1.1.

Jsem vytočená. "Ohňostroj" přímo před domem. 
Prostě se sousedi sešli, dvě krabice petard, každý cigárko a lahev a průměrně dvě promile. 
Všichni po padesátce a tak asi jen krizí středního věku lze vysvětlit tu jejich radost nad hřměním a světly, který vzlétla k obloze. Žádná podívaná, jen bordel. 
Kam zmizel Mour, to netuším. Dušín hůře - v záři rudých světel jsem jej viděla běžet jako o život do zadní části zahrady. Doufala jsem, že se někde schová ve tmě, ale bohužel, zcela nepochopitelně si to zamířil zpět před dům, kde se právě začalo odpalovat. Zamířil je nevhodné slovo. On pádil a to kočky nemají ve zvyku. 
Já vystřelila z domu také. 
Nevím, kde je. Mám o něj obavy, byl vystrašený a zmatený. Jinak by se tak nechoval. Chodím na zahradu koukat, ve světle čelovky vidíte kočičí oči dobře, ale nic. 
Musím se přiznat - až zde na venkově, jsem se naučila používat slova, která bych dříve z úst nevypustila. Sama se divím. 
Slušný člověk nemá žádnou obranu, žádné zastání proti bezohlednosti jiných, v konfrontaci se skupinkou padesátiletých puberťáků je to opravdu pro mě na kriminál. Slušná žádost bez odezvy. Stížnost? Vždyť oni jsou tu doma a na obci sedí strejček. A ono to hlavně není o zákazech, příkazech a stížnostech, ale o obyčejné ohleduplnosti, o jisté inteligenci a informovanosti. Ale to bych asi chtěla moc. 
Dnes asi nepůjdu spát. Místo novoroční pohody mažu narychlo záznam kamery, aby bylo na kartě místo a kameru dám za dům. Do jejího zorného pole dobroty a musím jen doufat, že se Dušíkovi nic nestalo a že se nám vrátí. A nejen on, ale i ostatní, které jsem sic běžet neviděla, ale jistě byli na smrt vystrašení. 

Už si nevím rady, myslete na nás. 
Včera po půlnoci díky strachu z rachejtlí před našim domem vyběhl kocourek Dušín z naší zahrady ven. Běžel jako o život, byl zmatený. 
Zatímco ostatní kočičí strávníci po čase přišli na jídlo, on, který se z naší zahrady nehnul, on nepřišel. 
Není na záznamu z kamery, která snímá kočičí krmítko, není na zahradě, boudičky jsou prázdné, není nikde v blízkém okolí. 
Velmi špatný začátek roku

Do i tak napjaté atmosféry u Maxe přináším smutnou zprávu. Žofie není už s námi. Odešla tam, kam za ní zatím nemůžu. 
Náhle se zhoršila. 
Už mne nepřivítá u dveří mňoukáním, nekoukne na mne spokojně od misky granulí, nebude jiné kočičky, která by si tak užívala vodní fontánu jako Žofie a dokázala ji během pár minut rozložit, pokud měla pocit, že potřebuje opravu. 
Snad byla u nás spokojená, přišla z ulice, z nebezpečného místa, ze špíny a zimy.

Jsem dnes bez energie, veselé psaní nečekejte prosím. 
Muž na zahradě přeinstaloval kameru tak, aby více zabrala krmítko pro kočky. Pak se objevily problémy, nahrávky nešlo z kamery načíst, když už to šlo, přestala jít kamera vůbec. Nevím, jak to muž udělal, ale teď zřejmě funguje. 
Jídlo v krmítku dnes mizí pomalu. Stále myslím na Dušína, kde asi je a v jakém stavu. 
Mour spí v boudě od paní Tesařové. 
Muž ještě v noci šel projít cestu, ale narazil na vyděšené jiné kočky, Duši nikde. Já hledala za domem.
Ráno znovu, ale se sněhem. A běžela jsem k Žofii. Ležela v pelíšku, přivítala mě a chtěla se mazlit. Podala jsem injekce a nachystala jídlo. Přišla k misce a ochutnala, menu bylo díky ní jiné než běžně. 
Pak jsem šla krmit další skupiny s tím, že půjdu do tmy opět hledat, zda se Duši nevrátil. 
Když jsem se vrátila nahoru, že zavřu Žofii okno, vyděsila mne za dveřmi kaluž krve. Žofie ležela nedaleko a špatně dýchala. Zařvala jsem na muže, že je zle. Běžel k ní. 
Zítra volám na veterinu, chci dohodnou termín pitvy a to co nejdříve. Dlužím to Žofii, nebaví mne ztrácet kočky s diagnozou "asi FIP."
Přemýšlím, která chvíle je světlem dneška. 
Jedna by byla - oba jsem dnes přistihli Myšku jak si hraje. Koukali jsme na ni škvírou dveří, škoda, že jsem nebyla sto natočit video. Vyváděla jako kotě, bába jedna Emotikona smile

2. 1.

Prošla jsem záznamy z kamery. Nic. Dušín tam není. 
Na kočku znalou okolí, která od nás nehnula a milovala jídlo, nepochopitelné. Dle mne někde ve strachu a stresu zkolaboval, v kombinaci s rychlým během jeho organismus stres nezvládl. Jiné vysvětlení nenalézám, pochybuji, že by seděl nedaleko od nás někde v křoví a neskočil v noci alespoň na jídlo. To nesedí k jeho povaze. Myslím, že už není. 
Pro třicet minut stupidní zábavy jsme přišli o kočku, která byla u nás spokojená. Po zbytek života si budu klást otázku, co se stalo a stále budu vidět, jak chudák zběsile běží napříč zahradou. 
Možná jsem mohla všemu zabránit, nevím. Výčitek se nezbavím. 
Přiznám se, mám všeho dost. Zcela. Nevěřila jsem, ale lidská blbost pravidelně dávkovaná dokáže člověka zlomit. Sáhněte kočkaři na kočky a můžete jej i zabít. 

3.1.

Včera můj muž obíhal sousedy, popřál do nového roku a zeptal se, zda neviděli našeho Dušína.  Prošel okolí, areál družstva. Volal. Nic. Vyrobila jsem leták s odměnou za nalezení, jeli jsme je do práce vytisknout. Večer ani v noci se Dušín neobjevil.  Plán na neděli byl jasný.  V neděli ráno další zklamání - opět na zahradě nebyl.  Mour radostně běhal v troše sněhu, mělo přituhnout  a tak jsem doplnila seno do boudek a postavila na plotnu kuře, to v mrazech kočkám nejvíce chutná. Tisíckrát od osudné noci jsme vyhlédla z okna a on zase nebyl, po sté jsem vyběhla ven a prohlédla boudy…..  A tak jsem po sté první vyšla ven a  on stál ve vchodu větší boudy. Nevěřila jsem, zavolala muže. Musel odpřísahat, že jde o Dušína J Po zbytek neděle jsem se snažila zjistit, zda je v pořádku. Je nedůvěřivý, změnil zvyklosti, snad pomalu zajede do starých kolejí.  Měla jsme pocit, že se u jídla chvěje, budu muset více zateplit jeho boudu, seno tam má již vyležené. Ale mohl by si lehnout do té, co je u domu, tu jsme dnes vyšperkovala, tam by mu bylo lépe.  Snad si na to přijde a nebude se bát. Mráz je venku vlezlý, jídlo a voda mrznou moc rychle.  Dám jim na noc polívku. 

Děkuji všem, kteří na něj mysleli. Vrátili jste jej k nám.

4.1.

Venku mrzne až praští. Za hodinu je voda, jídlo na kost.  Vařené maso pro nemocné půjde pro kočky ven, konzervy mají hodně vody a mrznou rychle a kočky se něčeho najíst musí.  Také jsme přidala misku s granulemi pro koťata, ty chutnají i těm kočkám, které běžně granule nejí.  Jak vše v noci zmrzne, je to jediná šance jak si nacpat břicho.  Polívka je jako kluziště  a tak se doma ohřívá.  Veškeré jídlo pro venkovky mám v koupelně, jednak kvůli infekcím, ale hlavně, je zde teplo a jídlo má prima teplotu. Na topení se hřejí misky na jídlo. Před chvílí přišla malá černá, dávala si kuře, jazýček jen mlsně jezdil po tlamičce. Je krásná, malá, kulatá, nádherná srst, velká žlutá očiska.

Zítra musím více sledovat Dušína, dnes jsme přišla moc pozdě.

Proběhla pitva Žofie. Nález v břišní dutině byl rozsáhlý. Velké množství tekutiny, velmi ztluštělé tenké střevo, hadicovité, někde škaredě stočené, zánět pobřišnice, poškozená vnitřní stěna žaludku, odtud šlo to krvácení, krev i v obsahu tlustého střeva. Dost nechápu, že Žofie jedla, nezvracela a nezvracela s příměsí krve.  Nález na slinivce břišní, ta vůbec měla hodně podivný tvar. Veterinářka odebrala kousek z každého poškozeného orgánu, zbavili jsme Žofii tekutiny a pak ji doktorka zašila.  Je to můj dluh vůči Žofii – chci vědět více, jaká nemoc ji zabila, jaká nemoc způsobila takovou destrukci orgánů, jakou jsem dnes viděla. 

Velkou práci mám s Oskarem. Přestal jíst, má opět vodový průjem, pije méně, večer zvracel i bez požití jídla. Léky dostal včera, pokud se bude zhoršovat, jedeme k veterinářce.  Oskar trpí chronickým průjmem, ale v poslední době na tom byl dost dobře. Před rokem se přidalo selhání ledvin, výsledky již tehdy nebyly dobré a tak mám obavy, že vítr fučí odtud.  Pokusila jsem se jen nakrmit, ale oháněl se packami. Krmení je prostě pod jeho úroveň i za cenu, že umře hladem.  Nikdy nebyl spolupracující, spíše naopak.  Vzala jsem si tedy pracovní rukavice, aby se měl co čeho zatnout. Trochu něco pozřel. Po troškách, snad se nechá přesvědčit, hladem být nesmí.  Pokud se nestabilizuje a problémy se budou prohlubovat,  jede na veterinu, ale nemyslím, že by to moc k něčemu vedlo, jaké má problémy, to víme. Uvidíme.

Zdeněk po injekci nemá tak silný průjem, ale problémy má stále.  Čeká nás složitý úkol J

Kočičky po kastraci budou vypuštěny  až přejde mráz a oteplí se.  Malá zrka u nás zůstane a bude hledat domov.

Venku na kuře čekala Máša. Ta se v životě neztratí. Měla domov, ale zalíbila se známým majitelů a tak se rodiny dohodly, že Máša přejde do jiného domova.  To však obě strany Mášu hodně podcenily.  Máša utekla a vrátila se domů. Tak se to opakovalo  třikrát než to noví majitelé vzdali. Máša však svůj plán dotáhla k dokonalosti – na jídlo chodí k nám.  Jak vypadá tak mazaná kočička? Dlouhosrstá tříbarevka, tedy krasavice!

6.1.

Díry v plotě pro kočky zmenšeny, kameru musíme pořídit novou, původní nefunguje. V noci kolem třetí pes opět u domu. Skoro jej srazil můj muž, který jel z práce. Pes utekl. Došla mi trpělivost a zavolala jsem místní policii. Chtěli dorazit, ale během dne to nemá smysl, pes běhá v noci.  Jejich služby končí ve 20,00, noc slouží až v pátek. Nemám nic proti psu či majiteli, ale nechci cizí psy na své zahradě. A zvláště ne v noci. Neumím si představit situaci, že Mour spí ve své boudě a do té mu strčí hlavu pes. Mour jej poseká, ale co dál? A nechápu majitele, který pustí v noci psa a je mu jedno, kde je a zda se vrátí v pořádku. Uvažuji, že se v pátek s policií domluvím, doufejme, že bude na telefonu stejně ochotný člověk jako dnes, a pokusím se psa chytit. Kdybych měla psa na noc kam dát, ale bohužel není kde. 

Dušín se pomalu vrací do starých kolejí. Včera na chvíli vylezl z boudy a tak jsem okamžitě naběhla a pořádně mu ji vylepšila. Večer už byl v ní a tak doufám, že je spokojen. Z venkovek jsem zatím neviděla bílomoura :-(

Zítra jede Oskar na vyšetření a čekají nás kastrace. Včera jsem byla odchytit kočku v Nesovicích. Kočička je nemocná, čeká koťata. Jsem moc ráda, postará se o ni paní, která o odchyt požádala.

Oskar dnes poprvé sám něco zobl, ale žádná sláva. Ale i tak jde o úspěch. Krmení v rukavicích přešlo na bez rukavic, už jsme se trochu sehráli a doufám, že jej spolupráce nepřestane bavit. Podařilo se mi do něj dostal i léky. Kéž se jej podaří stabilizovat, nevypadá dobře, je díky ledvinám již celkem hubený a dehydrovaný.

Omlouvám se, musím ještě dezinfikovat na zítřek přepravky a vrhnout se na potvrzení o daru pro ty, kteří se už ozvali. 

Příspěvek z tohoto data jsem zapomněla zveřejnit a tak to napravuji. 

7. 1.

Byla jsem  vzhůru do čtyř, pes nikde nebo jsem jej neviděla. Škoda, že kočky, které celé dny sedí v okně a okukují okolí, škoda, že ony mluvit nemohou. Venku jsem kontrolovala otvory v plotě. Chlupy jsem na drátě našla, ale spíše krátké kočičí. Tlapky s drápky ve sněhu nikde. Náhradní kamera do rána na zahradě psa nezachytila, zda byl před domem, to nevím, mezi 4. a 8. hodinou jsem spala.  

Ráno jsem cákla studenou vodu do obličeje, kafe zahřálo, vzala přepravky a kočky a vzhůru do Brna do práce a na veterinu. Vetka se mne už ve dveřích ptala, zda se stále nechá Oskar ošetřit jen v sedaci.  Ten nás obě potěšil, byl hodný, držel a pak se zahrabal pod deku v přepravce. Výsledky odpovídají selhání ledvin a chronickému průjmu – kreatinin a urea skoro stejné jako v létě, ale draslík jde dolů, fosfor nahoru, v krvi více albuminu, vysoká amyláza, nízký tyroxin, vysoké leukocyty, pak položky, které mi nejsou jasné, ale zítra konzultuji. Oskar se po příjezdu domů najedl sám a vyžadoval vodu.

Kočičky po kastraci zatím v pořádku. Všechny připravené na nakrytí – mohutné prokrvení orgánů, stav jako při říji.  Doby, kdy se mohlo tvrdit, že v zimě kočka nezabřezne, ty doby jsou dávno pryč, je dobré být ve střehu a s kastrací neváhat.

Doma se nemocní zatím drží, ale dá to práci. U Myc člověk nikdy neví, častěji zvrací a v jejím věku může zlom nastat kdykoliv. Buclítka každé ráno kontroluji, zda je živ. S jeho srdcem a špatnou pohyblivostí…

Dnes jsem se vypravila do Hornbachu. Umínila jsem si, že koupím plotovou část a tu dám k boudě, kde spí Mour. V prvním plánu, pokud do zahrady vnikne pes, v prvním plánu Mour získá čas na úprk. Pes poběží zezadu k boudě a díky plotku bude mít Mour šanci jej postřehnout a ten jej pes nemusí překvapit až když strčí hlavu do boudy. Potěšila jsem se koupí dvou lopatek na stelivo, koupila obojek a vodítko a busem jela do práce.  Myslím, že pravou ruku budu mít už jednou pro vždy delší. Na zastávce busu běhal holub, chudák z jedné nohy jen pahýl, druhá taky nebyla s pořádku, ale necelé tři prsty jej držely při chůzi. Prohledala jsem kapsy, batoh, bundu, nikde ani kousek sušenky. Kolem poledne a nepřišel nikdo, kdo by si dával bagetu či jiné jídlo. Jeden mladík vyhodil zbytek jídla do koše a tak jsem zvažovala, zda si mám zahrát na bezdomovce a vyhodit nějakou baštu ven.  Ostatně jednou bych začít měla, na stáří se může už nějaká praxe hodit. 

Dorazila jsem večer domů, dům řval hladem, o nepořádku nemá smysl mluvit. První dostaly jídlo venkovky a pak jsem nainstalovala plot k boudě. Mour je zřejmě spokojen, už v boudě spí. Dušín moji úpravu boudy ocenil, spí v ní a s večerem stojí ve vchodu jako pan domácí. Všichni venkovní se objevili, jen bílozrzíka jsem zatím neviděla. Tolik diabolek jako má na sobě on, tolik jsem jich u kočky ještě neviděla, přesněji nenahmatala, na rentgenu by se jistě našly další.

Potvrzení odesílám, pokud někomu nedorazí, prosím ozvěte se.  

12.1. 

Vendelín dole vaří večeři J a tak si mohu dovolit odskočit k počítači.

Odchyty koček jsem minulý týden kombinovala s odchytem psa. U koček jsem byla úspěšná, hlavně díky skvělým krmičům, se psem je trápení. Musel bych se naklonovat. Pes si běhá kdy chce a kam chce. Vytvořit krmící místo by bylo řešením, ale z toho mám dost obavy. Na zahradu se nám v posledních dnech nedostal, ale i tak jsme boudy zajistila mysliveckým plotem. Mour naštěstí tyto novinky bere jako hru.

Duši nám zase dal zabrat. Včera v noci křik kočky před domem, vyběhla jsem, ale nikde nic. Na zahradě jsme našla v pořádku Moura, Duši nikde.

Ráno nečekal u krmítka, nebyl na snímcích z videokamery. Šla jsem se kouknout na známá místa. Nic.  Večer se milostpán uráčil, byla bych sto mu dát na holou, kdyby to jen trochu šlo.

Mour by potřeboval veterinu. Méně jí, vidím, že sem tam kroutí tlamkou z toho, jak mu jídlo vleze tam, kam nemá. Granule nemizí,  jak jsem zvyklá, více jí konzervy. Dnes zvracel. Koukla jsem do kupiček na zemi a našla v nich myšku, to co jsem pokládala za podivnou tasemnici, to byla část vnitřností nebožačky a opodál byl ve zvratku další hlodavec. Zdá se tedy, že vám myšku na kameře hned tak neukážu. Kluka ale veterina nemine, jen vymyslet, jak jej chytit, je mazaný a opatrný.

Jedna z kastrovaných kočiček si poškodila stehy. Paní trvala na tom, že žádný límec a takhle to dopadlo, muselo se znovu na šití.  Naštěstí se nehoda odehrála ještě odpoledne před převozem k nám. Cestoval s mícou do Brna a pak po nocích shánět pohotovost….. Malá je již zašita, má límec a kupodivu jí ani moc nevadí. Zažila jsem různé komplikace, jednou se rána kočce vůbec nechtěla hojit, říji koček po kastraci,  komplikace po kastraci a pak jeden případ, ne od nás, dost děsivý s nedobrým koncem, který mi vždy připomene, že nemám nic podcenit.

Jakmile kočku po kastraci vypustíte, již toho pak moc spravit nejde a tak je dobré věnovat divoké venkovce mimořádnou péči.  Nezdá se, že je to samozřejmostí.  Někdy se šetří. Vždy si vzpomenu případu veterinářky,  která za peníze obce kastrovala kočky a  občané pak volali, že se zvířata ještě snad mírně pod narkózou motají po ulici, nemluvě o doléčení a kontrole hojení alespoň na pár dní. Od lidí laiků člověk slyší ledasco, ale zdá se, že ani někteří vetové nemají všech pět pohromadě, což říkám to velice nerada. Nakonec nebohým kočičkám pomohla Liga a soukromý spolek, stížnost na vetku na veterinární komoře nepřinesla nic.

Malá se probrala a baští, konzervu od paní Beikové ochutná poprvé v životě. A jak jede J

Teď k domácím. Oskar přistoupil na léčbu, nechal se přechodně krmit a podávat injekce. Oba jsme do věci dali maximum a Oskar začal baštit sám.  Nejí dietu, tu zatím nechce, ale jinou konzervu a syrové maso.  Měla jsem velkou radost, že se podaří stabilizace stavu. Při jeho výsledcích by to byl úspěch, ale já nemám pocit, že se mu chce umřít. Čísla jsou jen částí popisu stavu, nemusí jednoznačně určit, co vás kdy čeká. Proč mluvím v minulém čase o své radosti? Trvala do dnešního dne, kdy opět nebaští. Zatím nedělám závěry, počkám do rána. Oskar vypadá jako typický ledvinář – špatná srst, pohublý, na mnohém má podíl jeho věk. Ale myslím, že poznám, když staříci nechtějí žít a on vypadá jinak. A já mám s ním plány, ráda bych mu okázala nové škrabadlo, které mu jistě udělá radost a tak se musíme oba zase vzchopit. Oskar je jako můj děda – špatný oběh, srdce, vše dosluhuje a bolí, ale bude sobota a přijedou vnoučata, bolest je věčná partnerka, smrt dýchá na plece, ale on pro tuto radost žije.  A já nedovolím, aby Oskar nedošel své radosti. Těší se na jinou volierku a na šplhadlo v ní, na výhled u okna…..

Malý Harry  se po měsíci snad vrací k lepšímu. Je FIV pozitivní a opanovala jej přesilná rýma. Rýma u těchto kočiček může snadno přerůst ve vážný problém. Harry opustil své oblíbené návyky, zalezl do krabice na skříni, spal a spal, nechodil k jídlu a pokud vylezl, lítaly snoplíky a chrchlíky pokojem. V dutinách mu bublalo. Podala jsem jiné léky a poslední dva dny jej ráno vidím mezi ostatními u jídla, vítá mne u dveří, posedává u okna a sleduje, co se venku děje. Tak se dlouho nechoval.

To Míša, prostřelená zadní noha a absces na hlavě, ten je u nás „jako doma“.  Má kámoše Čůsťu, ale hrají si i s Píďou. Když si vzpomenu, jak nám bolavý Míša nechtěl do klece J a teď se tu spokojeně válí, ducká každou kočku a urguje jídlo…..

Pozitivní Kačenka je jako Harry – samý snoplík. Ušlápnutá, plachá, ale jak jde o šunku, umí se prosadit.

Šunka byla připravena na Vánoce, ale svátky u nás nebyly nic moc. Ani bublinky na přechodu roku nevyběhly z lahve, na veselí nebyl prostor, čas, a ani nálada. Chodila jsem po domě opuchlá od pláče a bezmocná. Nikomu z vás, kdo mi přáli, jsem přání ani neopětovala. Bylo mi hodně jinak a nechtěla jsem šířit blbou náladu. Snad mi všichni odpustíte. Jak je problém s kočkami, nevidím, neslyším, zatímco jiní slaví, já musím dořešit co je třeba, jinak nemám klid. Nemám v hlavě jiné priority než koček a jejich bezpečí, možná už mi chybí jen uši a ocas nebo papíry na hlavu J, podle toho, komu se dostanu do rukou.

Kočičky s průjmem mne trápí. Ajka dnes dvakrát zvracela, Cipi hubne, Zdeněk ani raději nemluvím o jeho léčbě. Matyáš /zrzík, který více pije a byla u něj nalezena tekutina v břichu/ v poslední době méně jí, ani dobroty jej nelákají. Má rád granule, ale ani těm v poslední době moc nedá.  Musím mu koupit různé druhy granulí na selhání ledvin a hlavně půjde na kontrolní odběr a snímky.

Zrzík a Žabka stávkují v jídle. Zvažuji, zda opět použít kortikoidy, jídlo poslední dny nemizí.   Zatímco Žabka drží váhu, Zrzík na tom tak dobře není.  Dnes oba dostali nesteroidy, no měli jste vidět můj výkon! Plazila jsem se mezi syčícími kočkami.  Doufám, že se oba nají a zítra zvolíme další postup. V první řadě by měla proběhnout výměna mých zad za nová, zdravá, akčnější.

Je to vůbec v poslední době mazec J - záda nefungují, bolí, člověk brzo zjistí, kde má své meze, bolest kloubů i v noci a nereaguje na léky, na kočky nevidím, bez brejlí jako slepejš. A co je nejhorší? Ve dvaceti jsem se filmům Woodyho Allena smála, ta jeho rodinná a osobní dramata, k popukání!  V mladické naivitě jsem se chystala učiti anglicky a za louži jeti, abych jej zachránila před existenciální úzkostí J Tehdy mne přitahovali starší muži J

Dnes? Místo smíchu je mi ouzko jak se poznávám.  Horší než nepohyblivost a bolesti.

Prvního ledna zemřela kočička Žofie. Při její pitvě jsme odebrali části postižených orgánů. Dnes přišla histologie - výsledky poukazují na FIP. Stále jsem doufala, že šlo spíše na nádorové onemocnění a ono ne Emotikona frown
FIP je mimořádně zákeřná a to už proto, že ji těžko diagnostikujete a do poslední chvíle nevíte, s čím vlastně bojujete. PCR testy z krve, efuze byly na virus negativní, taktéž test na protilátky z krve byl negativní. 
Proč jsem testy dělala? Dokud kočička žije, chcete vědět co nejvíce a věříte, že najdete způsob, jak pomoci. A když se to nezdaří, pak teď víme, že ačkoliv všechny testy byly negativní, že u nás přesto byla FIP.

14. 12.

Nedávno jsem psala, že nám přestala chodit ke krmení černá kočička. Její smrt potvrdili její majitelé, když jsme hledali Dušína. Mají už kočičku novou.

Černá žila jak uměla. Do tepla ji nepustili, jídlo co zbyde od stolu, jinak si chyť. Lovkyně to byla skvělá. Odčervení a odblešení za celé ty roky žádné, o kastraci nemá smysl psát. Poslední roky nevyvedla žádná koťata a tak jsem měla obavy, že není v pořádku. Oprávněné zdá se. Když jsem ji viděla naposledy, mírně prskala, z jednoho oka mírný výtok a cpala se granulemi  jakoby  byla delší dobu o hladu.  Co bylo zcela zarážející  –  nechala se pohladit. Poprvé za pět let.

Majitelé sdělili, že začala slintat, zvracet a zemřela. Podrobný popis jsem neměla sílu žádat. Prý otrava.

Rozezlilo mne to. Nikdo není ochoten si přiznat, že si kočky málo všímal, že se o ni nestaral  a tato pak zemřela v důsledku zanedbání řetězu banalit, na nemoc, kterou bylo třeba možné řešit, pokud by vůbec byla řešena. Vzpomněla jsem si na sousedovic Matýska, ten když měl problémy, taky to byla otrava, jak jinak. Že by se mělo skočit k veterináři a zjistit o co jde, to ne. Za smrt nemůže nezájem majitele, ale cizí faktor. To se pak lépe usíná.

Nová kočička je krásná a zatím mazlivá. Přichází období, kdy ji už nehodlají pustit do domu a tak se marně dožaduje na parapetu okna, aby jí otevřeli. Evidentně by ráda pomazlení, ale nikdo nemá čas a zájem.  Změní se jako Matýsek, kdy mazlivé kotě se stalo odtažitým, bázlivým, ostražitým bez zájmu o lidskou společnost. Dříve nebo později snad trefí k nám a bude mít alespoň o baštu postaráno a já se denně budu bát, zda bude stejně šikovná jako její předchůdkyně a zase jednoho dne neuslyším náraz a její život bude zmařen pod koly auta.  

16. 1.

Kolem 23. konečně doma. První jsem běžela za Oskarem, zda je v pořádku. Byl, koukal na mne z polštáře. Nakrmila jsem jej, pak venkovky, vše měly snědeno.

V Brně kočičky v pořádku, ještě jsem chystala granule pro rozvoz krmičům a musela jsem v práci vytisknout nějaká potvrzení o daru. 

Zase došlo stelivo a tak jsme museli do Globusu. Od nás celkem kus. Vzali jsme 300kg, ale poslední dobou to na týden nestačí a průšvih je, když na regálech v odchodě tolik není. Z větší spotřebou stelivo rostou i náklady na jeho likvidaci. Každý týden jsme vozili do ekodvora 600 litrů, teď je to více. Platíme jako za stavební suť. V Brně to bylo horší, tam nám likvidaci omítli a nabízeli kontejner za 7 tisíc na měsíc. 

Jsem natahaná těžkých věcí a zmrzlá, omlouvám se, musím krmit, dům je hladový. Štěstí, že muž si vyrobí něco sám :-)

Oskar zdraví, snad bude jeho noc klidná.

Na fotu plachá Pralinka.

17.1.

Musela jsem se ráno pousmát. Kouknu z okna a Duší vyhlíží z boudy. Znamená to jediné - mám hlad. Laškovně jsem mávla na pozdrav z okna a on vyrazil z úkrytu směr krmítko :-)

Zatímco on čeká na baštu, Mour na výměnu vody. Miluje granule, které Duši baští jen ve stavu nejvyšší nouze.

Oskar zvládl v klidu noc. Musím projít ještě pokoj, zda není někde nazvraceno, nakrmila jsme jej. Je slabý, spí již na spodních etážích police, což je rozumné. V pokoji není zima a tak není nutné šplhat ke stropu.

17.1.

Mám skvělého muže. Zatímco mě dnes selhala záda a chodím jen díky opiátům a tomu, že mnohé je nutno prostě udělat dokud chodím, on se chopil focení kočiček s dárky na Kočičí přání. Jednomu se taková věc dělá hodně špatně. Když vidíte kočku na dobrém místě, nemáte krmivo, když krmivo donesete, kočka odchází/uteče. Když kočku donesete ke krmivu, vydrží u něj sotva zvednete foťák. A díky kočičím pomocníkům se vám mázne, co jste dlouho chystal. Navíc bylo u nás málo světla a tak přišla do akce čelovka. Jinak by nebylo nic. Na čele světlo, v jedné ruce foťák, ve druhé mávátko a pak jen doufat, že kočka u krmiva pár vteřin postojí. 

Oskar se drží, ale je slabý a sil ubývá. Mohla bych mu dávat infuze, ale je svéhlavý a myslím, že má právo dožít dle svého. Musel by sedět, snášet injekce, být v klidu, to nemá v povaze. Jsem ráda, že je zatím samostatný, že ví, co chce a akceptuje krmení a léky. Už to je velký úspěch.

Venku mrzne, dnes ani kuře nikdo zatím nejedl. Jídlo nahřívám, měním často. Muž jel do Brna s kuřetem, snad se kočky nají. 

Dnes jsem chtěla stěhovat boxy, změny v karanteně, ale díky zádům není nic. Je to škoda, jak nebude muž doma, už práci do konce nedotáhnu, chce to dva lidi.  Mám skvělého chlapa, ale chtělo by to mít doma ještě dva takové.

Mám dvě prosby.

Pokud by se někomu chtělo do Globusu na nákup steliva a s tím do skladu v Maloměřících  /stelivo proplatíme, nejde o dar/, moc nám pomůžete, instrukce podám na brnenskymax@seznam.cz. Tedy pokud zítra vstanu J

Moc nám pomůžete, spotřeba je velká, nestíháme. Moc děkuji za jakoukoliv pomoc. 

Druhá se týká vytvoření nabídkového katalogu koček, našich koček. Představuji si nevelký pořadač, jednotlivé listy se dají jednoduše vyměnit, vložit, pořadač, jehož exteriér vyzývá k nakouknutí dovnitř a interiér nezklame J, v něm nabídka koček, podaná tak, že máte chuť to číst a s tím fotky, kontakt. Já hlavně nemám čas na práci s PC, dávat dohromady text, fotky, vymýšlet jak vše dohromady a to vytisknout a taky moc uvítám nápady a grafickou zručnost. Propagace Maxe je skoro nulová a tak hledám cesty, pomocníky.

Fota: Cvrček, moje mazlítko J     

18.1.

Dnes přivezeny kočičky na kastrace. Měly jít tento týden na zákrok, no nebude nic, začaly zvracet škrkavky. První tedy odčervíme, krmiči říkali, že jsou odčervené, pak kastrace. Tak si u nás pobudou o týden déle.

Oskar se drží, bojujeme spolu. Dávám mu různé značky renálních diet, ať nemá stravování tak nudné.

Nelíbí se mi Matyáš, z misek nemizí jídlo, pokud tak si dá granule, ale myslím, že až jej zvážím, úbytek váhy bude zřejmý.  Pro připomenutí, jde o zrzavého kocourka, který trpí selháním ledvin a na sonu byla před časem nalezena tekutina. Výsledky krve bez výrazného nálezu, i jiná vyšetření, a tak jsme se rozhodli počkat a vyšetření opakovat. Myslím, že je čas.

Bucli dnes dokonce sešel k jídlu a Kříža už nemá nudli u nosu, ale léčbu by to rozhodně chtělo. Komínek dostává kapky do uší, aby jej zánět tolik netrápil. Totéž Myc a Bobeš.

Žabce a Zrzíkovi jsem musela píchnout depo-medrol a tak s napětím očekávám, zda začnou jíst.

Ajku a Myc dokrmuji. S bábou není problém, s Ajkou přesně naopak. Cipi a Zdeněk, další pacienti, kterým je kumšt dát injekce.

Karanténu jsem zatím neměla odvahu stěhovat, sama boxy unesu, ale je to už tak na hraně, nerada bych byla zase na delší dobu nepohyblivá. Oskara by neměl kdo krmit a injekce můj muž podat neumí, zvláště ne zlobivým.  

19.1.

Zase o rok starší, opět pětadvacet, jak jinak :-) Až to budou dvě pětadvacítky, on mi humor dojde, ale snad se dostaví na jeho místo jiná položka, třeba moudrost a bude za mne stará protivná kočkařka rozdávající rozumy na všechny strany.

Zdá se, že se u nás sypou staříci.

Bucli dostává léky, ale dnes ráno mi jídlo bezprostředně vyzvracel. vysedává na topení, to není dobré.

Matyáš potvrdil moje obavy, velmi zhubnul a jen máloco mu chutná. Vše olízne a tím to končí. Musím zítra poprosit veterinářku o jeho vyšetření. Nečekám dobrou zprávu.

Začal zvracet jeden kocourek, kterého jsme v létě museli odchytat z krmícího místa. Jednou jsem zde vkládala již jeho foto, focen z dálky, jinak to nejde. Je plachý a ve věku 10 nebo 12 let se na tom sotva něco změní. Má i průjem a tak to vidím na zánět trávicí soustavy. Prvním krokem je jej vůbec chytit. Ve stejné skupině je i Oskar a tak zde nelze organizovat nějaké honičky, ale vše musí proběhnout rychle a tiše.

Bílý Bohuš opět hrozně kašle a špatně dýchá. Krásný velký kocourek a takový chrbla, navíc FIV+. Harry malý se cítí trochu lépe, ale není to žádná hitparáda.

Šéfová začala mrouskat, což se mi vůbec nelíbí. Jak nechat kastrovat starší kočičku, o jejíchž důvodech oslepnutí nic nevíme, to musíme probrat s veterinářkou. Mám obavy, že bude mít říji často a dojde k zánětu a pak už nebude co řešit.

Je půl druhé, ještě čekám na muže, máme tahat stehy dvěma kočičkám. Já musím krmit Oskara, podat léky, venku jídlo jistě již zase zmrzlo. A tak se zatím loučím. Všem přeji dobrou.  

20.1.

Zítra kastrace a vyšetření Matyáše.

Matyáš velmi hubne, málo jí a dnes měl průjem. Odebereme krev a bude nutné sono, minule byla v břiše tekutina.

Bucli dostává pravidelně injekce, je hodně unavený. Ráno ani nevstal, až jsem se lekla. Komínek vyžaduje kapaní do uší, jinak je z nich zcela nepříčetný.

Maroš chrble a hrozně, mladý kocourek a jak není bez léků, hrůza. U Vendelína řeším průjem, injekce sabotuje a tak musím dávat prášky.

Ajka, Zdeněk, Cipi, drží se. Maluše častěji zvrací, ledviny se ozývají.

Foto: Matyáš

21. 1.

U Matyáše se potvrdilo selhání ledvin, zhoršují se. V krvi je ještě pár změn, které neuklidní, leze nahoru bilirubin a bílkoviny mají také jiné hodnoty. Proč tak mladý krásný kocourek trpí selháním ledvin? Nedávno jsme na sonu viděli tekutinu, Matyáš měl tehdy problém s dýcháním a jednou omdlel. Teď voda nikde, ale výsledky krve horší. Samozřejmě, že přišla řeči na FIP. Více by nám řekla biopsie, ale do takového zákroku se mi nechce. Matyáš zhubnul 0,5 kg, na očích vidím, že se necítí jako dříve, zatímco dříve při ošetření řádil a kousal, dnes vše proběhlo ve spolupráci a bez narkozy. Můžu poslat vzorky na PCR, ale jak vše dopadlo u Žofie víme – vše negativní a/ale pitva potvrdila FIP. 

Omluvám se, půjdu se svěřit do péče Cvrčka, postele a analgetik, není mi dobře.

25.1.

Trápí mne Dušín, který se poslední dny neukázal. Marně vyhlížím, marně procházím záznamy kamery, možná marně doufám. Prošla jsem zahradu, ale jen jsem vyplašila nováčka u nás usazeného, což mne dvojnásob namíchlo. Vystřelil ven chudák ve strachu převelikém, někam do tmy, volání na usmířenou nepomohlo. Mrzí mne to, je plachý, hned tak důvěru nezíská a to, že se u nás ubytoval, to je velká čest pro mne.

Další pocty se mi dostalo minulý týden, kdy Malá Černá nechala mne až ke krmítku přijíti a už, už to vypadalo na pohlazení!

Mrazy kočičky zvládly, tedy až na nezvěstného Dušína. Bílozrzíka postrádáme od Vánoc a ten se bohužel asi už neukáže. Kocourek k nám chodil dva roky. Když jsme jej poprvé viděla, zděsila jsem se – hubeňour, špinavý, zánět očí a horních cest. Po pár měsících v naší péči přibral, zánět nikde, ale divočák a dobrodruh. Byl to on, kdo viděl, jak zabilo auto kocourka Matýska před našim domem. Hráli si a Matýsek byl blíže cesty. Bílozrzík vše viděl a utekl až když jsem jej vyplašila já.  Naposledy měl menší zranění na kořeni čumáku, ale nic vážného. Jestli se ale při rvačce nakazil FeLV, pak dostává celá věc jiný rozměr.

Venkovního Moura musím odchytit. Proč? Při sledování videí jsem si jen potvrdila, že má opravdu problémy se zuby. Je mazaný, odchyt půjde to těžko. Dušín byl vždy ten, kdo ochotně lezl do klece.

Jak nemocní a staříci u nás?

Buclítko vyžaduje přenos k jídlu či naopak. Zadní nožky nefungují, oběh je špatný, trvá mu dlouho, než má jistotu a nepadá.  Kříža, jeho věrný parťák, je všímavý, dožaduje se stejných práv a tak jídlo nosím k němu neb Kříža se chytit nenechá. Měli by jej dát do knihy rekordů – 16 let společného života a nikdy jsem na něj skoro ani nesáhla, jen v krizi.

Buclíkovi kapu opatrně do uší, chronický zánět, aby nám neomdlel. Také Komínkovi a Myc. Záněty uší, kvasinky, to je problém.

Matyáš schází. Po nasazení léčby více jí, ale pohled na něj mi říká, že to není a nebude v pořádku. Je to jiný kocourek než ten, kterého jsme přijímali.  Zhubnul, má unavené oči, z bouřliváka je mírný mazlík.

Zrzík a Žabka se po injekci kortikoidů rozjedli, což je dobře a byla by dobré, kdyby jim to vydrželo déle než tři týdny. Nerada bych brzo píchala další injekci. Kortikoidy nejsou žádný vitamín, ale krajní řešení.  Žába si během focení v neděli i hrála, moc se jí líbilo mávátko.

Focení zabralo půl dne, nebýt mého muže, nebylo by nic.  Část dofotíme příští víkend.

Myc máme každé ráno místo budíku. Řve, kdykoliv, když něco chce a tak máme budíka několikrát za den a noc. Stará dáma je náladová a umanutá. Bez injekcí antibiotik se dusí, kašle, dáví se a má 55 tisíc leukocytů.

Ajka si dělá co chce, což by nevadilo, ale léčbu by dodržovat měla, což je ale problém. Injekce si musím chystat jinde, jak uslyší šustění obalů od stříkaček, stahuje se do ilegality. Na dvě kila váhy tolik vzdoru! Ale to je i to, co mne povzbuzuje. Ona bojuje, její vzdor se odráží i na chorobě neb kdyby ta postupovala tak rychle jako na počátku, Ajka by tu již nebyla. Vzdoruje nejen mě, ale i nemoci.  Nemoc je tu stále, ale zpomalila krok. Hubená, s nepěkným kabátkem, snoplíky u nosu, ale nevzdala to. 

Cipi nám už skoro taky nic neváží. Má stejné problémy jako Ajka, ale déle. Léčila se se svým kámošek Petříkem, ten jí však odešel do jiného světa. Teď se Cipi kamarádí s Mínou a společně lehávají v pelíšku. Mína se také pomalu ztrácí vlivem selhání ledvin. Každé ráno mi přijde do postele pro pohlazení. Malá černá kočička se smutnýma očima.  Její majitelka žije v domově pro seniory, Mína přešla do toho kočičího.

S Marošem půjdeme za stěry a kultivaci, stále se mu vrací infekce.  Kašle a dusí se, na tak mladého kocourka! Harry malý půjde s ním, je opuchlý, kašle, prská, nedařilo se mi mu ani podat prášek, ne pro nespolupráci, ale byl v tlamičce opuchlý.  Má také tmavý jazyk a patro, což mi nejde do hlavy. Totéž Bohuš, ten je navíc astmatik.

Šmudla má zase oteklá očiska, stěry a kultivace byly negativní. Totéž se bohužel zatím dá říci o jeho vztahu k lidem. V jeho skupině nám někdo hodně zvrací, zatím mám podezření na Punťu a Oskara II. Punťu prověřím snadno, Oskara bude nutné odchytit nějakou fikanou metodou.

Kočičky po kastraci vypustíme o víkendu, tedy doufám, že už bude fungovat auto. Krmiči v sobotu byli dost zaskočeni a už si mysleli, že se něco vážného děje, když nepřijedeme.

Omlouvám se, teď koukám, 1:30, musím končit, kočky čekají!

Všem dobrou.

Elen

Foto: Harry malý, focení na KP.   

26.1.

Právě měla Máša namále.

Mezi pátou a šestou chodí poprvé na jídlo. Přichází se spodní části vsi, na cestě se zastaví, rozhlédne, zjistí, zda je bezpečno a pomalu přejde. Dává si na čas.

Dnes jsem ale koutkem oka zachytila Mášu v běhu přes cestu. Přiskočila jsem k oknu, ale neviděla nic, co by ji vyplašilo, ohrozilo.

Náhle se však ze tmy u našeho domu vynořil pes a hnal se jejím směrem. Myslím, že Mášu uviděl pod lampou ve chvíli, kdy přebíhala.

Vší silou jsem bouchla několikrát do okna, ale vše bylo moc rychlé a situace ve tmě bez kontroly.

Myslela jsem, že pes je sám, ale než jsem se otočila, že vyběhnu na zahradu, stál před domem majitel psa a divil se ranám do okna. Doufám, že když mne uviděl, pochopil. Vynadala bych mu, ale okno v kuchyni otevřít nelze, jediné není zajištěné a s dvaceti kočkami v zádech o další problém nestojím.

Pes se za okamžik přidal k pánovi a já jen doufala, že byla Máša rychlejší.

Vyšla jsem za dům. Čelovka prořízla tmu a koukali na mne Mour a Máša. Napohled vypadala v pořádku, ale neviděla jsme jí zadek, ten by pes zachytil asi s největší pravděpodobností. Kouknu na video, tam bude doufám celá v okamžiku, jak k nám spěšně vběhla.

Musíme před domem postavit plot, kočky budou více v bezpečí.

Až později jsme si uvědomila jednu věc. Majitel psa je bývalým majitelem Máši. Ta však uznala, že se mu u něj nelíbí a opakovaně odešla. Bydlí v jiné části vsi, u nás se stravuje a chodí za kamarády.

30. 1.

Stav Matyáše jsme dnes opět konzultovala s veterinářkou. Výsledky horší, prognóza špatná, Matyáš schází. Hubne, málo jí, krmím jej, sám někdy sní, jindy nic nebo jen lízne. Oči má unavené. Nejvíce jej baví celé hodiny koukat z okna do zahrady, zatímco jiní v pokoji mrznou, mu zima nevadí. Rychle se unaví a pak si zaleze do boudičky škrabadla. Rád se mazlí a pak někdy dostane chuť si dát trochu jídla. Matyáš není běžným ledvinářem, cítím, že proces je rychlejší a za vším bude infekce, ledviny jsou důsledkem. 

A takový štramák to byl! Byl odchycen se větší skupinou a jako jediný FIV negativní. Tak málo jsem tomu věřila, že jsem jej v odstupu testovala několikrát. V karanténě a po ní prosperoval, pak špatné dýchání, jen náznak, ale pozorný si všimne, pak voda v hrudníku, později zhoršené ledviny, voda nikde, ale choroba nabrala spád. Dnes je na tom hůře než jeho FIV pozitivní kámoši. Bohužel. 

V pondělí mu přijdou další prostředky na ledviny.

Chci mu koupit ještě nějaký měkký pelíšek, že by neležel jen v boudičce, ale lehl by si i na křeslo, kde má více místa. Má tam deku, ale ta se mu asi moc nelíbí. Člověk už neví, čím jej potěšit. 

Včera jsme přišli o box. Nechtělo se mi čekat na muže do víkendu a tahala jsem boxy sama.  Spadla jsem ze schodů s jedním z nich, mřížka je křivá a spodní díl boxu prasklý. Naštěstí nebyla na schodech jediná kočka, box přistál dole u zárubně dveří, já vykonala kratší cestu. Potrhané pytle steliva, hluk, rány, no dlouho nebylo žádné kočky, která by mi přišla pomoci. Pak to pomalu vylézalo J s velkými očisky.  Záda mi drží pohromadě, pravá část těla nabrala fantaskní barevnosti.

Jistě vás zajímá Dušín. Byl naposledy viděn ve středu v noci. Kamera odešla a tak čekám na dodávku nové, jinak nezjistíme, zda k nám vůbec chodí. Jeho změna chování se mi nelíbí, ale nemohu nic dělat. 

Buclítko. Děda zlobí. Všimla jsem si přecitlivělé reakce na ostré zvuky, stejná reakce nedávno viděná u Oskara.  Dost mne to vyplašilo, navíc má naše vetka týden volno a tak jsme zase na vše sama. Nebo se tak bez ní cítím. Ale Bucli sám zůstat nesmí. Sdílí pelíšek s Křížou a kradou si jídlo z misek. Tedy spíše Kříža Buclimu.  Zatímco ten běhá jako za holkama, Buclimu již nožky neslouží, nechce často k jídlu, někdy se bojí a tak jej musím doručit k misce sama.  I na okno, když chce koukat ven. Dnes jsme měli kapat do ucha, akce levé ucho u několika koček, ale nestihla jsem to. Kočkám jako Myc, Komínek a Bucli a dalším si nedovolím aplikovat do obou uší naráz, někdy jsou reakce dost razantní. Bucli se klátí i při drobném ošetření.  

Žába a Zrzík stále celkem dobře baští, snad nebude nutné kortikoidy brzo aplikovat.

Myška se už velice dobře adaptovala v pokoji, rejdí všude a už se i odvážně hádá s kočkami. Dostala nový pelíšek a je komické sledovat, jak se s ním snaží dovádět, není totiž tak ohebný jako původní a je zajímavé sledovat, jak si šefová poradí s jiným materiálem.  Už jsem si zasloužila i ducana, dříve se mé hlavy bála. Je u nás „jako doma“.  Dnes mne napadlo, že máme v pokoji dvě střelené kočičky – jedna slepá, druhá s poruchou rovnováhy /Babča/.

Ajku krmím, ale hraje se mnou hru na schovávanou. Je mazaná, moji akci vycítí na dlouho dopředu. Pokud o její léčbu je časové náročný a celkem o nervy, když se na vás valí další práce a jste nucen taktizoval, aby jste aplikoval tři injekce. 

Mezi pozitivními FIV je v léčbě Harry malý, Amálka, Pišta a Bohuš. Harry měl tak oteklé hrdlo, že jsem mu nebyla sto do krku strčit prášek. Kašle a zvrací hleny, nedaří se mi jej dostat do stabilně dobrého stavu bez těchto problémů.  Pišta je na tom stejně, Amálka lépe. U Bohuše navíc astma. A včera se opět porval a Píďou. Mám ale pocit, že si Píďa „začal.“ Briketu čeká odchycení, stav v tlamce se zhoršil, tečou jí z ní sliny. Odchytit se nenechá a tak na to musíme o víkendu nastoupit dva. Pak ji čeká úkon v narkóze na veterině.

Včera ráno byl dovezen párek, kočička a kocourek, na kastraci. Z obou lezou tasemnice, moc pěkné dlouhé článkované potvory.

Omlouvám se, pokračovaní o nemocných zítra, ještě potrvá než se dostanu na kutě a pak ráno ekodvůr a pořádná šichta.