměstí žily kočky a nyní tam nejsou. Já jsem věděla, že se o ně nepostaralo město, že to jedna soukromá osoba si vzala na starost spoustu kočiček z pro ně nehostinného centra města. Jeden člověk, který jim poskytl svůj čas, sehnal prostory a vše finančně zajistil. Který zvládá všechnu tu únavu a psychické vypětí, když kočičky odcházejí. Je to vlak, ze kterého se nadá jen tak vystoupit. Proto tady chci říci, jak moc Ellen Maňasovou za její dobrovolnou práci obdivuji.