11. 7.

Už nevím, zda je léto nebo zima, zda prší či slunko svítí, nemám čas ani kouknout z okna. Kromě nemocných kočiček není čas řešit nic jiného. Muž si vzal volno v práci, nestíháme kočky vozit k veterinářům, museli jsme se rozdělit, já jela se záchrankou na jednu veterinu, on s další kočičkou na druhou veterinu a tak dokola. Přijedete domů s jednou dvěma, další doma potřebuje veterinu. Sváteční dny jsme kočovali po veterinách v Brně a Vyškově, tam, kde jsme je uprosili a vzali nás. V jednu v noci jsme seděla na telefonu, u PC a snažila se sehnat pomoc. Ráno stejná situace a tak dokola.

Dnes jsem ještě ve čtyři ráno kontrolovala Čorta, jak dýchá, zda není třeba zásahu a v osm ráno byla vyzvracena v této místnosti krev a nestrávené granule. Myslela jsem, že mě porazí.

Pak jsem obešla celý dům, Harry unavený ve svém pelíšku, vedle něj Ema, nádor na noze se mu zvětšil, zatím kůže nepraskla, ale jednou místo k tomu daleko nemá. Kuličník v boxu čeká na zítřejší vyjmutí oka. Vedle u negativních si Noxík chodí na wc kde chce, dědovi se prostě nechce sejít do wc. Bohuš je v pořádku, stejně jako Kryštof.

Mia v izolaci poblita. Byla v hospitalizaci, dvakrát již na pohotovosti, opět problémy, opět pohotovost. Léčba krvavého průjmu zabrala, ale vyskytly se problémy zcela opačného rázu.  

Čort neklidný a špatně dýchající, běžím pro furon, dostává injekci do svalu.

Běžím dál, v  baráku nablito, zjišťuji, od koho asi. Ćičik zvracel /selhání ledvin/, bohužel Mikeš /HCM/, Gábina /hypertyreóza/,…a dokonce i Bořík. Velice škaredě kašle Ferdík, mám obavy ze srdce, ale jeho převoz lze jen v sedaci, je to totální nervák, který se neuklidnil ani v ordinaci.  

Asi nemá smysl pokračovat, nevím ani, zda jsem sto konzistentního referátu o celkové situaci u nás. Problém je ten, že se zhoršilo mnoho chronických pacientů a k těm se přidali tací jako Bohuš, Mia, kde by člověk problémy nečekal. To vše taky ve svátky a v době, kdy si vetové berou dovolenou a tak je hodně těžké sehnat ošetření i mimo svátky. Měla bych vše popsat, bylo by to poutavé vyprávění, ale není ten správný čas, ten přijde, až se situace uklidní.

Všichni žijí, kromě Bertíka, o němž jsme s těžkým srdcem musela rozhodnout. Moc času nemá ani Bobinka a Harry, vím o tom, jsem unavená, v depce, vystresovaná, ale tohle nikdy nezanedbán, nebojte. Harry po kolapsu zabojoval neuvěřitelným způsobem, něco podobného předvedla Bobinka tuto středu. Jejich čas se krátí, ale pokud chtějí být s námi, podpořím je v jakékoliv bláznivosti J a přání.

U Čorta doufám se stabilizaci neb léky potřebují čas. Do té doby ale asi zešedivím nebo nevíte u něj dne, hodiny. Bojím se i jít spát, že se zhorší a já nebudu u toho. Je aktivní, ukecaný, žravý, opravdu to není děda s přáním odejít z tohoto světa a to ani ve chvíli, kdy mu bylo hodně zle.

Stojím při nich, vnímám každý, jinak stojící chlup, jinou náladu, pohyb, ale jsem vycuclá totálně, nežiji svůj život, ale jejich, abych jim, co nejlépe porozuměla, dokázala jim pomoci nebo včas pomohla odejít. Aby netrpěli.

Jsem ráda, že se na této „pouti“ potkám doktora Sheera, který mi věnuje hodinový výklad, bezplatně, smekám před jeho vědomostmi a smyslem pro humor, řidiče záchranky, který se mne zeptá, kam si vyrazím o víkendu J, veterinářku u doktora Hoška, která se nechala uprosit a vzala nám na hostit Miu, ačkoliv padali na ústa, veterinářů AbClinik, kteří nám zachránili nejednu kočičku v poslední době a chtěli Kuličníka operovat mimo pracovní dobu. Děkuji veterinářkám ve Vyškově, u doktora Vymazala, že nám pomohly uprostřed noci s Čortem. Volala jsem na všechny strany a jen zde našla pomoc….Moc děkuji, nejsem v tom tak sama. Když vám kolabuje kočička a vy máte v hlavě tisíc možností, které mohou být příčinou….jste v koncích…..a kočička přijde zbytečně o život. 

Prosím stůjte při nás, vypadá to, že se u nás nic neděje, opak je pravdou. Je špatná situace u nás, doufám, že to zvládnu, často mám pocit, že už je to za mými možnostmi. Stárnu a už nezvládám jako dříve. Čím větší problém, tím méně o něm mluvím a tak to vypadá, že vše dávám levou zadní. Nedávám, jsem zcela normální člověk jako vy – nespím, nejím, je mi zle, jsem ve stresu, můj den má taky jen 24 hodin, …..  

Omlouvám se, foto nemám, není čas.

Děkuji za každou pomoc. Elen 

č. ú.: 2901522155/2010, 2600801169/2010

Brněnský Max – domov pro kočky, z.s.

13. 7.

Dnes ráno veterina s Miou. Vše začala krví místo stolice, nechutenstvím a zvracením. Mia, deset let, testovaná negativně, očkovaná. Kromě astmatu dříve žádný problém, teď hospitalizace. Z ní se brzo vrátila do domácí léčby, byla tam vystresovaná, nechodila na wc, nejedla, museli ji krmit. Doma se rozjedla a stolice se brzo upravila, žádný krev, postupně formované bobky. Ale po pár dnech nechutenství, deprese. Cesta na pohotovost, hospitalizace, žádný závažný nález, ale kočka nejí, nechodí na wc, je hodně stresovaná. Doma se uklidnila, jedla, pila, chodila na wc, pak opět stopka. Znovu na pohotovost, na rentgenu zaděláno na megakolon. Návrat domů a dle instrukcí pokus o nápravu, který se, bohužel dle dnešního rentgenu, zatím nezdařil. A tak jsme zvolili na Miu novou taktiku – opustí izolaci, bude dostávat léky, jiná projímadla a uvidíme, zda pohyb a známé prostředí pomůže eliminaci stresu a tím snad ji vyprázdnění stolice. Pokud se to nezdaří, ve čtvrtek bude muset na kapačky.

Kuličník mi ráno přišel v depresi, snědl v noci málo a tak jsme si řekla, že se pokusím mu něco dát stříkačkou, abych poznala jeho reakci. Musí mít také límec, což pro něj není zrovna pohodové, do stehů nesmí, to by musel znovu do narkozy.  Je jasné, že jej část hlavy po vyjmutí oka bolí, léky nevyřeší vše, ale snad to přejde, vše se zahojí. Reakce na krmení byla velmi dobrá, vrčel a dělal hrůzu, ale rád si dal a dokonce si nechal utřít opatrně tlamičku neb díky límci to sám neudělá. Jsem ráda, že kluk v běhu let zmoudřel a není alespoň v kleci tak vzteklý. Dříve jsme mu sotva dala injekci.

Bobinka byla ráno na značkách a čekala jídlo. Je to velký jedlík. Během víkendu bylo zle, chronická nemoc ji pomalu udolává a tak jsem měla obavy, že budu muset rozhodovat o jejím odchodu. Poslední šancí byly kortikoidy a tak jsem je po poradě s vetkou, která Bobinku zná celý život, aplikovala. Nejdříve se nic nedělo, říkala jsem si, že je injekce bez účinku……Ráno přijdu a Bobi aktivní a žádá baštu. Tak mi spadla brada a běžím pro jídlo. Tento stav pokračuje a tak by nebylo fér jí život brát. Nevím, na jak dlouho, myslím, že moc času nemáme, je hubená a jak tělo nemá rezervy, nemá sílu se nemoci moc bránit, ale teď toto rozhodování není na místě, leda by se náhle zhoršila. Trávím s ní, dalšími nemocnými,  hodně času, jsem ve střehu, jsem připravená. Když vidím chuť do dalšího dne, vůli žít, podpořím je, když vidím, že nemoc nabrala na síle, nenechám je trpět. Veškerá pozornost a energie je věnována jim, abych se rozhodovala co nejlépe v jejich zájmu.

Čort začal minulou neděli zle dýchat. V noci se mi nedařilo nikde sehnat pomoc, nakonec nás vzali kolem druhé ve Vyškově na kyslík. Bohužel nebylo možné žádné další vyšetření, ale udělal si na nás čas doktor Sheer, kardiolog. Tak cesta Bučovice – Malešovice se zvířecí záchrankou. Čort má hypertrofii části srdce, pracuje mu moc rychle, kombinuje se to s problémy se štítnou žlázou. Po krátkém vyšetření mu byl vysazen benamax a nasazeny jiné léky. Cestu tam musel být v mírně sedaci. Jeho stav se moc nelepšil a tak stejná cesta opět minulý pátek. Hodinový výklad stav, Čort je komplikovaný případ, snad najdeme kompromis pro něj. Léky, které byly nasazeny, zaberou až po delší době, ale je otázkou, jak se s nimi a problémy štítné žlázy Čort popere. Dostala jsem instruktáž, jak sledovat jeho srdeční akci, co dělat v krizi, a vyšetřit cukr. Mírnému zlepšení stavu pomohlo i nasazení jiných antibiotik.

Čort je aktivní a žravý, ukecaný, ale více polehává a rychle se unaví. Něco z toho je i vedlejším účinkem léků než začnou účinkovat, jak mají.

Mezi kočičky byla zpět vypuštěna Ruby. Trpí zánětem dásní, zuby musely ven. Operaci zvládla velmi dobře, hodně se jí ulevilo, je z ní jiná, spokojená kočička. Nemyslím, že bude zcela bez problémů, ale vytrhání zubů hodně pomohlo.

Před dvěma měsíci hospitalizován Bohouš, velmi špatné hodnoty jater, nechutenství, oranžové sliznice. Počáteční léčba nezabrala, hospitalizace, po hospitalizaci návrat domů, velmi pomalé zlepšování, měsíc jsme jej krmila stříkačkou. Stále bere léky, kontrola příští čtvrtek. Já doufám, že bude v pořádku, už si hraje, pere se s ostatní mládeží.  

Po Bohouši náhle zkolaboval Harry, je fiv +, problémy IBD. Na veterině neměřitelné hodnoty ledvin, sepse, nízká teplota, zastavila se tvorba moči. Přišlo to náhle, ještě odpoledne přiběhl a urgoval jídlo, za pár hodin se pozvracel a to stálo na počátku kolapsu. Kapačky, nedávali jsme tomu moc naději. Byla jsem rozhodnuta, nechat Harryho odejít. Zůstal na veterině na infuzi s tím, že bohužel může umřít a pokud se nebude tvořit moč, necháme jej odejít.  Musela jsem se vrátit domů k dalším nemocným. Po dvou hodinách telefon z kliniky, čekala jsem smutnou zprávu. Ne, svitla naděje, moč se tvoří. Večer jsme jej vyzvedla, byl unavený, ale hodnoty klesly, teplota normální. Trochu se najedl. V sobotu se pokračovalo v infuzích, byl aktivní, měl chuť jít a tak jsme jej nechali na infuzích na AbClinik, aby se mu dala šance je rychleji stabilizovat. Harry byl v té chvíli v dobré náladě. V neděli mi zvoní ráno tel u postele – Harry zkolaboval. Vetka v rychlosti popsala stav s tím, že udělá, co jde. Krátký hovor, musela se věnovat jemu. Čekala jsme brzký telefonát, že Harry zemřel. Ve dvě odpoledne info, že se zlepšil, nasazena jiná terapie dle aktuálních výsledků krve. Harry pobyl na klinice celkem pět dní. Postavili jej na nohy, dál se musel snažit sám, nebylo jisté, zda bez infuzí bude sto fungovat. Být na infuzích stále, to zase není žádný život, to bych nechtěla a nemá to smysl pro žádnou kočičku. Dva dny po návratu z kliniky to vypadalo nedobře, říkala jsem si, že to nemá smysl, udělali jsme, co mohli, ale prostě jsme na konci.

Byla sobota ráno a Harry mě vítá u dveří a řve o jídlo. Postupně se začal zlepšovat, vrátil se do normálu. Opět byly radost a vitalita v očích. Jak je tomu dnes? Harry má nemocí oslabené tělo, je hubený a tak je jasné, že tento aktivní stav není na dlouho. Vím o tom, počítám s tím. Zní to divně, ale jeden musí být přípraven na vše – na to, že se kočička spraví, pak máte radost, ale že se může náhle zhoršit, pak může přijít rozloučení. Udělali jsme po něj, co bylo v našich silách a silách veterinářů, dožije v klidu doma. Stejně jako Bobinka, oběma se čas krátí, tělo je oslabené.

Pokud někdo dočetl konce, tak jej obdivuji, omlouvám se, za tolik psaní. Moc prosím o finanční podporu, ani jsem nestihla spočítat, kolik nás veterina za poslední dobu stála. Do papírů se vrhnu, až se situace u nás uklidní.

Děkuji za podporu a pomoc. Elen

15. 7.

Harry mi dnes vyběhl vstříc a tak viróza neviroza, hned mám lepší den. Dva dny jsm byla placatá, už to začíná být lepší. Kuličník vyrobil bobek, měla jsem u něj obavy z ucpání střev po operaci, stresu a při pobytu v boxu. Zatím málo jí, musím jej krmit. Divoký kocour, který se nechá nakrmit a utřít si tlamičku J Zcela koukám, jak se mi mění před očima. Ale na oko, ani na to zdravé, si sáhnou nenechá, to okamžitě vystřelí a je v opozici.

Mia měla dnes na rentgenu pozitivní posun, střevo splasklo, ne zcela, ale je to o hodně lepší, léčba mimo box jí prospívá.

V noci zvracela Eliška a má řídkou stolici a tak vzhledem, že je s Miou ve stejné skupině, má nasazenu stejnou léčbu. Ráno už začala jíst.

Bábě Gábině byla nasazena antibiotika, škaredě kašle. U Pepinky budeme muset zvážit kortikoidy, situace s její docházkou na wc je už neúnosná, trpí alergií a není nic, po čem by neměla průjem. Na wc se rozhodla chodit tam, kde ji to momentálně napadne. To už je na mne moc.

Noxík zlobí s nečistotností. Čort zatím bez kolapsů, musím to zaklepat, a Bobi první u jídla. Vypadá hrozně, jako bychom ji vytáhli odněkud z popelnice, ale energie je v ní za tři. 

Ferdík by potřeboval vyšetření plic a srdce, ale teď nevíme, jak s autem, když nám jej dnes bouchli, kdy a kolik času zabere oprava. První den, nové auto a tohle!

26. 7.

Kuličník musí zítra na stehy. Moc doufám, že si nechá říci a půjde to bez narkozy. Už se těším, jak dáme dolů límec a pokud bude pak fungovat dobře, bude vypuštěn mezi fiv kočičky. Dost mne překvapil, po více jak deseti letech známosti se v boxu nechal nakrmit, utřít tlamičku a při pokusech o hlazení začal vrnět. Dříve s ním ani takto nebyla řeč, útočil, byla jsem ráda, že jsem mu pod dekou dala injekci. No, na stará kolena, tento divoký a agresivní kocour, poznává nové požitky. Myslím, že až jej pustím mezi kočky, opět to bude zase ten divoch jako dříve, ale i tak mě to hodně potěšilo.

Včera byl vyšetřen děda Noxík. Myslela jsem, že se zhoršují ledviny neb hodně hubne, ale ona to byla anemie, kdy je unavený a moc nechodí k jídlu. Vetka si myslí, že vzhledem ke stáří už mu kostní dřeň dobře nepracuje a krvinky se netvoří, jak mají. Musím jej více podpořit, erytropoetin, dokrmování, to mu může zlepšit a prodloužit život. Doma se hned vztekal, že není jídlo, měl hlad neb musel držet chvíli hladovku. Váží 2,5 kg, ale je zatím dost aktivní a komunikativní, u jídla první, dostává pak bokem něco extra a už se hlásí. Když se hlásí, vím, že má dobrý den. Jsou však věci, které moc neřeší, třeba docházku na wc. Každé ráno sbírám hovínka po celém pokoji, ono e mu prostě nechce z police dolů na wc a tak se vykadí někde po cestě. Není mi to milé, ale kočce, která má 18 pryč sotva můžete něco vyčítat.

Na vyšetření byla i Babeta. Zhubla. Viděla jsem za tím ledviny, ale ono ne, výsledky jsou dobré, ale zlobí zánět dásní. Zuby jsou ještě dobré, Babeta má sotva pět let. Dásně ale rudé a asi příčinou, proč jíst moc nechce. Tak nasazujeme antibiotika a léky na bolest a pokud bude po 3 týdnech váha Babety vyšší, je zánět dásní jako důvod hubnutí potvrzen.   

Bobinku zítra čeká další injekce kortikoidů, dostává jednou za tři týdny. S pilulemi u ní nic moc nepořídíme, když je jí zle, dokáže přezvracet i cerenii. Já doufám, že druhá injekce jí pomůže jako ta první. Bobi sic exteriérem vypadá hrozně, ale je aktivní, jí moc dobře, nemá průjem a je velice komunikativní. Dokonce se chodí mazlit společně s nemocným Čortem.  Ti dva jsou u misky s jídlem stále. Čort bere prášky a jeho stav nemám odvahu jakkoliv hodnotit, prostě se nehroutí, je aktivní, komunikativní, dobře jí,…. A tak jsem ráda, za každý den, kdy dýchá dobře a není žádný kolaps, ale bojí se to přechválit, aby se zas něco nezhoršilo.

Mikeš nezvrací, myslím, že nasazení prostředku na zklidnění žaludku nu udělalo dobře. No kéž by to tak bylo, je HCM, nerada bych řešila u něj další problém, stačí to jeho problémové astma.  

Čičik si oblíbil ledvinovou dietu, trpí selháním ledvin, a tak mě to moc potěšilo, dříve nebyl sto jíst nic solidního, slyšel jen na felix a jiné nesmysly. Teď mu pár dní jede ledvinová diety od Puriny a tak mám radost. Jinak dostává avastanim, i když aplikaci bere jako osobní ponížení. Stejnou tabletu dostává i Bořík a dlaší ledvináři, i Vendelín, ten trpí chronickým zánětem drápů a boltců. Zrovna teď má opět ušiska flekatá a bolavá. Pomáhá surolan. Zatím.

V naší skupině alergiků jsem se rozhodla vysadit dosavadní léky a přejdeme na entocort. Dosavadní pokusy, jak zastavit průjem, včetně hypoalergenního krmiva, se minuly účinkem a je to ve stavu, kdy Pepina chodí na wc, kde ji napadne. Nechtěla jsem kortikoidy nasazovat, ale po vystřílení všech možností jsem v situaci, kdy Pepina a Julča nám prokadí pokoj a to prostě nelze. A tak doufám, že entocort konečně vyřeší toto trápení, které trvá více jak dva roky. Kultivovali jsme bobky, dělali citlivost a léčili dle toho, testy na alergie, dávali kde co, efekt nula. Entocort bral i pozitivní Harry a tak doufám v jeho efekt s minimem vedlejšího účinků.

Děda Mikloš po mozkové příhodě stále dobře funguje, jen na něj musím pomalu, vše mu nejprve ukázat a sem tam jej někam donést, nerad skáče dolů,… Má rád misku přímo do postele, potěší jej to, aby nikam nemusel, ale aktivní je dost. Vybral si i jinou kočičí skupinu, kde chce bydlet a má větší klid. Myslím, že už i hůře vidí, ale orientuje se dobře, omezení zraku při jeho běžném pohybu nepoznáte.

Ráda bych vzala na vyšetření Ferdíka, dost škaredě kašle a problém se vrací. Chci vyloučit srdce a doufat, že jde „jen“ o astma. Jen je problém jej kamkoliv přepravit – je to osm kilo vážící nervák, který nezvládá cestu ani vyšetření na klinice. Poslední taková akce byl horor.

Nádor na noze kocoura Emy je větší, v jedné části již bez srsti. Samozřejmě se bojím okamžiku, kdy kůže praskne a místo bude krvácet. Věděla jsem, že to přijde, někdy, jednou. Nebylo bezproblémové řešení – amputace a možné zhoršení stavu Emy díky selhání ledvin  a fiv nebo dožití s nádorem, které taky není bez problémů. Emča je pospává ve vedlejší místnosti, staral se tam o Harryho, leželi často vedle sebe. Jen klapnou dveře, ví, že nesu jídlo a běží a běží J noha jej zatím nijak neomezuje. Od jídla směřuje zase na své oblíbené okno, kde sleduje houf vrabců. Ema běží  na okno, já musím běžet za kočkami.  Je deset večer, nejvyšší čas začít znovu krmit a dávat léky, to pak končím kolem třetí ráno a je šance, že se ještě trochu vyspím a dostanu se do postele, než jede první autobus ve vsi. Všem, kdo dočetli až sem, přeji dobrou noc a prosím nezapomínejte na nás, potřebujeme vaši podporu. Na fotu kdo jiný než Ema.  Elen  

28. 7.

Když mě před týdnem skolila viróza, měla jsem co dělat, abych se postarala o útulek, venkovky jsem dva dny nedávala vůbec. První den mé absence měly ještě asi granule, ale další den nic. Ležela jsem v posteli, upocená, s nervama v kýblu a viděla živě, jak přichází hladové ke krmítku a nechápou, že je prázdné. Mnohé překonají nebezpečnou cestu, aby se nám dostaly, a nakonec nic, hlad pokračuje. Třetí den jsem byla na značkách a ony taky, už čekaly, očiska svítila v keřích okolo. Bylo mi ouzko z představy, že jednou umřu, vím, je to možná morbidní, ale kočkař musí myslet na vše, a takhle budou sedět, čekat, a nikdy a nikdo je už nenakrmí. Každá nemoc je mementem, ale jak to vymyslet, aby vás žádná kočka nepřežila, když jsou jich plné ulice? Ve třiceti jsem to neřešila ani náhodou, to vám svět leží u nohou, po padesátce je to v tomto oboru nejvyšší čas. Jen ten recept bych potřebovala J

Bobinka je na jeden den v boxu. Musím zjistit, zda má průjem nebo je stolice formovaná a dle toho určit postup, jak řešit její převelké břicho. Včera dostala injekci depotních kortikoidů. Snad jsem to aplikovala dobře, samotnému se divoká kočka píchá zle, zvláště, když nemá žádné svaly ani tuk. Snadno píchnete skrz a některé injekce se moc opakovat nedají. Bobi byla před třemi týdny na odchod z tohoto světa. Bylo to hodně zlé a už jsme v nich nedoufala, ale zkušenost velí, že život je jedinečný, uspání nevratným krokem a když máte ještě nějakou páku, která by mohla zabrat…….Po dvou dnech zabrala. Bobi je aktivní, žravá, mazlivá /dokonce!/, chová se jako normální kočka až na to, že vypadá tak, že jsme ji snad právě zachránili odněkud z popelnice – extrémně hubená, neudržovaná – ale spokojená a myslím, že v pohodě. Bobi je tvrďák, ani s námi se nikdy moc nepárala. Pokud jednoho dne odejde, ne proto, že by odejít chtěla, ale že ta mrcha nemoc bude prostě mít vrch, protože Bobi váží jen 2,25 kg a taková muší váha jednou nemoc nezvládne. Vím to, ona ne. Naštěstí. Pomáhám jí, seč mi síly stačí.

Stejná situace je u Noxíka. Ten váží jen o něco více. Jeho apetit je daleko menší než u Bobi a tak jej musím, nemusím, prostě chci, dokrmovat. Není to krmení „na silu“, jak by se mohlo zdát. Když kočka nechce, ani stříkačkou do ní jídlo nedostanete. Jde o to, dát trochu jídla, které je dietní a pak kočka nebaští nesmysly, navíc ji taky upomenete, že se má najíst. Také často volím krmi, která opravdu chutná. Bonusem jsou taky vitaminy a vše, co se do takové krmi dá nacpat.