1.2.

Do delší době hrozná noc. Kolem druhé jsme Matyáše nakrmila a těšila jsem se do postele. Víkend byl únavný, hodně práce, aby od pondělí byl čas na jinou práci.

Matyáš začal po jídle špatně dýchat. S největší pravděpodobností se někde opět mohla objevit voda nebo v důsledku infekce mohlo dojít k edemu plic, nevím. Převoz na veterinu by nezvládl a vetka mne varovala, že k jeho zhoršení může dojít náhle. Dýchá podobně jako v době, kdy u něj tekutina byla zjištěna. Pak zmizela, na posledním sonu před 10 dny nebyla.

Dávala jsem mu injekce do čtyř rána, pak si zalezl do kukaně.

Dvě hodiny spánku, jsem jako přejetá. On je trochu klidnější, ale dobré ho není.

Musela jsem rozhodnout. Matyáš odešel. Jeho život zde se uzavřel.

Nádherného mohutného kocourka zdolala choroba. Vešla nenápadně, potichu, zákeřně.

Pozdě v noci nastalo zhoršení, k ránu bylo lépe, ale ne na dlouho.

Hladila jsme jej, aby se odchodu tolik nebál, omlouvala se, že už nemám jiné řešení, že neumím činit zázraky.  

Je mi smutno, s každým odchází kus duše, až se divím, že ze mne ještě něco zbylo.

Společně se mnou vyprovoďme prosím Matyáše na poslední cestě.

Děkuji.

Bohouš je zkušeným dobrodruhem ve výslužbě. Na cestách životem, za holkami, zábavou a poznáním si přivodil postižení horních cest, astma a aby to nebylo jen tak, také FIV.

Kastrován byl až po delší době pobytu v depozitu, stále měl zdravotní problémy, během letních veder zkolaboval. Reaguje rychle na každý stres a změnu zhoršením zdravotního stavu.

V současné době se již celkem zabydlel mezi ostatními FIV kočičkami.  Chvíli to trvalo, Bohouš byl spíše samotář. Už je klidnější, ostatní akceptoval.

Povahou mazel a přítula, na kluka ukecaný až běda.  Je samolibý, někdy nevyzpytatelný, jak mu něco trochu nesedne, okamžitě to pocítíte J 

Bohouš hledá své adoptivní rodiče, kteří jej finančně podpoří v boji s chorobou.

brnenskymax@seznamcz

7. 2.

Briketa odchycena. Jsem pokousaná a poškrabaná, ale pacient je zajištěn. Nečekala jsme takový odpor, ale pak se mi ji podařilo uklidnit, podala jsem injekce, které bylo třeba, enisyl a dokonce i kapky do očí a nosíku. Již do hodiny by se ji mělo ulevit a doufám, že tak pochopí, o co mi jde. Středeční akci u veterináře ale pro Briketu ruším a půjde na zákrok jiný potřebný chlupáč.
Dnes se opět zocelily sousedské vztahy. Po poledni se náhle pod oknem kuchyně ukázala mužská hlava. Můj muž mne upozornil, že máme u domu nějakého strejdu. Vyšla jsem ven zjistit, o co jde. 
Problém byl překvapivý. Pán chce vidět záda jedné kočky, která kouká z okna ven. 
Nechápala jsem, ale postupně jsem se dozvěděla, že se mu v listopadu ztratila kočka a naše je jí podobná. Odcházel s nepořízenou, kočka jeho nebyla, ale cítila jsme z něj, že mi nevěří. Jsem zvědavá, co bude dál. Máme kočky různého zbarvení, myslím, že každý z místních by si zde "našel tu svou." 
Jsou to zvláštní způsoby, kdy se vás nepřijdou slušně zeptat, zda jste neviděl jejich kočku, ale chovají se k vám jako ke zloději, klidně vejdou na váš pozemek a stojí pod oknem a koukají do domu. Navíc míca se ztratila v listopadu, dost pozdě na akci.

8.2.

Briketa se po včerejších útocích umoudřila, nechá se krmit, pohladit, i prohlédnout. A tak se mi podařilo zjistit, že na té straně, kde má oteklou tlamičku, slzí oko, na té straně jsou v tlamičce dva hodně šeredné zuby, u jednoho krevní sraženina. Mohla by pod ním být píštěl a ta stát za slzením oka a otokem. Nejen rýma. Nechtěla jsem ji brát na veterinu, že počkáme, že je za vším virové onemocnění, ale tohle němí situaci. Pojede a vetka zváží, zda zákrok teď či počkat. Jí málo, dala jsem jí a/d, to jí chutná. 

Kouknu na její výsledky krve z listopadu. Doufám, že krev u zubu nemá nic společného s poruchou srážlivosti krve, i to už jsme u nás měli a nejednou.     

Během víkendu mne náš seniorský klub notně potrápil. Ve stejném čase jsem našla Myc ležet u vodní fontány a Buclimu se udělalo zle. Běhala jsem od jednoho ke druhému s injekcemi a snažila se zjistit, co se děje. Situace se uklidnila až pozdě odpoledne, Bucli se odebral do pelechu, Myc usnula. Tak jsem se vrhla na další marody.  Pak bylo nutno do Globusu jeti. Díky paní Heleně a paní Olšarové bylo stelivo nakoupeno, ale zahlédla jsem slevu na kapsičky whiskas a tak alespoň ten „se zeleným pruhem“ jsem koupit musela. Baští jej totiž Žabka a Zrzík, oba mají bolavou tlamku, nám právě došel a na zoohitu je drahý. Štěstí, že nám dvěma uvařila Růženka, jinak bychom pro starosti hladem zašli, přijeli jsme domů v noci. Doma všichni živí, za domem řada na jídlo. I Duši si na nás vzpomněl, nevděčník.

Na zahradě již nebydlí, netuším, kde našel lepší bydlo a doufám, že se k nám vrátí hned, jak venkovami vyběhnou obdělávat své zahrádky. Vidím jej náhodou, vždy večer či v noci a tak 2 x týdně. Jsem z něj trochu smutná. On není z těch, kteří si vždy poradí.

Na Moura je nádherný pohled. Ráno se koupal ve slunci, on si každý paprsek po studené noci hodně užívá, a válel se v suché trávě na zádech. Zdálo se, že kouká do nebe a chytá lelky J Byl tak spokojený, je u nás doma. Výsledek tvrdé práce a nervů, nestačí kastrovat a dát do jídla krmítko. Není samozřejmostí, že se Vám tuláček usadí na zahradě. I po šesti letech si udržuje odstup dvou, tří metrů.  Když u nás byl na kastraci, byl neuvěřitelně vzteklý. Miloval kapsičky supreme rybí, kdykoliv jsem otevřela box, sklopil uši, zuby se zablýskly, vypadal jako torpedo, byl nádherný J Šelma. Ale ten záblesk pochybností, když nasál vůni kapsičky, jak komické a krásné zároveň! Měl na zahradě dlouholetou kamarádku, ale tu bohužel zabilo auto před naším domem. Další moje jizva na duši. 

V Brně v lokalitě, kde jsme museli kočičky odchytat, tam se vše mění a bohužel nedobře pro jakýkoliv návrat koček. Ne, že bych je chtěla vracet, ale do toho místa se už ani nové kočky nesmí přitoulat. Možná odejdeme i my.  Po dvaceti letech.

Víme o třech, které nám tam chodí a tento týden se objevila nová. Oteplilo se a kočky více migrují.  Časem to přejde, ale některé to bude stát život, jak po koly aut, tak se nakazí infekcí. Některé nám tam opět zůstanou a to bude problém. Nová nájemní smlouva je pro nás zle nastavena. Výpověď s lhůtou pěti dnů. Nový majitel je zřejmě nezkušený a má ostrého právníka. Do pěti dnů sotva věci vystěhujete, ne tam najít nové prostory a hlavně, do pěti dnů kočky zde zbylé ani nejsem sto odchytat! Někdy si říkám, kolik blbosti je sto unést slušný člověk.

K dalším nemocným. Maroš prodělává infekci, bolí jej záda, zadní nohy, má teplotu, leží a málo baští. Po nasazení léků se zlepšil, snad to vydrží. Meďa prodělává zánět močových cest a léčbu akceptuje těžko, ale musí J.  Zhoršuje se stav ledvin u Cipíska a Míny, každý den zvrací, už musí mít pravidelnou medikaci.  Taktéž Maluše. Mikloš má opět období zvracení a chození mimo záchodek. Jeho výkony nelze zde popsat, ale řeším je každý den J

Mezi pozitivními FIV je v léčbě Pišta, Amálka, Briketa a Bohuš. Bohuš opět hrozně kašle a bublá v něm.  A nemá dost a tak vyvolává spory. Minulý týden se porval, místnost byla jako by praskla peřina. Teď zase spor s Harrym.  Když si umíní, nedomluvím se s ním ani já a musím si vzít deku, aby ze mě netekla krev.  Zabalím do ní Bohuše, dám jej do vedlejší místnosti a počkám až se zklidní. Je to hrozný vztekloun.

Masopus nebyl jen radostí a veselím, ale přivodil i problémy.  Pomáhám s odchytem v jedné vsi, paní krmička je sto dočasky, což je vzácnost. Během víkendu se veselí polekala jedna nová kočička nachystaná na kastraci a utekla paní ven z domu. Neděli jsme tedy strávili odchytem, malá musela co nejdříve zpět  než se zatoulá.  Klec jsme museli dát až na konstrukci v seníku.  Večer měla hlad a tak už je zpět, ale okno její dočasky jsme více zajistili. Kastrace koncem týdne, pokud se malá rozjí.

Další odchyty u paní až o víkendu, během týden pro práci nestíhám. Tedy pokud nebude něco akutního, lidé volají každý den, je nutné vybrat nejakutnější případy. Musím vždy sladit odchyty s vypuštěním. Vypuštění hodně záleží na kočičce. Jedna kráska si způsobila otevření límce a vzteklá byla tak, že jsem nevěděla, jak jej rychle dát do pořádku, aby se jím nepořezala. I to se nám jednou stalo. Někdy se rána nehojí, jak bych si představovala nebo se dostaví komplikace, ne kastrace, ale infekce ze stresu. 

U nás se kočky schovaly během masopustu za plastovými okny a venkovky přišly až v noci.  Jen Mour byl za domem a ten se nebál, nějak věděl, že ten rachot a kupa lidí k nám nepřijde. 

Minulý týden proběhla pitva Matyáše.  Vyjádřím se k ní, ale až po výsledcích histologie.  Nález byl pro mne v jistém smyslu překvapivý. Jeho voliéru jsem vyklízela až o víkendu, nikdy se k tomu moc nemám, když umře kočička.    

Omlouvám se, musím krmit Briketu a podat léky jí a dalším. Moc práce na jednoho….

10. 2.

Dnes jsem neměla moc dobrý den. Vezli jsme na veterinu i divošky, bylo nutno je otestovat. Jsou to kočičky, které u nás již zůstanou, nemají se kam vrátit. Jednu z nich jsem při vyšetření nedržela dostatečně, do narkozy se mi ji dávat kvůli testům nechtělo. Výsledek mého experimentu na sebe nedal dlouho čekat – míca vylítla a pak už bylo slyšet jen řinčení skla. Vyskočila na další nábytek ordinace a pokračovala v apokalypse. Pak se nacpala za boxy, kde se vetce podařilo aplikovat nízkou dávku narkozy.

Když usnula, vyprostili jsme ji a koukli na divošku lépe. Měla některé špatné zuby a tak jsme se dohodli, že trochu připíchneme a dají se tesáky do pořádku. Malá je teď v boxu, má strach takový, že když přistoupím ke kleci, slyším její srdce. Mám o ni celkem strach.  Vzala jsem fonendoskop a chodila mezi kočkami a poslouchala, zda jim srdce pochoduje taky tak rychle.  Vendelín na mne právem koukal jako na blázna, myslím, že moje obavy o kočky přerostly do fáze duševní choroby.

Z narkozy je ještě zmatená, lépe bude spíše až ráno. Ven z boxu nesmí, mohla by si uškodit, začala by opět stresovat. Celkem mne jímá hrůza, že takové pacienty tu budeme mít na stálo, ale není jiné možnosti. Ona je v domě spokojená, ale lidi, lidi opravdu nepotřebuje. Testy má negativní a výsledky vyšetření krve taky nevypadají zle na šestiletou dámu. Příští týden čeká podobná akce její sestru.

Briketa se nechala vyšetřit bez excesů, ale ta nakonec do narkozy musela, zuby měla opravdu otřesné, úplný hřbitov. Doma jsem opět zabodovala – vyběhla mi z boxu. Na co dnes sáhnu…..

Měla jsem v plánu ji tam dva, tři dny nechat kvůli aplikaci léků, honit ji po bytě není dobré a nejpozději zítra dopoledne ji tlamička začne bolet. Ze zubů jí moc nezbylo a po vytrhání by se jí mělo hodně ulevit.

Všechny dnes otestované kočičky jsou negativní, i malá zrzka, což jsem moc ráda. Teď se přemístí do skupin, musím vymyslet kam nejlépe.

Dorazila histologie Matyáše.  Závažné změny na ledvinách, chronický charakter a v důsledku postižení ledvin edém plic. Při pitvě v břišní dutině na první pohled zaujal nafouklý žaludek, Matyáš polykal vzduch. Střeva všude v pořádku. V hrudníku nebyla tekutina, ale ta byla v plicích, když jste je po vyjmutí zmáčkl. Pravá část srdce se zdála mít stěnu ztenčenou, levá naopak. FIP pitva nepotvrdila. 

Vetka si myslí, že k postižení ledvin došlo díky infekci, měl v jisté době v hrudníku vodu, ale k tomu bych měla výhrady. Matyáš k nám přišel bez známek infekce a pil jako duha. Klinicky se jevil jako zdravá kočky, ani v krvi nic nebylo, ale to při postižení ledvin nemusí. Moč se nepodařilo odebrat. Častější sledování komplikovala jeho povaha, byla vždy nutná sedace.  Tekutina v hrudníku byla až později, to už změna funkce ledvin byla zřejmá i z krve.     

Když tak přemýšlím, mrzí mne každá pitva, kterou jsem nenechala provést. Získáte informace, vidíte, co jisté příznaky nemoci dělají s organismem. Když jsem viděla jeho žaludek, mrzelo mne, že jsem mu na něj nepodala prostředky, ale on by se mu nafoukl zase, příčinu by nic nevyřešilo. Ale mohla jsem mu ulevit. Hodně prostředků měl, ale na tohle jsem zapomněla a jsem na sebe naštvaná, tyhle případy jsme již měli, mělo mi to blesknout. Čím více zkušeností, tím větší pochybnosti a výčitky, že jste měl či neměl něco udělat.   

K nemocným FIV kočičkám se přidal další marod. Ráno se ozvalo hrůzné burácení a on to kašlal Míša, chrchlíky lítali a z nosíku kape. S koncem zimy se to u nás sype, snad ale všichni přejdou dále do jara.

Bucli se ubytoval v pueblu a nehodlá diskutovat o jiném stravování než donos přímo pod nos. A Kříža chce taky. Kdyby alespoň, dědek jeden, čural kam má, ale ono ne, on se postaví ke stěně a hurá, uklízej.

Nemám chuť psát o nemocných, odchytech, starostech, ale vzpomněla jsem si na starší příběh.

Jednu neděli jsem se vydala krmit kočičky na ulici Josefskou v Brně.  Zarostlá proluka je tam ostatně podnes a tak až půjdete kolem, koukněte nahoru na zídku. Ano, tam nahoře žily kočičky. Krmičky tam nechodily, servírovali dole, já kontrolovala zvěřinec nahoře.

Tu neděli ale už z dáli bylo zřejmé, že nebudu mít standartní program. Zrychlila jsem krok, volalo mne bezradné mňoukání.

Pozemek byl zarostlý, místy se půda propadala, dole byly staré sklepy. Všude harampádí a odpadky. Kočičí brečení se ozývalo z místa, kde nebylo nic jen staré betonové nosníky. Prošla, prolezla, jsem místo několikrát a s hrůzou jsem zjistila, že mňoukání vychází z jednoho z dlouhých nosníků. Nechápala jsem. Stavební díl měl skoro tři metry, byl celkem celistvý, procházely jím po celé délce dvě dutiny kruhového průřezu. Do jedné se nacpalo kotě a bylo bohužel asi už metr daleko. Nevěděla jsem co dělat, volat koho a kam, kolik má malé času, jak dlouho tak je…. A slunce pálilo a kotě řvalo a řvalo. 

Hledala jsem místo, kde je zvuk nejsilnější a marně jsem se snažila blok otočit, proč, sama nevím. V jedné prasklině jsem zahlédla chloupky, drobek asi šel za vzduchem. Klíčem od domu jsem začala skulinu zvětšovat a modlila se, abych ostrými úlomky kotě spíše nezadusila. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla za povzbuzování malého prcka, ale v jednom okamžiku jsem vyloupla ven malý černobílý chlupatý váleček.  Z brekotu byl řev!

Konečně jsem měla čas se rozhlédnout. Opodál seděla černá kočička, asi matka. Že by měla jen jedno kotě? Ne, ne, našla jsme další čtyři asi tak staré jako malý cestovatel a opodál další dvě hnízdečka, ale koťata byla starší než malý slepý prcek.  Počet se nakonec ustálil na jedenácti. Koťata putovala do fotobrašny a tašky od jídla. To jsem spěšně naservírovala a měla se k odchodu. U hromady plechu jsem koutkem oka zahlédla malý černý hadřík. Nohou jsem do něj šprtla.  Hnul se. Kotě, černé s dlouhou srstí, tam 6 týdnů staré, ale na odchodu na onen svět. Nereagovalo. 

Cesta tramvají domů byla asi nejdelší v životě.

V obyváku jsem rozmístila krabice a do nich koťata dle věku. Ačkoliv obyvák řval hladem, prioritu měl Hadřík. Zavřela jsem se s ním v kuchyni. Injekce, glukoza, teplá podložka a mrtvolka se hnula. Malý byl ubytován v předsíni, většina souboru v obyváku a naše kočky v ložnici a v kuchyni po dezinfekci.

Večer, když byly hordy nakrmeny a ztichly, napsala jsem muži sms: „Je nás o dvanáct více!“

Byl na dovolené na chatě s Maxem, Myc a Mici.

Všechna koťata se měla k světu a další týdny jsem se snažila sladit práci, studium, tuhle hladovou školku a další kočky, která už u nás byly.

Odnesly to zkoušky, usínala jsem již na lavičce  a  v ringu stál výkon za nic.

Taťka přijel až když byla situace stabilizovavá. Já vždy říkám, že někdo musí zůstat normální a nad věcí J

Prcek z nosníku byla kočička, Cukrátko jsem jí říkala. Odešla do nového domova stejně jako Hadřík. Odešli všichni až na malou černou zlobilku, jméno Muffi dostala. 

Muffi neprospívala, byla nečistotná, nehodlala jíst maso a měla divný tvar hlavy – prý máme hydrocephala.

Zůstala u nás a po celý život měla zvláštní způsoby, což by vydalo na samotné vyprávění. Byla drobná, ale silná a svéhlavá. Zemřela v roce 2011, stejně jako Cukrátko. Přišla zpráva z jejího domova.

Jaký byl osud rodičů těchto koťat? Intenzivně jsem začala s kastracemi, už jsem o ně neprosila, ale trvala na tom, že se prostě kastrovat bude. Šlo o divoké kočičky a tak byly po kastraci puštěny zpět.  To jsem však tehdy nevěděla, že nám tam někdo po nich střílí a že v nedalekém klášteře pracuje člověk, který na kočky rád pouští psy. Tyto skutečnosti, výstavba prodejního centra, budovy DP a pojišťovny, vedly k tomu, že i dospělé kočičky našly domov u nás. Pro některé konec příběhu, pro mne počátek další práce.

13. 2.

Brzy ráno odchyty, máme dvě holky, sláva.

Pak muž volá, že nemám spěchat, odpad prý asi nevyvezeme, auto opět stávkuje. Pak se umoudřilo, ale na cestu do Globusu to nebude.

Divoška se během noci trochu najedla granulí, takový malý důlek v misce. Ráno sekala, ale proti stříkačce u tlamky nic moc neměla.

Mína začala sama jíst, ale i také zvracet. Výsledky ukazují na zhoršení ledvin a tak po krátkých časových intervalech doma kapame. Možná je za zvracením nepravidelní strava poslední doby, kdy zůstala v domě sama. Sousedka ji sic krmila, ale nebylo to to, na co byla zvyklá.

Zlobí opět Myc, zvracela a špatně dýchá, léky dostala, sleduji ji.

Ajka zvracela, to málo co sní, šlo ven a tak musela dostat léky.

15. 2.

Víkend jsem trávila na odchytech, ty nedělní překazil déšť, ale dva kluci půjdou na kastraci a jsem ráda. Možná si řeknete, že kocourky není nutno kastrovat, ale oponovala bych. Když vykastrujete jen holky, kluci se budou více toulat. Rizika jsou jasná – auta, psi, nedobří lidé, myslivci, ale i infekce. U nekastrovaných jedinců se např. nákaza FIV šíří více, onemocní až 80 % koček, kastrovaní jedinci onemocní ve 30 %. Lokality s FELV zatím tak dlouho nesledujeme, ale za pár let….

V sobotu se nám auto umoudřilo a tak jsme v Globusu nakoupili něco konzerv, steliva, utěrky  a nakrmili  venkovky v Brně. Jeden kocourek má nedobré oko, slzí, vím, řeklo by se nic vážného, ale výskyt FIV a náhlá úmrtí v posledních letech dávají každé drobnosti jiný rozměr.

Volá hodně lidí kvůli kastracím, mít peníze, zaplatím zaměstnance na odchyt a péči po kastraci. I moje jednání s policií minulý týden kvůli povolení odchytu skončilo na tom, že obci by se hodil někdo na odchyt koček, prý to s nimi neumí. Policii pobavilo, že si hlídáme klece při odchytu, nenecháme kočky v kleci běhat do zemdlení, že pečujeme o  neléčitelně nemocné nebo slepou kočičku. Nikdy toho tolik nenakecám jako v podobných situacích.

Každá kastrace neznamená jen méně nechtěných koťat, ale změní život té které kočky – netoulají se tolik, mají menší teritorium a s tím delší život, zklidní se, zlepší se jim srst, skupina takových venkovních koček se lépe snese, lépe ochočuje a pak umísťuje či ošetřuje.  A představu tlouštíků, kteří neradi loví?  To bych taky vypustila.

S jarem je doma se staříky trápení. Komínek má tak silnou rýmu, že nemůže dýchat a hustý soplík ucpává nos. Vykapat! Ano proč ne, ale to máte vidět ten cirkus! Bylo mu až zle a tak jsem akce musela zanechat. Bucli, ten nevychází z domu J, jídlo musím dávat do puebla a nebo jej krmit oknem v něm. Ajka, ta jediná má výsadní právo – běhá mezi třemi skupinami koček a tak je těžké zjistit kde zrovna je, schová se, a nakrmit ji. A to je jen ta zábavná část péče!

S Myc mi dělá největší starost. Několikrát zůstala ležet u WC nebo u vody. Na WC navíc chodí často a nic, tzn. zánět močových cest. Krmím všechny zmíněné, je to adrenalinový sport. Myc dostává nízkou dávku furonu, myslím, že za únavou stojí srdce.  U seniorů nevíte, co léčit dříve, zda ledviny či srdce…… Navíc mají své nálady a nikdy nevíte, co za nimi stojí, zda je to jen nálada nebo problém.

17.2.

Dnes jsem dostala dotaz, proč si odložením nemocných na veterinu neulehčím práci. 

Pokud přijmete novou kočičku, její stav je kritický, potřebuje častá vyšetření, operaci či úkony, které nezvládnu sama, pak je takový pobyt na místě.

U nás jde však o něco jiného – kupa chronicky nemocných, neléčitelně nemocných, o  jejichž problémech víme  co potřebujeme, péče o ně je paliativní.  Pro Myc nemají smysl kapačky na klinice, ty jsou dokonce v jejím věku i nebezpečné, také denní monitoring hodnot nemá smysl.  Dát na kliniku Ajku? Stresem by umřela a stav by se zhoršil. Bucli by tam živ nedojel a Komínek? Chudák děda…! Je to jako nemocnou babičku nebo dítě bez šancí na uzdravení strčit do nemocnice.

Pokud dojde u kočky v optimálních stavu k náhlému zhoršení a vetka mne přesvědčí, že jí péče na klinice může ještě pomoci, pak ano, ale i tak jsem nervozní z každé noci, co by tam míca byla sama.

Preferuji péči v klidu domova. Stres je zabijákem a jen pouhý převoz a odběr krve dokáže ledvináře na dva dny odrovnat. Dost mne zasáhly osudy těch kočiček, které poslední čas v životě strávily na klinice a zachránit se mi je nepodařilo.

Harry byl dnes vyšetřen. Odběr krve ukázal leukocyty na minimu /1,3/, což znamená, že infekce FIV zaútočila. Měl a má teplotu i přes léky, je ucpaný v horních cestách, nejí, pije po lécích proti zvracení, ale ne moc.  Jen spí a spí. Harry je stejně jako Bohuš velice citlivý.  Po kastraci se rozsypal a obavy jsem měla z jeho vypuštění do skupiny. Celková situace ve skupině je špatná, ale zatím se ostatní drží. Briketa vypadá hrozně, infekce očí, ale jí.

Léky pro Harryho mám, ale s FIV anbibiotiky bojovat nelze. Podala jsem mu Virbagen, včera, dnes druhou půlku lahvičky. Virbagen je kočičí interferon, může nám pomoci dostat leukocyty nahoru, zahnat FIV. Nevyléčí, ale možná zažene Zubatou.  Ačkoliv máme 14 FIV nemocných, nepatří tento přípravek mezi naše standartní vybavení. Bohužel neb mnozí by jej potřebovali, problém je v ceně. Lahvička 3 000kč, Harry váží zatím 5 kilo a tak 3 tisíce jsou jen na dvě dávky.

Pokud by chtěl Harrymu někdo pomoci, 2019755103/0800, Harry. V noci jsem objednala dva kusy, musela jsem se rozhodovat rychle, u FIV moc váhat nemůžete. 6 tisíc a 4 dávky pro Harryho.  Budou zítra. 

Omlouvám se, musím k nemocným a připravit léky.  Pro ostatní zatím léky máme i diety, i infuze. Jen sil by mohlo být více a rukou.

Myslete na nás.

18.2.

Šla jsem nakrmit Harryho, ale ležel a tvrdě spal. Spánek je pro něj důležitý, nechala jsem jej a tiše odešla. Část domu dostávala jídlo dnes hodně pozdě a to je pak hodně nezvraceno. Mají stále granule, ale někteří je nepovažují za jídlo.

Briketě se po vytrhání zubů ulevilo, ale narkóza ji zatížila a tak se stav horních cest a očí zhoršil. Čůsťa pozvracel FIV kolegům pokoj a tak jej čekaly dva nepříjemné zážitky, dvě bolavé injekce. Pak se ale s Pištou velmi zajímali, čím to krmím Harryho.  Nenápadně jsem odlila Briketě, která se ohřívala pod topením a misku šoupla k ní. Chtěla utéci, Briketa, ne miska, ale zaváhala a dala si dobrotu.

Harry se probudil a „obešel záchodky“. Vlezl mi do náručí, je jako děcko, tam se uklidní, zaboří čumák do košile značky „Mullerova“ J  Byl by rád, kdybych jej nosila sebou po domě.

Potrápila nás Myc. Myslím, že už skoro nevidí, neslyší již dlouho, ale zrak ještě sloužil.  Teď vidím, že i když stojím před ní, neví, kde jsem. Chvíle spánku se u ní střídají s horečnou aktivitou. Několikrát zůstala ležet u vody nebo ve wc a tak jsem musela začít s nízkými dávkami furonu. Prodělala zánět močových cest, běhala na wc a nic. Většinou ji krmím já nebo muž, když je doma, ale v lepší dny jí sama. 

Ajku s jídlem musím stíhat po domě, prochází si jako jediná několik a negativními skupinami a schová se, abych ji nenašla. Mít jen ji, byla by to prima hra.  Je hubená jako niť a rýma, ta ji stále trápí.

Ledviny se zhoršují i Cipíska a Míny I a II. Jerry trpí bolestivými flíčky na jazyku a tak ji v noci slyším klapat tlamkou. Spává vedle mne v posteli, jako Maluše. Ráno přijde celá ceremonie – Vendelín, Cvrček, Amálka, Bobeš,… těžko se vstává.

Myška nás v noci budí mrouskáním. 

Buclítka musím krmit stejně jako Ajku a Myc a Harryho.  Bucli je pořádně náladovej dědek a není snadné mu vyhovět. Jídlo do pelechu a ještě jen to, co mu chutná a mu chutná pokaždé něco jiného.

Komínek se hodně, hodně zhoršil a s léčbou není vyrovnán, každá injekce je cirkus, ale bez ní by se udusil, zahleněný, výtok s nosu a hrozný, stálé problémy s kvasinkami v uších, uši jej štvou hodně a na kapky reaguje velice razantně. Staré kočičky mají špatnou imunitu. 

V léčení je dále Mikloš, Punťa, Meďa, Flíčka, v karanteně tři kočičky po kastraci a dva kluci.

.Malá zrka byla znovu odčervena neb vyzvracela škrkavku.

Mínu II stále kapu, jí sama a nezvrací.  Je plachá a nedůvěřivá, asi čeká, kdy se jí zbavíme i my.

Ráno bylo hrozné, jak Harry zkolaboval, nevěděla jsem co řešit dříve, zda volat vetce, vzbudit muže a jet na veterinu nebo si nějak pomoci sama.  Co mne vytočilo – malá písmena na obalech léků. Když je člověk ve stresu, není čas hledat brýle, myslím, že by si někdo na tohle měl posvítit a řešit to. Taky není uvedeno na některých ampulkách, kolik je účinné látky na 1 ml roztoku a tak musíte hledat obal, opět ztrácíte čas. Většinu dávkování mám v hlavě, ale člověk se může ve stresu mýlit a tak rychlá kontrola je na místě a ejhle, nevidíte nic!  

Léty osvědčené jehly terumo taky selhaly, výroba je asi jiná /jiný obal/ a jehly jsou tupé. Po letech je budu muset změnit, chvílemi mám chuť napsat výrobci.

Usnula jsme v modelu „Muller“ a až po cestě z veteriny jsem si všimla, že jej mám stále na sobě a zapnutý jen na jeden knoflík. No třeba zítra přifrčím na veterinu polonahá J

No nemyslete si, že je mi veselo. Bojím se jít spát, že najdu Harryho mrtvého. 

Myslete na nás a díky za každou pomoc. 

19.2.

Dnes opět s Harrym na veterině. Opět paní doktorce neukázal jaké záchvaty má doma nebo po cestě, ale i tam si nebylo možné nevšimnout, že je Harry jiný. Reaguje pomaleji, jak při vyšetření očí tak při vyšetření celkových reakcí při cvičení. Některé končetiny reagují hodně pomalu a s omezením rozsahu pohybu. Jak byl Harry unaven, bylo již zřejmé jeho napadání na zadní nohy, špatná chůze a vrávorání.  Ráno záchvaty s tím, že se až otočí na záda měl, od té doby ne nebo jsem jej u toho neviděla. Nemohu s ním být v pokoji stále.  

Vetka vidí možné příčiny stavu v:

cevní příčina

útvar na mozku

důsledek zánětu a infekce, pošleme i vzorky na toxu.     

Více by řeklo CT, ale v jeho stavu bych s narkózou nesouhlasila. Dnes byl problém jej udržet na rentgenu, už měl vyšetření až dost. Chtěl stále chodit po ordinaci, byla jsem paf, takhle se doma nechoval, byl totálně placatý a bez zájmu+ záchvaty.

Dle krve mu stále klesá draslík, i ten má jistě podíl na jeho náhlých slabostech, a jelikož si nenechal podat kapačku s duhpalitem, budeme mu dávat tabletky.  Pro všechny, kteří by rádi Harrymu pomohli koupí Virbagenu je příznivá zpráva, že ve srovnání z odběrem ve středu má Harry 4 tisíce leukocytů místo tisíce.  Zatím měl tři aplikace, dnes jej čeká 4. Zatím náklady na Virbagen 6 tisíc. Také klesla teplota, jen se nám zase zdá, že až moc, ale Harry neměl během měření trpělivost a násilí na něm moc uplatnit nemůžete. 

Navržený postup je takový, že zatím budeme pokračovat v dosavadních lécích a pokud se bude stále zhoršovat, léky dáme jiné + léky na záchvaty, pokud by se k nim přidaly křeče.

Momentální stav Harryho nechci posuzovat, je unavený a po dnešní zátěži spí. Co nás čeká, nevím. 

Problémem je, že jako mnohé kočky, kterým je zle, začal pojídat stelivo, na rentgenu to bylo patrné, musel tuto akci zvládnou během těch pár hodin, co jsem spala. Po příjezdu opět „běžel“ k wc, ale dala jsem do něj pelety. Bohužel jich nemáme tolik, abychom jimi naplnili dvacet wc u FIV, zítra budu muset sehnat. Pojídání je velice nebezpečné, zvíře se může ucpat a myslím, že už řešíme problémů dost.  

21.2.

Lehla jsem si do pelechu vedle Harryho.  Ustlal si na nejnižším místě police, a tak jsem si k němu mohla složit hlavu.  Sledovala jsem jak oddychuje a hladila jej.  Cítí, že ho máme rádi, nebo nemoc zatemní veškeré vnímání?  Ví, že mu chci pomoci nebo jsem jej otravná ženská, která zasahuje do běhu věcí a ruší jej ve spánku?

Přemýšlela jsem, jak s cítí s onemocněním mozku, když mě stačí pouhá migréna.  Podala jsme mu jiné léky proti bolesti, nikdy nevíte, kočka vám neřekne, že a jak ji co bolí.

Do lože se přidal Pišta. Chytrý kluk J zjistil, že Harry se těší mimořádné péči a tak je přesvědčen, že vedle něj na tom bude stejně. 

Sedí jako kohout a je pyšný na svůj krok. Bude doufám Harryho i hlídat J

Na klinice dnes byla chvíle a tak mi paní doktorka ukazovala prospekt vybavení ordinace.  Sono, takové, která by nám ukázalo potřebné a nebylo by nutné vozit kočky jako Buclítko do Brna. 118 000 s DPH.  Nejsem veterinář a ani si na něj nehodlám hrát, ale ledasco bych už poznala sama za ty roky a mnohé bychom se dozvěděli, když k nám chodí vetka.  Doprava kočky, která má v těle tekutinu, zvláště v hrudníku, nedej Bůh u srdce, je velice riziková. Některé sny stojí hodně úsilí, štěstí a i tak není dosaženo, jiné „stojí jen hodně peněz.“

Možná si řeknete, že mám nereálné ambice J No ano mám, bez snů a odvahy by se práce nerozvíjela a je prima snít o sonu za 118 tisíc na rozvrzané kočičí posteli pod spacákem ve tři ráno. Čím tvrdší postel, tím odvážnější sny.  

Možná si řeknete, že se nesoustředím na Harryho.  Ale ano, soustředím a dobře. Právě jsem mu byla porovnat postel. Je to sebeobrana před bezmocí, jednoho zlomí, jinému zvednou laťku. Jeden pláče nad nespravedlností světa, jiný hledá cesty jak pracovat líp a to nejlépe už od zítřejšího rána bez ohledu na možnosti.

Z uvedeného je zřejmé, jak čistokrevného kočkaře žere bezmoc.    

Jdu za Harrym. Budu za chvíli dávat další injekci dle instrukcí. Pak jej nakrmím a okolí jeho pelechu vystelu polštáři jako včera. Pak kontrola domu, doplnění stravy venkovkám a budík na pátou, pokud půjdu spát ve dvě. 

22.2.

Čekala jsem co přijde a je to tady. 
Sedím u PC, počítám a slyším od FIV podivné zvuky. Vpadnu a ode dveří vidím, jak uprostřed místnosti sebou mlátí mourovatá kočka, chroptí, slintá. Pohyb byl ta dynamický, že jsem v první chvíli nevěděla o koho jde. Harry? Nebo další kočička s nervovými příznaky? 
Byla to Lucie. 
Krev nikde, slintala, mlela sebou a byla mimo. Zavřela jsem ji rychle do boxu a běžela pro injekce. Vše jen lítalo, ve spěchu jsem něco rozbila a ze skříně se léky sypaly ven. 
Injekce do svalu a ne jedna. V hlavě svištělo dávkování, abych nic nepřehnala. 
Je hodina od záchvatu. Sedím u PC, ale mám ji za dveřmi. U ní být nemohu, je plachá a ze mne nervozní a tak nenápadně okukuji. To je nevýhoda pomoci plachým kočičkám. 
Je 2:25 a tak se omlouvám, že nenabídnu žádné závěry, co se děje. Já myslím, že problém nastal u srdce. 
Jak se uklidní, pustím ji z boxu. Držet ji tam nehodlám, stres by ji zatěžoval. Jistě si chce lehnout na své místo. 
Harry dostal další injekci a jdu an Bohuše, taky jej čekají léky. Pak na Komínka, ale to až po dezinfekci. 
Držte nám palce, tohle jsou spíše situace pro nervy zkušeného veta než na jednu kočkařku.

23.2.

Harry, jak byl včera dopoledne aktivní, dnes jen leží. Pokud se nezhorší, tak ve čtvrtek jedeme na veterinu, kontrolní vyšetření a krev. Možná sono.

Nechci jeho stav každý den hodnotit, jakým směrem kam jdeme, to by bylo o rozum. Pečuji o něj  seč mohu a čekám a sleduji sebemenší detail, který by mi o něm něco řekl více. Krmit se nechá, voda, ta mu moc nejde a nejsem sto vysledovat, zda „chodí pít.“

Lucie se uklidnila, normálně chodí a byla jíst, chutnají jí granule. Už nechrčí a lépe dýchá, dostala antibiotika po 12 hodinách a nižší dávku furonu.  Myslím, že problémy budou v edému plic, infekci horních a dolních cest mezi FIV kočičkami teď máme  a ona reaguje hůře neb  má slabé srdce. Byla chudák včera hodně vystrašená, v křeči a uslintaná, oči vykulené a nevěděla, co se s ní děje.

V noci jsem ještě zápasila s Komínkem, ten je na tom teď hodně zle a nehodlá se léčit, tak mne už naštval. Oznámila jsem mu, že s ním nehodlám diskutovat, co se mu líbí či nelíbí, prostě injekce dostane a basta, nebudu čekat  až se sesype jako Lucie.

I Ajka by zasloužila na holou a Bucli se dnes tváří jako kakabus.

Já spím ve stoje, zelená jako šťovík, pytle pod oky J a čekám, co přinese den i další noc. 

23.2.

Právě jsem doprovodila Harryho na wc. Sláva, bobek je venku. Do pelechu „došel „ sám.“ Dostal degan, injekci Clindamycinu a virbagen.  Čeká jej jídlo, večer jsem mu dala něco jiného ať má změnu ve svém poněkud nudném programu. 

Lucka se rozhodně cítí lépe, chodí i děkovat. Jak to vypadá? Většinou stojí kousek mne, začne kroutit prdelkou a dělá velké oči a kdybych měla o dva metry delší ruku, mohla bych ji pohladit J Ale injekce dostane, čekám na muže, nechci ji chytat, to si nemůžu dovolit. Třeba ještě budu mít štěstí a uloží se na vhodné místo, kde mi chycení usnadní bez stresu pro ni.

Odchyty jsem zrušila, bylo by nezodpovědné postávat venku, když včera Lucka předvedla tak škaredý záchvat. Ráda bych jí odebrala krev, v kolapsu mi spíše připadala bílá než modrá, aby se neobjevila anemie.

Zábavné čtení nečekejte, jednak se po týdnu s Harrym cítím už dost unavená, jednak popsat zábavně to, jak chodím a dávám injekce, pilule a v noci chodím kočky kontrolovat, to poutavě popsat nedokážu. Šla jsem spát ve čtyři, v sedm jsem se vzbudila nervozitou.  

Musím dokoupit nějaké základní léky a diety.

Omlouvám se, zvládnu tak akorát napočítat do pěti, bude lépe nechat psaní na jindy, jen koukám do obrazovky a nic.  

25. 2.

Dorazily výsledky krve Harryho a moc mne nepotěšily. Klesly opět leukocyty, sodík, draslík a vápník stále moc nízké a velmi zhoršené jaterní enzymy, leze nahoru bilirubin.  Jaterní enzymy se dle mne zhoršují díky vysokým dávkám antibiotik, Harry dostává maximální dávku, dle protokolu pro FIV kočičky. Během víkendu se z něj stal ležák, nebyl sto ničeho, jen ležel a měl časté záškuby. Hnul sotva hlavou a čekala jsem, kdy dojde i ke křečím a omezení pohybu v této oblasti. V neděli jsem jej na veterině sic fotila, ale fotky nevložila, vypadal otřesně, nechodil, jen ležel v přepravce.  Přiznám se, že jsem měla obavy z komentářů typu, že jej mám raději uspat, že trpí.

Od středy není už tolik celkově mimo, záchvaty jsem neviděla nebo nebyly. Začíná se pokoušet o chůzi, když jej vidím stát na nohou, je to jako zázrak. Nevydrží, lehne si, ale i pokus se počítá.  Na veterině se dnes vzchopil a pak bych chudák hodně, hodně unavený.

Koupila jsme mu další probiotika a dala zentonil. Objednáme další antibiotika. Injekce ještě bude mít dlouho, snad to játra vydrží. Ampule se musí po otevření spotřebovat do 24 hodin a tak máme větší spotřebu než vypíchám. Ve středu poprvé po dlouhé době i vrněl při hlazení, oba jsme si to užili, mě skoro ukápla slza.  Má jasnější oči, kouká na mě a ne mimo mne. Naše nemocné děcko J Ráda bych věřila, že jej z toho dostaneme, ale jsem velmi, velmi nejistá.

Lucie se cítí dobře, omezila jsem furon, snad to ustojíme.  Neslyším chrčení, kašel, leží v uvolněné poloze.

Komínkovi se mírně po nasazení antibiotik ulevilo, rýma se trochu stáhla. Uši se pokusím řešit jiným kapkami, stále ho hodně trápí. Bucli dnes celý dne vylehává, ani k jídlu dolů nešel, vše do postele. Uvidíme zítra.

Jerry trápí tlamička, má na jazyku vřed, slintá, klape tlamkou a nechce jíst. Polehává a je unavená.

Bábě Myc se daří celkem dobře, dokonce sama jí ledvinovou dietu. Ráno zvracela, ale o jídlo se opět hlásí.

Ajku se snažím donutit k pravidelnému režimu podávání léků. Je s ní trápení a zhoršila se.  Jako žoužel a s nudlí u nosu nebo nosíkem zcela ucpaným. 

Mína II se stabilizovala, Mína I hubne, ledviny se hlásí ke slovu více a více. Mína má smutné oči a straní se koček, musím si jí více všímat a někde jí vyrobím klidnější místo.

Léčí se dále Mikloš, Punťa, Maluše a Cipísek.

Většina FIV kočiček je v léčbě, některé na injekcích, jiné na tabletách. Bohuš má po rvačce v tlamě díru, uvidíme, jak se věc bude vyvíjet. Píďa měl zakrvácené nohy, ale zatím nikde otok a kulhání. Jsem zvědavá, zda dnes dát Bohuši tabletu, je to vztekloun a s bolavou tlamou je podávání horší. Při injekcích ale řve, že musím zavřít okna, aby sousedi nevolali policii.  Vše ohromně dramatizuje. Až onemocní on jako Harry, netuším, jak jej budu léčit. 

Dokud nebude Harry sám jíst, nechci chodit na odchyty, vyjma víkendů, kdy mne zaskočí muž při krmení. Harry se zatím do misky nenakloní, spadne. Bilirubin leze nahoru, nemohu polevit v péči.  A to doufám, že se tak moc nezhorší ještě někdo jiný.

27. 2.

Psala jsem nedávno, že odchytávám společně s jednou paní. Paní si vzala do dočasky kočičky po a před kastrací. Hlavně, aby mi ulehčila při starostech s Harrym a jinými. Dnes telefon od její sousedky, že se paní udělalo zle, musela do nemocnice.

Uvidíme, co bude dál, kočičky odchycené jsme odvezli k nám, pět kousků, o vlastní kočičky paní se bude zatím starat sousedka, kdyby byl problém, volá. Akce zabrala skoro celý den, hlavně, že je vše zorganizováno a všichni zaopatřeni.