2. 1.

S Oskarem jsme si ve volieře ustlali. Dnes se mi nelíbil, byl moc klidný a pokud se snažil o pohyb, téměř nebyl sto chodit. Volala jsem veterinářce, pokud bychom chtěli vědět více, pak už jen magnetická rezonance. Chvílemi přestávám věřit, že bude lépe. Další problém v hlavě být může, ale jinak než pomocí MRI to nezjistíme a vetka říká, že ať takto zjistíme cokoliv, budeme mít diagnozu, léčbu ne.  Navíc já mám obavu, že celý zákrok Oskarův stav zhorší ještě více a to i za okolností, že jde jen o vestibulární syndrom.

Teď večer, no ona je už noc a kolem jedné, je na tom lépe. Vyhodila jsem z voliery křeslo, byl pod ním, koukal stále na jeho „podvozek“ a točila se mu hlava. Tak šlo křeslo pryč. Celou voliéru jsem po obvodu vystlala polštáři. Ležel vedle mne a koukal. Hladím jej, mluvím na něj, uklidní se. Při focení bylo nutno použít blesk a to je taky důvod, proč se Oskar nedívá do objektivu, má pomalejší reakce zornic a tak jsem blejskla, když se díval jinam. Dnes snědl kapsičku, včera dvě, ale jinak jej krmím a do jídla dávám léky a jiné potřebné. Ve středu se jede ukázat paní veterinářce a znovu zvážíme, co dál.

Žanetka se zhoršuje, dnes zvracela, méně jí, je skleslá. Pít pije, ale jídlo dnes sama nic. Krmím ji, podávám dietu, je „nadšená“.

Zvrací také Mikloš, Micánek a Mínka a já se modlím, aby zítra měli léky proti zvracení, které nám zítra dojdou, víc z lahvičky nedostanu :–( Víc nemáme a bez nich je zle.

Kvido je v léčbě, musel dostat antibiotika a prokapáváme nos. Ale začal jíst, což je dobré.

Čůstík má rohovkový vřed a to na druhém zdravém oku. Ošetření zvládneme jen ve dvou lidech a i tak se nedaří oko důsledně propláchnout, vřed je pod spodním víčkem a to je oteklé. Proplachujeme tak, že je Čůstík okoupán, ale drží.  Léky na bolest má též. Kéž se nám podaří oko zachránit.  Ponča má také léčbu, nosík kapeme.

Karantenu čeká odčervení. Zítra bych měla chytit Žabku a Zrzíka. Musí dostat další dávku antibiotik kvůli zánětům v tlamičce. U Žabky muselo dojít ke zhoršení, na skle okna, kde sedává, jsem našla prskance s krví.  Do tlamky se ani jednomu z nich bez narkozy nekouknete.

Omlouvám se, musím končit, musím za Oskarem a nakrmit Žanetku. Čort byl opět na wc bokem, dal si záležet, hned u dveří, skoro jsem do toho vlítla :-( a tak mě ještě čeká úklid.  Pak jídlo kočičkám venku, i kolem třetí ráno jsou v krmítku a kolem osmé ráno jsou misky prázdné.

Dušín je zatím u nás, jednak čekáme tento víkend ještě nějakou aktivitu ohledně rachejtlí, i dnes někdo střílel, ale taky má dojít k citelnému ochlazení, rádi bychom počkali až pak, ale samozřejmě ne zas moc.  

Ostatně o Silvestru bylo opravdu živo. Soused dělal před domem ohňostroj a ten by Dušín neustál. I kočky v domě byly vyděšené, okna byla samozřejmě zavřená, ale když máte randál 6 metrů od domu…. Další den ohňostroj na konci vsi a jiní opozdilci. No raději bez komentáře. Kočičky přišly ke krmení v pořádku, i bažant. V Brně jídlo zcela nesnědeno, ale přišli všichni až na jednoho kocourka, o kterém víme, že má majitele. Tak snad se objeví.    

3. 1.

Žanetce ubývá sil, myslím, že moc času už nemáme. Mazlení ji těší, dlouho jsme spolu seděli na posteli a já kočkám kolem něco vyprávěla. I Žanetka poslouchala a v klíně mi dřímala.  Oskar mezitím vyváděl. Když jsem přišla nahoru k němu, zjevil se mi obraz zkázy. Jak Oskar kroužil, vzal to vodou, jídlem a nakonec se mu chtělo na velkou. Voliera byla jeden svinčík, všechny polštáře a deky k nepoužití. Bylo kolem jedné v noci. Je kolem půl třetí, má uklizeno a podány léky. Žanetka mi utekla někam do předsíně, to Čůstíkovi se nepodařilo a průplachu oka se nevyhnul. Oko má hodně zasažené, ale snad jej zachráníme. Je před třetí ráno, za chvíli vstáváme a jedeme s Oskarem. Dnes jsme si opět užili L, mezi 17.a 22. nebylo dobře.   

Myslete na nás, na Žanetku, Oskara, Buclítka, Čůstíka,….

Na fotu plachá Mamuša Šedivka.   

8. 1.

Oskar byl čtvrtek pátek klidnější. Jedl sám a dobře, normálně komunikoval, samozřejmě s ohledem na jeho stav. V sobotu přijdu k volieře, nic mimořádného nevidím, ale Oskar se mne bál, jako by mne nepoznával, každý pokus o kontakt vedl k jeho neúnavnému chození dokola, ale jinak, byl nervozní, vyplašený, zmatený. V první chvíli jsme měla pocit, že je slepý, to jsem za chvíli vyloučila, ale choval se jako by mne nepoznával. Při krmení koukal mimo mne a jinak polykal, zdálo se mi, že mu mozek neřekne, máš  jídlo v tlamičce, polykej! To mne znervoznilo hodně. Celý den ležel, já jej krmila, hlavu z něj jako pátrací balon a náladu pod psa. S noci přicházel pomalu k sobě, drobné změny. Do rána byla snědena kapsička a chtěl další. Chová se jako dříve, nechá se pomazlit, dělá mi to dobře, vrní a běhá voliérou, ale ne ze strachu, z jisté radosti, že se mu věnuji. Dostala jsme několik čumákovek a olízl mi nos. Velký nos máme v rodině J  alespoň k něčemu je dobrý! 

Venku je ledové peklo. Když serviruji jídlo do kočičího krmítka, má pokojovou teplotu, kouří se z něj. Do hodiny je vše na kost a tak dnes půjdu spát až kolem čtvrté, poslední dobou normálka, a každou půlhodinu jídlo vyměním. Mráz má být do čtvrtka, mám o kočky velký strach. Zvláště o ty starší. Každý den vařím kuřecí, vývar je velmi oceňovaný. Když jsou slevy, nakoupíme  co jde a dáme do mrazáku, ale i tak zásoby dochází. Bez kuřete by ale bylo venkovkám zle.  Domácí závidí, že nelze, kočičky venku mají prioritu.

Dušín je stále u nás, plán byl jiný, ale jednak ohňostroj byl i včera a do mrazů jej pustit nemohu. Má to svoji výhodu pro kočičky za domem – v klidu se nají, Dušín mnohé vyháněl. V těchto mrazech je pro ně požehnáním, že je strážce zahrady u nás.

Stalo se taky i to, čeho jsem se obávala. V jeho boudě začal přespávat Vendelín.

Vendelín má majitele, ale ten mu moc pozornosti a péče nevěnuje. Víceméně žádnou. Péči se těší pejsek, kočky jsou nějak zcela mimo. Mají se postarat samy. Vendelín přespával poslední dobou u nás, ale v jiném místě, ne dobře chráněném před lidmi z venku a psy. Teď si vybral dobře, bouda je dobrá, ale jak Dušín vyjde ven, vyžene jej. A tak proto sháním další boudy a rychle. Nejlépe dvě, dnes se totiž objevil na zahradě nový kousek. 

Jednu nádhernou boudu jsme dnes dostali od paní Karolina Karla, k ní polystyren a boudičku z něj.   Příjemné setkání to bylo J, v mrazu zahřálo. Převelice, moc děkujeme!

Další bouda na nás čeká doufám v Lelekovicích u Brna. Nabídka přišla včera, víc jsem si nemohla přát, snad nováček i Vendelín budou mít kde spát. Moc děkuji všem lidem dobré vůle, kteří prostřednictvím nás pomáhají kočičkám. Jen díky každému z vás mají kde spát, co jíst, mají krmítka pro kočky, nemusí se bát, že jim nebude pomoženo, když je něco bolí.   

Duší za mnou kouká na Román pro ženy. Doufám, že jej u nás moc nezkazíme J   

Jdu opět měnit jídlo ven. Před chvílí tam byla Malá černá, dala si kuře a vypila vší polévku. Hned jsme spokojenější! Pak za Oskarem!

9. 1.

Nevím, jak tohle psaní nazvat, ale asi to musí ven.

Před časem psala zájemkyně o kočičku.  Na její email dorazila má odpověď a nezbývalo než čekat, co bude dál. Dnes jsem se dověděla, že si vezme kočičku jinde neb jí bylo jiným subjektem řečeno, že máme v útulku pozitivní kočičky a kočka od nás by mohla být tedy nakažená. Marné bylo moje vysvětlování, že pozitivní kočičky máme oddělené a nová kočka je zařazena do kolektivu až po poměrně dlouhé karanténě. Paní si vezme zvíře z útulku, který netestuje vůbec.

Nechci zde rozpoutat debatu o vztazích útulků, ale takové rozhodnutí pro mne zcela postrádá logiku. Pokud ji někdo nalézáte, tak mi to prosím osvětlete.

Max:

 -kočičky testujeme po inkubační době, po tuto dobu jsou v karanténě

- pozitivní kočičky jsou zcela odděleny negativních, mají vlastní věci, jídlo, já i muž i návštěvy se dezinfikujeme 

 - nepomlouvám jiné útulky, soustředím se na vlastní práci.

10. 1.

1: 52 a hodila jsme pračku. Čort zneškodnil 4 pelechy pročůráním, Bucli a spol. by neměli kde spát. V první chvílí jsme myslela, že jej přerazím, byly vyprány před týdnem. Nejsou špinavé, prostě prochcány. Když jede pračka a suška, musím vypnout bojler a tak není celý den teplá voda.

Venku jídlo měním každou hodinu, s mužem jsme si krmení i v Brně rozdělili, aby se krmilo častěji. O víkendu se každý den jelo do Brna dvakrát. Moc jiného se nestihlo, sklep pomalu vyklízíme. Neviděla jsme Klapouchého a to mi dělá starosti. Je starý a mám obavy, aby jej mrazy nezlomily. Vždy přijde nějaká ta zima, která je pro venkovku poslední.

Sousedovic jedna z kočiček je u nás na zahradě se zimou více.  Během dne ji vidím, ale i kolem třetí ráno čeká, co ještě přihodím do krmítka. Seznamování jsem si v té zimě odpustila, viděla jsem, jak se třese. Buď ji tak dobře krmíme  nebo je nakrytá. 

Oskar je dnes méně aktivní a méně jí, ale jinak se chová stále stejně.  Problémem je hygiena, nečistí se, do wc normálně dojde, ale pro špatnou koordinaci pohybů je stolice, po lécích má trochu průjem, i na packách a tím pádem po celé volieře, po textilu, pelíšku. Úklid není jen tak, on se stále točí a je nervozní. 

Čistila jsem karanténu, zatím nahrubo a jsem mrtvá.   

V pokojíku Eliška a spol. jsem aplikovala stronghold poslední jej dostala Pralinka, musela jsem pro její plachost vymyslet úskok. Zablešení je zde mocné, nevím, odkud se blechy do pokoje dostaly. V sousedních budu pokračovat a doufat, že nikdo nebude mít problémy. 

Kvido má opět rýmu, vypiplánek, který by jinak nepřežil.  Během dne ležel, ani jsem o něm nevěděla a až s večerem si dal hoňku s Eliškou a Tečkou. Ty dvě u nás řádí jako černé ruky.  

Čůstíkovo očičko není v pořádku, lepší nebude, ale horší snad také ne.

Sklep pomalu vyklízíme.

Dušín na mne naštvaně kouká, už aby přešly velké mrazy a mohl ven.

Zítra musím projít venkovní boudy, zda jsou v pořádku, novou zateplit a v sobotu dovezeme další a tu musíme taky hned zprovoznit.

Dělá mi starosti Šmudla, opravdu hodně pije.

Omlouvám se, musím se vrátit k práci. Je 2:17 a ještě je toho hodně před mnou.

11. 1.

Pro ty, kteří četli moje noční psaní, mám dobrou zprávu – kolem třetí ráno se Klapouchý objevil u kočičího krmítka. Čelovka mi svítila slabě, ale měl 4 nohy a dvě oči a dal si misku kuřecího a misku s konzervou. Samozřejmě, to nic moc neříká o jeho zdravotním stavu, ale vím, že je a k jídlu chodí. Několik dní jsme jej neviděla. Je to starý pán, chodí k nám kus cesty a nohy mu už neslouží, jak by měly.  V ohrožení nabere na rychlosti, ale na mladé kočky nemá. Na zimu dost přibral  a tak se těžce nese. Má pohled hladového détěte, dali by jste mu i pět korun J, ušní boltce deformované, v konfliktu s Dušínem u krmítka je z jeho chování zřejmé, že má své priority a zkušenosti. Duši se má ještě hodně co učit.

Vyčkám rána a pak se rozhodnu, Duši by měl být vypuštěn. Ve čtvrtek nebo v pátek. Dnes jsem procházela boudy a kontrolovala, zda jsou v pořádku, doplnila seno.  Nová byla zateplena, v sobotu dovezeme další. Jsem zvědavá, zda se po vypuštění Dušín znovu nenaštve a nezmizí na několik týdnů jako v létě. Mám mnoho obav, ale on mi moc možností nedává. Je stále vzteklý a agresivní, pobyt v domě by byl pro něj zatím utrpením, nezvládl by tolik koček a je zde velké zdravotní riziko.

Venku, díky jeho nepřítomnosti, máme u krmítka husto. Nestíhám doplňovat jídlo. Dnes jsem tam načapala krásného černobílého kocoura, byl tak mohutný až jsme se lekla. Jak tak zjišťuji, do našeho megáče se setměním putují kočky z celého okolí. Po šesté večer vidím z horní části vsi běžet podél vozovky zvíře, myslela jsem , že pes a on to byl velký mour, který odbočil k nám. Tam už s pátou večerní škemrá sousedovic matka čtyř koťat o baštu. Dnes byla obzvláště hovorná a tak už by bylo na čase jí dát jméno. Zvažuji, zda sousedu kastrace po dobrém nabídnout. Nemám moc zájem o houfy koťat a ani o šíření felv, kterou se nám systematickou činností podařilo úspěšně omezit. Mnohé takto nemocné k nám přišly umřít nebo jsme je po zranění vzali do péče, nikdo je nehledal a choroba se rozjela. Jsou to ty nejhorší případy, hluboko schované v mé mysli.  Po jednom černé kocourku zde mám na památku obojek, nikdo jej nehledal, umřel u nás, felv.

Dušín má všechny šance na dlouhý život - celou naši zahradu k dispozici, několik zateplených bud, krmítko, naši pozornost a péči, když bude třeba.  S jarem se začne dávat dohromady domek tak se bude mít Duši ještě lépe. Ale musí být také opatrný. Murris byl, věděl, kdy si co může dovolit, byl velice chytrý.  

Hustě sněží s větrem a tak jsem zvědavá, zda muž dorazí s práce domů nebo auto zapadne v poli a on dojde pěšky. Vždy tak jednou, dvakrát za rok se z domu nedostaneme. Jednou byla námraza a tak jsme auto nechali dole ve městě a ty tři kilometry šli dvě hodiny. No skoro lezli po čtyřech, cestu tehdy nezvládli asi hasiči, krajnice byla lemovaná zapadlými auty. 

Šli jsem spát v pět ráno. Muž přijel pozdě, ale i tak jsme museli probrat kočky. V jedné lokalitě v Brně máme problémy, odejít z místa, dříve nebo později na to přijde, znamená odchytat ty, co krmíme a vzít k nám. Mě více trápí ty, o kterých víme, že mají majitele a chodí k nám jíst a ty, o kterých ani nevíme a chodí v noci ke krmítku. My odejdeme, krmítka také a co bude? Vše je jen důsledek špatných vztahů mezi lidmi, blbosti jedněch a toho, že nejsem boháč J Být boháčem, koupím tam kus pozemku a do mé smrti jsou kočky zaopatřené a všichni mi mohou…. Ale nejsem Babiš J  J J a pozemky tam volné nejsou.

Když jsem v pět lehala, jelo před domem auto. Jsem se vztekla, že někdo v tu dobu nespí…… a ejhle, on to byl první autobus J

14. 1.

Je půl druhé v noci a tak už nic napsat nestihnu. Omlouvám se, jsem placatá. 
Přijeli jsme dnes z krmení v Brně pozdě, zjistila jsem, že vedle pozemku, kde krmíme, jsou na staveništi velké díry. Tak jsem je všechny okoukla, zda nám tam nespadla kočička. 
Tahle na fotu vypadá ještě dobře, kočka by vylezla, tedy doufám, po těch železných tyčích, ale jsou tu jiné, které mají jen hladké stěny a nic. Dole tvrdne beton. Ve sněhu byla kočičí packy patrné těsně u okrajů některých děr a tak jsem opatrně všechny prohlédla. Jedna z nich byla dost nebezpečná, zakrytá jen nějakým textilem, ten by zasněžený a tak vzniká riziko, že kočka na místo šlápne a se vším spadne dolů. Nenapadlo mne nic jiného než na staveništi najít každý větší kámen a okraje textilu zatížit. Dovlekla jsem na místo i mého muže, aby posoudil, zda je to dostatečné. Čekala jsem, že na mne z okolí někdo pošle policii. No možná zítra  :-)
Ze staveniště vede výkop a jak tak zjišťuji, že kočky lezou i do něj a tak jsem opět musela vše projít, zda se mají někde šanci dostat ven. 
Dovezli jsme z Lelekovic krásnou darovanou boudu, zítra se ji musíme pokusit vytáhnout na zahradu, je převeliká, kočkám se takové líbí. 
Doma už nás vítal Duši. Na rozdíl od léta už pochopil, že se snažíme mu vytvořit domov a tak po vypuštění nikam neemigroval, naopak, více komunikuje. 
Přijedete domů v jedenáct, stovka koček řve hladem, štěstí, že muž si uvaří sám  :-)

15. 1.

Doufala jsem, že po pracovním víkendu bude klidný večer. 
No nebude, Blešce není dobře. Je zalezlá, vyjde jen k vodě. 
V poslední době hubla, zvažovala jsem vyšetření na ledviny. 
Ráno jsem našla krev ve wc, z toho nebylo jasné, zda šlo o stolici nebo někdo zvracel do wc. Není také jisté, zda tento nález patří jí, ale z celé skupiny vypadá ona jako jediná hodně podezřele. 
I kdyby nález její nebyl, její stav není vůbec bodrý. 
Podkožně jsem jí trochu zavodnila, v noci zopakuji. Je drobná, 2,2 kg. Dostala něco léků, aby jí bylo lépe. 
Ráno volám na veterinu, kdy mají na nás čas.

16. 1.

Noc byla neklidná, ulehla jsem ve tři a už v šest mne vzbudily starosti, obavy o Blešku a obavy z rozhodování. Měla jsem strach, že na nás na veterině nebudou mít čas, když nejste objednán, nemusí to vyjít. Pak musíte hledat jiná řešení a to ráno není mojí silnou stránkou.

Tak jsem vstala a vyřizovala dárcům potvrzení o daru J

Bleška zvládla cestu velmi dobře, krajina zmrzlá a kolem mlha. Vyšetření ukázalo, že nález stolice s krví by mohl být její a rentgen to potvrdil. K mému údivu Bleška velice dobře spolupracovala, jen krev dlouho nechtěla téci.  Malá má drobné žilky. Nakonec se ale zadařilo a vzorků bylo dost. Vyšetření krve již dorazilo a druhá část zítra.  Z dosavadního je zřejmé, že Bleška má silný zánět ve střevě. Bílé krvinky jsou na 27 tisících, změny v iontech. Ledviny se drží. Zítra dorazí výsledky vyšetření na funkci štítné žlázy a ještě další. Sono neukázalo vodu v břišní dutině.

Bleška je po cestě unavená, ale zaznamenala jsem, že se čistí. Včera jej ležela a nezájem o cokoliv. Léky má, jen jsem dnes píchla navíc  i B12.  Perorální prostředky na průjem, ty musím u ní vyzkoušet, některé prostě není ochotna pozřít, dělá se jí z nich zle.  Krmím ji stříkačkou, dávám dietu. Vetka mne trochu znervoznila, že by mohlo dojít k zauzlení střev, známe z případu Miluška, no snad nás takové nepříjemnosti nečekají.  Budu muset nakoupit potřeby pro infuze, včera jsem ke svému údivu zjistila, že došlo třeba  NaCl.  Zachránil nás dat od paní Pazderové a tak jsem v noci měla Blešku z čeho nakapat.

Držte jí palce a pokud by chtěl Blešce někdo pomoci finančně, č. ú.: 2019755103/0800. Dnešní učet 3 363 Kč, ještě jej nafotím, zapomněla jsme jej v autě muže, omlouvám se, a tak učet dorazí až v noci.

Děkujeme za každou pomoc. 

S Oskarem pokračujeme v léčbě, nová antibiotika bere deset dní. Co se mu nešťouráme v uších, je podstatně klidnější. Ale má své bubáky. Někdy v hlavě. Jak jsem jednou psala, že se mě náhle při vstupu do pokoje začala bát, toto chování se opakovalo. Poslední dva dny ne.

Já osobně si začínám myslet, že neřešíme jen vestibulární syndrom. Oskar stále chodí doprava, točí se, samozřejmě, ne stále, ujde i rovně, nepadá tolik, není mu zle jako na počátku, ale je jiný. Nevím, jak to říci. 

Hrozně rád se mazlí, muchluji přednostně tu stranu těla, kam se neotáčí, ale má rád drbání na břichu. Je spokojenější, klidnější, lépe se orientuje, více jí a má méně chvilek, kdy chodí dokola.     

Otevírá se otázka, co dál. Teď ještě ne, ale týden, dva, pokud to bude stejné… Nevím, zatím nevím a nechtějte po mě dnes závěr. Dělám pro něj, co mohu. MRI je pro něj rizikem, co zjistíme, neznamená vyléčení, spíše diagnozu, další věcí jsou finance.

Buďte s námi, třeba ta pozitivní energie pohne Vesmírem.

16. 1.

Psala jsem o stavbě plné nebezpečných míst, hlubokých děr pro základy domu. V sobotu večer jsme vše prošli, díry bez koček a pracovalo se na stavbě i v neděli neb mnoho děr již bylo opatřeno železnou konstrukcí. Už aby bylo hotovo, myslím základy, ale jak to tak vidím, budou zde při stavbě jiná nebezpečná místa a tak si na „zloděje“ budeme hrát asi dlouho.

Jak je zima, u krmítka se objevují nové hladové krky. Jak v Brně, tak doma. Duším si začal opět hájit své území, bohužel ostře vyhání Vendelína a tak si budu muset dát tu práci a vymyslet řešení – krmící místa v zahradě. Na vytvoření krmítka, jaké máme u domu, není prostor a čas, musím to vyřešit jinak. Jen tak položit misku nelze, nesmí do ní pršet.  Pozorováním jsem si povšimla, že Vendelín má na zahradě oblíbená místa a tak tam musím něco vytvořit. A musím si pohnout, bude hodně mrznout. 

Se zimou se k nám do krmítka stahuje kde jaký chudák z okolí. Dnes během jedné hodiny zmizely 4 plné misky jídla a to měním jídlo každých 90 minut. Jsem ráda, že si nás našli, ale je to závazek.    

21. 1.

Bleška focena v noci. V pondělí na vyšetření a pak nasazena léčba. Měla jsem představu, že ji budu krmit, ale Bleška si řídila léčbu tak trochu sama. Oddělení znamená box, tam seděla, byla vystrašená a nepila, mezi kočkami se cítí dobře, ale zase nemám přesný přehled, efektivitu léčby bude muset zjistit až kontrolní vyšetření. Ale je pravdou, že na ní vidím, že se cítí lépe. Spí v pelíšku, chodí k jídlu s ostatními, přijde se i pomazlit. Nevidím krev ve wc, nenašla jsem zvratky. Kdyby se zhoršovala, přistoupila bych k razantní léčbě bez kompromisu. Před injekcí se Bleška rozhodla utéci, zde ale diskutovat nelze, její záměr a odpor poplašil nemocného Oskara.  Začal běhat a mňoukat. Tak jsem musela na Blešku jinak a hlavně Oskara okamžitě uklidnit.

Bleška vypadá spokojeně, tak snad jsme na dobré cestě.

Oskar má naplánovánu na středu kontrolu. Myslím, že Oskar má v hlavě bubáky, kde se berou a proč, nevíme. MRI by ukázalo, ale chci vše dobře probrat s vetkou. Jeho problémy je pro mne dost těžké popsat, má chvilky, kdy jej obklopuje asi jiný svět. Miluje mazlení, vždy mu zabořím hlavu do kožichu, mluvím na něj a hladím, drbu, vrní, vrní, je spokojený. Jsme jako jeden. Jde se pak najíst, denně dvě kapsy a vedle toho jej krmím výživou a vitamíny.  Krmení a mazlení dá jeho mozku jiné příkazy, bubáci utečou. Svět, jak jej vidí on, začíná být  jiný než u zdravé kočičky.

Večer jsem uklízela jeho voliéru, bohužel byl na wc, do bobku šlápl a ten s ním dlouho chodil voliérou. Už tam má čisto. Chtěla bych jej mít dole v kuchyni, ale nové prostředí by jej asi zničilo.   

V pondělí a úterý vyzkouším jeho orientaci mezi kočkami, kde byl zvyklý.  Po celou dobu budu s ním, nemějte strach. Pokud bych viděla, že situaci nezvládá, okamžitě se toho vzdám. Pro diagnostiku je každá informace cenná, ale ne za každou cenu.

Venku mrzne, máme díky tomu oba trochu jiný program. Rozdělili jsme si krmení, aby nebyly mezi krmeními na místech velké časové prodlevy a jídlo nemrzlo. Prostě, aby se jídlo častěji měnilo a kočky měly větší šanci se najíst. Upřímně – už se těším až se oteplí. Je to dřina.  

V Brně na stavbě je stále něco. Velké díry už jsou vyplněné konstrukcí, ale zjistili jsme, že dělníci jsou čuňata a odhazují do děr či po stavbě zbytky svačin. Není pak divu, že přistihnete kočku, která kouká do díry pro zmrzlé kuřecí stehno, jeho zbytek. Pak je kočka na dně díry a máte průšvih! Chodíme a sbíráme svinčík z pozemku i děr. Jako bufeťáci, ale pro kočky vše. Já bych nespala, leda bych si ustlala u díry, ale to by mne asi ráno odsekali.

Děkujeme tetě Evě za dar kuřat, vaříme, vaříme pro venkovky. Domácí závidí, ale ti venku to potřebují, konzervy jim mrznou. Už se mi o obírání kuřat i zdá, ale když beru z krmítka misku prázdnou, jakákoliv námaha stojí za pocit, že další kočka usíná v tom mrazu sic někde schoulená, ale najedená a trochu spokojená. A další den přijde v očekávání zas a my ji nezklameme.   

Dnes se jedna taková hladová prcka kočíčí nenajedla pro volně puštěného psa.  Někdo je línej v mrazu venčit, tak psa pustí, vždyť on se vrátí.  Malá měla z něj strach a tak místo do krmítka, utekla jinam. Byla jsem naštvaná. Hodně riskovala, musela přes vozovku a není to moc zkušená kočička.  Nemusí pes kočku pokousat, může ji vyděsit a vehnat pod kola auta.

Během mrazů venku servírujeme ptákům, chodí i Pan Bažant s chotí. Je otravnej, stále se jí dvoří a naparuje, nebyla sto se dnes ani dostat ke krmítku, stále kolem ní kroužil. Na rozdíl od něj je drobná, zcela neviditelná a velmi, velmi plachá. Koupila jsem pro ně i vhodnější krmivo.

Snad tyto mrazy přežijeme, já vím, je zima, člověk by to měl čekat, ale asi stárnu a mrznoucí zvěř, kočky, psi, venku, to mi nedá spát. Až bude teplo, oddechnu si.  Ale ony přijdou jiné problémy.

Omlouvám se, že nepíši o všech nemocných, ale asi nemám sílu a nevím, zda to nenudí.  Pokud se chcete zeptat, ptejte se.

Zítra budeme fotit dárky z Kočičího přání a tak dárcům konečně začnou chodit fotky. Moc děkujeme za podporu našich kočiček.

1: 42, musím končit, omlouvám se, jídlo venku bude zmrzlé, musím vyměnit. Pak léky, Oskar a pak padnu. 

22. 1.

Začínám psát je 2:10.

Z krmení v Brně jsme přijeli o půlnoci, kolem 23. jsem ještě procházela stavbu, díru po díře, žádná kočka. Štve mě to, výkopy nezasypané a hory zeminy zmrzlé, led na povrchu a tak se dostanete ke krmítku hodně špatně a není to bezpečné. Navíc mi selhávala čelovka a po tmě tak leda po čtyřech.

Doma řval celý dům, Duši za domem a při krmení koček jsme zjistila, že jedna, jedna je podivná. Dnes nebyla u sebe v pelíšku, večer nepřišla ke krmení, sedí v poloze, která není spojena s pohodou. Plašanka Lola. Odchytila jsem ji, prohlížím ji, koukám do tlamky a na jedné straně zkrvavený jazyk. Malá dostala léky na bolest a proti zánětu a uvidíme, co zítra. Veterina je objednaná na středu, ale pokud bude zle, pojedeme dříve.

Omlouvám se, jsem totálně zničená. Dnes jsem byla tak unavená, že ta cesta do Brna kolem desáté večer, no musela jsem se hodně přemlouvat. Ale u krmítka jsem přistihla novinku, stálo to zato.

Focení zabralo hodně času a energie. Kdo si to nezkusí, neví, co to je, nafotit šedesát koček s dárkem. Pro některé to byl velký stres, Kuře chudák byla zcela ztuhlá a mňoukala.  Zase si na ni půl roku nesáhnu :-( Brala to jako podraz.

Jinak práce stála a tak mám zase dva dny co dohánět.

Prosím, kdo chce potvrzení, pište na email brnenskymax@seznam.cz, ne do zpráv na facebook. Lépe se mi pak každý z vás dohledává, na fb ztrácím přehled, zda mám zprávu na soukromém profilu či na profilu Maxe a taky ty přezdívky J, ty mi věc komplikují. 

Děkuji za pochopení.

Zítra napíši více. Všem od Maxe přejeme DOBROU!

23. 1.

Na fotu vidíte našeho brněnského zákazníka. Jde o nováčka, zatím mu říkám Kocůrek, to „ů“ obzvláště lahodí jako uchu. Jeho jazýčku zase chutná paštika. Vypadá jako kus chlapa, ale velice se bojí kocoura Šedivce, ten si krmítko hájí a s konkurencí se nepáře. A tak jsem se u krmítka zdržela, aby si Šedivec nedovolil jen vyhnat a cvalík se trochu najedl.

Okolí krmítek je stále rozhrabáno, kupy zeminy na povrchu zmrzlé a je velmi těžké se v noci bezpečně k místům dostat. Špačkovala jsem, mnohokrát už jsme se viděla dole ve výkopu. Balancujete a tak nemůžete vzít více, musíte se pro každou jednotlivou misku vracet na „pevninu.“ Jak jsem psala, stavbu jsem prohlédla, všech asi 12 děr. Velké štěstí, že se základy kopou teď, pro ježky by se staly pastí bez naděje na vysvobození. Kočku jsme neviděla ani nic problémového. Dělníci si postavili i budku.

Odjížděli jsme z Brně po 23. hodině a  já už znám místa, kde nám přes cestu takhle v noci běhají kočičky. Schovají se pod auty a pak náhle vyběhnou, nebezpečná akce a tak jezdíme krokem. Tu nedaleko Selské přeběhne na chodník kočka….. Ale je to podivná kočka, má zvláštní ocas a pohybuje prazvláštně, koutkem oka zahlédnu, že i srst je podivná. Díky únavě máme oba pomalé reakce, ve zpětném zrcátku přízrak zmizí a tím zmizí zcela. Už jsme jej nenašli. Muž tvrdí, že šlo o vydru, směřovala z ulice Selská k řece. Zmizela ve tmě, v zahrádkách soukromých domů. V jedné chvíli mě napadla bláznivá myšlenka, že bych ji příště mohla potkat u krmítka.   

Samozřejmě mě napadlo, že taky někomu mohlo utéci podivné zvíře z domácího chovu, ale to už asi neodhalím.

Dnes ráno mi v duši vysvitlo slunko. Minulý týden jsem koupila krmení, 25 kg zobu vhodnějšího pro „našeho bažanta s družkou.“ Nejen, že si bažant přitáhl ke krmi další ženský, ale překvapil neb přišel i další samec, mladý, ještě neměl řádné vybarvení. Nejsem myslivec a tak nevím, zda je mladík zván, zkušenější mu prásknul, že je u nás bufáč a pro každého krmě dosti nebo zda jde o nezvanou konkurenci. No jídla je u nás pro ně dost, ve věci ženských se hoši musí vypořádat sami.

Holky jsou nenápadné, mají skvělé zbarvení, koukáte na ně a nevidíte je. Je velice plaché, stačí pohyb za oknem a jsou pryč.

V zadní části zahrady nám hostuje veverka, musím zaopatřit i ji. V posledních dvou letech se v okolí hodně kácelo, stromy, kde jsem ji mohla vídat. Dlouho jsme žádnou neviděla až dnes jedna zrzka prořízla studený sníh veselým hopsáním. Chodila k nám na ořechy, ale strom minulý rok moc nezarodil. 

Ale zpět do domu. Už vás nebudu dlouho tahat po mrazu J

Oskar. Těžko se píše, má špatný den a nemohu se zbavit pocitu z posledních dní, že se zhoršuje. Do telefonu jsem některé věci probrala s vetkou, dál uvidím ve středu, ale jeho situace, i moje, je nezáviděníhodná. Mám obavu, že jej nevyléčím, nebojujeme jen s vestibulárním syndromem. Více zjistím jen na MRI, ale narkóza může způsobit totální zhoršení jeho stavu. Už teď to není dobré. Netuším, jak bude jeho mozek reagovat. Může se stát, že nenajdeme nic a on se zhorší. Či nález na nás koukne, ale řešení asi nebude… Operaci mozku mu nikdo dělat nebude. Bude jiné řešení než kortikoidy? Nebo zjistíme, že ani to a uspíme ho hned? Bude tím posledním, co v životě uvidí klinika, stres, vyšetření? Nebo jej nechat v klidu, poskytnou maximální péči a jak život nebude důstojný, ukončit jej? Bez diagnózy. Nepíšu o radu, nebojte. Za ty roky vím, že si k rozhodnutí musí člověk dojít sám a byť by o pomoc sebevíce řval, ona není.

Blešce se daří myslím dobře, už za mnou běhá pro pomazlení, valí na mne ta svá prosebná očiska a s ostatními chodí k jídlu. Ale víc jí chutnají renální granule. Injekce dáváme stále, ty jí nevadí, ale dokrmování dietou, to ne a ne.

Lola ještě dnes musí dostat antibiotika. Jazyk má stále oteklý, kolem zubů na té straně má rudou dáseň, napadlo mne, zda na tu stranu nespadla a nekousla se do jazyku… nebo při konfliktu s jinou kočkou, ale srovnání nemám neb na druhé straně žádné zuby nemá. Zdroj problému bude asi jinde. Strukturu na jazyku nejsem sto identifikovat. Zatím J Dnes se chovala normálně, je zřejmé, že potlačení bolesti má potřebný efekt, ale řešením není.

To koťata dovádí s bezstarostností sobě vlastní.  Kvido a holky, demoliční četa J Nejprve se o jejich výchovu staral Cvrček, ale pak zjistil, že nestíhá a zlomil hůl. Každé ráno mi vyčerpáním padne do obličeje, ano, přesně tam, když ležím v posteli. Svalí se a nediskutuje, zda mi to vyhovuje, třeba se dusím, že? J Vrní a ví, že se nezmohu na odpor. A konkurence se blíží – Vendelín, ten má jako milovník jiné triky v rukávu. Kouše, něžně, no od čeho mám velký nos a bradu, alespoň nějaké využití.

Kvido mne chvíli trápil, kousal, škrabal, žádné pohlazení. Vychovaly jej moje ruce a můj obličej, tedy žádná sláva. Ale vedle holek začíná projev kultivovat. Jen jeho zdraví mne trochu trápí, prošvihli jsme očkování, ale to není žádná tragédie. 

Holky u nás vládnou, Žofie má skvělou povahu, pohodová, mazlivá, skvělá chytačka myší.  Malá Pipi je trdlo ve vývoji, bude z ní nádherná kočička, když pobere rozumu J Tečka je rozvážná a velemazlivá, to Eliška za pomazlením běhá bezhlavě. Stále na mě visí J a miluje kuřecí polívku.

Čortíkova nečistotnost přerostla únosnou mez. Nebudu rozebírat detaily, to jen my s mým  mužem se u jídla bavíme o kočičí stolici a máme radost s každého bobku J  Pojedeme znovu na veterinu a pokud má někdo zkušenosti s bachovkami pro kočičí čuňata /či jinými prostředky/, prosím pište sem.

Omlouvám se, 2:22, musím končit, kočičí společenstvo očekává, že se mu budu věnovat. 

25. 1.

Oskar se včera rapidně zhoršil. V noci nedokázal chodit, zadní a přední nohy skrčené pod sebou, nedokázal je narovnat, ani vsedě na bobku neudržel rovnováhu a padal na všechny strany, i dopředu na čumák. Vetka vždy provádí s kočkami cvičení,  kdy zjišťuje jejich reakce a reakce  Oskara byly v noci na nule.  V záklonu se dostával do křeče a bylo mu zle. Byla noc, muž ještě v práci a Oskar ve stavu, kdy jsem měla obavy, že by jej cesta na pohotovost vyřídila totálně. Mohlo dojít k záchvatu, který by už nemusel ustát. Manipulace mu dělala zle, v lepším případě ležel a koukal do prázdna. Den předtím jsem mluvila s vetkou, konzultovala jeho stav, poslední možností pro Oskara byly kortikoidy a fenobarbital. Měl své špatné dny a pak nastalo zase zlepšení, ale poslední dny to bylo trochu jiné. Seděla jsem u něj a přemýšlela, co dělat.  V tomto stavu není život kočky životem a nedej bůh zhoršení.

Šla jsem do vedlejšího pokojíku si pobrečet. Ta chvíle, kdy snahu v léčení obrátíte k myšlence ukončení života nemocného.

Žádné tablety dle doporučení vetky jsem do něj nedostala, choval se jako by neměl polykací reflex.  Tak  jsem sáhla po injekčních kortikoidech s krátkým účinkem a  ačkoliv šlo o injekci do svalu, Oskar se ani nehnul. Lehla jsem si k němu vedle jeho polštáře a hladila jej.  Ležel, bez hnutí, jen byl zřejmý klidný dech. Oči měl obrácené ke mně, ale hleděl mimo mne.

Zdálo se mi, že je klidný a jakoby usnul. Šla jsem si chvíli lehnut dolů do kuchyně, ale v jeho pokoji jsem nechala rozsvíceno. Pro jeho lepší orientaci se zde v noci svítí již od počátku prosince, kdy onemocněl.

Donutila jsem se si lehnout a zaspat neb má v takových chvílích obavy, že unavená nebudu sto udělat dobré rozhodnutí, že se unáhlím nebo rozsypu. To poslední co by Oskar potřeboval, abych nezvládla situaci. Bylo to tu přeci už tolikrát, ale přesto si člověk říká, je to správné? Neuděláš chybu? Udělal jsi vše? A nejsi jen utahaný a nemluví se tebe momentální depka? Vzít někomu život není jen tak. Zvláště, když nemáte jasnou diagnózu.

Ráno vyběhnu schody, otevírám dveře v obavách a on mě Oskar vítá, stojí pevně na všech čtyřech a chce za mnou. Kouká na mne, ne do prázdna!  Má hlad, ve zbytku noci snědl plnou misku. Hladím jej, vrní a cítím, že má velkou radost. Chodí stále sem tam dokola, ale ujde rovně, na nohou se drží velmi dobře, orientuje se v prostoru velmi dobře, poznává kočky ve své skupině. Poznává mě J

Při cestě k veterinářce se v přepravce netočí tolik, spíše ojediněle a většinu času způsobně sedí a kouká ven. Já nechápu, asi máme jinou kočku :-) Dokonce se začal v přepravce čistit! Tuto snahu jsem u něj nezaznamenala od počátku nemoci. Veterinářka říká, že vstal z mrtvých.

Jediné, co jsem udělala jinak, byla injekce kortikoidů. Dnes byla Oskarovi odebrána krev, uvidíme co jeho ledviny a játra. Bere dlouho léky, nedivila bych se změnám. V kortikoidech budeme pokračovat, ale pokusíme se přejít na pilule, je to bezpečnější.

Po příjezdu domů se Oskar sám najedl a dožadoval se vypuštění z voliery. Upravila jsem prostory na skříni toho pokoje a dala mu volnost. Zatím se orientuje dobře, koordinuje pohyby, vnímá dobře sebe i okolí. Když vejdu po pokoje, přiběhne, vrní a chce se mazlit. Jdu si pobrečet, padla na mne únava a trocha štěstí.   

Na fotu Oskar a já a není zřejmé, kdo z koho v tuto chvíli čerpá energii J   

Na vyšetření jela také Lola a tentokrát nemám dobré zprávy. Potvrdilo se selhání ledvin, výsledky nejsou dobré. Malá je po cestě dost unavená, je plachá a o to větším stresem trpí.  Vyšetření zvládla více než dobře, doma si zalezla a chodí pít. Namíchala jsem hrneček s dietou a pokouším se ji navyknout na krmení stříkačkou. Dostala i eprex, ren avast. Uvažuji, zda jí dát ještě léky na bolest neb ona má jazyk opravdu roztržený. Jak to udělala, nevím, ale vetka mi moji hypotézu potvrdila. On ledvinář moc léky na bolest nesmí, alespoň ne ty běžně používané, ale když od bolesti nejí, je to pro takto nemocnou kočku horší.  Malá si po nakrmení vylezla na své místo u okna a čistí se. 

Podobné překvapení jako s Oskarem jsem zažila málokdy, ale bylo. Na jedno jsem si vzpomněla hned. Na Sigiho. Když mu bylo diagnostikováno selhání ledvin, byl kreatinin někde u 1100. Ureu si již nepamatuji, ale v protokolu veterinu to bude.  Výsledky mne zdrtily a jeli jsme domů dožít. Nasadila jsem Sigimu léky, dokrmovala dietou a oddělila od ostatních kvůli infuzím. Podávala jsme je podkožně, malé dávky, častěji. Objevila jsem v Sigim trpělivého pacienta, který neměl problémy s nasazenou léčbou a úkony. Moc mne nezajímalo, zda se mu hodnoty zlepšují, kvůli odběru krve nebudu vozit ledvináře 80 km na veterinu. Důležité pro mne bylo, jak se cítí a chová. Podařilo se mi jej stabilizovat, jedl málo, ale sám a tvářil se spokojeně. Nezvracel, měl zájem o vše kolem a o sebe.

Jednoho rána jsem přišla do místnosti a našla jej za skříňkou. Nepoznával mne, syčel, útočil. Byl nesmírně vzteklý, zježený, nebyla jsem sto jej prohlédnou, zjistit, co se děje, ale krev jsem nikde neviděla. Volala jsem vetce, co s tím, že kocourka ani do přepravky nedostanu a nemohu jej dovézt. Po telefonátu jsem dle doporučení aplikovala Sigimu mírnou dávku uspávacího gelu. S dekou jsme se mu přiblížila k tlamě. Za chvíli usnul.

Viděla jsem to zle, stav byl projevem selhání ledvin, i ve spánku vrčel. Obě, i vetka jsme to neviděly dobře, terminální stádium chronické nemoci. Ve stavu, kdy spal, jsem mu dala nějaké potřebné injekce a zavedla infuzi. Proč jsem tehdy nejela na veterinu, to již dnes nevzpomenu, seděla jsem u něj zbytek dne a pomalu podávala infuzi.

Večer vstal, na půl těla měl špatnou pohyblivost, ale šel k jídlu a začal se o sebe starat. Poznával mne, dostala jsem ducana, s orientací nebo rovnovánou problém neměl.  Po pár dnech se pohyblivost zcela spravila a on se vrátil do původních kolejí. Pomalu jsem jej začala přesunovat do skupiny koček v kuchyni, ty jsou nejvíce sledované, pro své zdravotní problémy. Po všechny časy budu mít před sebou obraz, jak Sigi běhal po schodech a hrál si.  Byly to šťastné vánoční svátky.

Zemřel v únoru, jeho tělo bylo již slabé, duch slábl, život vyprchával.  Pomohli jsme mu odejít neb by před ním stálo již jen utrpení.  

Koukla jsem na Oskara, mám jej, když sedím u PC, za zdí. Spal, tak jako dlouho ne. V kulatém pelechu se stočil, natáhl jednu nohu nahoru a spí. Něco se mu zdá, ale na bubáky to nevypadá. Nebudila jsme jej, je to první hluboký a klidný spánek po dlouhé době. To já mám strach otevřít dveře neb v jeho případě nikdy nevím, co uvidím.

Dnes za mnou stále běhal a chtěl se mazlit. Z plašana máme milce, to si opravdu vzpomněl brzo. Ale lépe na stará kolena než nikdy. Neptejte se mne, co bude. Nevím to. Nemyslím, že jej vyléčíme, možná i proto, že nemáme diagnozu a že bych zrovna teď běžela na MRI a narkózou riskovala jeho život a zhoršení, ne ne, teď je mazlení důležitější  J a tu pohodu, tu on teď  potřebuje, každá jeho buňka si musí odpočinout.

Lola leží na parapetu, dala jsem jí do rohu misku s vodou. Trochu ji krmím, ale nechci jí to zhnusit, spíše ji opatrně navyknout. Potřebné léky má ve stříkačce s jídlem, tlamička jí bolí, nechci jí tak ještě strkat prsty. Nevím, kolik máme času, třeba žádný, ale snažím se, jak to jde a co mi ona dovolí. Nemocnou kočku nelze lámat přes koleno, pokud nechce, ani asistovaným krmením do ní jídlo nedostanete, k ničemu ji nutit nelze. Tak to není. Můžete opatrně zjistit, co vám dovolí a tak jí pomoci. Krmení zabrání hladovění a připomene pacientu, že má i jíst. A Lola by měla, leze jí nahoru bilirubin.

To Bleška už na mne háže opět ten svůj laškovný kukuč, když na ni promluvím, obrátí se na záda, natáhne a čeká na moje ruce. Je na tom lépe, je uvolněná, spokojená. Nevím sic, jak je na tom její střevo, jak chodí na wc a kolik přesně sní, to bych ji musela držet bokem koček, což by jí ale neprospělo. Pryč je ta kočička nacpaná u topení a vzdorující jakékoliv komunikaci.   

Ale jsou tu jiní, které budu muset řešit. Šmudla pojede na veterinu, dnes zvracel, vypadá dobře, dal se do jídla, ale zvracení u něj není časté, pokud se bude opakovat, není to dobrý signál na to, jak hodně pije.  Je mladý a tak mi selhání ledvin opravdu u něj vadí.

U Čorta musím odebrat stolici, taktéž u Rostíka, oba mají přetrvávající průjem.  Prvého musím hlídat, trpí častými záněty močových cest.

Maroškovi jsem dnes na břiše chytila blechu. Jsem nadšená L, musím ošetřit celou skupinu, on, Micánek jsou alergici.  Na ošetření zubů bude muset několik koček neb u nich vidím problémy s jídlem a klapání tlamkou. Třeba Mikloš. V tlamce hřbitov a vidím jak jej tlamka bolí.

Měla  bych se víc věnovat seniorům, Bucli jak nedostane jídlo do postele, tak nejí, Komínek to od něj odkoukal a Kamoš ve vedlejším pokoji to na mne taky zkouší. Jak jsem psala, Myška spí na zcela horní příčce police. Dolů „chodí“ tak, že se chvílí spouští po stěně a pak odskočí. Místo kde dopadne na zem jsem zcela uvolnila od předmětů. Přemýšlím, jak přesunout nábytek, aby se do místa vešel menší kočičí válec pro mezipřistání.  Pro nezasvěcené – Myška je slepá.

Žabka a Zrzík si o Vánocích otevřeli svoji volierku, ráno byli oni dva ve zbytku pokoje a kočky ze zbytku pokoje nadšené v jejich volierce. Nejde o tragedii, oba nebyli odděleni pro pozitivitu, ale pro nemoc, kdy se musí více sledovat jak a kolik jí. Jejich volierka měla i okno do zahrady, ale vždy s touží po nepoznaném a tak byl pokoj náhle lepší. Byli Vánoce, nekazila jsem jim radost. A jsou spolu stále J Oba zhubli, ačkoliv jsem jídlo celé skupiny přizpůsobila těm dvěma, ale i můj muž přiznal, že si všiml, že oba jsou spokojenější. Já to na těch dvou také vidím. Žabka má ze seznamování rýmu, Zrzík měl epizodu vyjasňování si vztahu s Eliškou, ale snad to bude dobré. Dokud vidím, že oba jí, nebudu je oddělovat. Ale žabku vezmu na kontrolu, Zrzík byl, měla by jít taky, tlamičku má hroznou.

Dnes jsem zavolala policii na odchyt psa. Musela jsem na veterinu, nebylo možné se rozdvojit a vyřešit obě. Seděl uprostřed cesty a auta jej objížděla. Policie se na něj vykašlala, ale jedna žena jen nalákala do domu a zavolala majitele, věděla, komu pes patří. Ulevilo se mi.

K večeru nastala komická situace. Sousedi mají nekastrovanou kočičku, většinou je v domě, ale pouští ji. Pouští ji málo neb si myslí, že tak nepřijde ke koťatům. No, dnes byla venku asi 10 minut a na střechu za ní vylezl zrzek. Soused jej zahnal, ale tato metoda antikoncepce u kočky je humorná. Jen mne napadlo, budu jim muset oznámit, že Dušín je kastrován a že z nás tak výživné na kočičí prcky nedostanou.

28. 1.

Den nezačal dobře, ale to už víte.

Pak vývoz odpadu, hlavně kočičích bobků 2x 300 litrů, kartony, igelit, snažíme se odpad třídit neb více než stohlavý Max  odpadu vyprodukuje hodně.

Krmení, léky a pak rychle Globus stelivo. A krmení koček v Brně. U  krmítek se neukázala ani noha a tak chystaný odchyt nevyšel L Potřebovala bych se taky rozdvojit  neb když chytám, mrzne jídlo venkovkám u domu a jinde. A to není dobré.

Pěkně jsem dnes promrzla, prošla na stavbě opět všechna riziková místa. Vše v pořádku.

Kolem 22. hodiny přijezd domů a zde čeká devadesátka hladových krků, ale nejprve jsem běžela za Oskarem.  Byl v pořádku, ale člověk aby se bál odejít z domu bez výčitek, že jej zanedbává a něco se může stát.

Je 1:20, musím nakrmit venku a pak ještě kočičky v karanteně.

Na fotu krmítko, tentokrát prázdné, ale je dobře vidět únikový otvor, potřebný při útoku psa na kočičí krmítko.  

29. 1.

Přijeli jsme domů kolem 24.hodiny a je 1:33 a stále rozmrzám. Jídlo bylo snědeno, i granulky vymeteny. Kromě dvou kocourků se nikdo neukázal. Kulečník seděl na stromě a čekal až naservíruji, Šedivec se přišel i pomazlit. Z holek, na které si brousím zuby pro odchyt, nepřišla žádná. Obě mají majitele, ale byla bych naivní si myslet, že je vzali domů do tepla. Dva psi se této pozornosti těší, kočky, ty žily vždy venku, lhostejno jaké bylo počasí. Ani misku s jídlem venku nemají.

Známe tuto rodinu po dvacet let a pro poctivého kočkaře byli, jsou a budou jen zdrojem trápení. Vše začalo tak, že jsem slyšela, jak zabíjí koťata. Hluboko v noci jsem slyšela z jejich kůlny něco, co nemohlo být ničím jiným. V té době jsme jejich dospělé kočky již nějaký ten rok krmili.

Koťata, která přežila, se rozutekla do všech stran a oči těchto plašánků nám každý večer prořízly tmu u krmítek. Uslzené oči, pohublí, vystrašení, jako ztracené děti, co uzmou kůrku a toto celodenní vítězství se běží schovat, vystrašení před vaší náručí, oči v hrůze jako před smrtí. Neznalí lepší stránky života.

Tehdy v noci u jejich kůlny jsem si přísahala, že všechny jejich kočky vykastruji. Snaha o domluvu padla, majitel mi jednoho večera práskl dveřmi u nosu, žádná diskuze. Jsou to jejich kočky a jsou spokojené. Po pár letech, i z mnoha jiných důvodů, přešla všechna zvířata do naší péče, ale zatímco my s nimi máme práci, majitelům se po pár letech asi zase zastesklo a tak pořídili dvě kočičky. 

Pokud nezasáhneme, bude na pozemku do dvou let koček milion a to za okolností, že lokalita už není tou, kterou bývala. Jsem to my, kdo kočky krmí, jsme to my, kdo v noci nespí strachem o ně, já, která prolézám po nocích stavbu a doufám, že tam ani jedna z těch mladých krásek nebude uvězněna. Jsme to my, kteří již teď myslíme, co bude s koťaty, když obě kočky porodí. Ale majitelem je ten, který o neděli vzpomene koček a spěšně položí na schod za domem plastovou misku se zbytky od oběda. Ano, i to je majitel 21. století. A že jich je L

V této skvělé náladě přijedu domů a za dveřmi mne vítá stovka ztracených duší a jejich oči září  očekáváním.  Při takové převaze máte stále pocit selhání, nedostatečnosti. Teprve až obejmu Oskara, dokážu přeřadit a pochyby pustit z hlavy. Jsou sic oprávněné, ale to je tak vše. Musíte se s nimi nějak srovnat.  

Scénka závěrem. Táhneme s mužem kolem domu obří psí boudu. U branky na zahradu potkáme souseda.

„Pořizujete psa?“

„Ne, ne, to je pro kočku.“ Snažím se pousmát

„Aha, pro tu cizí kočku.“

Nevím, co říci a ono ani není třeba komentovat vše, co slyšíte. I tak se dozvíte hodně. Mnohdy zamrazí, co z někoho vypadne, když má jednou za sto let příležitost se projevit.

Cizí kočkou je míněn Dušín, tři roky bydlí na naší zahradě.