6. 9.

Tušila jsem to. Přemístila jsem dnes Trumpetku do karanteny, byla v místnůstce, která čeká na Boříka, a je zle. Podraz, malá řve, nový domek se jí nelíbí. Je úplně stejný, ale prcka není spokojena.  Stěhovat se nechtěla, chápu, ale pro bezpečí její a ostatních je to nutné. Ani večeři si zatím nedala, mrška jedna :-) Ona je svéráz, prostě si za tu chvilku zvykla a teď jsem jí vzala půdu pod nohama. Jako pomstu vyhazuje ven v boxu stelivo a špinavé tlapky si koupe ve vodě na pití.

S jídlem zlobí i Baruška. Přiznám se, že už jsem jí několikrát oslovila Miluško. Toto jméno se stalo u nás označením zdravotně problémové kočičky, přiznám se, je to tak trochu moje noční můra.  Baruš nehýří aktivitou, nový prostor ji, zdá se, nezaujal. Dostavil se průjem a nechce jíst. Bude muset nastoupit krmení, léky už má i podpůrné prostředky. Celý den na mne kouká jako sůva z nudlí, cestu váží jen do wc.  Povzbuzuji ji, ale musím pozornost rozdělit mezi Trumpatku, Čičinka, Marečka, Káju, přidá se Bořík a dalších …. no teď přesně nevím, musela bych do excelové tabulky, ale bude jich asi 88 celkem. To máte stále černé svědomí, že někoho zanedbáváte. 

Cacka a Petřík měli odejít do nového domova, jen co přejde průjem, ale zdá se, že se nedočkám, jednou průjem Petřík, jindy Cacka, chvíli dobrý a pak dokola. Nedaří se. Nový domov dobře znám J a tak se možná dohodneme na kompromisu. Nechci, aby dvojka odrostla v útulku. Oba jsou živí a hraví, zlobí na 100 %. Petřík je ukecaný, vždy musí být po jeho, a pokud není, tak se o to pokusí bez ohledu na zákaz. Cácorka je hyperaktivní dobrodruh. V noci se mi perou na posteli, ve dvě ráno je to nejlepší, k ránu skáčou po hlavě, pak se Cáci přivine a vrní a vrní a vrní.  Dlouho jsme neměli tak mazlivá koťata, jsou mi radostí.

Zatímco Kájovi už se dobroty přejídají a začíná si v jídle vybírat, slepý Čičinek si mlsky užívá. Teď se díky malému Boříkovi dostal do pozadí pozornosti, o to více jsem ráda, když se někteří na něj v komentech zeptají. Je to můj milovaný kecka, už bych byla ráda, kdyby mohl z karanteny ven a mít více prostoru. On je tak spokojený s málem, že to chvílemi rve srdce.

Kája má krásnou srst a břicho se mu mírně kulatí. Jsem zvědavá na jeho váhu. Dnes ráno vypochodoval pro nášup a pomazlení s rýmou, FIV je prostě nevyzpytatelná mrcha, která vejde dle libosti. 

Kuličník se již plně absorbován FIV souborem. Nevšimla jsem si známek averze či hádek, což mne příjemně pohladí na duši. Mě se samozřejmě bojí, ale když má velký hlad, přijde jíst do stejné místnosti, kde jsem. Často raději odejdu, aby neměl žaludeční vředy J  

FIV pozitivní Caruso dnes kastrován nebyl, začala v noci silně kašlat, měla jsem obavy a tak jsme jeli jen na krev, zda se něco neděje. Část krve se bohužel srazila a tak krevní obraz nemáme. Nic vážného jsme nenašli, ale já jsem opatrná, kluk je FIV, tito měli často po narkoze problémy. Kastraci jsem musela odložit i u Micky, matky koťat. Po odstavu prosperuje, přibrala na váze, je klidnější a spokojenější. Od soboty ale začala silně kašlat, nevím, zda nenese vinu i ochlazení venku, a problémy neustávali a tak nastoupila antibiotika. Mrzí mě odklad, ráda bych pro ni nový domov, ale některým věcem neporučíte.

Ke změnám došlo i na základě vyšetření krve u Marečka /zájemci, pokud text čtou, nebojte, napíši, nic vážného/ Změna postupu v zájmu jeho zdraví. Kastraci by jako zákrok zvládl, ale vetce se nelíbí, že se zatím nestabilizovaly poměry ledvin. Rozhodnutí bylo na mě a já se rozhodla pro šetrnější řešení k jeho zdraví, pro implantát suprelorin.  Opět přibral, 4,7 kg, při příjmu připomenu 3,2 kg. Potřebuje už ven z karanteny, jinak bude jako koule.

O kočičku Micánka se selháním ledvin a kočku Maluši, se začal starat muž. Jsem ráda, času málo, když sedím dvě hodiny na mazlicí kůře s Trumpetkou, čas hrozně chybí jinde. To mi připomnělo, že musím koupit diety, už dochází.

Na ledviny mám podezření u Zuzky, zhubla, sem tam blinkne, věk pokročilý,… půjde na vyšetření. 

Nemocných je u nás kupa, jak vidíte. S příchodem Boříka to bude zvláště náročné, potřebovala bych den o 40 hodinách a více energie.  Malej je zlatko, v náručí byl spokojený, jak říkal muž, on nic jiného už nechce J  Hřála jsem jej, zlehka foukala teplý vzduch do kožíšku a vdechovala jeho vůni po mytí. Má tvrdou hlavu a myslím, že to bude třeba, v tom se taky shodneme J

Držte mi palce lidi, ať to tady všechno zvládnu. Práce kopec a  ač radostná, je to v podstatě dost těžký úděl.   

Na videu Mareček.

19. 9.

Ne, že by byl klid, ale konečně jsem si sedla, že psát prostě musím a ostatní jde stranou, jinak by jste se zpráv nedočkali.

Venku prší, ale přesto si Dušínek chodí lovit myši před dům. Jsem nepříčetná, když dva metry od silnice číhá na myš. Obec úzký pás zeleně kolem cesty vysekala a tak se ukázaly všechny díry a skrýše hlodavčí.  Před hodinou kouknu skrz okno a do tmy září světlá skvrna u silnice! No samozřejmě, je to on. Volám jej, v hlase strach a vztek, rozumí okamžitě a běží domů. Ale neoddechnu si. Kdykoliv se může stát, že se ozve rána, že ráno najdu jeho tělo u krajnice. Řeknete, tak si jej vezmi domů, ale kam, mezi sto koček a bez možnosti výběhu na zahradu?  Bude šťastný? Neodnese jej FIP, stres dělá své, nebo chronické selhání ledvin, které budou zatížené opakující se infekcí? 

Duši je po kastraci pánem zahrady. Spravuje ji méně rozumně než Mour, ale na zelenáče to jde. Vyhání bez zaváhání jakoukoliv kočičí konkurenci, teorie o ušlápnutém kastrátu bere za své. Tohle je bohužel i na škodu neb žene pryč i ty, kteří nás potřebují. Před pár dny slyším na zahradě mňoukání, čím více se blížím zdroji zvuku, slyším spíše řev. Za deště v trávě sedí zrzík a řve o jídlo. Několik měsíců se neukázal, měla jsme jej za mrtvého neb jeho kámoš s jarem u nás zemřel s FeLV. Teď, před zimou, si na nás vzpomněl. Kde se vzal?

Má majitele, ale ten se více stará o psa, kočka se o sebe musí postarat sama. Navíc si musí rozumět se psem a pokud ne, ocitá se zrzík na okraji zájmu majitele. Pořídil si tedy nové kočky, páreček a tak není divu, že si zrzík hledal bydlení jinde. Odešel ze svého domova a potuloval se vsí.  Jistou dobu se zdálo, že zakotví o pár domů dál, ne že by tam pil z rohu hojnosti, ale bylo tam pět nekastrovaných koček. Dnes už tak žije jen jedna, jedna zbyla za rok a půl. Smutná bilance, velmi smutná. Se zimou  a deštěm se tam nemá zrzík kde schovat, o potěšení hladového žaludku nemluvě. A tak jej máme u nás. Tuším, že spí v jedné boudě a ráno a večer mne prosí o nášup. Granule má stále, ale to asi není jeho gusto. Problémem je jeho vztah s Dušínem, ten jej vyhání jako nikoho jiného. Tak snad tuto zimu nějak ukočírujeme.   

Čeká mne generální úklid venkovních boudek a přiznám se, že nevím, kam s ježky. Měli by spát ve svém a ne v kočičím, ale vysvětlete jim to. Tento problém mě dost trápí neb ježci jsou čuňata.

Moc děkuji všem za pomoc na bazaru, pomocníkům, všem, kdo nakoupili, donesli věci, sdíleli bazar. Snad bude financí pro kočičky dosti, tentokrát je bazar později a tak na něj čekám jako na smilování. Zda bude ještě jeden do konce roku, to nevíme neb naše dosavadní angažmá v Secesi asi končí. Velké díky za tu možnost, kterou jsme měli.  Krásné prostory a centru města, leč nic není věčně. Sehnat nové prostory nebude vůbec lehké.  

Já jsem se na bazar nedostala. Mrzí mě to. Každý den končím kolem 3., 4.  Ráno. Dříve to nestíhám. Teď sedím u PC a měla bych mazlit Trumpetku, Muríska či Boříka. 

Jak jsem se zmínila, Bořík váží kilo. Dávám mu stříkačkou mléko pro koťata, jinak jí sám, dokonce už měl i vařené kuře. Kluk nám roste a hlavička přemýšlí. Nepřijme vše jen proto, že si hraji na jeho mámu, ale je i nedůvěřivý a bázlivý. Nesnáší dezinfekci na mých rukou, bojí se prudkých pohybů, dnes chtěl utéci, když za dveřmi slyšel vysavač.  Je křehký, malý, zranitelný. Andílek. Hlídám každý jeho den, zda si na něj nebrousí zuby nějaké infekce. Hračky rachotí, nožky posiluje, mazlení miluje.  Jsem zvědavá  až skončí karanténa. Jeho druhý test na parvo z bobků je negativní. Dobrá zpráva. Bude mít delší srst, což se mi moc nelíbí J  Když mu upadne od pusiny, hodně zle se to z kožíšku dostává a on je navíc svéhlavý a moc velký šmudlání se mi nelíbí. Takový prcek a už má jasno J

Baruška už pravidelně jí, ale vyžaduje jen vařené maso a to musíte měnit.  Že by jedla více dní po sobě, třeba dva dny, kuřecí, to si můžu nechat zdát. Průjem v posledním týdnu neměla, ukázkové bobky. Včera dokonce vyskočila do otevřeného okna a koukla do zahrady. Tolik odvahy bych od ní nečekala J Teď večer se rozhodla ležel na zemi pod škrabadlem a tak doufám, že to není nějaký špatný signál. K večeři dostala syrové maso a tak se zavděčím.

Čičinek je zcela nenáročný klient. Spokojený s málem, ono v karanteně to není žádná hitparáda zážitků. Tedy ne pro kočku, já sama nevím co dříve a když vidím kočku smíchanou se stelivem, jídlem a hračkami, třeba Trumpetka, fičím na horské dráze emocí J na Čičinka mimo karanténu se obzvláště těším. Já vím, že oblíbencem většiny je Bořík, ale je škoda, že se tím statečný slepý kocourek dostává do pozadí. Však já Čičinka vytáhnu na světlo! Připomíná mi naši zesnulou Mazli, měla podobnou povahu.

Caruso nekašle, myslím, že kastrace je za dveřmi a rozhodně mu prospěje. Je FIV, ale myslím, že ji zvládne, je silný. Jak uvažuji o zařazení jeho do kolektivu FIV, není možno nemyslet na Káju. Paní veterinářka mi dala instrukce, že mu mám přeměřovat kuličky a jak se zmenší, může mezi kočky neb implantát funguje. Kája nesnáší osahávání na intimních místech a ani se mu nedivím, ale pytlík e mu zmenšil a tak otevřu dvířka voliery. Je v ní spokojený a tak nečekám, že radostně vyskočí ven, na výhody si musí pomalu přijít sám.  Jediné, co mi vrtá hlavou, méně poslední dny jí, ale symptomy problémů nejeví.  Je pěkný, srst lesklá, nepadá ani když zatáhnu, nezvrací, jen ta očička furt slzí, ale myslím, že s tím moc neuděláme. Jka se zabydlí mezi kočkami, jeho místo zaujme Caruso.  U něj mám obavy z konfliktního jednání vůči kočkám, potřebuje po kastraci čas. To Kuličník je u nás absolutně spokojen. Velice mě to překvapilo, čekala jsem stesk po volnosti a on se spokojeně válí u topení, je klidný, nehádá se, rozumí si s kočkami a na očích mu vidím pohodu. Co víc si přát. A přibral na váze.  

Trumpetka je malé stříbro, mrška malá, při hlazení protéká rychle rukama, ocásek signalizuje tu potěšení, tu očekávání, tu napětí, její práce ocáskem je mimořádně propracovaná. Dostala jméno Hadimrška. Jako každá holka je upovídaná a tak když vidí, že chovám Boříka, nejsou spolu, nebojte, ale malého nosím, aby viděl větší svět /už viděl Piškota/, píská na mne a chce taky. To je bolístka každého depozitáře – jak podělit pozornost mezi tolik emocionálně hladových krků. Nečekejte radu, nevím to. Kmitám od rána do rána  a pak padnu.

Brácha Hadimršky, Murísek,  právě chrastí hračkou, ta líta jak divá J Kluk je mazlivý, má jen trochu více energie a tak při hlazení neví co dříve a jak. Slzy se mi draly do očí v okamžiku, kdy jsme mu dala do boxu pelíšek. Slastně se na něj začal válet, ta spokojená očiska a ta rychlost akce u misky, když jsme do ní dala vařené kuře. Venku asi zatím nebylo špatně, ale na celý život dost bída. Chvíli mu slzely oči, teď to ustalo tak snad nás nic mimořádného a špatného nečeká.

Prcek je vděčný za to málo, co zatím u nás má a já jsem ráda, že venku žít nebude. Je jej velká škoda pro život tuláka. Ještě tak kastrovat jeho matku a byla bych spokojená!

Komínka čeká opět kortikoid, ale je statečný, snaží se i s nemocnou tlamičkou jíst seč to jde. Když se neservíruje včas, je nevrlý a peskuje kočky. Dědovi ale toleruji vše.

Micince narostlo sebevědomí a sem tam se pustí do některé z koček. Dnes padlo její oko na Kamoše, což jsme jí nemohla tolerovat. Kastrace na obzoru, už nekašle, zdá se být v pohodě, nastal čas. Zklidní se.  Kamoš čítá 17 nebo 18 let a tak potřebuje svůj klid a ne dohadování s nějakou mladicí.

Cácorka a Petřík jsou nejhodnějšími koťaty na Moravě J  Petřík pusu nezavře a Cácorka je velemazlivá, prostě úderná dvojka. Petřík funguje ráno místo budíku, řve jako pardál a světe div se, vrhá se i na dietu. Cácorka, ta se přijde spíše pomazlit, její specialitou je skok na člověka kdykoliv si usmyslí. Tak nosím silnější košile, aby bylo po čem šplhat a ráno se vztekám, že si kávu chci vypít v klidu.  Marně.   

Měla bych končit, práce čeká, jedna v noci, psaní je už dost dlouhé a tak aby byla vůbec chuť vše číst, tedy raději s mírou J   

Dnes se nám stala nemilá věc.  Nějaký závistivý dobrodinec mne nahlásit na facebooku, jsem v blokaci a nemohu sdílet příspěvky do skupin, nikde nic komentovat, nikam nic vkládat. Vzhledem k tomu, že vím, že mnozí čekají na zprávu o chodu Maxe, prosím, kdo se za nás nestydí a chce pomoci, sdílejte do kočičích skupin. Asi je za vším závist a soutěž o stelivo, kterou samozřejmě bez sdílení nemáme šanci vyhrát. My nemůžeme sdílet potřebné kočičky, naše aukce, příspěvky, nic. Dotyčný může být spokojen, za málo peněz, hodně muziky. To lze jen na facebooku.

Omlouvám se, musím ke kočičkám a ven nakrmit. Čtvrt na dvě, moc času již není a jitřenka za dveřmi.   

Děkuji za každou pomoc.

Foto: Úlovek J

28. 9.

Je mi hodně smutno. Druhá vyhozená kočička, byla to holka, to jsem si stihla všimnout, se propadla do země. Nemyslím, že najde azyl u některého ze sousedů, tady pro pomoc kočkám nikdo nehoruje. 
Lapený kocourek lačně baští, co teď večeří venku malá, jeho sestra asi, to nechci domýšlet. 
Před třemi dny jsem si všimla auta, zastavilo před domem, u spolujezdce žena, stáhla okénko, ukazovala si na náš dům a koukala. Když mě uviděla za oknem, rychle odjeli. 
Nechci být paranoidní, ale když za tři dny běhají kolem domu odrostlá koťata, mohu si myslet ledasco. A co mě paměť neklame, často k těmto akcím dochází ve svátky. 
Každý podzim je to stejné a jen málokdy kočky dohledáme. 
Měla bych napsat něco sprostého na adresu takových lidí, ale nějak nemám sil. 
Elen

28. 9.

Zrzavá Ponožka sedí na parapetu a z tlamičky jí kape. Nejprve jsme si myslela, že pila vodu, ale ono ne, má zánět dásní a ty bolí tak, že slintá.  Stejně je na tom její parťačka Ruby, ale ta dělá při aplikaci injekcí hrozný cirkus. Snad jim oběma antibiotika a léky na bolest pomohou, pak jen vytrhání zubů a kortikoidy, které jim pro FIV dát nemohu.

Caruso byl zařazen do oddělení FIV kočiček  a jsem ráda, že je zatím ve voliéře po Kájovi. Situace je totiž taková, že Caruso vyje na každou kočku, která jde kolem, na Kuličníka zaútočil a zastavila jej naštěstí stěna voliery.  Chce to čas, snad se uklidní a po kastraci se mu vyjasní v hlavě. Jakmile začal výt, naježily se všechny kočičky. I postižený Míša /onemocnění mozku/ měl ocas jako veverka J Tento stres nemám ráda, jsou z toho zdravotní problémy L mám obavy, co to přinese, ale nic s tím nenadělám. Vrátit Carusa s FIV na ulici, to nelze, že by se o něj prali zájemci, to asi také nelze čekat.

Kája je kliďas, celé dny prospí na svém oblíbeném místě, je konzervativní jako já, nabídněte mu lepší pelech, ne, on má ten svůj J  - obyčejný polštář.

Micka je po kastraci, ale nejedla a nepila a tak vše bylo na mě. Teď už je samostatnější, ale budu moc ráda až vytáhneme stehy a dáme límec dolů. Kastraci má za sebou i Caruso + vyjmutí ulomeného špičáku.  Po zákroku je v pořádku, jakoby nic nebylo. Ve sváteční den jsme byli na veterině – prohlídky, testy koťat plus čipování.  Po návratu chytání koček, které někdo vyhodil u našeho domu.

Ráno jsme našla za plotem přepravku, vyražená dvířka, kočka/kočky nikde. Za několik hodin jsem si všimla, že naproti domu si hrají na staveništi dvě odrostlá koťata. Sleduji místní kočky jako ostříž a tyhle jsem nikdy neviděla. Muž se běžel přeptat do servisu, zda jsou jejich a odpověď mě nepřekvapila – ne, náhle se jim mezi auty objevily dvě kočky. Někdy z rána. Kluka jsme odnesli hned, holka se vysmekla a propadla do země. Hledala jsem ji během dne, v noci, nic. Znáte ten pocit, že jste něco po….. No spalo se mi blbě a bylo to štěstí. V pátek ráno se mihla v místě, kde skotačila předchozí den. Neváhala jsem.   

Malá je nádherná, černá jako noc, mazlík s krásnými kukadly. Její společník ve smutném osudu je zrzík s přemírou energie a v oblasti jídla bezedný, zatímco malá nejí jen tak něco.

Stále si neumím představit člověka, který přibrzdí, vyšoupne z auta dvě kočky za plot a ujede. Možná teď čte tyto řádky. Jste tady, podivný člověče? Facebook ukryje kdejakou podlost, slabost, nešvar. Jistě jste spokojen, že jsem odvedla dobrou práci.

A stejný dobrák umístil malé kotě ke Globusu. Prcek o váze necelého kila si dle policie v takové divočině poradí sám a tak díky nálezcům, se ocitl v naší péči. Zatímco včera mocně řval, bylo mu i zle, třásl se a stolice z něj tekla, dnes máme pohodové kotě, které už našlo i hračku a plně ji zaměstnává. Zatím aspiruje na Kubíka, Vítka či Kukulína J , jí dobře a stolice se zlepšila. Včera mě prcek stál hodně práce neb jsem příjem nečekala a nebylo místo. Přesuny a vše kolem, to trvalo do večera a pak jsem se vydala ke Globusu, zda tam malý nemá rodinu.

No, není to místo pro romantické vycházky. Tma jako v pytli, auta sviští, já sic měla čelovku,  přepravku a kočičí baštu, ale reflexní vestu jsem zapomněla.  Prošla jsem okolní pozemky, místa pod mosty, znovu kruháč a nic. Tak snad tam nejsou další kočičky!

Většinou jsem nalézala vyhozená zvířata na parkovišti. Pamatuji si, když jsem před jednou paní, kočkařkou, prohodila, že jsme před lety našli u Globusu kocourka a ujali se jej. Žádala po mě popis a náhle vykřikla směrem ke svému muži: „Tatko, slyšíš to, Globus žije!“   

Že by se na kruhový objezd malé kotě dostalo samo, to je nemožné. Opět měl někdo mimořádně dobrý žaludek. No teď leží spokojeně v boxu, bašta u packy, hračka taky, teplo, deka, pohlazení, není to moc, jsme děcákem než si je vezmete vy. 

Omlouvám se, že málo informuji, ale je za tím příjem koček, karanténa je plná po strop, kontrola v práci do 20. 10. a ještě jiné starosti, které ale nepatří na facebook. Jsou chvíle, kdy nemám chuť psát nebo spíše není to o chuti, ale jakoby došly síly a nemělo to smysl. I tak je péče o tolik potřebných kočiček psychicky náročná, ale když úřední šiml k tomu zařehtá, sedím jen unavená, někdy bezradná a vyčerpaná. A naštvaná, ale to naštvání, k tomu se musíte vzchopit, to už je na lepší cestě. Příští rok budeme potřebovat vaši pomoc víc než kdy dříve.  

A jsem konečně u Boříka J  Co teď dělá? Je 22:31 a spí, andílek spí po jídle. Už je to velkej kluk, na posezení sní celou 100 gr paštiku. U jídla se více napřimuje na nožkách, hračkou rachotí o sto šest. Dnes si s oblibou hodil chrastítko do misky, aby nemohlo ven, a pak na ně dorážel. Rád se pere i se mnou, vím, že bych neměla, učit jej hrát si s rukou, ale on zatím nemá kočičího parťáka a takto posiluje nožky. Na mém pracovním stole stole uklidil v mžiku J  Jsem moc zvědavá až bude mít více prostoru a bude moci mezi kočky. Bořík je povahou nedůvěřivec, když jsme mu ukázala celý dům, dost podivně se na mě pak koukal. Včera byl přemístěn do karanteny, ze samotky, a rád se kouká na televizi. Teď dávají Grand Torino, můj oblíbený kus, ale to prcek asi prospí a já propíšu J

Ptáte se mě, soukromé zprávy či zprávy Maxe, zda už Bořík normálně chodí.  Nechodí a nikdy nebude. Šance je v adaptaci na problém a v adaptaci na známé prostředí. Není však třeba Boříka litovat. Je to spokojené, hravé kotě, plné energie, plánů, má hlavu plnou her, touhy po kontaktu a poznávání. Zaslouží obdiv, ne lítost, ale je pravdou, že si na jeho chování musíte zvyknout. Já na to měla měsíc a vidím krásné kotě, sic jiné než zdravá koťata, ale on je pohodě, tak proč ne já J Právě na mě kouká, rovný, sebevědomý pohled, zkoumavý, ne, to není chudáček, to je prima kluk.

Trochu si dělám starosti, nemáme koberce a  Bořík se na takové podložce drží lépe než na kluzkém podkladu, tak uvidíme, jak si s problémem poradím.

Trumpetka dostala jméno Hadimška a její pravděpodobný bratr je stále Murísek J změnu jména u něj nechystáme. Haďka je v rukou jako hádě a ta práce ocáskem! J To její brácha je trochu trumbera a teď na mě škaredě kouká, v karanténě jej nudí. To já o nudě mluvit nemohu. Péče o kočky zde zabere několik hodin denně. 

Čičinek se musel také trochu stěhovat a tak byl vyplašený a nejistý. Přikrčen, oči převeliké, čekal pohromu a po trocha přesunech, byl klid. Dnes jsem mu uklízela byteček, dostal nový pelíšek a po pomazlení se uklidnil. Stále  mi u toho něco povídal. Hovory s ním miluji, zvláště doprovázené duckání hlavičkou.

Baruška si vymínila jen vařené maso a tak kmitám, aby každý den něco bylo. Konzervy nejí, ještě tak granule a každý den tázavý pohled, proč váhám s krmením.  Střídá se u ní průjem s normální stolicí, čert aby se v ní vyznal.  Musím být stále ve střehu a už mnohokrát mi místo „Baruško“ vypadlo „Miluško!“    

Komínek se i s bolavou tlamičkou snaží najíst. Bobinka dnes zvracela a tak ji čeká veterina. Na kontrolu by měla jít Baruška, ten útvar na sonu naposledy byl víc než podivný. Zrzík se záněty tlamky dost zhubnul, ledviny se již hlásí, bohužel. Micka přesla do jiné kočičí skupiny a tak se v původní situace uklidnila.  Kamoš už se nebojí k jídlu, slepou Myšku nikdo nenapadá, Šedivka se taky v klidu nají a Dáša je v taky v pohodě, prostě pohoda po odchodu agresora, někdy to prostě neodhadnete. Člověk nikdy neví, jaké vztahy se mezi kočkami vytvoří, někdy to sedne, jindy katastrofa.

Venku se nám kupí kočičky, před zimou narostla spotřeba jídla  a tak jakmile trochu krmení vázne, mám za domem řadu žadatelů. V Brně strávníky moc nevidím, u jednoho krmítka mám konečně, po roce, zahrnuli výkop. Čeká mě čištění kočičích budek, nové seno.

Omlouvám se, už nějak dochází síly a práce ještě hodně. Prosím přehlédněte chyby, už na kontrolu textu nemám. Díky.   Elen