3.12.

Nepíše mi to poslední dobou, já vím. Začínám ráno, končím ráno a místo spánku přemítám, co vše jsem nestihla. U nás se spí špatně. Ulehnete kolem druhé a kočkám začíná rej. Vendelín, Cvrček přejdou do akce, já se jen sem tam bezvládně zvednu a zařvu, že chci spát, ale je to zbytečné, mládež řádí dál. Pokud se dlouho nezvedám, trasa honiček je okamžitě přesměrována na postel a dupou po mě jako koně J  Vrčí, hučí, něco cinká… No to je hračka a tak vyskakuji a horečně ji hledám.  Když už to konečně vypadá, že se partička zklidnila, kropí mne sprškou  chrchlíků Jerry z parapetu nad postelí. Běžím se umýt.

Kolem 3:30 to vypadá nadějně, ale přijíždí muž z práce a je nutno jej přivítat a celý soubor je znovu na nohou.  Muž mi oznámí, že za domem není v krmítku jídlo a tak vyběhnu polonahá do zimy a naplním misky. Model hodný přehlídek – kalhotky + děravé tričko + čelovka.  Jsou čtyři a Bártík načural na linku. Bylo by nejlépe, kdyby mne někdo bacil a uložil do postele.   Mezitím slyším něco o tom, že je v práci moc práce. No jestli se na smrtelné posteli dozvím, že v tom byla ženská, tak se z posledních sil zvednu …. A poděkuji Bohu, že mne tak dlouho pravdy ušetřil J J

Šéfová Myška se zcela přestěhovala na poličku, z jejího boxu je největší krytý záchodek na světě.  Moc toho zatím nenachodí, leda bych ji držela hladem, to se její aktivita prudce zvyšuje.   Do misky k sobě dostane vždy jednu Gourmetku, to je její bašta a nejraději by nic jiného, ale já jí pak nedám a to ji nutí jít ke společné misce s ostatními. Koček se nebojí, prostor jí dělá problém, ale není divu, s tím se počítalo.

Eliška je stále nesvůj, je v léčbě, ale stolice se zatím uspokojivě neupravila.  Dokud jej neumístíme, další kočku do skupiny již dát nemohu. Vidím na něm, že už si více dovolit nemohu.  Elča je zlatej, ale svět musí být z 99 % po jeho. Ne, že by mu bývalí majitelé četli pohádky, ale nehodlá se smířit s tím, co se děje. Nezapomněl, jak se měl, jak by se chtěl mít. To bohužel v útulku nejde, můžu se přetrhnout, domov dle jeho představ mu nevytvořím.  Jak takový vypadá? Je to prosté - více prostoru a tak jeden, dva kámoši, byt, nevhodný k malým dětem.  Hledá člověka, který se tolik nebude ptát, co by sám chtěl, ale více se bude zajímat, co si přeje jeden odložený, nespokojený zrzek.    

Žabka a Zrzík dostali škrabadlo, přišlo darem a Chytrým balíkem J Zatím se Zrzík neodvážil vylézt, ale Žába již okupuje druhou etáž. Počátkem příštího týdne to bude 14 dní, co dostali injekci kortikoidů a tak jsme zvědavá, kdy přesně bude nutno aplikovat další.  Nejsem z injekcí nadšená, ale není jiné cesty.

Buclítko je nerudný, ani k jídlu nehodlá, musím jej k němu donést.  A pak je ochoten si dát. Kříža je mu věrným společníkem, k jídlu přiběhne, ale dobře nevypadá, jeho věk asi 15 let, je již znát. Matyáš je na samotce J spokojen, ani o něm nevím. Baští renální dietu  a stále pije za tři L

Komínek musel na antibiotika, léky na zlepšení dýchání a léky na bolest. Dusí se a snoplíky lítají pokojem. V květnu 2016 mu bude 15 let, vím to přesně, on je mým životním přešlapem v umístění. Ostatně jako jeho sestra Jerry. Ta začíná mít problémy s dásněmi, tytéž problémy, které měla její matka.  Ta u nás našla azyl a zemřela se škaredou diagnozou.  Jerry  mi v noci mlaská u hlavy, spí nedaleko a tak když nemohu spát, mám o čem přemýšlet.  Jejich osud, opakované neúspěšné umístění, to vše by přivedlo k depresi i Kršnu. 

Ajka je číslo. I kdyby spala, vždy včas vycítí, že jsem na blízku a mizí. Většinou pod postel. Nechápu proč, moc toho po ní nechci a to co chci, to je opravdu třeba. Tyto Vánoce jsou naše poslední, více už Ajka  nezvládne.  A já budu muset jít dál. Ale na mě nesejde, kdybych mohla prodloužit život jí, zkrátím ten svůj.  Zázraky se mi nedaří.

Karantena je plná kočiček po či na kastraci a už volají další lidé. Mají strach z jarních koťat. O jednu mícu se ale zatím paní nehlásí. Už měla být vyzvednuta v neděli a je ticho, tel. nedostupný.  Ano, i tohle už známe.  Ale jsou tací, kteří si po roce, řeknou o přepravku a po kočce se neptají. Pomalu se snažím nováčky „rozpouštět“ mezi depozitní, ale velice pomalu. Všechno dospělé kočky, je to horší , koťata se snesou snáz.

Vrátím se ještě k soutěži Mall.cz. V sobotu nám byla předána lednice, oslavná fota dáme dohromady až bude lednice v depozitu. Pro výkop u domu její doprava do domu nebyla možná. A poštěstilo se nám ještě více, dostali jsme zánovní lednici od paní Fryčové. Pro léky, vzorky a maso pro kočky bude více místa!!  Obě lednice oslavíme, prosím trpělivost. Jak bude auto, musím natrénovat záda, dopravit oba poklady do domu a pak otevřeme bublinky J Stará lednice poputuje do ekodvora, i slza ukápne. Sloužila dobře, byla věnovaná z daleké Prahy ve chvíli, kdy původní vyhořela.  

Mám prosbu. Kupoval někdo z vás zahradní domek? Uvažuji o projektu pro ubytování venkovek neb jejich původní noclehárna je ohrožena. Zahradní domek, který zateplíme, by se měl stát novým místem pro spánek a pobyt venkovek. V místě byla zjištěna  FeVL a tak je nutno populaci koček sledovat a starat se o ně. Seník, původní noclehárna, není na našem pozemku a jeho existence je ohrožena. A tak se včas musím pokusit zajistit nové bydlení a kočičí zákazníky na něj navyknout.  Dva menší domky nebo jeden větší, to ještě nevím.  Levné to nebude, ale kočky bez střechy nad hlavou být nemohou. Možná má někdo z vás užitečné kontakty. Naše kočky, nemají nikde strýčka ani neznáme ta správná telefonní čísla pro takové zázraky J

Všem dobrou J

Elen

7. 12.

Nechce se mi tomu věřit, ale dnes jsem zvládla všechna kočičí wc v domě.  86 záchodků. Motor výkonu byl prostý – během víkendu jsem nestíhala a tak včera večer byla situace u nás na můj kolaps. Záchodky podčurané, ty zcela nesnáším, pak dílo Ajky, čištění po ní je jen pro silné povahy a pak tvůrčí aktivita Bártíka a Mikloše – načuráno tam, kde by  jste nevěřili.

Když přícházím domů, už ode dveří volám, zda je uklizeno a navařímo J No není, jak by mohlo, na to jsem si měla pořídit děti, ne kočky J Dětem poručíte, tedy u nás doma tomu tak bylo, kočkám, sic poručit můžete, ale není to moc platný. Ale kočkám nelze upřít, že domov jimi vytvořený je na každý pád velice originální.

O víkendu byl vždy budíček brzo, bylo nutné vyvézt odpad včetně starých rour kanalizace, pokračovat v kanalizaci, vypustit kočičky po kastraci, nakoupit alespoň 350 kg steliva, nakrmiv kočky v Brně, dovézt novou boudu od dárce, nakoupit polystyren na zateplení, uklidit ve skladě….  Zdá se, že je tolik práce, že si člověk nemá ani čas postesknout, že má hodně práce J

Zvláště darovaná bouda byla tedy oříšek, malá, ale tunová. Už stojí na zahradě pod okny  a bude zateplena. Děkujeme paní Tesařové.

V neděli  večer jsme dojeli domů kolem  22. hodiny.

Oba sedíme v autě, mě se ven nechce.

„Zase práce.“ Vzdychnu.

Ten můj nehne brvou: „ Nemusíš pracovat, ber to jako zábavu!“

1:04 a tak se zvedám a  jdu se bavit J a věřím, že i vám se tato rada bude hodit, jen možná měla přijít dříve – při pondělku ráno J

2:10
Nepiši, nebojte, nejsem na dovolené a kočky nehladoví a nezmírají bez péče. Právě jsem domyla okna, chrliky už nebylo vidět ven, dole hučí pračka a sušička. 
Přípravu našich svěřenců a projektu do Kočičího přání jsem ani neviděla. O víkendu jsem v Hornbachu okoukla rychle domky a pak jsem si šla udělat radost v rámci svých finančních možností - koupí spirálek, krmítek pro ptáky. Nemohla jsem minout bez zájmu oddělení koček a tak jsem potěšila karanténu čtyřmi kusy záchodků do boxů. A krmivem pro Piškota. Pro neznalé Maxe, hrdličák zahradní. 
Bez zájmu, ale pro nutnost, jsem se dnes pokousávala právnickými radami ohledně spolku a rejstříku spolků. Zadnice mne bolí z vysedávání u této četby a jen počítám čas, který mi studiem protekl a chybí jinde. 
Ráno veterina, kastrace příští týden.
Všem dobrou.
Elen

10.12.

Znáte ten stav, kdy únavou jen sedíte jako pecka, hlavu těžkou a koukáte kolem na horu práce a máte problém se vůbec  hnout.  Tak nějak, jen u toho koukám na obrazovku počítače. 

Venku máme námrazu a tak mám obavy o kočičky, které k nám chodí na jídlo po kmeni stromu nad plotem. Tuhle věc jsme zatím nevychytali, jak se říká, chtěla jsem vyrobit bezpečný přechod, třeba schůdky. Místo toho jednou v létě kouknu z okna a můj muž řeže právě do tohoto strategického stromu. Tak rychle jsem v trepkách padesátku  s padesátkou na krku ještě neběžela.  Dostal vynadáno, práce musel okamžitě přerušit. Zdůvodnění, že kočky chodí po druhé větvi, neobstálo.  Já vím nejlépe, kudy kde která kočka chodí.  Ano, po jedné větvi Mour, druhou preferuje Zrzka.  Jiní větve kombinují. Dokud nebude náhrada, nelze nic řezat. Basta.

Zítra zatepluji boudy. Nejstarším obyvatelem za domem je Mour. Ostatní kočičky, které zde byly v době našeho nastěhování v roce 2009, už nežijí. Nemoci, nulová péče a špatná nebo žádná strava, myslivci, psi, auta, v nich jejich zhouba.  Mour byl odchycen a dlouho se u nás léčil. Byl vzteklý, když se vztekal, byl nádherný a nerada jsme jej pouštěla. Po vypuštění jsem jej několik měsíců neviděla a už jsem se trápila tím, že pro kastraci spáchal sebevraždu.  Pak se náhle zjevil a trávil u nás hlavně zimu. Tohoto jara poprvé zůstal i na léto a je u nás stále. Na zahradě se vše řídi dle těchto kočičích obyvatel.  Tráva se kosí jen 3 x ročně a některá, kočkami oblíbená místa, vůbec, ta až před zimou. Plot má díry tak akorát na kočku, možná i malý pes by je zvládl, ale střední se k nám nedostane. Ve vsi, kde volně běhají  psi loveckých plemen je  takový fakt důležitý.  Po dvou letech ve vsi jsem se rozhodla, že na zahradě bude místo výhradně pro ty chudáky kočky z okolí, budou zde mít non-stop občerstvení, zábavu a bydlení.  V létě se mnohé orientuje dle programu sousedů. Pokud se rozhodnou mít na zahradě mecheche, my z domu ani nevyjdeme, aby se plašani drželi u nás v bezpečí.  Součástí zábav jsou často i psi zúčastněných, kteří ale po pár kalíšcích alkoholu neví, kde jejich psí miláčci jsou. A tak my zalezeme do domu, aby plašani měli u nás klid a nebyli nuceni opustit pozemek. Bydlení se stále buduje, v současné době je na zahradě osm domků pro kočky, z toho šest  zateplených.  Já pevně doufám, že toto jaro přibude domek, který by měl nahradit objekt, na sousedním, cizím pozemku. Jeho existence do dalších let je nejistá, pro kočky je to ale životně důležité útočiště. Domek by jej měl nahradit, bude i místem odchytovým. Vedle toho již nám v hlavě boudky na nožkách, prostě vyvýšené, ty se doufám budou kočkám hodně líbit.  Takový malý kočičí ráj. Jde mi hlavně o stálý monitoring stavu kočičí populace, její kastrace, testy, léčbu. Mnozí k nám dochází denně, plaší, divocí a jako nemocní k nám přichází umřít.  Jaký je to svět, kdy kočka ve chvíli nejvyšší nouze jde za člověkem, který není jejím majitelem? Za někým cizím, k jeho domu, za někým, kdo ji ani nikdy nepohladil. Ať je to jak chce, je evidentní, že k nám mají kočky důvěru a jelikož jejich životní podmínky v okolí stojí za zlámanou grešli, budujeme zahradu tak, aby na ní měli útočiště, nejlépe domov.  Za domem je kamera, která nám dovolí sledovat i plašany a jejich stav. Jen díky kameře jsem zpozorovala oční změny u venkovního kocourka Mustíka, měsíc trval odchyt, a když jsem se zaradovala, přišel konec. Lymfom, všude v těle. Ale neumřel sám, neumřel v bolestech. Do zadní části zahrady umístíme zítra  fotopast.  Jde nejen o pohyb koček, ale i zvědavců a zjistili jsme přítomnost lišek  a tak chci vědět více o jejich chování. Asi padesát metrů od domu byl ohnutý plot a tak mám podezření, že lišky šly až tak blízko.  Nechce se mi tomu věřit, ale možné to je.

Pohyb na naší zahradě má zcela pod palcem soused myslivec. Viděl prý lišky o půl druhé v noci, což se mi nezdá, o tom bych musela něco vědět, chodím spát později. Ale někde tam jsou, dle vyhrabaných míst v zadní části zahrady. Samozřejmě myslivec  vidí  lišku jinak než  já  a tak jsem mu hned info o fotopasti v naší zahradě několikrát zopakovala. To, aby si střelbu u našeho plotu dvakrát zvážil než tak učiní.  Potkali jsme se a já potřebovala pár informací. Třeba o tom, kdy bude hon. No bude teď 12. 12.  Poslední byl 13. 12. 2014 a byl nechutný. Stříleli se i holuby. Možná nám zabijí dvě hrdličky, které chodí na zahradu, vím já? Chodí za zahradou a pak jdou dolů do družstva.  I tam žijí kočky. Není v mých silách je uchránit. Soboty v zimě nesnáším.  Nechci zde rozviřovat debatu o myslivcích, jen mám někdy pocit, že to co se zelení za našim plotem, nemá moc s myslivostí společného. Myslím, že na člověka, který viděl jak „myslivec“ umlátil kočku, po čase se dozvěděl, že stejně skončila ta jeho, další v zakázaných železech, na takové zkušenosti, mám celkem tolerantní postoj a nechci zde číst, že máme myslivce věšet.  Děkuji.  

A žádné boží mlýny nemelou. A pokud, tak ukrutně nestíhají. Co si neuděláte sám, to není, ale chtělo by to řešení konstruktivní. Nadávky nic neřeší.

Venkovkami  já žiju. Kdyby bylo možné směnit můj život za jejich stálé bezpečí, asi bych do toho šla. Já totiž stejně jinak nemám klid a když jsou ohrožené, stojí můj život za prd. Je to stálý strach, kterého se nelze zbavit. Ani na chvilku, minutku,…prostě to nejde.  

V dvě v noci jsem vykoukla z okna. Mlha, bezvětří  a smrad, sousedi se snaží levně topit.  Náhle na cestu před domem vběhne malá černá kočička. Běží pod lampou, nožky se střídají v rychlém sledu, je přeci na cestě  a taky má velký hlad. Rychle běžím dolů, beru po cestě dobroty.  Stojí u krmítka a je překvapena světlem, neví, zda utéci . Naše smluvená hesla fungují, popošla a zlatavými očky klidně sleduje, jak servíruji. 

Odcházím opatrně, nedívám se na ni, nemají to někdy rádi. Ale je mi jasné, že to může být pohled poslední. Ráno ji mohu najít zabitou, tak jako želvičku v únoru.  Večer jsem jí dávala kázání o bezpečnosti, dopoledne jsem ji našla zabitou autem nedaleko domu. Majitelé ani neměli zájem si ji pohřbít. Dokážete si představit, že místem posledního vašeho odpočinku je okraj cesty, kde vás pomalu a jistě rozjezdí auta, že nebudete k poznání? Tak se uzavře váš život.

Malá černá je po jídle. Myslím, že orgasmem kočkařky  /kočkaře moc nevidět/ je chvíle, kdy se venkovní strávník spokojeně olízne a začne čistit.  Zvláště u černých koček vynikne růžový jazýček J Teď ještě, aby spokojeně docestoval do pelíšku.   

Přeji dobrou, ať všichni zdárně doputujete do svého pelíšku!

11.12.

Dnes se moc nerozepíši. Mezi přijatými máme holku, břicho jako kouli. Mládě, tak dva roky, ale po odchytu mi špatně dýchala. Zřejmě je za tím stres, nelíbí se jí box, ale samostatnou místnost pro ni nemáme. Potřebovala by vyšetření, nevíme, zda je za tvarem břicha voda, těhotenství, parazité nebo kombinace jmenovaného. Vodu na plicích snad nemá, mimo box je při zátěži v pořádku. 
Venku mají kočky kuřecí menu. Zítra bude naháňka, myslivci za domem. Myslete na nás, jsem nervozní, moc klidný spánek mít nebudu. 
Všem dobrou. 
 

12. 12.

Brzo ráno jsem byla na značkách. Odpadu bylo mimořádně, skoro tři 300 litrové nádoby hovínek.  Vedle toho kartony, igelit, člověk by neřek, kolik odpadu vyrobí „provoz“ o sto třiceti kočkách.  Muž ještě spal, když jsem mizela do polí. Má vše na kupě, zbytek musí zvládnout sám. Prošla jsem teren, několikrát jsem se vrátila do zahrady ve chvíli, kdy jsme pozorovala, že se naše kočičí osazenstvo vzdaluje domu a má choutky na sousední pozemek. Dobře posloužila naše padaná jablka, stačí hodit nedaleko a míca vyděšeně běží zpět.  Ve dvanáct hodin, promrzlá, promoklá, šla jsem si domů na čaj. Nestihla jsem se ani vyčůrat a před domem se objevila skupina myslivců.

„Kde jsou kočky?“ prohodil můj muž. Rychle zpět, hodila jsem bundu, na boty nebyl čas. Venku začalo pršet a naši seděli v boudičkách u domu. Nic netušili. Postavila jsem se do středu zahrady a tam jsem stála v trepkách asi hodinu.  Kdyby se kdokoliv z kočičáků hnul směrem ze zahrady, byl by problém. Kolem zahrady se rozmístili myslivci, dál do kopce a hlavně v remízku. Šli tiše, dva psi. Výstřelů moc nepadlo, nedivím se, chodím tudy už měsíc a vyplašila jsem jediného bažanta.

Po dlouhé době se začali stahovat, psi si však běhali volně zcela všude.  Jeden slídil u plotu, okamžitě věděl, kudy chodí plotem kočky, chvíli to vypadalo, že se bude snažit k nám dostat  a tak jsem se chystala ke startu. Zvuk píšťalky, pán jej odvolal. Kdyby tam byla v té chvíli kočka, nemá šanci.  Dušín a Mour oddychovali  v boudách a ani netušili, co jim hrozilo. Je to komická metoda, kdy stojíte hodiny mezi vašimi kočkami a myslivci, sledujete každý pohyb obou stran. No přiznám se, že jednu malou kočičku jsem v pátek večer odchytila, o tu jsme měla obzvláště strach.  Je to mladá blbka, nebojí se lidí a psů. Všechny odchytit nelze.

Pak šla skupinka střelců dolů do družstva. Tam už kočky neochráním, je to soukromý pozemek.  Co šlo, to jsem sledovala z okna dalekohledem, myslím, že pro kočky nejsou hlavním nebezpečím střelci, ale psi. Někde tam žije Klapouchý, Malá černá, Máša,…..  V takové chvíli se tak akorát můžete pomodlit.  Večer jsem u krmítka zatím nikoho z nich neviděla, budu muset nastavit další kameru.  Zneklidňují je, že poraněná kočka nemusí přijít. Míša, ten s prostřelenou nohou ušel sotva pár metrů, že by překovali vzdálenost k nám, to je málo pravděpodobné.  Na  vedlejším pozemku je stádo ovcí  a jak začala střelba, přeběhly do odlehlé části, shromáždili se do kruhu a strnule stály. Před domem proběhli tři koně, jeden poník a koza, splašila je střelba. Snad už jsou doma v bezpečí.  Střílelo se dnes málo, koroptve vůbec, asi jen bažanti. I holubi byli ušetřeni.   

Dnešní skupina lovců byla rozvážná, klidná, tichá.  Dalo by se říci profesionální.  Kolem třetí jsem je viděla na poli naproti.

Doma kolem třetí vše řvalo hladem. Jsem si dovolila moc! Krmila jsem a podávala injekce až do večera.   Mnozí venku již trénují na Silvestra. Nemyslím v konzumaci alkoholu, ale petardy a ohňostroje, každý týden několikrát.

Malá vystresovaná kočička mi dělá starosti. Během dne dobrý, s večerem hysterčí a špatně dýchá.  A tak sedí vedle mne a je v pohodě. Běžně kočka v karanténě  běhat nesmí, ale tahle sedí klidně u mě a tak když jsem v místnosti, tak ji pustím.  Samozřejmě se po ní musím dezinfikovat, je z lokality, kde byla zjištěna FeLV.  

Muž dnes sestavil škrabadlo, které jsme dostali na bazaru Maxe. Má jej ve volierce Matyáš. Několikrát si jej prolezl a už na něm spí. Vyfotím.  Moc moc děkujeme!   Jsem za něj ráda.

O nemocných napíši příště. Omlouvám se, je těžké psát tak, aby se to dobře četlo a nebyl to pouhý výčet podávání pilulek a injekcí. Na to dnes nemám sílu.

Zítra musím nakrmit a pak se rychle vrhnout na papíry, které dnes raději vidět nechci. Došlo stelivo a je třeba konzerv. Krmení v Brně a neděle je pryč. 

16. 12.

Ne, nemáme na svátky naklizíno ani napečíno.  Řeší se veterina, zadnici mám přirostlou k židli – řeším kočičky do Kočičího přání, texty, fotky, dárky, vkládání.  Chybí nějaká fota, zítra musím dodělat a nejlépe ještě nějakou rezervu. 

Na veterině hlavně kastrace, konečně je bez výbavy i nemocný bílý Bohuš. Myslím, že zatím mu nic nedochází, ale doufám, že se mu priority přerovnají, jinak s ním bude mezi kočkami problém.  Vše si značí a kočky se zálibou napadá.  Spadeno má na Piďu, včera jsem nedoběhla  jak bylo třeba. Oba v sobě zakouslí,  nešlo je odtrhnout.  Dala jsem mezi ně rychle nohu a mám prokouslý palec.  Píďa byl dost v šoku a tak pokud bude nutné,  zřídíme volierku a budu doufat, že bílý agresor dostane rozum stejně jako Filip. Oba jsou naštěstí bez zranění, jen Bohuš má nad okem šrám. To já špatně chodím a od Muffi nám prokouslou ruku. Taková malá kočička a taková mrška. Budu jí muset kouknout na zuby neb mi z ran teče hnis. To už dlouho nebylo.

Velkou radost mám z nové, nedávno mnou zmíněné kočičky. Má nafouklé bříško, špatně dýchala. Měla jsem obavy z tekutiny. Sono dnes mé obavy nepotvrdilo. Malá ani není těhotná a tak už můžeme plánovat kastraci. A navíc je zatím její test FeLV a FIV negativní. Velice mne také překvapila povahou – je milá, spolupracující, mazlivá. V boxu seká, ale to se jí nedivím. Bohužel karantena je nutná.

Omlouvám se, více dnes nenapíši. Už mi to nemyslí,  jen čučím do prázdna.    

Za kočičky v Kočičím přání moc děkuji, za projekt, za vaši podporu.   

21. 12.

Koukám na malou zrzku a mám teplo na duši. Jsou to její první Vánoce v teple, klidu, s pravidelným přísunem všeho, co má ráda. Leží natažená na zádech, právě si zívla a čistí si tlamičku. Měla jsem představu, že se bude cpát ven z boxu a usilovat o návrat na svobodu, svoboděnku v zimě, nejistotě....  Tak mladá a už má ve věcech jasno :-)

Příští týden ji čeká kastrace, bude se cítit zrazená, bolavá a já budu dělat vše proto, aby mi odpustila tento podraz.

O Vánocích chodí do domácností Ježich, Max má opět specialitu, zavítá k nám asi i FIP. Mimo objednaných kastrací a vyšetření, jedeme s kočičkou, které se nápadně rychle zvětšilo břicho. Těhotná není, jde o kastrovanou seniorku. Během dvou týdnů se změnila, je zřejmá nemoc a dobrý čich mám na to nejen já, ale i Punťa. Běžně by ji odehnal od misky, včera přistoupil, kočičku očichal a odešel.

Ale kde je napsáno, že Vánoce musí být vždy veselé, podstatnější je, abychom byli vždy při sobě, když je třeba. Nečekám zítra dobrou zprávu, spíše jsem nervózní, aby zvládla cestu. Kdybych měla sono doma, nikam nejedu. Jsme si jistá, že vodu bych na něm viděla i já a odběr, ten stejně při její povaze možný nebude.  Pokud to nepůjde, vrátíme se, nebudu riskovat úmrtí seniorky v autě. Chceme mít společné svátky.

Všichni nemocná a senioři se drží, ale na klinice mám připraveny léky, kdyby bylo zle. Objednávka dalších dorazila již dnes. Připadám si jako můj otec.  Když jiní slavili, on měl službu a často jsme kvůli němu měli Vánoce v jiném termínu.

S tolika nemocnými mám stálou pohotovost  a  ačkoliv jim denně podávám léky, nosím je k jídlu, krmím a utírán po nich louže mimo wc, musím být připravena na cokoliv.  

Každý rok na Vánoce trpím iluzí, že může být chvíli uklizeno. Nechápu, že jsem za ty roku již nepochopila, že to prostě nejde. Buď kočky  nebo pořádek.  Ale máme cukroví od paní Věry a tak máme i svátky J

Stromek nazdobíme venku ptáčkům, uvaříme venkovkám a doma asi taťka kočkám zazpívá koledu, ať je jim jasné, že tento den má býti  a je jedinečným.

Máme mezi svátky vypouštět kočičky po kastraci, ale moc nadšená nejsem, petardy jedou i u nás kolem domu už měsíc. Mám obavy ze Silvestra.

V neděli večer jsem odjížděla do Brna a když zamykám dům, vždy kouknu, kde je která venkovka. Dušíka vidím hned, ale na Moura do boudy musím zlehka posvítit.  Děcko naše J seděl v suchu a teple, nacpaný vzadu v boudě. Nic nepotěší tak, jako když dáte děcku hračku a kouknete tiše do pokojíku a vidíte ho zcela zaujaté vašim darem. Tak nějak to cítím já J

22. 12.

Jak u nás? U mě dobrý J, záchodky, záchodky, krmení, léky.  Chlupáčům v karanténě  jsem pustila romantiku s Julií Roberts, snad je moc pohádkami nezkazím.

Vezli jsme dnes Žofii na vyšetření.  Před cestou cerenie, aby nezvracela.  V krvi hodně bílých krvinek, známky zánětu, infekce nejeví, o to je takový výsledek podezřelejší.   Ale to sono – mezi střevy voda, u ledvin, u jater. Struktura jater a sleziny je jiná.  Krve bylo dost a tak odešla do sevaronu a PCR na FIP virus, pak se podařilo odebrat i trochu tekutiny, zkalená, bez krve, ta odejde taky na PCR a na bakteriologii.  Zítra vše konzultuji s veterinářkou.

Žofie je zatím v pohodě, kupodivu. Je aktivní, jí, pije, je samostatná. Jen velký pupík jí komplikuje skákání.

Nemá smysl plakat, to Žofii nepomůže.  Snad ještě stihneme v klidu přejít svátky. Zítra skočím někam do zverimexu, kouknu, zda tam pro Žofii něco není, miluje granule, že bych pořídila něco,  na co není zvyklá, co ji potěší jako novinka.

23. 12.

Jsem smutná, zdá se, že jsme přišli o jednu venkovní kočičku. 
Venkov, zlatý venkov L

V Brně s námi venkovky ujdou kus cesty životem. 
U nás "doma" nic takového nehrozí. 
Náš zahradní Mour je vzácným případem kočky, které je více jak pět let. 
Nemůžu se cítit dobře tam, kde se nedaří kočkám.
Možná i proto se snažím jim domov vybudovat na naší zahradě. 
Co už taky, když jsem tady. 
Neustále se stěhovat? Neustále bědovat, že věci nejsou dle mých představ? 
To by byl asi promrhaný život. 
Můj promrhaný, jejich ztracený. 
Každá nezachráněná je spíše důvodem přidat plyn k pomoci dalším.
Jen se zvednou ze smutku. 

29. 12.

Vánoční svátkům dominoval kýbl s horkou vodou, rýžák a hadr, stříkačky a injekce a v neposlední řadě nekonečným zástup kočičích wc.  A nebyly by to vůbec  svátky,  nebýt cukroví Růženky a paní Věry, svíček od obou neb já si tak moc ráda do tmy nad schody rozsvítím tahle drobná světýlka. Často je to jediná radost uprostřed práce. I teď jedna hoří.

U kočičky Žofie se zřejmě potvrdí podezření na FIP. Tekutiny je v břiše více, bakteriologie z efuze negativní, což není dobrá zprávy, krev signalizuje zánětlivý proces. PCR z krve  a tekutiny ještě nedorazilo. Žofie je zatím aktivní a jí ráda a sama. Hůře se jí chodí a tak nerada vidím, když se tvrdohlavě cpe do horních etáží police, kde ráda leží a má výhled. Koupila jsem jí nejen granule, ale i pelíšek, hebký, měkký, snad se jí bude zamlouvat.

Ptala jsem se veterinářky, zda ji mám vozit na prohlídku. Je nakloněna spíše jí dát klid a vyčkat PCR výsledků. Cesta a stres v jejím stavu….

Další trápení máme s Ajkou. Chronický průjem a rýma, z baculaté kočičky je žoužel o ani ne dvou kilech. Nedá si říci, krmit se nechá dle nálady a jen mým mužem. Asi bude muset na mateřskou  s Ajkou a Myc J  Díky těm dvěma prodělal můj muž proměnu. Dříve ráno vstal a vší pozornost patřila jemu samotnému. Dnes? Jen je ustláno, běží pro misky, umyje je a servíruje v kuchyni.  Pak míchá pro Myc a Ajku kašičku. Obě již stojí a čekají. To jsou věci, že? 

Mě tím moc pomůže, mohu se věnovat jiným a v běhu usrkávám horkou kávu. 

Dnes jsem si uvědomila, že tvoříme s kočkami početný  gerontologický kroužek J

Bucli se ráno ani neobtěžuje vstát, bojí se sejít z vyšších míst police a tak jej musím rychle a šetrně dopravit dolů. Nahoru to jde, ale dolů, tam vidím v jeho očích a pohybech váhání. Spí na skříni, nejsem nadšená a tak aby nespadl a nepolámal se, stěhovala jsme minulý týden nábytek tak, aby mohl dolů postupně.     

Kříža ten zásadně čurá mimo wc. Dědek nedůvěřivá, když se mu chce, tak jen povstane na horní části police, kde zrovna leží a stříká na stěnu. Vše teče dolů a čeká na můj úklid. 

Komínek  má oblíbenou jinou techniku, úklid je ale stejně náročný. Těžko hochům dám plínku či přiběhnu s bažantem. Bába Myc teď naštěstí do wc chodí, mokrou postel nemáme. Ale igelit se na ní již zažil tak, že si nedovolím jej nepoužít. 

Já na ně bez brejlí už ani nevidím, z podřepu se zvednu jen s pomocí opory, co si nenapíši, to nevím a pak většinou zapomenu, kam jsem si to napsala.  Jsme to ale partička!

Zdeněk byl během svátků nečistotný, trpěl průjmem a tak běhal často a málo a tam, kde se mu právě zachtělo. Podařilo se mi mu dát injekce, znalí Maxe ví, že Zdenda je nejvzteklejší kočkou u nás. Jen co nový rok zaklepe na dveře, půjde Zdenda na zákrok – zuby, odběr krve, vyšetření – dříve než bude pozdě. Hromadí se mu problémy, které nelze díky jeho povaze systematicky řešit.

Bobeš prodělal zánět trávící soustavy – zvracení a průjem. Se Zdendou tvoří nerozlučnou mileneckou dvojici. Zdenda se k němu má, ducká jej a čistí.  Venku se nesnesli, doma kámoši až za hrob. Bobeš se sic někdy odtáhne, zdá se, že Zdeněk není jeho typ, ale za chvíli je opět vidíte spolu. Dokonce když jde o jídlo. Zatímco Zdenda ví, co je dobrý a luxuje rychlostí blesku při mimořádné nadílce misky, Bobeš má zvláštní chutě – i zelenina jej láká, buchty a pečivo.

Já mám každé ráno dva pečovatele, kteří spolu soupeří – Cvrčka a Vendelína. Nastala zvláštní situace, kdy mi každý majetnicky zalehne část tváře a vrní do uší. Jen nos mi trčí, abych se neudusila. Nesmím ani jednoho z nich urazit! A takový koncert! Špatně se vstává.

Sedím v karanténě, kočičky po kastraci. Hlídám je, malá zrzavá je naštvaná, snad si to u ní vyžehlím.  Pospávají, nechci vědět jak jim je. Léky proti bolesti dávám tři dny a věřte, je sakra rozdíl v chování kočky, když je po kastraci nedáte.

Mezi FIV kočičkami nastalo to, čeho jsem se obávala. Hodně nemocní.  Nejhůře je na tom malý Harry. Celé dny proleží, rýma jej ucpala a místo mňoukání jen skřípe, v lepším případě lítají snoplíky na míle daleko. Snad jej z toho dostanu. Také bílý Bohuš po kastraci nemocní.

Závěrem roku se nijak bavit nebudeme.  Mám obavy z ohňostrojů a petard, hlavně se bojím o venkovky.  Na Štedrý  den bylo rušno a Mour chudák se krčil mezi fasádou domu a jeho boudou za domem.  To ale nebylo ničím, čím bude Silvestr.  Na zahradě navíc bydlí bažant a ten ruch ponese hůře než kočky.

Zatímco v Brně nám po delší době ke krmení přišel postrádaný kocourek, u domu černá míca opravdu chybí. Docházela k nám čtyři roky.  Majitele má, ale starají se pramálo, pes se těší větší péči.  Milovala granulky, plachá, černá jako uhel s delší srstí, skvělá lovkyně. Před dvěma měsíci se nechala pohladit a já okamžitě přemýšlela o jejím odchytu a ošetření. Tehdy jsem ji i rychle prohlédla, na pohled vše v pořádku, jen mi bylo divné, že jí jakoby dlouho hladověla. Pak jsem ji takto přistihla ještě jednou, ale odběhla  a více se již neukázala. Nejprve jsme si myslela, že to snad nic neznamená, kočky chodí v různých časech ke krmení, ale granule mizí méně, ona není na záznamech z kamery, které jsem během svátků shlédla a můj muž mi tvrdí, že její majitelé mají novou kočku. 

Každá kočka na vsi má majitele, jen ten se o ni vůbec nestará. Událost s černou mícou mne přesvědčila, že příště mám být rychlejší a více věřit svým instinktům.  Já však již problémy vidím všude, hlavu přecpanou k prasknutí a tak někdy své pocity podcením, ale  jak vidím, není to vůbec dobře.  

Bože, teď na to koukám, v telce v karanténě běží nějaká střílečka, kalifornský guvernér hladce řeší všechny problémy, micky po kastraci zvedly z boxů hlavu, no musím to kočkám přepnout na něco klidnějšího J Situaci vyřeší stárnoucí Alex Fletcher! Pamatuje songy na kterých jsme vyrostli? Ta telecí léta?  To nemožné oblečení a trapné účesy J

30. 12.

Dopoledne dorazily  výsledky PCR z krve a tekutiny od Žofie. Oba negativní. FIP to ale nevylučuje. Psala jsem ještě do laboratoře,  zda mohou dodělat protilátky, naštěstí krev zbyla a tak to půjde. I testy zopakuji. Vetka si myslí, že jde o FIP a já si to myslím také, ale jak u FIP víme, jednoznačně to určí až pitva. Vzhledem k tomu, že Žofie je ve velké skupině, nechala jsem raději zopakovat její testy na FeLV a FIV /byla dříve neg./

Žofce je dnes hůře, dlouhý rozhovor s vetkou a dám pár injekcí.  Právě jsem jí přinesla kuře, dala si J baští často a málo.

Zdenkovi se vrátil průjem, na třech místech v kuchyni se pokusil o bobek a pak zvracel. Můj pokus o injekce nevyšel, chtělo by to tři ruce. „Za trest“ nedostal kuře,  chci zítra ráno použít kuře jako  návnadu a s pomocí muže, který Zdendovi  připlácne při akci zadek, se snad injekce podaří.   

Myc mi zůstala ležet na boku v předsíni. Má zde fontánku, chodí sem pít. Koukám na ni, zvednou se jí nechce, kouknu do záznamů - končí jí antibiotika. Mezitím popošla a zdá se, že ji štve ucho. Tak to mne mělo napadnout dříve! 
Už před delším časem podobné problémy, stojí za tím zánět ucha a kvasinkové infekce u starých koček. Zánět vnitřního ucha nejen bolí, ale může způsobit poruchy rovnováhy, zvracení. 
Ve zvukovodu černo a já přemýšlím, co si mohu dovolit. 
Trocha čistícího roztoku a Myc mi bublá. Mírně vyčistím a i tak jsem si dovolila moc. Inzulínkou natáhnu nepatrné množství ušních kapek, kortikoidy proti zánětu a trocha místního znecitlivění. Kapky mají nevhodný dávkovač - vždy toho do ucha šplíchnete hodně, více než je zdrávo a tak to řeším takhle. Zvláště u koček, které možná nemají bubínek. 
Dostaví se, co čekám, Myc je hodně rozrušená. Aby to bába nemocná nepřehnala a nezkolabovala, tasím kočičí pastu, játrová příchuť a máznu jí na tlamku. Účelem je odvésti pozornost a zdá se, že se daří. 
To už se ale zvedá kolektiv a ačkoliv nepodal žádný výkon, který by vyžadoval odměny, mám je všechny v patách a musím servírovat. Bucli, v tom pasta mizí rychlostí nevídanou na nevrlého dědu, úplně se nad dobrotou proměnil k nepoznání, snědl by sám i tubu. I Komínkovi chutná a Kříža taky přiběhl. 
Plašan Kikin odhodil strach a dychtivě kouká, zda nesu další. Musela jsem nepozorovaně přejít na kočičí krekry, ale i tak bylo radosti!! Rostík špatně vidí, dostával nepozorovaně bokem. Takové malé Vánoce kočky díky Myc  měly J

31. 12.

Ráno jsem nejprve běžela ven dát do krmítka teplé jídlo a vodu. Vše zmrzlé. Nepěkně u nás fouká, zima je tak vlezlejší.

Pak akce Zdeněk. Lapla jsme jej na lince, muž připlácl zadek. Štěstí, že byla zavřená okna, Zdeněk řval jako pardál, ale nebylo zbytí, injekce musel dostat.  Zadařilo se u té první, druhá letěla vzduchem na druhý pokoje.  Počítala jsem s tím a tak ta důležitější byla aplikována dříve. Zdeněk podal mimořádný psychický a fyzický výkon,  pral se se mnou. O konci akce rozhodl okamžik, kdy mi visel na ruce. Takový cirkus u nás není běžný, ale Zdeněk člověku bohužel nedá moc prostoru a za okolností, kdy najdu za jednu noc za dveřmi na podlaze tři louže stolice a vyzvracené jídlo, ráno vidím, že je nesvůj, za takových okolností je nelze Zdenka ptát, zda se léčit chce či nikoliv.  Jen co bude po svátkách, lapnu jej znovu, ale dám do boxu, nechám 12 hodin hladem a pak pojede směr klinika. Píchneme v boxu a pak se udělá maximum vyšetření, co bude možné. Já vidím počínající selhání ledvin, katastrofální stav zubů v tlamě a ráda bych viděla i sono.

Myc bublá, ucho ošetřuji opatrně. Ráno zvracela a tak musel dostat další injekci.  Léky na zlepšení dýchání dostává, ale budu muset udělat něco i se zahleněním.   ACC jí nechutná a injekce bolí a tak uvidíme. Ráno zvracela  Ajka a Bártík. V emailu jsem měla zprávu ohledně Žofie, v Německu jsou tedy rychlí! Protilátky koronaviru  v krvi nejsou, testy negativní.  U Žofie postupujeme dle rad vetky, ale jak vidím postup problémů v čase, je mi jasné, že ji z toho nedostaneme a že nám začal běžet  čas. Dnes jsem  si navíc všimla, že má u ušního zvukovodu útvar, zelený, velikosti hrachu. Musel vyrůst rychle neb při poslední kontrole jej Žofie neměla.  Myslela jsme, že stahuje ucho pro zánět a on za to může ten podivný zelený hrášek. Kočkám se zde mohou vytvářet zhoubné nádory, u Žofie už tenhle problém  nevyřešíme.  

Jsem zvědavá, kdy začne na ulicích šrumec, krmení kočičky venku již mají, snad se stihnou najíst ještě v klidu a pak budou mít šanci se někde schovat.  Nic u Maxe neukazuje na slavností atmosféru, muž bude dlouho v práci, já dlouho běhala kolem nemocných a teď sama s kočkami ve ztichlém domě čekám  co večer přinese.  S Žofií sedíme v křesle, je klid, já jí hadím bolavé břicho a oplátkou dostávám pusinky J Na okně září elektrická světýlka.  

Všem přeji veselý závěr roku!

Elen a kočičky.