6. 11.

Bořík chrní a něco se mu zdá, mrská nožkami a zrychleně dýchá. Nacpaný pupík, čtyři hubené nožky a vyvrácená hlava, a i fousky pracují v rytmu snu. Možná bojuje s Haďkou, jako včera, kdy se prali o zeleninu. Haďi ukradla stopku od papriky, Bořík list kedlubny a bylo veselo. Nejprve se kočkovali, ale pak už to byl vážný boj s ušima dozadu a naštvaným ocáskem. Vše jsem pro jistotu sledovala, ale kdo z nich pištěl, to nevím, a mám obavy, že Bořík to nebyl. Jak je Haďka mrštná, tak je Bořík umanutý. Jen Murísek je pro něj problémem, packuje jej často do čumáku a tak jej okřikuji jako děcka na pískovišti.

Bořík je již v kuchyni stále, dříve jsem jej na noc dávala do jeho oblíbené boudy, ale už jsem měla pocit, že pozbyla u něj obliby a navíc je už mezi kočkami dobře adaptován a tak není důvod jen na noc dávat mimo. Na počátku to mělo smysl, měla jsem obavy, jak bude mezi kočkami jíst, jak chodit na wc, zda to pro něj nebude moc stresu naráz a tak jsme šli na věc postupně. Teď už boudu nepotřebuje, zapadl do kolektivu. Když má hlad, už si řekne, s ostatními se pokouší jíst, ale lépe sám a v posteli. V docházce na wc je zcela samostatný. V noci spí v pueblu u postele nebo si našel místo v torzu malého škrabadla. V předsíni zase pod topením. Když včera v noci řádili s Haďkou, bylo na co koukat. Tak ráda bych mu pořídila helmičku na tu jeho stále obouchávanou hlavinku…. a on se otřepe a maže dál. Včera jsme si oba všimli okamžiku, kdy dokonce běžel dopředu a střídal nohy. Když se naštve nebo si umíní, dějí se zázraky.

Ochočování Hadimšky nepostoupilo ani o píď. Stalo se, čeho jsme se obávala, po přechodu do kočičího kolektivu nás nepotřebuje. I u jídla mi jen proběhne mezi prsty, pohladit nestíhám. To Murísek, ten se mazlí rád. Minulý týden byl jeden den nedobrý, zvracel a jen polehával, ale po jednou špatném dni to přešlo.

Zrzíkovi zázrakem drží kanyla v pacce a tak kapeme doma. Musím u něj sedět neb bez dozoru si na packu sedne a nekape nic. Infuze mu přišly k duhu, ale kam jdeme a zda se podaří stabilizovat, to si netroufám říci. Dá se ale s jistotou říci, že je mu teď lépe, nezhoršuje se. U ledvin ale nikdy nevíte, kočka může dostal záchvat, i když dnes dobře vypadá. To se stalo Kuličce, která nám zemřela se selháním ledvin v srpnu. Jeli jsme na veterinu na infuze, vypadala dobře, tam náhle záchvaty a na rozhodnutí jsem měla setinu sekundy. A nikdy se taky nedozvím, proč tak mladé kočičce selhaly ledviny. 

Zrzík je u infuzí hodný, neříkám, že jej to baví, ale asi pochopil, že je to k něčemu dobré.

Během infuzí nás chodí kontrolovat Baruška, po celé tři hodiny seděla u mě a chtěla se mazlit. Už se celkem emancipovala, více komunikuje, už to není ta zakřiknutá kočička, které celý den čučí v křesle, čiší z ní pohoda. Její zažívání je v tom bodě, že pokud není dieta nebo maso, má průjem.  Já se snažím, ale někdy to s vařením masa moc nevyjde.

I slepá Myška asistuje u infuzí, každá na jedné ruce a když se přidá Kryšpín, nestíhám. To děda Kamoš leží, pospává, k němu musím já osobně, ten už má ve svých 18 letech naběháno dost.

Žabka, která má stejný problém s tlamkou jako Zrzík, ta se drží, ale je také podstatně mladší. To děda Komínek poslední dny méně jí, tlamka asi zase znovu hodně zlobí.  Kočička, které byly minulý týden trhány zuby, je v pořádku, stejně tak kocourek po kastraci. 

Čičinek mě trochu trápí, méně jí, slyším jej prsknout, pšikat a měl dva dny průjem. V noci na dnešek byla stolice normální, ale dostal dietu a jen jsme se modlila, aby ji jedl.  Nějaká viróza se o něj pokouší a vůbec se mi to nelíbí. Páteř jej nebolí, protahuje se bez omezení, ale nelíbí se mi to. Vždy mi vyleze opatrně do náručí, přichytí se na mě drápky jako klíště a mazlení nemá konec. Je to miláček, plyšový koláček J  ale mohl by tak kilo přibrat. Byla bych klidnější. Ani Bertík, druhý černý FeLV kocourek není bez starostí. Po kapsičkách diety má průjem a tak jí granule. Je ale takový deprimovaný, v nepohodě. Chápu, že venku bylo koncem léta lépe, ale nějak si neumím představit jeho situaci – FeLV, nález na močovém měchýři a záněty močových cest, to vše venku v zimě. Ostatně, čeká jej kontrola, rozhodně sono břicha.

Mezi FIV kočičkami celkem klidno, trochu se mi nepozdává Kája, snad mírně zhubnul. A nelíbí se mi, jak se má k vodě. U té je první Bohuš, pak Čůsťa a pokud z toho už teď není spor, tak se přidá Kája. Ale nebojte, misek s vodou mají hodně, jen ta první s čistou vodou, u té se cpou všichni. U Bohuše mne trápí kvalita srsti, tedy vedle ledvin. Letí z něj, kultivaci na plísně ani nemusím dělat. To Kája, u kterého byla zjištěna, ten vedle něj vypadá jako zdravá kočka. 

Caruso se poslední dny vrtá v jídle a tak snad za tím nestojí zhoršení FIV. Při servírování řve, ale moc jídla ujedeno není. Nevypadá v nepohodě, počkám.

To Šmudla, ač negativní, chová se stejně. Ale u něj máme zhoršení činnosti ledvin a také zánět močových cest. Kapsičky prostě nehodlá jíst, ač je ještě nedávno jedl a rád, teď jen granule a stále po mě něco žádá a já nevím, co. 

Mám radost ze dvou kočiček, které se snad podaří zařadit do kolektivu. Obě velké plašanky, které už nemohou zpět ven. Jedna začala vykukovat mezi kočkami již třetí den, druhá až po týdnu, ale na ni je to úspěch. Po vypuštění z karanteny si našla místo za skříňkou, dala jsme jí tam opatrně vše a čekala, kdy se osmělí. To její mladší kolegyně už se prdelí mezi ostatními.    

Venku nám přituhuje a spotřeba jídla u venkovek roste. Čistila jsem jim některé boudy, seno chci vyměnit až za větší zimy, kdy už snad budou spát ježci. Ti mi trochu hatí práci. Zatímco Dišínek spí na polštáři u dveří a chrání jej dlouhá srst, to Venďa, ten si do boudy vleze rád. I Klapíška jsem v jedné načapala. To velký černobílý nováček, tomu se u nás libí spát pod tujemi.

V Brně jsme se po velkém větru k jednomu krmítku skoro nedostali. Vítr serval střechu velké haly a tak padla na přístupovou cestu. Je to bohužel v místě, kde majitel pozemku nemá důvod dělat úklid a tak si musíme najít cestu jinou. Krmítko poškozeno není, včera jsem tam tahala betonové bloky, abych lépe jistila cestu. Ve větru tak také dělají velký randál plachty a tak jsem se je snažila zajistit, aby se kočky randálu nebály. Ale to to práce pro silného chlapa s dobrým nářadím.

Omlouvám se, že poslední dobou nepíši, ale časově padám na ústa. Je chvíli po dvanácté v noci a čeká mne asi padesát kočičích wc a vím přesně, že jen se zvednu od PC, budou mít všichni už zase hlad J Pokusím se napsat zase co nejdříve.

Od Maxe přeje DOBROU všech devadesát kočiček.

9. 10.

Bořík dnes musel akutně na veterinu. Kolem páté ráno zvracel, pak znovu za dvě hodiny. Uvědomila jsem si, že se v noci moc neměl k jídlu, to celé bylo nedobrým znamením a tak jel s mužem na veterinu. 
Teplotu nemá, ale velké uzliny. V tlamičce problémy se zuby.
Dostal antibiotika a léky na bolest, ty na tři dny. 
K jídlu nešel ani doma, budu jej krmit. 
Myslete na nás. 
Zrzíka každý den kapu, výsledky jsou stále stejně špatné, ale on se cítí lépe. Je to možná podivné tvrzení, ale komu prošlo rukama hodně ledvinářů, ten se moc divit nebude. 
Zhoršila se Mínka, chronický průjem, v noci jsem ji musela lapit a dát léky hned. 
Antibiotika dostala Ponožka /FIV/, opět kašel a nudle u nosu. V léčbě je dále Pučík, Greta, Kamoš, Kačenka, Komínek, Gábina, Cvrček, Bertík, Čort a Šmudla. Čičinkovi kapu do očí. 
Elen

9. 10.

Bořík teď trochu sám snědl, ale nic moc. Dorazily výsledky a nelíbí se mi. Vysoká urea, má být do 11, je 28! Zítra volám vetce. Mám obavy, že jde o problém, o kterém jsem tušila. Bořík sám neumí pít, prostě to díky postižení nedokáže. Naředěnou stravu taky nejí, potřebuje kousky, které si vhodí do tlamky a tam mu udrží. Mnoho koček nevidím nikdy u vody, ale asi pijí. On zřejmě ne.  Může to být také tím, že zvracel a ztrátu tekutin nekompenzuje. Trochu asi z únavy panikařím, vetka mi dnes nabídla u něj opakování testů FeLV a FIV, což mi způsobilo obrat žaludku. Bořík má zvětšené uzliny a bolí jej tedy v krku. Díky uzlinám vetka myslela na testy a mě se zatmělo. Testován byl a to po inkubační době a jako negativní. Falešně negativní výsledek jsme měli jen jednou a to byl kocour testován po příjmu, tedy neproběhla inkubační doba. Byl to Píďa. Dnes jsem na opakování testů prostě neměla koule a budu je asi muset udělat, kdyby si opravdu smůla na nás sedla a on byl pozitivní, musím to vědět co nejdříve. Někdy si říkám, že jsem vůl, mnohé útulky netestují a netrápí se tím. Já jsem ale bohužel viděla, jak to dopadá, když se netestuje a pozitivní a negativní zvířata jsou spolu a tak bez testů ani rána. Prostě ne.

Ale vraťme se k Boříkovi. Když byl malý, suplovala jsem vodu já u krmení stříkačkou, teď je to „pod jeho úroveň a nemá na to čas.“ Musím něco vymyslet. Půjdu jej nakrmit, jídlo naředím a zvažuji Avast. Ten mu rozhodně neuškodí. Až přejde viróza, půjde znovu na krev a uvažuji o podrobnějším vyšetření ledvin a moči.  

Bořík je malý kouzelník. Udělalo se mi zle a lehla jsem si. Už to prostě nešlo. A ten malý lump mi vlezl na bolavou hlavu, zalehl obličej a svoji hlavinku položil na moje ucho. Ten koncert vrnění a můj frňák v jeho voňavém kožichu! J

Zrzíka jsme dnes opět nakapala, jak je mu lépe, už ztrácí trpělivost. Dostala jsem i párkrát sekanec. Musím u něj sedět, dávat infuzi mezi jinými kočkami není med, pletou se, k čemu nemají a můžou akci zhatit. Také by si asi bez dozoru položil tlapku tak, že by nic neteklo. Cítí se lépe, ale výsledky dobré nejsou. Je dobré je znát, ale já se řídím jím a známe se hodně dobře, abych věděla, jak je naložen. Poprvé přišel do místa krmení v roce 2008, plachý a nechytitelný. Několikrát kulhal na nohu, chytit se nedal. Pak mu jednou krvácelo z oka, bylo mezi námi 10 cm a utekl. Nešel do klece, prostě seděl opodál a sledoval jiné kočky u jídla nebo jak lezou skrz klec. V roce 2013 jsem jej konečně lapla a díky nálezu v tlamce, útvar, který mu roste z kosti čelisti, zůstal u nás. Pokusím je jej nakapat ještě zítra, pokud bude kanyla funkční a pak dáme pohov. On bude mít ode mne na chvíli klid, já jej budu sledovat a hlavně musím urychleně doběhnout práci, kterou jsem nestihla a už mě budí i z krátkého spánku.

Zhoršila se Mínka, drobná černá kočička. Jejím problémem je průjem a povaha, která nespolupracuje při léčbě. V noci jsem ji chytila a dostala okamžitě léky. Dnes ji také musím lapit. Ráno jsem ji sledovala, u jídla byla, ale vrtala se v tom. Před rokem jsem ji našla u topení, pěna u tlamky, myslela jsme na ledviny. On to byl průjem a zle od zánětu trávicí soustavy. Vzchopila se tehdy rychle a spolupráce při léčbě začala být nulová. Stav se zlepšil, ale vrací se a způsobuje úbytek váhy a já to vidím už i na posun hodnot ledvin.  

Čičinek dnes začal prskat a tak dostane Virbagen, který zbyl po Zuzance a asi otevřu poslední nový, rezervu v lednici. Tu musím u sebe mít neb s 16 pozitivními kočičkami v domě to jinak nelze. Pro Čičinka mám 5 dávek, mohlo by mu to pomoci. Cena jedné dávky je tisíc korun. Tedy žádný špás ta péče o pozitivní kočičky L O něj mám strach neb je to hubeňousek a u FeLV ani pšíkání nemůžete brát na lehkou váhu. Také vidím, že místo, které se mi vyholilo před časem, nezarůstá dobře, což také není dobrý signál.

Na prohlídku bude muset také Čort. Před dvěma dny začal přede mnou utíkat, schovávat se a syčel. Mozek vám hlásím poplach. Lstí jsme jej lapila a při prohlídce zjistila, že se mu ve zvukovodu tvoří útvary, může jít o nádorky. To bude chtít vyšetřit a odebrat vzorek. Podobné jsme řešili u Amálky a Bobeše. Tam se ukázaly jako negativní, ale oba jmenovaní měli nádor jinde, Bobeš bohužel zemřel, Amálka zatím, ač FIV +, prosperuje. Čort je kus kocoura, skoro 8 kilo a tak s ním není lehké pořízení. Když má dobrý den, je to milovník, který slintá blahem u  mazlení. Cizím se ale neukazuje, ani s mým mužem není kamarád.  

Ráno jela na veterinu i Kulička, velemazlivá a velehebká kočička J Je negativní, byla očkována. Ještě stejná akce s Otíkem a Kukulínem nás čeká, dnes už jsme to nezvládli.

Omlouvám se, psala bych, ale musím nakrmit Bořu, pak úklid karanteny a čištění wc u FIV kočiček a bude opět hluboká noc.

Kdo by chtěl pomoci s výdaji na vyšetření Boříka, Kuličky, Zrzíka a léků pro Čičinka, zde naše účty 2019755103/0800, 2600801169/2010. Pokud by chtěl někdo poslat balíček, napíši sz, balíčky chodí do práce, jinak nám je nechají na poště a mě se jako neřidiči z pošty špatně tahají.

Moc děkujeme. Elen a Bořík a Čičinek a dalších sto dvanáct kočiček /i s venkovkami/.

Na fotu Bořík ležící, spící.  

13. 11.

Včera jsme se pozdě večer narychlo vydali do Globusu. Jezdíme tam už jen na velký nákup jednou za 14 dní, stelivo již nekupujeme neb se jeho kvalita hodně zhoršila. Ty koše nadupané stelivem, kterých se zalekla každá pokladní, ty jsou už bohužel minulostí. Včera unaveně kladu věci na pás a už se vidím doma. Cesta je k tomu ještě dlouhá, musíme nakrmit kočky v Brně a venku navíc lije. Pás jede svižně dopředu, pro kočičky tentokrát nic moc, pár věcí. Když vytahuji kartu k zaplacení, pokladní se mne cudně zeptá, zda jsme z Maxe. V takové chvíli ve mně vždy hrkne a vyčítám sobě, že jsem si mohla alespoň ty kruhy pod očima zamáznout J ať nedělám takovou ostudu J Paní se „přiznala“ že nás pravidelně podporuje a tím mě stejně tak uvedla do rozpaků, jako potěšila. A zde zastupuje výčitka sobě číslo dva – nemám nic po ruce, čím bych potěšila druhou stranu.  Musím se nad tím zamyslet, pokud vás, čtenáře něco napadne, sem s tím.

V Globusu jsme tentokrát pří nákupu hodně myslela na Amálku. V soboru jsem jí našla za uchem velkou bouli, musela narůst hodně rychle, a při mazlení další bouli v místě, kde má klíční kost. Další mohou být v břichu, ale na doktora jsem si hrát nechtěla, mohla bych Amálce způsobovat bolest a nic nezjistit.  Zítra jedeme na veterinu.

Možná si řeknete, co mi záleží na kočce 17ti let věku, navíc FIV. Amálka na jaře zvládla úspěšně operaci nádoru na hlavě, cítila se dobře, rána se hojila normálně. Pamatuji si Ami jako kotě, v hlavě nám foto, kde sedí ona, Pišta, brácha Mates a Sára, každý na jednom schůdku žebříku, pomáhali mi s malování bytu. Pišta první umístěn, ale brzo vrácen, Mates odešel do nového a dostali jsme poštou fota. Nedávno jsem je i našla, vybledlé fotografie vzpomínek. Sára dvakrát umístěna, pokaždé dost dramatický průběh. V posledním domově zjištěno FeLV, ale majitelé o ni dopečovali, i když to neměli vůbec jednoduché a její nemoc je hodně zaskočila. Nás ostatně také. Amálka a Pišta pak odešli „na lepší“ společně, ale co čert nechtěl, po letech se vrátili a oba pozitivní. Ušli jsem spolu tedy kus životní cesty.

Nevím, co mi zítra řekne veterinářka, ale chodila jsem mezi regály Globusu a nakupovala Amálce, co ji potěší, dobroty. Třeba máme už jen moc málo času a tak ať si to tuplem užijeme.  

Mezi FIV kočičkami je teď trochu kašle a prskání. I Píďa škaredě chrchle a tak dostal antibiotika. Čekají i Kryšpína, jen jej chytit. Pončeti je na lécích lépe, ale pelíšky pročůrává stále, je to prostě její hobby.

Aby toho nebylo málo, přestala jíst malá Kulička. Zřejmě reakce na očkování, už jsem volala vetce, zítra ji také vezmeme na prohlídku. Malá nejí, nepije, má teplotu. Dostala tedy jíst a pít stříkačkou a po konzultaci s vetkou také léky na teplotu. Malá jen leží a kouká L

Zítra pojede na vyšetření také FeLV pozitivní Bertík. Musíme hlavně kouknout, zda má v močovém měchýři stále ten nález, podezřelý útvar. Bertík jí vzorně granule s/o, to pro nález v moči. Je to mazel, ale má své mouchy, snad vyjede, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. To Čičinek je hotový světec, má skvělou povahu. Antibiotika mi stáhla prskání a slzení očí, cítí se lépe a zpět je jeho apetit Preferuje kuřecí konzervy a maso, to kdyby jej někdo chtěl potěšit. 

Minulý týden byl vyšetřen i Bořík. K ránu začal zvracet. Vetka dlouho vyšetřovala jeho zuby, jednak mu vypadávají a rostou nové, ale má i zlomené zuby a oděrky na dásni spodní čelisti.  Tady bude asi problém v jeho způsobu pohybu, kdy se často bouchne do hlavy. Řešili jsme s mužem o víkendu, jak dát k posteli něco pro měkký dopad, ale Bořík prostě do takové podložky zatím odmítá skočit, prostě jde postelí až tam, kde je dole podlaha a pak skočí. Někdy dobře, jindy se praští do lednice. A to se nám nelíbí. Když dáma na dveře lednice molitan, naše čuňata, míněny některé kočky, jej počurají a nevím, jak pak takové místo udržovat v čistotě. S omezeným pitím Boříka si také budeme muset poradit. Ředí se mu jídlo, nebo dostane polívku, ředěný jogurt, samozřejmě jej u toho musím držet. Dávat mu stříkačkou není problém, ale nejsem stále doma. Ráno si dal hodně naředěnou konzervu, taky úspěch. Vyšetření jeho ledvin zatím odkládám na stav až bude více v pořádku.

Se Zrzíkem jsem v pátek ukončila infuze. Myslím, že jsme toho měli oba dost. Uvidíme, jak to půjde dál, krmit se nenechá a infuze vedli ke zlepšení jeho stavu za zhoršení výsledků. Ano, i to dokáží ledvináři, zhorší se čísla krevního vyšetření, ale oni jsou po terapii lepší. Zrzík se tak cítí, ale ne na dlouho. To velí moje zkušenost. Pak uvidíme, co dál. Nemusím vše vědět dnes a pokud je dnes dobře, je lépe se nebát, ale být připraven. Je plachý a nemá smysl mu nutit svůj postup. U infuzí držel a byl hodný, ale jak bylo lépe, už měl jiné myšlenky.

Myslím, že nás nečeká dobrý závěr roku. Když vidím Zrzíka, Mínku, Kamoše, Komínka a teď i Amálku,… nejsem si jistá, zda budeme mít veselé svátky. Ale situace je jaká je, nemá smysl reptat, plakat, to by nemocným moc nepomohlo. Z našeho, přesněji mého života už moc nezbylo, ale neznám lepší pocit, než při pohledu na spokojeně spící či čistící se kočičku. 

Já mám, ostatně v závěru roku, jiné starosti než potěšení svátků – chodí myslivci a pak petardy, což znamená odchyt některých koček, zvláště Dušína. Ten venku zůstat nesmí, a jelikož máme za domem teď nějak koček více, co půjde, to musím zavřít. Dušín zcela panikaří, Vendelín u nás je prvním rokem a tak ten rejdy našeho hloupého souseda nezná /petardy a dělobuchy/ a mohl by také zle reagovat a o tomto víkendu se u nás začal zabydlovat další kocour. Ostatní k nám chodí na jídlo, ale přímo u nás nebydlí nebo jako Klapáč, je nelze chytit. A tak Silvestra budu trávit s kočkami v karanteně. Přiznám se, že čím dál tím méně chápu tu část lidí, která jiným nedopřeje klidné svátky a musí dělat binec. Kdyby šlo o krásné ohňostroje, ale ono často nejde o nic víc než otrocké použití těch nejprimitivnějších hlučných prostředků. Jako když malí kluci vám za prdelí prásknou třaskavou kuličku.

Malá Kulička začala jíst! V 17. hodin dostala dle instrukcí vetky injekci proti teplotě a už baští! Běžela jsem do kuchyně pro léky a zjistila, že došly. Jsem si nadávala do přežvýkavců, že jsem zapomněla objednat, ale pak jsme si vzpomněla na pár dávek pro Zrzíka, které zůstaly nevyužity. Sláva!  

V jedné skupině kočiček mi někdo zvrací a zatím jsem nezjistila pachatele. Zítra ráno po krmení si tak musím sednout a čekat a doufat, že najdu „zdroj.“ Dnes jsme v této skupině chytala Čorta a myslím, že jeho práce to není. On sám, skoro osm kilo váhy, mi nic neulehčil a tak se injekci podařilo dát až po delší domluvě, kdy to nejprve vypadalo, že mne hodlá sežrat.

Baruška včera s mužem pracovala na rekonstrukci volierky v jednou z pokojů. Pomoc spočívala v tom, že klidně dřímala, a když měla pocit, že ji pracovní proces moc ohrožuje, velkoryse se přemístila jinam. 

Provoz venku u krmítka je hustý. Přidal se další kocourek, spí i v okolí domu. S jarem jsem jej viděla u sousedů, měli pět nekastrovaných koček, pak sem tam daleko od vsi v polích. Kdyby se u nás držel, bylo by to pro něj bezpečnější, ale nevím, jak se sžije s Dušínem. 

Na fotu muž v obležení několik koček

14. 11.

Amálka dnes zvládla cestu na veterinu skvěle. Vetka vyšetřila obě boule, celé Amče a dobré zprávy bohužel neměla. Buď jde o metastázy nádoru z jara  nebo o nové nádory, žádná třetí dobrá varianta není po ruce. Odstranění by možné bylo, ale velice rizikové – dlouhá narkóza, jeden z nádorů hodně hluboko, problematický pooperační stav, velké riziko, že se neodebere vše a vytvoří se nové nádory, nebezpečí zhoršení stavu neb Amálka je FIV pozitivní a není už žádné mládě. Udělali jsme dva rentgeny, ale ložiska menší než 1 cm by stejně vidět nebyla a odebrali jsme krev. Je na nás, zda půjdeme do operace, ale já jsme zatím nenechala odebrat ani jehlou vzorek. Důvod je ten, že jakmile Amálce do útvarů zasáhneme, je velké riziko, že si je začne škrabat. Už to tu jednou bylo a krev z minulého útvaru byla všude po pokoji a do operace jsme se bála silného krvácení.  Tehdy šlo ale o útvar na kůži, teď jsou oba podkožně a jeden hluboko. Takovou ránu si neumím, nebo spíše raději nechci, představit.

Amálce je 17 let a něco. Operace ji nadměrně zatíží a je velké riziko pooperačních problémů a návratu boule někde jinde. Nechci, aby zbytek života trávila cestami k vetovi, ošetřeními, injekcemi, zákroky, stresem, bolestí, omezeními, ovazováním,….. Přikláním se ke klidu, pohodě a co nejvíce ji potěšit a hlídat její stav. Zatím je aktivní, žravá J , hravá, v pohodě. Samozřejmě by mě zajímalo, co to je za útvary, ale pokud není žádné pozitivní zprávy a řešení, obejdu se bez invazivních metod a další informace, kdy sic budu vědět, ale na postupu se nic nezmění, hlavně ať má Amče pohodu. Ta je teď u ní na prvním místě.

Možná bych měla brečet, ale spíše mne ten výsledek naštval a umínila jsem si, že Amálce budu dělat pomyšlení. Ono i na ty slzy přijde, ale ne teď.

Kdyby chtěl někdo Amálce přilepšit, č. ú.: 2019755103/0800, 2600801169/2010. Pro balíček pošlu adresu do zprávy, nejlépe totiž do práce, kde mi balík dovezou. Moc děkujeme a myslete na nás, ať nám nedojde odvaha.      

14. 11.

Na vyšetření jela také koťata. Plán byl jiný – Bertík, ale ráno jsme si vzpomněla na jeho poslední cestu na veterinu – řev, rvaní deky v přepravce, trhání stěn přepravky a mřížky, špatné dýchání a útoky na neviditelné nepřátele. Rozhodla jsme se, že Bertík pojede sólo v neděli, aby, pokud bude problém po cestě, měl moji maximální pozornost. Mít plné auto koček, jednu kolabující a do toho třeba i Amálka, netušila jsem, jak ona bude cestu zvládat, to by bylo už i na mě moc.

Koťata, dle očekávání, ani nedutala. Kulička se nám rozsypala po očkování. Paradoxem je, že ona zatím bezproblémová, výstavní zdravý kousek, který paní doktorka obdivovala ještě ve čtvrtek, že zrovna ona teď nejí, má horečku a udělaly se jí vřídky na čumáku a na dásních, které pekelně bolí. Bolí také záda a tak malá pacifistka během vyšetření dokonce začala kousat. S ohledem na infekci u ní jsme se rozhodli počkat s očkováním u dalších koček karanteny. Za 14 dní snad bude očkování bezpečnější. Malá dostala injekci proti horečce, antibiotika a koupíme lyzin. Může jít o herpes a s lyzinem máme dobré zkušenosti.

Prcek Kukulín byl vyšetřen, zvládl první těžkou zkoušku – odběr krve a jeho test je stejně jako u Otíka negativní. Zatímco Kukuš je malé hříbě, Otík má už ¾ roku a paní doktorka se nám dnes skoro zamilovala J , ale to jí nijak nebránilo místo očkování navrhnou spíše kastraci J

Oba kluci tedy negativní, s očkováním počkáme a doufáme, že vyzdraví Kulička.