1.9.

Na fotu vidíte novou šéfovou Maxe, já nestíhám a tak jsem předala funkci J Malá je nádherná, slepá, hluchá, ale nádherná. Myslím, že se nám pomalu vrací k životu, dnes poprvé při vyndání z boxu stála a „koukala“ kolem sebe, dříve si jen lehla na bok a neměla o nic zájem. Ráda se mazlí, vrní a nastavuje se. Hlavně, když chce něco dobrého J

Škoda, že není mojí jedinou kočkou, škoda, že na ni nemám více času.

Situace u nás je celkem na mrtvici, hodně nemocných, 13 koček v boxech a v léčení, ne jen na kastrace a k tomu odchyty koček v ohroženém místě. Včera se také nezadařilo, dnes chytá můj muž, já se musela více věnovat těm doma, ale i tak, jako bych neudělala nic. Práce je pro tým, ne pro jednoho. Zatím z odchycených koček začaly jíst dvě, nejvíce baští ta nejvzteklejší, Bublina. Mamuša se sic nechá pohladit, ale zatím misku s konzervičkou jen olízla.  Dnes doufám přijede další, moc bych si to přála. Je plachá a mazaná, s holkami je vždy problém J Často se stane, že kočky zbylé v lokalitě se přesunou jinam a z toho máme strach. Sic nevím, kam by blbka šla, ale u koček musíte počítat se vším. Sklad se z části přesunul, snažíme se získat čas pro odchyt. O víkendu zvažuji, že zůstanu v Brně v noci, budu chytat a přespím ve skladě.

Minulý týden jel na veterinu Míša, přestal jíst a byl smutný, a otekl. U vetky zjištěno, že jej píchl hmyz a nasazeny léky, ale otok se začal dnes zvětšovat. Našla jsem místo vpichu a doufala, že po odstranění strupu vyteče obsah otoku, ale nic. Zítra tedy veterina a bude se muset udělat drenáž, tedy pokud to vetka uzná. V místě se vytvořil asi absces. Othello pojede hned druhý den, uděláme odběr krve a vyšetření, nejí, trucuje. Na testy půjde malý zrzík a měl by přejít do skupiny Kosťa a spol. už vidím nadšení Kačenky a Kuřete, holky jsou na nováčky dost ostré. Potěšilo mne, že zrzík šel trochu do sebe a přestal sekat, dělalo mi to starosti kvůli umístění. Ale začíná z něj být milánek.

Sáře ušní svrab zklidnil paraf.olej, nechtěla jsem jí ještě dávat stronghold, ale příští týden už je čas. Jizva po kastraci je moc pěkná. Chtěla by mezi kočky, ale ještě je to brzo. Bílý fešák Bohuš se také vyvaluje v karanténě, bez antibiotik a syntophyllinu chrble, mám obavy, že kastrace bude problém, zvláště po jeho kolapsu v horkých dnech. Jak se ochladí, pojede na veterinu. V nejhorším dáme suprelorin, ale nadšená nejsem. No uvidíme. Šedomodrý kocourek v karanténě je vztekloun, seká, vrčí, hudruje J  Než jdu k němu, zavírám dveře na terasu, která je vedle karanteny. Na dveřích zatím není mříž a tak by mohl utéci, kdyby vyrazil z klece ven. Na balkoně bych jej nechytila, spíše by skočil dolů a tomu se pak říká průser. Když jsme se z bytu nastěhovali do domu, měla jsem pocit, že je v něm nezvládnutené množství otvorů, kterými kočky mohou uniknout. V noci jsem měla sny, jak kočky utíkají jako myšky těmi nejmenšími otvory a já je nemohu pochytat. Jednou dobrovolnice při úklidu otevřela tehdy nezajištěné okno, bylo horko. Okno obří díra do světa. Vešla jsem do místnosti, kousek za oknem seděla jedna z největším lumpaček v oboru úniku – kočka Eliška.  Byla jsem na infarkt a dobrovolnice zbledla jako křída! Dnes je dům zajištěn a bylo by na čase budovat výběhy, jen sehnat strýčka milionáře.   

Oskar se rozhodl chvíli sekat dobrotu a jí, ale samozřejmě dietu ani náhodou. Žabka je na tom špatně, zítra se poradím s vetkou, asi budem muset sáhnout po kortikoidech. V neděli ráno seděla, bylo jí nedobře a teklo jí z tlamky. Bylo mi to jasné - léky na bolest a další antibiotika. Vůbec se nečistí, tlamička a hrdlo ji bolí, vyčesat se nechce, hrozně u toho vyvádí a čím více odolává, tím je zacuchanější. Tyto akce nedělají dobře Zrzíkovi a Eliška se cítí ohrožen a utočí na kočky. On je vůbec hodně nejistý.

Na Ajku se neptejte, její stav není dobrý. Snaží se jíst, ale jen omáčku a kouskům moc nedá. Kašičku taky ne, pokud ji nenakrmím. Jakmile po ní něco chci, je nezvěstná. Já si ji vždy najdu, ale důvěru si tím nezískám.  

Bucli nám pomalu schází, ale drží se. Ochlazení počasí ale jistě přinese problémy, staré kočky a nemocné na změny reagují.

Rozmarýn se během víkendu stabilizoval a přestal zvracet, jí, hraje si. Má zánět spojivek, ale to byl vždy jeho problém.  Bohužel nevím, jak chodí na wc, to bych jej musela oddělit. Ráda bych, kdyby naše vetka zase přijela k nám a vyšetřila kočičky. Zdeňkova opuchlá tlama je v pořádku a normálně jí.  To Bobince splaskává jen pomalu.

Drží se Myc, Jerry, Cipi, Murrísek, Maluše, Komínek a další senioři. Ale počítám, že s chladem přijdou problémy. Na studenější počasí se já ale těším, léto není moje parketa a v tom horku se u koček špatně pracuje. Miluji podzim, kéž se vydaří.

Příjmem koček z problémové lokality se dům maximálně zaplní, ale nemůžeme je tam nechat, staráme se o ně roky, není rozdílu mezi nimi a Buclítkem, Myc, Cvrčkem, …pro nás ne. Neumím si představit, že jednoho dne přijdou do míst, kde je krmítko a ono tam nebude, budou čekat a nikdo nepřijde, bude jim zle, ale my nebudeme ku pomoci,…. Když teď přijedu večer do areálu, je mi smutno. Nikdo nás nevítá…. Vítací četa byla odchycena. Dvacet let se uzavřelo, vytrhli jsme je z jejich domova a oni netuší, že pro jejich dobro. Zatím mají pocit, že jsme je podvedli.  

Prosím pokud by byl někdo ochoten pomoci na bazaru, moc pomůže. Já budu asi opět u koček, ukáži se tam, ale to akci nespasí. To, že nebyl bazar v červenci, to nás finančně zasáhlo. Peníze z dalšího potřebujeme jako sůl, zvláště za stávající situace. Veterina, léky, krmivo, nejnutnější diety. Pokojíky pro kočky musíme také dovybavit, aby se kočky nehádaly o police, místa na ležení, pelechy, místa na škrabadle. Oni se i tak budou hádat, ale musíme toto chování minimalizovat, způsobuje totiž problémy zdravotní a problémy chování. 

Další věcí je bazar v prosinci. Nemáme pro něj místo. Prostory tohoto bazaru asi nebudeme moci využít. Prosím, kdo má možnost, nápad pro místo na bazar, sem s ní/s ním. Já už ani nespím, neb se od koček sotva dostanu k vyhledávání místa a bazar mne trápí. Prvotní je stav koček a zajištění jejich potřeb a v dané situaci nemám šanci se věnovat bazaru byť bych sebevíce chtěla, ale bez něj nebude pro kočky finančních prostředků. Začarovaný kruh, pro který nespím a mám nervy jako dráty. Navíc nevím, jaké průsery /s dovolením/ ještě přinese změna majitele areálu. Odchyty nezvládneme prásknutím bičem.  

Přeji všem dobrou a klidnou a já bych měla jít vstříc záchodkům u FIV kočiček.  

Děkuji za každou pomoc a omlouvám se, teď mi došlo, že jsem nevyřídila pár emailů.   

3.9.

Ve čtvrtek opět veterina – fiv pozitivní Othello se selháním ledvin, Sára, která si po kastraci začala vykusovat vnitřní stranu stehna a malý zrzík, ten měl být přetestován. Nejvíce obávaný Othello byl při vyšetření a odběru celkem hodný, to zrzík se škaredě předvedl a bylo nutné jej trošku oblbnout.

Míša je skvělý pacient, drží při proplachování drenu, jen na pytlíky si sáhnout pro kontrolu nenechá. Dostal límec, měla jsme obavy, ale je velice šikovný, poradil si s ním. Na rentgenu není patrná střela v oblasti hlavy, pro jistotu jsme udělali rentgen. Byla snímkována i zlomená noha, pomalu se hojí. Přiznám se, že je to můj oblíbenec, těší mě, že si plašánek dal dvě a dvě dohromady a chápe, že mu chci pomoci. 

To odchycené kočičky zatím pomoc neoceňují a myslím, že jim to nikdy uspokojivě nevysvětlím. U nás leje a bouří a tak včera vydařený odchyt je dar. Mamuša, Otylka, Kulička a Bublina, matka a tři dcery. Jsem ráda, že jsou u nás, jsou to trdla, samy by neobstály. Změny jdou rychle – z našeho skladu vznikají již kanceláře, prostor jsem včera nepoznala. Nový majitel nelení.

My taky ne, odchyty budou pokračovat.

Myška se snaží dohnat vše  co zanedbala, pro kuře mi skoro vypadla z boxu, teď se horečně čistí, vyvalila se komicky na podložce. Nevidí, neslyší, ale na cvaknutí víčka gourmet konzervy reaguje, tak nevím J  Na druhé straně je smutné, jak je spokojená s málem.

Dnes se zhoršil Murrísek, senior se selháním ledvin, zvrací, nejí. Žabka také zvracela, bylo to i s krví, myslím, že jí krvácí nárůsty v tlamce a hrdle, bohužel přijdou ke slovu kortikoidy a doufám, že pomohou. Omlouvám se, musím ke kočkám a chci jít na kutě, zítra je hodně práce a o víkendu hůře.   

8.9.

Nemám dobrou zprávu. Myška během noci nic nesnědla, ráno byla stresovaná, ležela ve wc /viz foto/, nereagovala, místo stolice žlutavý hlen. Má bolesti, nechtěla vůbec komunikovat, při prohmatávání oblasti břicha mňouká, nechce se vůbec hýbat. Včera docházka na wc normální, chuť k jídlu normální, chování pohodové. Cizí těleso sníst nemohla. 
Můj muž si musel vzít volno, jede s ní na veterinu, já musím zůstat doma, Buclimu je zle, nemůže zůstat sám. Opět problémy jako dříve, omdlévá. Sedím u něj s injekcemi. 
O ostatních nemocných jindy, vím, že by jste chtěli vědět, ale já fakt nestíhám, musím se jim věnovat, nestačí jen podat léky, mnohé krmím. 
Podařilo se odchytit další potřebné. V domě je teď maximum koček v péči. 
Škoda slov, není čas. Situace je velmi napjatá. 
Držte palce Myšce, Buclimu. Co se děje v Myškou, to jen tuším, ale i tak je tak razantní zhoršení velice podivné. Dnes je to jiná kočka, o 180% jiná 

9.9.

Myška celou noc apaticky ležela. Kolem půl čtvrté ráno to stále v boxu vypadalo, že pečujeme o ušatý ručník.

Takhle vypadala na veterině, jen ležela. Já si navíc ve spěchu zapomněla doma tašku s dekou a tak jsem ji v přestávkách mezi vyšetřeními zahřívala.  

Vetka si myslí, že se jí vrátily problémy se zažíváním, krev budu konzultovat ráno. Doma se trošičku najedla, dostala léky, leží.

Původně jsme ji na veterině chtěla nechat, ale mě se to nechávání koček v nemocnicích moc nejde. Sama vím, jak by mi bylo a to mám dost velkou hlavu, abych si dokázala ledasco racionalizovat. A tak je prcka doma.

U Dráčka vyšetření neukázalo žádnou zlomeninu ani výrazný otok. Reagoval podrážděně na vyšetření oblasti kolen a dolní části páteře, ale žádný závažný nález. Chodí málo, i po lécích na bolest se mu nechce a nepozoruji úlevu. Nezvedá zadek a pohybuje se jako při přetržení šlach. Ale nic takového jsme nenašli. Rentgen jsme nemohli udělat, byl tam starší vlčák a dlouho plno, ale i to Dráčka čeká. Krev konzultuji zítra. Chtěla jsem domů kvůli Buclimu a Ajce. Ti dva na tom nejsou moc dobře, Ajka hůře. Zvláště, když je nestíhám krmit.

Byla bych raději, kdyby šlo o zlomeninu, což se mi bohužel nesplnilo, nerozumím tomu, mám obavy z FIP, jeden takový případ jsme u mladého kocourka už měli a to v roce 2006. 

Zítra musím muže ukecat, aby zatopil. Myslela jsem, že to zvládneme, ale na takové marody je zima. Topí jeho peněženka a tak má hlavní slovo. Tedy alespoň si to myslí. 

Prima by byla krbová kamna, ale nemáme na ně komín.

Nestíhám uklízet a prát, Myšce došly čisté ručníky, tak snad zítra stihnu pračku. Včera jsme dala čistou deku Míšovi, do rána byla k nepoznání. Je trpělivým pacientem, když jej ošetřuji, jen trochu se snaží o odpor :-) Dren se musí udržovat průchozí, což znamená stříkačkou dostat trochu dezinfekce horním otvorem v ráně a protékat musí dolním.  Dolní otvor je nad okem a tak musíte oko chránit. Vyteče hnis, trochu krve a pak čistíte okolní kůži, kde je zaschlá vyteklá krev během dne.    

Othello nám stále dostatečně nejí. Vyšetření ukázalo srdeční šelest, hodnoty kreat. a urei nejsou dramatické, mohl by mít vyšší leukocyty s ohledem na FIV, ale stále moc nechápu, co je to za protestní hladovku.

Tu rozhodně drží odchycené kočičky, zatím sedm ze 14. Jí, ale tedy žádná hitparáda to není. Uplácím je dobrotami, odpovědí mi je syčení a sekání. Jak jí kočka málo a moc nemá možnost se pohybovat, pak je riziko zácpy. V boxech být musí, nelze jinak. Kdybych měla místnost, mělo by smysl, že by byly puštěné pohromadě tak, ale bohužel, takovou možnost nemám. I mě by se líbila – starost o boxy je časově náročné, zvláště s divoškami.

Ajka ráno vyzvracela i to málo co sama sní.  Dost mne to mrzelo, u ní je každý kousek jídla důvodem k oslavě. Mizí nám před očima.  Kde jsou doby, kdy měla 4,8 kg, dnes jsme na 1,8!! Rýma se jí zarazila v dutinách a tak chodí pokojem a chrochtá chuděra.  Bucli má nasazeny pravidelně injekce furonu, už se nemotá, ale je unavený a moc sám nejí. Na vině jsou i zuby, ale při jeho problémech narkóza nepřipadá v úvahu. Je to trápení. Léky na bolest zase nedělají moc dobře ledvinám, když ale kočka pro zuby nejí, tak je i ledvinám hůře. Je to ruská ruleta.

Škaredě se nám hádá Eliška a Mates. V pondělí ráno jsem už zuřila, našla jsem Matýska ležícího ve wc, celého od hovínek a krve. Netušila jsem, co se děje. Situace na 19. nervové zhroucení. Jádro pudla bylo po chvíli zřejmé. Mates má ve stolici krev, to jsem netušila. Nevěděla jsem ale ani to, že jej Elča napadá a on se chudák bál ze záchodu, krčil se v něm a vyválel při obraně před Eliškou. Proto ten fantastický design ve chvíli, kdy jsme vpadla do pokoje. Elča byl zorganizován, Mates umyt a dostal antibiotika a další potřebné. Eliška je fajn kocour, jeho zdravotní problémy se neprojevují, ani o něm nevíme.  Jeden problém ale má – nesnese více koček. Jednu dvě ano, parťák pro hry, ten se šikne, ale kupa koček už je moc. Nedivím se mu, divím se, že jej nikdo nechce. Opravdu se ucpání močových cest nemusíte bát. Moje vetka říká, že má vývod udělaný zcela excelentně. Je to pohodový kocour, u nás se mu kazí povaha. Útulek žádné domácí kočce neprospěje, venkovky jsou vděčné za zaopatření, domácí mazlíčci se vztekají, že poměry nejsou dle jejich zvyklostí.

Stejnou zábavu si našel Píďa, napadá Harryho II. Komické je sledovat, jak přistoupí k Harrymu I., zjistí, že to není jeho snadný objekt vášně a přejde k cíli.  Dala jsem mu přednášku o solidaritě s dalšími potřebnými a stejně nemocnými. Kačence musím dávat jídlo bokem, s ostatními jíst nechce a tak se schovává pod peřníkem. Na peřníku je Míša J

Dobrou zprávou je, že Vendelín je FeLV a FIV negativní, testován po inkubační době. Musíme přeléčit svrab ušní, nemá ani bubínky, jen silný zánět. Stejné problémy má stále Sára, ne nadarmo jsou její boltce ve stavu  v jakém byla nalezena a špatná ušiska má Myška, stále i krvavý výtok ze zvukovodu levého ucha. 

Odchytáváme dál v místě, kde už nesmíme krmit. Je to smutná práce. Místo začíná být opuštěné, prázdné. Kočičky, které zde ještě dále krmíme, koukají vyděšeně a neví, co a proč se děje. Nikdy jim to nevysvětlíme, bezpečných míst pro ně ubývá a ubývá.   

23.9.

Před týdnem jsem přijala kočičího dědouška. Velký, ale hubený štramák, mourek, špatné srsti, svrabu v uších a drobných nádorků ve zvukovodech. V péči veterinářů odhaleno selhání ledvin a dlouhotrvající průjem. Dostal jméno Kvido, jakoby z oka vypadl dědouši, který u nás žil do roku 2007 s rozštěpem patra. Začal se cpát jako nezavřený, dieta mu chutnala, když se servírovalo vařené kuře, chtivostí mi téměř spadl do hrnce. Místo průjmu jen ale začala trápit zácpa a tak v neděli musel na veterinu s podezřením na neprůchodnost střev. Obavy se potvrdily.

Zácpu se nám snad podařilo vyřešit, ale Kvido v pondělí přestal jíst. Došlo na krmení stříkačkou, nezvracel, ale v úterý ráno bylo hůře. Jeho první výsledky krve nebyly zas tak zlé, aby nám během pár dní slábl. Jelo se na veterinu. Cesta nemocnému senioru nepřidá, ale je nutné vědět, co se děje.

Na klinice byl Kvido nadšen. Běhal tam za každou sukní, za doktorkou Kyselkovou jako pejsek. Krev nám  moc netekla, na vyšetření ledvin ale bylo a ukázalo se, že se opravdu zhoršily. Vytržen byl při vědomí i jeden špičák, který Kvida obtěžoval. Ledviny se zhoršily, ale jak říká paní doktorka, hlavním problémem Kvida je stáří. Je asi 15 let starý a pokud tyto roky strávil na ulici, rozhodně to neměl jednoduché. Ačkoliv slabý, Kvido má tvrdou hlavu. Vše musí vidět, vyzkoušet, v létě se rozhodně pro Jizerskou padesátku a vám nezbývá než kývnout. Po dobrodružných akcích je unavený a projevují se na zhoršení stavu, ale tento umíněný dědek J je bez nich jako bez ducha.

Doufala jsem, že u nás přibere a ještě s námi pobude, ale poslední dny ukazují, že záchrana přišla pozdě. Ale nebudeme smutní, vymezený čas si užijeme.

Byl na zahradě, děláme zdravotní vycházky, a zcela rozhodil naše venkovky. Chodil bez skrupulí kolem místa jejich odpočinku a tak někteří udiveně koukali, jiní utekli. Vzájemný kontakt bych nedovolila, mohly by na něj zaútočit. Na počátku měl kšíry, teď už mu je nedávám, neuteče. Nejvíce jej zajímala tráva, pásl se jako kráva Malina, stébla jej praskala. Hlídám jej, jak je zřejmá únava nebo se ochladí, končíme a jde se domů. Škoda, že jej nebaví jen tak ležet na dece na slunku, on musí stále chodit.  

Teď spí, snad se mu zdá něco pěkného, snad s námi pobude další den. 

Máme trápení se Sisi. Její chronické problémy se zánětem dýchacích cest se začaly zhoršovat, přestala chodit k jídlu a vodě. Sisi je bohužel i po letech plachá a nesmírně agresivní při kontaktu. Minulý čtvrtek se mi ale podařila odchytit a oddělit do boxu. Tím ale práce začíná. Triky se rukavicemi, dekou a jinými prostředky na Sisi použít nelze, čím větší výzbroj, tím se stupňuje její agresivita. V obraně je sto zkolabovat. Těžko pak léčit kočku, které nedáte injekci, nesní prášek v jídle.

Její stav je vážný. Po oddělení bylo zřejmé, že zcela nejí a nepije, pokus o krmení mi vždy záhy ukončila a hlavní problém byl ten, že každé sousto vyvolávalo zvracení. Bylo zřejmé silné zahlenění a bolest hrdla. Podařilo se podat pár injekcí a dokonce pravidelně, ale stav se zlepšil jen málo. Byla v boxu převezena na kliniku, přispána a teprve pak vyšetřena. Její plíce jsou silně zasaženy, velmi zvětšené uzliny, které zabraňují i polykání. Stav zubů hrozný, u jednoho špičáku tři píštěle, hnis tekl proudem. Narkozu ustála, ale je po zákroku přepadlá. Doslala po zákroku infuzi, ale jak se začala probírat, už nic neuděláte. Ani po zákroku Sisi nejí a nepije, injekce se mi dnes podařilo dát, snažila jsem se jí domluvit s krmením, trošku se nakrmit nechala. Její stav je vážný a ačkoliv  má zatím krev v pořádku, pokud se nezlepší a nezačne jíst a pít, bude to velmi zlé a to o to více, že nehodlá spolupracovat. Tak nám dvěma prosím držte palce  ať najdeme společnou řeč a budu ji smět krmit.  

Poslední zpráva o Myšce nebyla dobrá – ráno ležela stažená do sebe, jídlo netknuté, měla bolesti tak, že mňoukala a nechtěla se hnout. Při snaze jít na wc, vyšly tvrdé bobky, pak trochu průjmu a pak jen podivná žlutá mazlavá tekutina. Na veterině vyšetřena, podána infuze, silné křece v trávicím traktu. Po injekcích se jí trochu ulevilo, ale i tak se vrátila domů  vysílená  a nejedla. Během dalších dnů se stav zlepšoval, ale je nutné ji dobře sledovat, zvláště to, zda chodí pravidelně na velkou a jak. Nesmí baštit jen tak něco a její stravování musí být pravidelné.

Další propad v sobotu, ale naštěstí se již k večeru začala zlepšovat a normalizovat. Teď problémy nemá, baští s chutí a docházka na wc je pravidelná. Čeká ji test a mohla by mimo karanténu. Kastraci jsme zatím nevyřešili, její stav to stále nedovoluje, mám obavy ze zhoršení či horšího neb vlastně vůbec nevíme, proč je Myška slepá.

26. 9. 

Je těsně po druhé a teprve jsem se dostala k tomu napsat pár řádek alespoň o části koček. V karanténě je 17 koček, péče o ně v boxech, zvláště u těch divokých, je časově náročná. K tomu nemocní a odchyty, nestíhám nic.

Děda Kvido teď spí, je na mne naštvaný neb jsme spolu nebyli venku tolik, jak by si přál. Včera jedl hodně, teď se mu ještě chystám dát kapsu. Ale nepřibírá ani gram, naopak, den za dnem jeho tělo mizí. S jeho slabostí, nemocemi a stářím bojuje jeho tvrdohlavost. Je k neuvěření, jak je umanutý. Léky na ledviny dostává, antibiotika má, průjem po přechodu k nám zcela zmizel. Píchám i eprex, ačkoliv výsledky krevního obrazu posledních dnů nemáme.

Míšovi jsem vytáhla dren z čela, rána se vyhojila dobře, čeká jej přetestování, rentgen zadní zlomené nohy a pokud bude vše dobré, přejde mezi FIV kočičky. Rentgen má ukázat  jak noha srostla po přeražení střelou. Operace při jeho pozitivitě  je velmi riziková a zlomenina měla dle vetky šanci se obstojně zhojit sama. V bytě by Míšovi méně funkční noha neměla vadit.

Sisi stále sama nejí. Silná rýma, vážné poškození dolních cest, kdy mi vetka nechala poslechnout její plíce v akci, zvětšené mízní uzliny pod krkem, zánět v hrdle, to vše způsobuje, že Sisi není sto ani polknout  a při jídle se jí zvedá žaludek a jídlo v ní bublá a dáví se. Problémy předtím způsobovaly i zuby, váčky pod nimi, Sisi tak byla v narkoze ošetřena a zuby šly ven. Její stav se zatím zlepšil tak o 10 %. Mnozí ví, že Sisi je vedle Zdeňka nejagresivnější kočkou souboru a tak je léčení těžké. Přesto se mi daří jí dávat injekce a krmit ji. Jinak by tu asi už nebyla. Její stav je špatný, snad se zlepší a dostanu ji z toho. Akceptovala i ACC roztok pro děti, chuděra malá.

Othello bude muset na veterinu.  Seděl dnes nahrbený a stresovaný. Na polštáři jsem našla krev. Po jeho odchycení, je plachý, jsme se snažila najít problém, je FIV a trpí selháním ledvin. Míra jeho spolupráce není velká, ale viděla jsem krev v tlamce, v jednom místě asi píštěl u zubu a zde krevní sraženiny. Možná vytekl hnis a s ním krev. Othello je přešlý, čeká jej veterina. Základní léky dostal a byl oddělen pro sledování, zda je sto sám jíst. Zjištění : nic moc, snědl trochu omáčky a konec.

Problémy s jídlem má také Žabka, díky nárůstům v tlamičce a hrdle, ale přestal nám překvapivě jíst i Zrzík s útvarem v tlamce. Sedí, nekomunikuje, nejí. Veterina L

Myška za mnou vrní, má hlad, já se dezinfikuji, pak baštu dostane. Když se zdržím, mňouká a je přemazlivá.  Kvido šel na vycházku do předsíně, ale není spokojen. O půl třetí ráno ale venku chodit nemůžeme, ne že bych se bála, ale kvůli venkovkám, aby se v klidu najedly.

S odchycenými kočičkami z krmícího místa je hodně starostí. Než vyklidíte klec holkám, které po Vás sekají a vyrazí Vám misky z ruky, klukovi, který se vzteká jen se přiblížíte, uběhne hodně času a ten chybí jinde. A přijdete za hodinu a kočka smíchána s jídlem, vodou a krmivem se tváří jako Arés.  Zlaté svářečské rukavice jinak by mi z rukou nic nezbylo. Několik kočiček v karantěně čeká otestování, to mi ulehčí, budou se moci zařadit do kolektivu. Bude to těžké, myslím, že první týdny, měsíc, je sotva uvidím. Cizí je asi neuvidí u nás nikdy.

Dárky z bazaru fotím postupně, mějte prosím trpělivost. Věcí na bazar se mnohé hned v balících převezly na místo a dobrovolníci je hned roznášeli, věci do aukcí uvidíte v nich.

Děkuji všem, kteří na bazaru pomohli. Vypadá to jako fráze, nevím, jak věrohodněji díky formulovat. Pro mne je nejhorší, že pečuji o hodně koček a bohužel nejde o zdravá zvířata. Ona řídí můj život a tak se hodně často stává, že plány jdou na posledních chvíli stranou.  Upřímně, nemám mimo koček žádných plánů, aktivit a i tak se stále zdá, že můj čas věnovaný jim nestačí. Doma mi zkolabuje kočka ve chvíli, kdy mám být na bazaru a pak babo raď. Ta nic neporadí, pomohou ti, na které se můžete spolehnout a ti, kteří moje prosby vyslyší. Možná si řeknete, že mám nemocné nechat na veterině, ale tolik místa by tam neměli a  pro takové pacienty jako Kvido by to mohlo znamenat i na klinice umřít a nikdo z nás by v nemocnici umřít snad nechtěl, já tedy rozhodně ne. A tak musím dát přednost kočkám, ačkoliv bych měla/chtěla  být někde jinde. Upřímně moc děkuji všem.

A omlouvám se za překlepy, už nevidím na monitor. 2:57, všem dobrou přeji. Elen

27. 9.

Jsem doma z veteriny.

Stav tlamičky u Zrzíka se zhoršil, krvácí vnitřní koutky  v tlamičce, Zrzík se pro bolest nedal moc fotit, jak se na tlamku sáhlo, vyskakoval.  To, co vidíte na fotkách v tlamce tmavě, to není stín ale krev.

Vyšetření Othella potvrdilo mé obavy.  Zuby má sic špatné, ale zde není ten důvod pro kusy krevních sraženin v tlamce. Dle vetky se díky FIV zhoršuje i srážlivost krve, tento trend byl naznačen ve vyšetření počátku září. K tomu má stále nízké leukocyty a klesají i položky červené krevní řady. Vytrhání zubů by nedoporučila, Othello by nemusel zvládnout  narkózu, hojení, je zde velké riziko vykrvácení. Sliznice má šedé, změny na ledvinách. Zhubnul na polovinu váhy.

V úterý jede na krev  ať víme jasněji. Antibiotika má, léky na bolest také, ale s těmi musíme opatrně. Ještě můžeme pomoci Virbagenem – navýšit stav leukocytů, nakopnout imunitu. Ale je to drahý prostředek a nepoužíváme jej běžně, pokud je za vším FIV, moc možností ale nemáme.  Jedna lahvička vyjde pro Othella na tři dávky, stojí 3000 Kč. Pět, šest aplikací by už mohlo v krvi ukázat, zda Virbagen působí či ne. Nemoc nezničí, ale může zlepšit stav a přibrzdit průběh nemoci.

Kvido dnes podstatně méně jí L

27.9.

Sisi natéká pravé oko. Sama stále nejí. 

Kvido spí, dnes snědl sám jeden a půl kapsičky. 

Othello má v tlamce opět krev, také na pelíšku a v misce s jídlem. Dostal injekce a nechala si podat trochu jídla, sám jí malinko, skoro nic.

Myška je v pohodě.

Píďa, Pišta, Murrísek dostali antibiotika. Murrísek zvrací, ledviny se hlásí a tak dostal další léky. 

Léky čekají ještě další chronicky nemocné kočičky.

Foto: Neléčená rána po rvačce venkovních kocourů L

28.9.

Ráno mě píchlo u srdce. Kvido je již slabý, krevní oběh u něj špatný a tak zadní nožky zapomíná nebo neovládá, jak by chtěl. Rád by se proběhl, ale nejde to. Tolik by si užíval života, ale sil ubývá. 
Vrhl se na kapsičku. 
Měl jej k nám osud přihrát dříve, smutno je mi. 
Za chvíli jdeme na zahradu, beru spíše deku, že si poleží, svítí slunko.
Foto z úterní veteriny, dnešní zatím nemám.

Kvido je úžasný a k neuvěření. 
Přijela jsem domů, ležel tak, že jsme se vylekala, konzervu pro něj v ruce, skoro mi vypadla. Zavolala jsem na něj, trochu zvedl hlavu. Cvakla jsem konzervu a dala mu zavonět. Zvedl se a během chvilky v něm zmizela. 
Z posledních sil si chce užít všeho, co mu život asi nikdy nenabídl. 
Hltá plnými doušky. Doufám, že zítra odpoledne bude ještě tepleji, aby se mohl zase nahřát na slunku. 
Ráno jede na veterinu Othello. V kleci krev, na něm zaschlá krev, v tlamce krev. Nechal se nakrmit, jsem ráda. Alespoň to. 
I Sisi spolupracuje, poprvé v životě, když je na tom hodně zle, pozná mazlení. Krmím ji, je opuchlá a bolavá a špatně polyká. Vyčesat a očistit se nenechá, vypadá jako špinavý starý hadr. Hodně zhubla. 
Na fotu jeden z našich venkovních zákazníků.

29.9. 
Vyšetření Othella bylo smutné. Změny na ledvinách se prohlubují, ačkoliv hodnoty v krvi moc vysoké nejsou. Ledviny mění tvar, v moči bílkoviny, červené krvinky pod spodní hranicí, bílé také nízké. Dalším problémem jsou destičky a srážlivost krve. Othello má stále v tlamce krevní sraženiny. Kde se krev bere, nevíme, souvislost bude s nízkou srážlivostí krve. K této budu ještě zítra konzultovat, výsledky již mám před sebou, ale nejsem moc moudrá právě z položek kolem tohoto problému. Na fotu vidíte, jak krevní sraženina trčí Othellovi z tlamky, jiné má zaschlé na packách a nebo pod sebou v přepravce. Nejhorší je ráno. 
Za vším dle vetky stojí FIV. Přijeli jsme domů a nakrmila jsem jej. Začíná chápat, že mu chci pomoci a ačkoliv si za celou dobu u nás na mne nezvykl a je plachý, krmit se nechá a ochotně. Má hlad. Jídlo nezvrací, na rozdíl od Sisi dostane na jedno krmení až 3 x větší dávku a je spokojen. Dávám mu dobroty, ale sám sotva sní omáčku kolem knedlíčků kapsičky. Já jsem zvyklá bojovat a tak jsem mu zatím píchla roferon, zítra dostane virbagen, po bazaru jsem si dovolila jeden koupit. Slibuji si navýšení bílých krvinek, snad. 
Co s červenou řadou a trombocyty, to se budu ptát zítra vetky. Pokud tedy něco dělat lze. Měli jsme tři případy takového krvácení, přežil jen Buclitko. Kubík a Medis zemřeli. Othella nezachráním, pokusím se proces přibrzdit a udělat vše, aby měl závěr života v co největší pohodě a bez bolesti. Až přijde čas, poznáme to oba. 
Historie Othella? majitelka jej u nás odložila pro FIV, ale já si myslím, že spíše šlo o jeho nečistotnost - zásadně čurá na zem a na místa, kde by neměl. U nás si zvykla na kočky, na nás dva nikdy, je stále plachý. Vážil více jak 6 kilo, teď má polovic L

Dnes jel na vyšetření i Bohuš, celobílý kocourek, slyšící. Po celou dobu, co je u nás je nemocen rýmou a kašlem, během horkých dní skoro zkolaboval a citlivě reaguje na sebemenší změnu. Má nález na plicích, vetka jej vidí jako astmatika. Je otázkou, zda bude schopen kastrace. Byla mu odebrána krev, výsledky zítra. Budou mne zajímat o to více, že je jeho test bohužel FIV pozitivní. Bude 15. členem FIV skupiny u nás. Žádné radostné zprávy.

30.09.

Nemocná Ajka. 
Tu hlavně ničí chronický průjem, ale i rýma a problémy se zlomenou spodní čelistí. Díky průjmu nám pomalu mizí před očima. 
Stále chtivá pohlazení, pomazlení. Z pětikilové kočičky je drobeček. Zvykla si ve skupině Bucli a spol., kde má větší výběr kvalitní stravy a pro mne je výhodou, že se mi lépe ošetřuje. Tlamičku, jak vidíte, má od jídla. Jsme obě šmudly Emotikona smile

Sisi, foto po 14 dnech léčby. Nález na plicích, rýma, velmi zvětšené uzliny, zánět horních cest, nechutenství. 
Po dvou týdnech se dá říci, že Sisi lépe polyká, ale musíme krmit po 2 ml, ne více. Prská, kašle, problémy při polykání stále nevymizely. Sama nejí nic, vše stojí na mě a stříkačce. Někdy odmítá polykat jídlo. Na jednom oku otok a zánět spojivky. Možná neprůchozí slzný kanálek. Léky Sisi samozřejmě dostává, vše v injekcích. 
Sisi je vedle Zdeňka nejvzteklejší kočkou u Maxe. Její momentální spolupráce je na úrovni krmení, ale musím být rychlá a moc s tím neotravovat, protože ona se rozhodla umřít hladem. S injekcemi taktéž - rychlost vítězí. Možná si řeknete, že bych jí mohla očistit tlamičku, mít dostatek slušnosti a alespoň na focení ji vypucovat. No ani nevíte, jak ráda bych to udělala, ale Sisi je jako kobra a snadno může usoudit, že ji obtěžuji moc a nebude spolupracovat na krmení a injekcích. 
Její stav je nadále vážný.

1.10.

Děkuji všem za darované ručníky. Ty jen letí, i savé podložky. 
Kvido má pod sebou v pelíšku vystláno, Sisi, Oskar i Othello. Ten se teď snaží najíst sám Emotikona smile 
Se Sisi je to horší, ačkoliv je negativní a neměla v krvi nález, prostě sama nejí. 
Kvidovi se čas krátí, dnes mu nebylo dobře. Pokud se trend bude prohlubovat.....
Přeji všem dobrou, já musím ještě krmit. 
Elen

1.10.

Dědoušek Kvido dnes odešel. Opustil nás pro vždy. Pobyl s námi čtrnáct dní. Užil pohlazení, dobrot, o kterých se mu venku ani nezdálo, užil průzkumů na zahradě. Víc společného času  nám bohužel nebylo vyměřeno. Jeho zvídavé oči pro tento svět vyhasly, koukají pro mě do neznáma. 

Rozlučme se s ním chvilkou ticha prosím a v srdci uložme obraz tvrdohlavého, umanutého sympaťáka, který navzdory stáří a nemoci bil se o každou minutu svého života.

Za těch 14 dní jeho života bych chtěla poděkovat několika málo lidem, díky kterým se Kvido k nám dostal. Nemá smysl je jmenovat, oni vědí a myslím, že až dojmou sem, k tomuto řádku, pro slzy by svá  jména stejně nebyli sto číst.

Díky.

Elen

Aby tady nebylo tak smutno, přichází na scénu paní šéfová. 
Před chvílí v ní zmizely dvě kapsičky. 
Zornice se jí rozšíří ve stresu a kdykoliv, kdy ji oslovím. 
Ač Myška, slyší na zavolání "Čicina". 
Moji ruku pozná, ale bojí se obličeje. 
Nechce ven v boxu. Chce to čas. Hodně času. 
Když má hlad, mazlení a mňoukání nebere konce, je nádherná.
Nechce se mi ani věřit, že jsem ji polomrtvou vytáhla 15.8. z kupy kamení. 
Je tak nádherná a v pohodě, že si začínám myslet, že je v naději. 
Koukne se na ni paní doktorka, uvidíme. 
Kastrace zatím nepřipadala v úvahu. 
Je u nás 6 týdnů a problémy nebraly konce. Poslední čas je jiný. 
Je spokojená, krásná, sebevědomá, prostě Myška.