Jdi na obsah Jdi na menu
 


Říjen 2017

31. 10. 2017

4. 10.

Dnes musela na vyšetření Bobinka. 11 let, plachá, bohužel s věkem spíše až agresivní. Dlouhodobě hubne, v pondělí zvracela a bylo zřejmé, že nejde jen o epizodu, ale že je jí zle. Podařilo se mi ji lapnout, dostala injekce pro nejnutnější úlevu a sledovala jsem, jak se bude její stav vyvíjet dál. Po injekcích se evidentně ulevilo a šla se najíst, v úterý nenastalo žádné zhoršení, ale vyšetření bylo nutné, příčin mohlo být několik.

Ráno se ji podařilo odchytit a Bobi naštvaně čučela z přepravky. Skoro 40 km, vždy mám strach a vozím pohotovostní kapsičku s injekcemi. Vyšetření při vědomí nebylo možné a tak malá dostala trochu narkozy. Váží 2,5 kg, 11 let, opakovaný zámět tlamky, eosinofilní vřed, vysoké leukocyty 36 tisíc. Byla odebrána krev, zjištěny špatné tři zuby a kolem nich podrážděné dásně a tak se přidalo opatrně narkozy a zuby šly ven. Střeva zesílená, plynatá, podezření na podrážděný žaludek. Poslední tři obratle na rentgenu srostlé, asi ji bolí záda jako mne.

Výsledky budu mít zítra, Bobi půjde na chvilku do izolace, abychom věděli, jak chodí na wc a kolik pije. Ve skupině tohle zjišťuji hodně zle. Dnes tam např. někdo zvracel a já nevím, kdo. Chyba.

Malému od Globusu cvičně říkám Vítek, dnes jsem odnesla bobky na parvo, ještě odeberu od ostatních koťat, ať víme. Nikdo sic vážné problémy nejeví, ale u prcků problém nastane náhle. Musím také dokoupit odčervení pro koťata, vše došlo a prášek pro dospěláky použít nemohu. Kontrola v práci mi brzdí cesty na veterinu a tak musíme o víkendu. Malému Murískovi opět slzí oči, doufala jsem, že to přejde, není nutné hned na vše dávat léky, zvláště, když jde o kotě, ale nelíbí se mi to. Bořík pospává, Trumpetka/Hadimrška si hraje, také Vítek od Globusu, dva vyhozenci před našim domem, jméno zatím piluji J jsou hraví  žraví. Máme sama pěkná a mazlivá koťata J, pak už jen jim včas sehnat dobré domovy.

Dnes přišla zpráva od Marečka. Chci poděkovat jeho majitelům, za to jak se starají. Není mnoho lidí, kteří se vezmou zdravotně problémovou kočičku.

Baruška mne dnes překvapila. Vejdu do místnosti a nebyla ve volierce. Pro ujasnění – dveře volierky měla otevřené, ale prostě ven nešla. Po několika týdnech se dnes odhodlala a vykoukla na mne z pelechu na polici.  Pochválila jsem ji. Teď budu muset vařit maso pro celou skupinu koček, tak to mi bůh pomáhej. 

Venku přituhuje a počty venkovních zákazníků rostou. Kolem druhé v noci jsem zastihla u krmítka ukecaného černého kocourka. Dnes přišel dříve, ale jen u tohoto krmítka zmizí za noc šest 400 gr, konzerv a to mají v misce granule. V Brně také roste spotřeba. A tak stále objednávám na zoohitu, balíky jsme zavaleni a rychle mizí. Uživit stodvacetihlavé stádo koček není jen tak. Zrzek Vendelín už na mne řve, jen co ráno vystrčím nos z domu a to jsem ráno v sedm zastihla u nás další kočičku, dlouhosrstou želvu. Dobrá bašta přitahuje klienty. Ráda je vidím u nás, nemusí hledat stravu daleko v polích a riskovat život. Když se zpozdím, už sedí kolem krmítka a čekají. Je jedna v noci, budu muset zvednou zadnici od PC a opět nakrmit. Zítra se má ochladit, chudák každá kočička venku bez zaopatření. Prosím myslete na ně, boudička, miska s jídlem, pro vás trochu práce, pro ně záchrana, teplé místo pro spánek, jediné jídlo denně…..

Na fotu Bobinka při vyšetření.  

7. 10.

Venkovní kočičky to nemají vůbec lehké. 
Právě jsem byla přidat krmení venkovkám za domem a krmítko mňoukalo. Pod ním se totiž s večerem schovává poslední dva dny černý kocourek a žadoní o jídlo. Dospělý, nekastrovaný, věk se mi zatím nepodařilo odhadnout, nebyl moc čas na prohlídku. Dnes se nechal pohladit, jednoduše byl hladový, krmítko vyjedené a tak přišel poprosit o nášup. Byl nervozní, jen jsem v kvapu zjišťovala, zda je v pořádku. 
Vyšla jsem ven s jednou konzervou, ale vrátila se pro další. 
Misku dostal bokem našeho osvojeného bezdomovce Dušínka. Další náš nový venkovní osvojenec Vendelín, dostal zcela někam jinam, ten se s Dušíkem vůbec nesnese. 
Já jen doufám, že černý kocourek má někde domov, během dne jsem jej u nás neviděla, a že k nám zajde pro hlad, asi mu dávají jen od stolu nebo nic a nalov si. Ono ostatně zateplených boudek je u nás stále více než venkovek a tak se má kde schovat, pokud by bylo třeba. 

Vendelín vždy využije situace, že Duší spí a uklidí se do boudy těsně u domu. Ráda jej tam vidím, zvláště ve dny, kdy celý čas proprší. On se svého domova vzdal, nestarali se o něj a pořídili si nové kočičky. Pro sympatického Vendelína nebylo doma místo. A tak má své doma u nás. 
Na fotu Maroš /šedý mour/ a Péťa. Ti o problémech venkovek nic netuší.
Elen

8. 10.

Je k druhé v noci, tak ráda bych si už oddychla, že je hotovo a není. Ten pocit, že máte uděláno, klid v duši, ten jsem léta neměla. Tak mne napadá, že je to řehole, stálé kolečko práce a péče o kočičky. Začnete tak trochu zachraňovat a po letech jednoho dne zjistíte, že se vám do života nic jiného nevejde, mozek reaguje a srdce zaplesá, jen když jde o kočky, cokoliv pro jejich klidný spánek, cokoliv pro jejich zdraví. Myslím, že je to trochu úchylka J

Teď se kochám pohledem na Boříka. Mlaská nad miskou s kapsičkou Brit. Krmivo dorazilo darem od paní Richterové a tak jsem si říkala „vyzkoušíme.“ A zdá se, že více než chutná. Děkujeme. Bořík je dnes hodně aktivní, chtěla jsem jej ještě vzít do kuchyně, ale jsou dvě v noci, necháme to na zítřek. Ještě tento týden půjde na testy, on a Trumpetka/Hadimrška a pomalu je začneme zvykat na kočky. U Boříka musím konzultovat očkování, někteří mi psali do zpráv, že by pro něj nemuselo být bezpečné. Proti očkování nic nemám, ale u nemocných či postižených váhám, u nás hlavně u FIV a FeLV kočiček. Škoda, že už nezjistíme, jak ke svému postižení přišel.

Na fotu Kulička. Zatím pracovní jméno pro holku, která byla minulý týden vyhozena u našeho domu. Malá je pohodová, mazlivá a moc moc pěkná. 

Je chvíli po druhé v noci, musím končit, ještě mě čeká kontrola koček a nakrmit za domem, tam už bude jistě zase vše snědeno. Přejeme všem dobrou. Elen a Bořík J

9. 10.

Je po půlnoci, ale v karanténě čile rachotí hračky. Každé kotě dostalo novou, Murísek hned dvě, ten je karanténou hodně znuděn, a Bořík, ten vyfasoval utěrku neb tu hrozně rád cupuje na kousíčky. Místo hraní na mne ale zkoumavě kouká, čekám, kdy promluví a položí otázku, která mne dostane na lopatky. Až vyroste, dáme jej na vysokou J

Venku máme opět u krmítka černého kocourka. Znervózňuje mne, nevím, kde se vzal. Nejprve se objevoval s večerem a prosil o jídlo, během dne jsem jej nikdy neviděla a tak jsem doufala, že se vrací „domů.“ Ale v sobotu se vynořil ze zadní části zahrady a já měla nad čím dumat. V neděli si přišel až večer a dnes také. Kolem 22. Hodiny vyjdu ven, krmítko prázdné, on vystřelil z pod něj s prosbou o jídlo. Snědl celou feringa konzervu a baštil hltavě. Hubený není, ale v srsti budou všenky. Dušínek jej nemá rád, kocourek totiž ducká a to je pro Dušína silné kafe, aby se jej jen tak dotýkala cizí kočka, taková neomalenost! Navíc cítím, že žárlí na Vendelína, to je ten zrzík, který sám odešel z domova k nám, vidí, že se mu snažím věnovat. Musela jsem mu to odpoledne vynahradit „brutálním mazlením“ J To je drbání proti srsti, to on rád.  Spojila jsem akci s kontrolou uší, má v nich zánět, všímám si, že jej štvou, ale nevím, nevím, zda se mi podaří dát mu antibiotika. Stronghold, to půjde, ale ideální by byla injekce antibiotik. V jídle mi nic nesní, on je velký labužník a zničit jídlo pilulí, to mohu hned vyhodit, injekce, kdyby vyšla a nevylítl, to by byla výhra. Vidím na něm, že je z uší deprimovaný. Jakékoliv bližší vyšetření je u něj možné jen v narkoze, Duši je stále hodně ostrý kocůr J   

Bobinka je stále v léčení, její přístup, to je kámen úrazu. Bojovala se mnou pro jednu injekci jako bychom se neznaly. Některé kočičky pochopí, akceptují úkon a pokud nejde o něco velice nepříjemného, nechají se lapit, píchnete a je hotovo. Bobi, ta ne, zatím jí nic nedošlo J  a asi se ani nedočkám. Je jí jedenáct, žádná mladice, už na ni musím dávat pozor. Antibiotika dostat musí a že bych ji zavřela do boxu na celé dny jen pro injekci, to by bylo asi hodně kontraproduktivní a byla by velice ve stresu.

Micka bude brzo vysvobozena od límce, stehy dáme ven, opět bude moci divočit. Po kastraci ji na chvíli zmohla rýma, ale zdá se, že už je z toho venku. Ani neví, že její děcka už odešla do nového domova!

Malá černá Kulička, kočička vyhozená u našeho domu, je mimořádně pohodová a mazlivá, hebká  a okatá kulička. Máme štěstí na šikovná koťata J Kluk, zrzík Otík, ten je bezbřehou zásobárnou škrkavek. Zvracel je, kadil a kdyby mohly, lezou mu i ušima. Jídlo je jeho prioritou, on nejí, on se na misku vrhá. Malej od Globusu asi bude Kukulínem neb hleďa na něj, vidíte zprvu velká očiska. Průjem už nemá, i bez léků se stolice upravila.

Trumpetku/Hadimršku čeká výlet mezi kočky. Předpokládám, že ji pak pár dní neuvidíme J J  zaleze a přejde do ilegality. Nebojte, my ji nenecháme, ale očekávám, že to s ní nebude jednoduché. Je plachá, o kontakt by i měla zájem, mazlení jí dělá dobře, ale má obavy a musí se jí pomoci. Cokoliv se dnes naučí, zítra o tom neví a tak dokola a dokola J a dokola. Murísek je v karanténě otrávený, ale i ten se dočká o týden později. Má přemíru energie a tak často kousne či sekne, uvidíme až bude mít prostor se vybouřit, jak se předvede. S Pipi jsme měli stejné problémy a pak se uklidnila. Ta se dlouho léčila z průjmu, stále to nebylo dobré.

Už to vidím živě – Bořík dovádí na posteli, Murísek prohání kočky a Hadimrška opatrně kouká někde od rohu a na plotně se vaří kuřata pro kočky, idylka!

Blíží se druhá, musím končit, kočky volají.

11. 10.

Dnes se Trumpetka/Hadimrška a Bořík ocitli každý v jedné přepravce a hurá na veterinu. Cesty poslední dobou nesnáším, už od Holubic kolony, přijedete do Brna, musíte na Špitálku objížďkami a když už konečně jste na místě, nemáte kde parkovat. Pak vláčíte zvířata až bůh ví odkud, bojí se, v budce sebou hážou, okolní provoz je stresuje a vždy se jen modlím, aby mi nikdo nevyrazil dvířka přepravky či neupadla ručka.

Bořík cestu se zájmem sledoval, Hadimrška měla oči strachem jako talíře a moc se bála. Měla jsem obavy, že u odběru budou oba skákat, zvláště ona, ale bylo tomu přesně naopak. Malý Bořík dával jasně najevo, že ač drobek, nebudeme si s ním dělat, co chceme. On nesnáší pach dezinfekce, vadila mu gumička na nožce a tak nečekaně vyskakoval. Zatímco Hadi byla vyšetřením shledána zcela zdravá, Bořík má zvětšení uzliny, na očičko jsem vzala další kapky a jeho pravé varle není tam, kde by mělo být, ale před šourkem, teď si neuvědomuji, zda přímo v tříselném kanále, musím se vetky ještě zeptat, nějak mi to uniklo. Malý má zvětšené uzliny a tak jak jsme to slyšela, očekávala jsem od testů ledasco. Taky mé obavy plynuly z toho, že pokud postižení jeho mozku způsobila infekce, mohlo jít nejen o parvo, to se zatím nikdy neprokázalo, ale o FeLV a FIV. I pozitivní by byl i nás Bořek doma, o tom žádná, ale jeho život si myslím by mohl být o hodně kratší než u zdravé kočičky.

Oběma odebrána krev, oba negativní FeLV a FIV. Hadi čeká výlet mezi kočičky, čekám, že bude první dny nezvěstná a tak ji po očku budeme hlídat, aby jedna, pila, kadila, čurala J a  ochočovat při každé příležitosti. Bořík bude ve stejné skupině, ale uvažuji o kratších pobytech mezi kočkami, na odpočinek či noc by se vracel do své boudičky, aby si odpočal, ale uvidíme, jak bude zásadní změnu snášet. Já také dle jeho chování budu muset upravovat kuchyň, aby byla pro něj bezpečná. Nebude to jako u zdravého kotěte. Už při jedné návštěvě měl tendenci stále padat z postele, prostě jak něco viděl, musel k tomu bez ohledu, že to stálo pád. Ideální by byla místnosti, kde je jen nízký nábytek a koberec, ale takovou u nás nemáme. Ve skupině Pučík a spol. by to snad trochu šlo uzpůsobit, ale Bořík by byl zde více mimo můj dohled. Jeho očkování jsme nestihli probrat, přijeli jsme na veterinu pozdě a po nás byla operace.  Samozřejmě raději bych jej viděla očkovaného, ale při jeho postižení, trochu váhám už ve chvíli, kdy mi vetka řekne „pak jej přeléčete strongholdem.“ Jsem moc opatrná, možná přehnaně, nevím. Teď na mne kouká a je evidentní, že je znaven výletem. Ani o Hadi nevím, nehraje si. Pro oba to byl velký stres.

Tak musím se zvednout od PC a  nakrmit opět venku  a pak celý dům. Černý kocourek, kterého jsem zmínila u videa, ten se u nás prostě ubytoval. Kouknete z okna a v trávě sedí a čistí se Dušín, zrzek a černý.  On sám jí za dva, myslím, že první nášup již bude pryč.

Kdyby kočičkám chtěl někdo koupit konzervy, tip zde http://www.zoohit.cz/shop/kocky/konzervy/mac_s/konzervy/563975

Adresu napíši do zprávy, nejlépe totiž balíčky do práce, tam chodí pošta spolehlivě.

Moc děkujeme.

13. 10.

Na kutě ve tři ráno, budíček v sedm. Včera samé špatné zprávy a tak se i těch pár hodin špatně spalo. Kocourek ze zahrady, který měl včera problémy s chozením na záchod, mám obavy, aby nešlo o obstrukci močových cest, sic ráno přišel, ale Duši na něj zaútočil a je vymalováno. Kocourek se stáhl, chytit se zatím nenechá ani na ruku a ani na klec. Ještě ve tři ráno jsme jej hledala na zahradě a nic. Poslední volné místo v karanteně u nás čeká na něj. Trumpetka byla vypuštěna mezi kočičky, oči jako talíře, krčí se, zalezla na linku za tu největší misku a jen pozoruje. Je pátek 13.a tak jsem zvědavá, jaké zprávy dorazí dnes. Kdyby chtěl někdo depozitoval kotě, dejte vědět, už další nemám kam dávat. Stačí napsat na email brnenskymax@seznam.cz  

Na fotu muž a Kulička, oba koukají na Piškota /ukecaný hrdličák zahradní/

16. 10.

Dnes cesta na veterinu s novým pacientem. Kocourek začal v přepravce strašně vyvádět, jistila jsem dvířka, aby je nevyrazil.  Hryzal do mřížky, do deky, za každou cenu chtěl ven a ne a ne se uklidnit. Pak ještě navíc začal špatně dýchat, už jsem viděla, jak mi kolabuje a konec. Tahle cesta mne stála hodně nervů a myslím, že se zítra probudím šedivá.

Na veterině jsme jej museli trochu sedovat, jinak by srovnal ordinaci se zemí. Již při vyšetření byl patrný problém v močových cestách, nález na krčku močového měchýře. Trávicí soustava byla shledána v pořádku, ačkoliv střeva měla ztluštělou stěnu, průjem kocourek nemá a zácpu vyšetření také nepotvrdilo. To co jej štve, jsou močové cesty. Podařilo se získat moč – krev, struvity, spermie. Bude poslána na bakteriologii, ať nestřílíme s léky od boku. Sono potvrdilo, že nález na močovém měchýři může být útvar, zhoubný, nezhoubný, nevíme, více by ukázala biopsie, ale to by byla nutná operace.  Máme zde tedy struvity, krev v moči a možný útvar u krčku močového měchýře.  Aby toho nebylo málo, test je FeLV pozitivní.

Kocourek dostal antibiotika, injekci na bolest, jelikož je riziková kastrace, myslím zákrok v narkoze, dostal suprelorin, doma pastu urocit a předložila jsem mu dietu. Teď chudák odpočívá, myslím, že je totálně vyčerpaný, byl převelice nervozní a bylo mu asi dost zle neb začal útočit.

Vím, jistě jste čekali dobré zprávy, já také, ale ty nějak bohužel nemám. Kocourek bude nabídnut k virtuální adopci, kdyby jej chtěl kdokoliv podpořit, č. ú.: 2019755103/0800, 2600801169/2010, přípisek BERTIK.  Účet za ošetření zatím nemáme, nechtělo se mi na něj čekat, dorazí na email. První, co bude potřebovat, bude nákup diety neb tuto nemáme, vzala jsme na klinice jen pár kapsiček.  

Děkujeme za každou pomoc. Pro případný balíček pošlu adresu do práce zprávou. Elen

16. 10.

Nováček Bertík se najedl a syčením žádá další chod. Koupila jsme na klinice málo kapsiček, musím rychle objednat na Pet Home, objednávky vyřídí tentýž den. Jsem z tohoto kočičího pacienta trochu v depce neb už nevím kam oddělovat kočky se zvláštními nároky. Budeme muset také zvětšit prostor pro FeLV kočičky, což nebude hned, musíme vystěhovat a přepažit jeden pokoj.

Bořík tentokrát za mnou v karanténě již nezlobí, hraje si dole v kuchyni. Řádí jako drak, pueblo se jen chvěje  a tak se na něj přišla kouknout Trumpetka/Hadka. Stála na zadních a nestačila se divit. Její první výsadek mezi kočky dopadl na linku v kuchyni a tak trůnila půl dne. Přemístila jsme ji tedy do klidnější předsíně a ona pomalu expanduje zpět k nám. Je to asi 4. den a již běhá všude. Došlo také bohužel ale k tomu, že lapit ji a mazlit, to je zatím skoro nemožné. Ani u jídla nespočine a nemáte příležitost k pohlazení hned prchá. Nevím, zda se najde trpělivý zájemce o takovou mršku. Za pár dní jí do ringu pustím bráchu, třeba ten pomůže v seznamování.

Tento týden budou vráceny krmičům po kastraci a přeléčení dvě holky, třetí zůstane u nás, trápí jí selhání ledvin a holka je také už v letech, zimu by už venku nezvládla. Všechny jsou také dost nekontaktní, nebyla s nimi moc lehká manipulace a ošetření, ale starší už celkem pochopila, že jí chceme pomoci. Dvě mladice se venku nebudou mít zle, mají boudičky, pravidelné krmení.

Tyto dny máme nabito. Už se nevejde ani myš a plán kastrací na listopad.

O víkendu plánuji veterinu neb díky kontrole v práci toho během týdne moc nestihnu, vlastně nic. Potřebují vyšetřit koťata, kontrolu Baruška, testy.

Jak tak sedím u PC a píši, vždy po 5 minutách dezinfekce dám jídlo jendé kočce v karanteně a uklidím potřebné. Koťata převažuji, nutné další odčervení. Murísek třeba váží už 2,6, Kukulín /Globus/ 1,3, Hadimrška 2,1 a teď se vrhnu na Otíka a Kuličku. Musím přikoupit odčervení, nějak rychle mizí.

Včera několik koček dostalo stronghold a Komínek se dočkal injekce kortikoidů, už se opět nemohl najíst, při kousání a polykání byl na něj hrozný pohled. Ráno přišel poděkovat, bylo mu už trochu lépe.  Tyto injekce nemám ráda, píchají se do svalu a nesní jít do krve, je to suspenze. Vždy jsme trochu nervózní, že udělám chybu. Ale včera to šlo, do levé nohy a v klidu. Píchat injekce doma není med, na veterině mnohdy kočka ve stresu bolest ani nevnímá, doma je tanec, boj a někteří po bolestivých látkách hodlají umřít J

Kačenka má zánět ve zvukovodu, jedno ucho čisté, z druhého teče smrdutý hnis a tak jsme včera čistili a ještě ji dnes opět čeká injekce. Snad se léčba chytí, musí to hodně bolet, ale injekce dostává. Gretce jsme dnes vytrhla zub, ale půjde na ošetření v narkoze neb celkově má zuby horší než já.

V léčbě je dále děda Kamoš, antibiotika dostává Caruso neb se mu ucho neléčí, dále Pučík pro zánět v zadní části tlamky, zuby už nemá, kdy slintá, prská a nechce jíst. Kamoš je na tom stejně, ona mě vždy vystraší, že stávkují v jídle a nevím, co se děje. O Micánka a Maluši se stará muž, tak nějak si je vzal do péče a hlídá si jejich léky sám. Jsme ráda, že něco nemusím nosit v hlavě, a že to udělá za mne. Obě trpí selháním ledvin a alergií.

Kája a Kuličník se do kolektivu FIV kočiček v klidu zařadili, je to pro mne velké překvapení, hlavně spokojený Kuličník. Caruso je ještě ve volieře, ten má na vypuštění mezi ostatní čas, je to moc krátká doba po kastraci.  Ve skupině negativních musím zítra lapit dvě plach kočičky. Prskají a tak musím zjistit, prohlídnout je, co se děje.

Na zahradě máme dva přístěnky, kam jsme dávali to, co se do domu nevejde a věci na vyhození. Hodlám je vyházet a na jaře uvažuji o předělání na karanténu. Bude třeba velkých úprav a financí na takové změny. Do jara s čistěním čekat nechci, chci si udělat svůj názor na stav prostoru neb mezi tolika harampádím už nevidíte, jaký je celkový stav. V jednom místě zatékalo, uvidíme, co mne čeká dál. Bude to fuška, chlap stále v práci a tak se práce v jednom protáhnou, ale co nadělám. Závidím sousedům, ti, když nemohou, poručí dětem „Udělej!“ J Já mám na zahradě tři pomocníky – Dušínka, Vendelína a brufen.   

Teď jsem vážila Čičinka, 3,3 kg, mírně přibral. Je to vděčný duckač a pusinkovač, však mu taky podstrojuji ty nejlepší kousky do misky. Ani netuší, že bude mít nového kamaráda. Oba slyší na „čiči,“ ale druhého se pokusím naučit na jméno Bertík. Nováček Bertík právě chroumá granule, dostali jsme ba veterině vzorky. Jsem ráda, že mu po dnešní akci chutná.

Přiznám se, že ta dnešní cesta na veterinu byla očistec. Byla to jedna z chvilek, kdy jsem litovala, že jsem se na záchranu koček dala.  Když jsem jej viděla, jak řádí v přepravce a je totálně vystresovaný, představa, že má třeba slabé srdce a nezvládne cestu a umře mi, měla jsme chuť auto opustit, utéct. Někdy je toho už moc, možná i díky tomu, že moc přemýšlím a uvažuji dopředu ve snaze nebýt zaskočena průserem, prostě vše pro bezpečí a blaho koček, ale někdy už je to na jedny nervy moc. A tak teď koukám, že on během těchto pár řádek snědl celý vzorek granulí, který jsme dnes dostali na veterině!

Do karanteny mi řve Čůstík, ne, že by v ní byl, mám to přes dvoje dveře a chodbičku, ale jeho je slyšet všude. Asi jsem špatně servírovala večeři, nevím, on a Caruso mají stále něco na jazyku. Když vidím Amálku, tak si uvědomím, že měla na hlavě ještě z jara nádor a dnes je bába stále s námi a sekýruje. To jiní chybí. Když si dávám své brambory s tvarohem, už na mě rendlík Bobeš neloudí a tak se v koutku oka slza zaleskne. A na některé nelze ani vzpomenout neb to by padl na duši smutek převeliký.

Skočila jsem pro Boříka, v boxu se v klidu vyčurá a nají. Teď už by asi zase chtěl do kuchyně, vydírá pískáním J tak uvidíme. Koukla jsem i za dům, aby nedošlo jídlo, to se mi tam pak zákazníci rvou. Dnes Klapiš napadl Dušína, prostě z hladu. Ten se chtěl střetu vyhnout a dost mocně narazil do velkého květináče. Duši byl z akce přepadlý, zůstal opodál a bylo mi jej líto. On je tu doma a nerada bych, aby měl pochybnosti. Vzala jsem tedy druhou misku a Klapáče trochu zatlačila bokem krmítka a umožnila Dušínu, aby se do něj dostal beze strachu. I teď jsem mu dala kapsičku a hladila jej aby měl pocit, že je tu on ten prvý. Ono totiž v posledních dnech se nám to kolem krmítka houfuje, nové kočky, Klapiš je často u nás i během dne a Vendelín, ač se Dušího bál, teď dokonce sedí pod krmítkem a je u nás na stálo. Pro Dušíka to musí být nápor, prostě jako když domu donesete novou kočku k původní. Musím se mu více věnovat než obvykle. 

Bořík už je zase v kuchyni, jinak to prostě nešlo J

Včera ve dvě v noci sedím na posteli a už se vidím pod dekou. A náhle mne polije horko, na levém boku, vystřelím, Vendelín mne počural.  Takové kulturní vložky v noci miluji, zvláště, když je riziko ohrožení postele, to pak jít spát leda k sousedům. Dala jsem sprchu a zvažovala, kde byla chyba, zda žárlí třeba na Boříka nebo moje tričko spací bylo něčím cítit. Vendelín není naše jediné čuně, jsme už na ledasco zvyklí, podobné akce byly výsadou Maxe, ten nás tvrdě vycepoval J  Když jsem před lety byla na veterinární správě pro radu, uředník se mě ptá, s notnou dávkou ironie v hlase, zda máme takové to depozitum. Říkám, že ano a odpovědí mi byl smích a nemalá dávka pohrdání: „Tak to máte asi pročuranej barák.“

Neváhala jsem: „Ano, máme, však jsme ten barák kupovaly pro ně.“  

Je to o prioritách a ty máme každý jiné. Díky tomu, že je koček milion a lidí na záchranu málo, díky tomu, že obce vše mohou a nic nemusí, se mnohé kočky musí spokojit, a je smutné, že to udělají rády neb lepšího nepoznaly, i s pročuraným domkem neb je to mnohdy o záchraně holého života, o úniku od bolesti, od hladu a zimy. Ale do tohoto světa noha úředníka nikdy ani nepáchne.            

20. 10.

Ráno mě vyděsila oteklá Zuzanka. 
Zuzi je dáma v letech, přišla k nám ze zrušeného útulku. 
Dnes seděla v depresi na okně, nedala si na sebe sáhnout, oteklá hlava a krk. Akutní volaní na veterinu. 
Moc děkuji klinice Gabrid, že si na nás udělali čas. 
Podezření - absces nebo hůře - prasklá slinná žláza. 
Zuzi musela do narkózy, vyšetřením se potvrdil absces. V tlamě zuby nevypadaly špatně, byla naposledy na zuby 06/2017, ale jeden zub, bylo u něj trochu krve. Nakonec to dopadlo tak, že musel ven on i jeho soused a když veterinářka nařízla absces na krku a vytlačila hnis, tak se nástrojem z pod krku dostala do tlamy, nástroj koukl v místě vytrženého zubu v tlamě. 

Zuzi dostala léky, které je třeba, ale je hodně zřízená, oteklá, nedokáže moc polykat a tak další dva dny, než odpuchne, budou náročné. Pokusila jsme se jí dát jídlo stříkačkou a budu v tom pokračovat, ale zatím to hodně slintá ven, krk jí bolí, jazyk nefunguje, jak by měl, chtěla by se napít a nejde to. Ale jsme teprve pět hodin po zákroku, snad bude zítra lépe. 
Účet za ni činil 2250 korun, každá podpora pomůže, č. ú.: 2019755103/0800, 2600801169/2010. 

Hlavně na nás myslete ať Zuzi rychle odpuchne, jinak by musela na kapačky, při její povaze v mírné sedaci, což taky není moc výhra. Teď navíc dorazily výsledky krve - selhání ledvin, tím se vysvětlilo její dlouhodobé hubnutí  :-(

Přijela jsem domů z veteriny a Bořík měl průjem, samozřejmě byl i špinavý a tak jsem nachystala koupel. Mezitím zvracel, to mě nepotěšilo. Ve zvratku nalezena škrkavka, byl odčerven 2x, snad bude problém "jen" v parazitech. Dostal samozřejmě odčervení a tři hodiny jsme kolem něj chodila, zda znovu nezvrací, aby byla jistota, že přípravek je v něm. Pokud se by zhoršil, jedeme na veterinu. Zatím je aktivní, ale méně a méně jí.

Ráno Zuzi, ta nám oběma zcela přerovnala program a nejen nám, i klinice, pak mě vyděsil Bořík a aby toho nebylo málo, je 30 minut po půlnoci a zjišťuji, že má Šmudlík krev v moči, ve wc kapky krve a v moči krev.  Stejně jako Zuzi, byl na vyšetření v létě. Ve wc bylo načuráno hodně, ucpaný asi nebude, buď zánět močových cest, ledvin nebo obojí.  Šmudli je plachý a tak musím počkat až si někam sedne a lapit jej. Pak dostane pastu, léky na bolest a zítra naplánujeme veterinu. Šel se napít a žadoní jídlo.

Bertík, to je ten nový kocourek se zánětem močových cest, nálezem na močovém měchýři a FeLV pozitivní, začal baštit dietu, ale od toho dne má průjem a tak budeme muset asi v oblasti krmení zkoušet. Nejprve měl RC dietu, teď jsem servírovala specific, tak uvidíme. Pozitivní je, že se nechá pohladit, ačkoliv uzavřený prostor není jeho parketa a vrčí.  

Bořík odčervení nevyzvracel, snad bude lépe, dnes ale nemá chuť k jídlu. Pokud to bude pokračovat, další adept na krmení. U Zuzi se pokouším, jde to ztuha, ale snaží se. Vypadá hrozně a asi se tak i cítí.

Omlouvám se, psát o ostatních nemocných či zdravých dnes už nemám sil. Ještě hodně práce, venku již jistě řvou hladem a když jsem viděla Šmudlíkovo wc, tak jsme myslela, že mě porazí. Myslete na nás.

 

25. 10.

Říkala jsem si, že napíši jak bude čas, ale to by jste se zpráv nedočkali.

Omlouvám se, že poslední dobou prezentuji jen Boříka, ale tak nějak nestíhám nic jiného natočit. On je krystalická radost, stálé pohlazení, vrnění, které cítím, i když se mnou právě není a chrní v kuchyni, on je vzdor, v tom jsme jako přes kopírák, packy v obličeji a škrábance na krku. Možná se měl jmenovat Frigo neb s vážným obličejem vyloudí úsměv. Je postižený, ale dokáže vyjít za situací vždy jako vítěz. Žádný chudáček odsouzený k lítosti okolí. Mám se od něj co učit.  

Dnes si naordinoval klidový režim a téměř celý den spí u topení. Snad to není předzvěst problémů. Našla jsem mu na spodní čelisti otok. Myslím, že se při svým výletech domem někde praštil, ale než se ožení, jistě se to zahojí.

Čičinek byl na veterině, ale nebojte, nešlo o nic vážného, je v pořádku. Oči mu doktorka znovu prohlédla, postižení je opravdu devastující a nevratné. Nepřibral mnoho na váze, 0,3 kg a očka mu často slzí. Už se naučil do klína, ale náručí, a volno pod nohama, to je panika a já jej nenutím. Nechám jej ať dělá, co chce a co se mu líbí. Omlouvám se, že není dostatek videí s ním, ale není to tak jednoduché jako s Boříkem. Čičinek se bojí a jakmile jej opustím a jdu za foťák, chce utéci.  Ale pusa mu jede, mohl by u Maxe dělat mluvčího J Moc mě mrzí, že je pozitivní a nemůže být s námi v kuchyni, spát v posteli.

V kuchyni se ochočují koťata, ale na Trumpetku/Hadimšrku jsme zatím všichni krátcí. Jakmile opustila box karanteny, je nedostižná, nechytitelná, stále má něco na práci a nemá čas a důvěru k mazlení. Ale s Boříkem si hraje ráda J

Murísek byl také na prohlídce. Paní doktorka z něj byla paf neb on má kudrnatou srst, i fousky se mu kroutí. Je zřejmě s něčím křížen, ale u nás je to jedno, prioritou je  zdraví a ochota kultivovat své chování J Na rozdíl od své sestry, Trumpetky, Murísek se mazlí rád, vleze do náručí, hlavu schová před světem do podpaží a motorek jede a jede a přede. Ve stresu a při změně mu slzí oči, ale kapky to vyřeší a je opět fešák. Brzo pojedou na testy koťata Kukulín, Kulička a Otík. Všichni mazlivci, ale Kulička, to je mimořádná kočička. V náručí jako hadrová panenka a srst… samet je vedle ní v rukou jako kartáč. Pohladíte ji, zatím jsem nepřišla na to, k čemu její srst přirovnat, je hebká, pak na vás hodí svá kukadla……Uvažuji, zda by neměla dostat i luxusnější jméno J 

Se Zuzankou bojujeme a není to vůbec lehké, to mi věřte. Otok se vytvořil i na druhé straně, v neděli jsme vše probrali s vetkou, divila se, ale žádala o čas, antibiotika neměla čas zabrat. Byla nasazena kombinace, Zuzi oteklá. Pod čelistí na krku měla místo, kde vetka odsávala a tak každý den toto místo vyhledáme, Zuzi to bolí, řve, ale drží, a vypláchneme a dostaneme ven hnis. Dnes je první den, kdy mi místo připadá lepší a dolní čelist Zuzi používá bez zaváhání.  Přidaly se ale další problémy, eroze na jazyku a rýma. Zuzi tedy kapame do nosíku a očí, a použila jsem na virovou infekci interferon. Není důvod váhat. Krmím ji stále, dostává do jídla pro a prebiotika a ren avast, pije sama a také si dá kapsičku pro ledvináře od Puriny. Vypadá ale hrozně, jako starší kočička se selháním ledvin po týdnu léčení a zatím nevíme s jistotou, zda budeme úspěšní a zda a kdy bude léčbě konec.

Šmudla má v moči krev a byla mu na základě vyšetření nařízena dieta. Z té hodlá mistr pozříti jen granule a tak to s ním nemám jednoduché. Ostatně on byl v neděli na vyšetření jako Murísek a Čičinek. Kluci to zvládli skvěle. 

To FeLV pozitivní Bertík baští také dietu na struvity, ale jak jsem pracně zjistila, kapsičky s/o nemůže, přijde průjem. Jemu velice chutnají, ale pak je po nich posrán, bez nich nasrán, že mu je nedám J

Tak to vypadá, že ty kočky u nás vlastně týrám, nedělám, co chtějí J

Baruška, dlouho jsem o ní nepsala, se obstojně adaptovala. Preferuje vařené maso, ale když není, nebojí se expandovat a za jídlem se vydá mezi ostatní kočky. U ní je výkon roven důchodci, který veškeré úspory svěří cestovce a s ní se vydá na výlet. Samozřejmě, když není její vařená dieta, přijde průjem. Jí hodně a dobře, myslím, že i přibrala.  Lhala bych, že stíhám věřit. Třeba včera, včera jsem maso dokonce připálila. Tak to dopadá, když jste na vše sám  a práce fůra.  Suďte mne.

Slepá Myška je stále nejspokojenější kočičkou u nás. Mazlivá, stále při ruce, pomáhá mi při vyklízení wc J

Kocourek Kamoš nám chřadne stejně jako Komínek, ale oba dědkové se drží. Je často dost těžké přijít na to, co by rádi a co mi chtějí říci, někdy už to vidím na veterinu a ona se z toho vyklube jen blbá nálada, no hoši zasloužilí mi to nijak neulehčují. Ale jsem, ráda, že tu jsou. Kamoš, bankovní zloděj /odchycen v bance/ a Komínek, jediný už žijící ze své kočičí rodiny.

Zveřejnila jsem foto základů kočičího domku. Muž se to toho před časem konečně pustil s tím, že to dá dohromady sám. No, vezměte muži sny a zabijete jej a tak mlčím, jsem ve střehu….a v podstatě mohu být ráda, že? J Do dílů nám zateklo, ale snad dřevo proschne a bude to dobré. Moc práce, málo dříčů. Na zahradě pomáhá jen Dušínek a Vendelín a ti se spíše dožadují pozornosti a krmě než by přiložili tlapku k dílu.

Za domem se mi to houfuje, se zimou koček nepočítaně. Zabydlují se zde i tací, jejichž přítomnost mne udivuje, je mi ctí, že mi dali důvěru, jen nevím, zda to zvládnu na jedničku. Přichází i sezona honů, to budu každou sobotu běhat bezradně kolem domu a doufat, že mi všichni přežijí.  Některé mohu odchytit, ale u většiny je to nemožné.  Ne, že by nebyl možný odchyt, ale nelze to opakovaně a do konce roku nelze divošky držet někde zavřené. A oni jsou někteří opravdu nechytitelní. Třeba Klapiš, toho až lapnu, tak to oslavím jako své dvacáté narozeniny. Zkušený životem ošlehaný kocůr mi zatím nedal šanci. Ta se možná naskytne v době, kdy u nás Dušínek bude na Vánoce neb on o svátcích venku být nesmí, bojí se rachejtlí a tak, i kdybych se měla nechat sežrat, a on je toho schopen, musím jej lapit.   

Klapiš má můj obdiv, nechápu, jak zde na lontě přežil.  Poslední dobou ale sleduji úbytek váhy, myslím na selhání ledvin a zvýšenou agresivitu. Dříve se o jídlo nerval, teď jsem podala kuře a Dušína napadl.  Tak buď špatně servíruji  nebo má on sám nějaký problém. Také nám začal pospávat za domem a tak jsem ve střehu. Často k nám plaché kočky přišly umřít. Smutný osud těch, kteří se narodili na něčím dvoře, možná byli chvíli milováni…. Pak se však na ně zapomnělo a z hladových koček byli tuláci. Pro ty u nás přišla dobrá zpráva – do dědiny se nastěhoval Brněnský Max  J a tito blbí brňáci na lontě vytvořili non stop občerstvení a bezplatnou zdravotní péči pro kočičí tuláky. My jsme vlastně takový Dům Josefa Korbela, ale myslím, že daleko, daleko přívětivější. Nemáme žádné podmínky, kdo přijde, pomoci se mu dostane.    

Jsem tomu ráda, ale na druhé straně tyto smutné osudy, to jsou ty, které mě tíží. Když k vám přijde umřít kočička, která má obojek, a nikdo, nikdo ji nehledá, pak je ten Boží pořádek světa na hromadě a bez víry.

Často se mi o nich i zdá a jsou to sny, ze kterých se těžko probouzím a strach přetrvává i pak. Kočky si vzaly můj život i sny, možná to skončí šílenstvím J   

A jelikož mám na jazyku věci, které ještě mají čas, tak si dám stopku, vám všem popřeji klidnou noc a já odcházím zpět ke kočkám, když mi dovolíte.

A děkuji všem, kteří dočetli až sem, kteří nám drží palce, packy, kteří nás podporují neb sebetvrdší hlava, moje úsilí, vše to zůstane bez vás na půli cesty. A tu podporu budeme brzo moc potřebovat, více než kdy jindy, ale o tom až někdy příště, až budu mít na psaní více odvahy J 

Všem dobrou. Elen, Bořík, Čičinek a všechny, všechny kočičky.

29. 10.

Zuzka leží, upřímně, nevypadá to vůbec dobře. Chtěla jsem znát stav ledvin dle krve, bohužel žíly praskaly a ani z krku nešla ani kapka. Mám už nějakou zkušenost za ta léta, ale stejně tak vím, že ani z deseti případů nelze vyrobit pravidlo a postup pro případ jedenáctý, že výjimka vás mnohé závěry donutí změnit a být velmi opatrný zvláště v nevratných rozhodnutích. Rentgen nepotvrdil moji obavu z tekutiny na plicích, ale bez krve jsem nejistá. Poslední výsledky jsou deset dní staré. Doufala jsem, že po splasknutí otoku na krku a tlamce, že se stav Zuzi zlepší, pomalu, ale jistě. Bohužel trend je opačný. Kapeme doma podkožně, nevím, zda se zítra znovu na veterině nepokusit, ale stres a cestování mají jasná negativna a žíly praskají a tak efekt návštěvy může být stejný jako dnes.  

Bořík mi dnes popustil kousek postele, udělalo se mi zle po návratu z veteriny a tak jsem jej musela požádat o místo. Svolil, ale oplátkou se ke mně obrátil prcinou J  Na tlamičce, přesněji na dolní čelisti z venku má dvě bolavá místa. Prohlédla jsme i přes jeho odpor místa, zanícené fleky jsou v místech, kde se dotýkají špičáky hodní čelisti. Očistit si to nenechal a jedno místo při snaze o očistu mírně krvácelo. Doslal léky i proti bolesti, pokud bych měla pocit, že se horší, jedeme na veterinu. Jeho aktivita není jako v předchozích dnech, ale jí dobře. Stejně jako včera jej čeká mytí. Včera se ušpinil ve wc, dnes někde na zemi o zbytek jídla. Jeho kožíšek má velmi nepraktickou barvu J

Kocourek Kamoš dnes seděl v pelíšku a kolem samé hnusně žluté chrlíky. Kapat do nosíku nešlo a tak po poradě s vetkou jsme dali antibiotika, aby se nerozjel rozsáhlý zánět. Jde o 18 let starého kocoura a tak musíme být opatrní. Podzimek také není nejlepším obdobím pro nemocné a seniory, stejně jako jaro.

Tento týden máme na veterině kastrace a ošetření zubů. Jeden z odchycených kocourků musel dostat antibiotika, hnisavý výtok z nosu a tak uvidíme, zda termín zákroku neposuneme.

Z Micky, matka koťat Petříka a Cácorky, je už pořádná Míca, stihla slušně přibrat na váze, což je nejen kastrací, ale spíše příchodem zimy. V nové skupině mladších koček se jí líbí více než v původní, jen by to ještě chtělo nový domov. Nestíhám fotit do inzerce, nestíhám inzerovat, nestíhám ošetření koček. Přiznám se, že dnes už jsme měla slabou chvilku a seděla s Carusem v náručí a bulila. Uprostřed kopy práce, kterou nestíhám, hladových koček, s myšlenkou na Zuzu, v nejistým výhledem na budoucnost Maxe díky změně zákona od 1.11., se starostmi, které to přinese v nejbližší době. Mám strach, že bychom nenašli řešení a museli ukončit činnost. Jsem unavená stresem a náhlými změnami, zaplácnutá problémy. Caruso mi nacpal hlavu pod ucho a šplhal se do náručí. Chlupáči potěší, ale problémy musíte vyřešit sám a zodpovědnost za ně je převeliká.  90 koček v domě, dalších 35 venku. A já chci zachraňovat dál. Kočky jsou můj život.

Když jdu kolem třetí ráno doplnit jídlo venku, často si říkám, že to nemá konec, ani chvilka oddychu. Možná těch pár chvil co píši a sedím u pc, ale i to vám svítí kontrolka v hlavě, zvedni se, někde není nakrmeno, nemají léky, jdi se kouknout, jak se chová, jdi vykoupat, nachystat maso,…. Že bych si třeba v deset večer sedla a měla padla, pustila si oblíbený film, to prostě nelze. Já si film pustím, ale koukám na něj deset let. Dnes uvidím prvních deset minut, za půl roku závěr, za rok prvních 30 minut a tak dám během několika let celý film dohromady. Jsem trochu filmový fanda, to jen tak na okraj, a tak mi sledování filmů dovoluje upustit stres.  

Včera jsme zajišťovali dům a okolí proti větru. Vyčistila jsem kočkám boudy u domu, aby se měli kde schovat. Do některých totiž nalezli ježci a díky jejich nečistotnosti je pak bouda nepoužitelná. Zatím nám vítr poškodil budku s plynoměrem, odlítla stříška a utrhla roh s cihlami.  Modlíme se za střechu, není v dobrém stavu. Kočičky v Brně dostanou nášup bez ohledu na počasí, nebojte. Muž tam jel teď sám, já zůstala doma neb mám v práci u koček velký skluz. Uvidíme, s jakými zprávami přijede a či je vše v pořádku.