2. 7.

Plán byl začít o víkendu práci, ve které budeme moci pokračovat během svátečních dnů, kdy nemusíme do práce. A hádejte, jak to je, hádáte dobře, zcela jinak.

V pátek jsem vyklízela co šlo, pak ale přišlo volání o odchyt. Paní se podařilo chytiti dvě plachá koťata, ale matka a další kotě si vzali poučení a paní se vyhnuli obloukem. Jak to bývá, právě toto kotě mělo rýmu, pokaděnou prcku a matka za krkem absces.

Muž vezl klece na místo ještě v pátek v noci, aby načichly místem, kočky nedostaly jídlo. V sobotu mne nad míru vytočil hluk na sousedním pozemku, několik hodin to vypadalo, že jsme přijeli zbytečně. K večeru klec sklapla, k mému překvapení nad matkou. Kotě vzalo roha. Hleďa na matku, zvažovala jsem jak situaci řešit, ale kotě je již samostatné a pokud matku vypustíme, dlouho do klece nevleze. A tak cestovala do boxu. K ránu se podařilo paní lapit i kotě a tak v jednou boxu bydlí tři mrňousové, ve druhém matka. Kočičí máma měla ke koťatům již macešský vztah, odháněla je, možná je už zase nekrytá nebo ji hodně štvala rána za krkem.  Je vyhublá, agresivní, špinavá a bolavá. Léky dostala, paní s ní i s koťaty míří v pondělí na veterinu. Koťata posrána, zablešena, zbarvení klasika u Maxe – mouři a černá. Díky tomu, že se paní postará sama, my hradíme veterinu a půjčili boxy, nemusí se akce odkládat o týden, kdy bude u nás v domě již karanténa v klidu.  

V sobotu večer ještě rychle do Brna nakrmit venkovky. U krmítka jsem vyplašila nováčka – celozrzík, ale plašan, převelký bázlivec. Nerada tm vidím zrzíky neb vždy přišli s FIP či FIV, jeden se srdeční vadou, žádný, ani jediný kousek, nebyl zdráv. Jedno místo mám ale pomalu umírá. S novým majitelem, nové moresy. Vadí mi stavební svinčík v místě, vykácení keřů, stromů nebo jejich necitlivé ořezání, olámání. Chlapci se s tím holt neserou, co jim stojí v cestě, to musí uhnout. Práce odvedená lajdácky, poškodí kde co a po nás spoušť. Hlavně, že byznys jede. Místo se mění v betonovou poušť.

Pak ještě rychle nakoupit nějaké stelivo v Globusu, již dochází, a rychle z Brna domů.  Tak již za domem řada čekatelů, o devadesátce hladových krků v domě nemluvě. Po cestě mimořádný zážitek – dvě liščata hodovala pod třešní za vsí na ovoci na zem spadlém. Netušila jsem, že lišky jsou i mlsné J

Čištění wc jsem si pro únavu nechala na neděli a raději se věnovala koťatům, která se potřebovala vyřádit. Malému budeme říkat Petřík,  u holky mi zatím nic o nos necrnklo. Oba mi zlikvidovali pracovní stůl a PC jsme musela vypnout, abych se pak nedivila novým funkcím. Máma si už zvykla, že prckům neublížím a tak není z našich akcí už tak nervozní a odpočívá. V noci jsme jí dávala jídlo a Petříka postavila k misce.  Okamžitě se chytl. Malá koukala a tak jsme ji dala trochu do tlamky….a chtěla ještěJ V závěru si hájila misku vrčením. 

Na kutě kolem třetí.

Ráno jsem samozřejmě ani lopatkou o wc neškrábla, jelo se na veterinu. Už v Bučovicích jsme se ale museli vrátit a jednoho kocourka, Maroše, doma nechat. Bylo mu zle, špatně dýchal, stres z cesty. Doma jsem čekala, zda se uklidní či ne, pak jsme vzala místo něj na prohlídku koťata a jela kočka Meďa. Hubne nám.  Koťata cestu zvládala dobře, s Meďou byly nervy. K mému udivu si ale nechala vzít krev, tím ale také končila veškerá spolupráce při vyšetření. Výsledky budou zítra. Nad koťaty se paní doktorka usmívala. Měla jsem trochu obavy z jejich pupíků, obavy z kýly, a ono se ukázala, že prckové mají tukové zásobníky. Jejich mámu jsem zatím nechala doma, tu vezmeme až na přetestování.

Přijedeme domů a místo klidu si všimnu Míši, FIV kocourek, prodělal zánět mozku, že má hlavu nahnutou na stranu a pohubuje se jinak. Opět se nám vrátily neurologické problémy!  Více než zánět mozku, mi to připomíná Oskara a zase stojím před CT neb možnosti jej udělat – dejte do narkozy FIV kočku, u Míšu se ani zlomenina nohy neoperovala. Dala jsem mu injekce, pokud nepomohou, pak už jen kortikoidy, ačkoliv je to pozitivní kočička, a v záloze pro případ křečí rektální tuba. Bohužel, když máte doma marodku a chronické pacienty, musíte mít také léky a to i pro chvíle krize. A pro čisté svědomí, že jako majitel uděláte vše, co v té chvíli můžete. Nevím, co nás v noci čeká, může se to zlepšit, může dostat záchvat a ani svěcená voda nepomůže.   

A totéž se může stát i u Elišky s nádorem. Ten na to sic zatím nevypadá, ale veterinářka optimistická není. Nemoc jej změnila, z agresora je klidný kocourek, který je sic zvědavý na život kolem, ale v mezi svých možností. Často polehává, děláme mu, co mu na očích vidíme. V hlavě nosím jeho příběh. Myslím, že žil v bytě a pro jeho opakované zdravotní problémy jej nechali majitelé nakonec přeoperovat na holku. Drahý zákrok a dle mojí vetky, velmi dobře provedený. Jak se pak taková kočka ocitne na ulici? Dlouho jsme netušila, ale jak jsem poznala Elišku více, myslím, že se jej zbavili pro agresivitu. Nevím, co se mu stalo, ale z každé sebemenší změny, novinky, byl vytočen a utočil na nás. Kdyby zaplakalo dítě, pokousal by jej. Skočil mi v takové chvíli tam, kde se mu to hodilo a kousnul jako pes. Lhostejno, zda šlo o nohu, ruku nebo tvář. Dost nás to tehdy s mužem překvapilo, ačkoliv nám toho chování nebylo neznámé, dělat to náš Max I., jen s menší silou a urputností. Elča, když nemohl hned, držel pamatováka, že má vyčkat chvíle.  A teď přišel zhoubný nádor. Když jsem sama, řvu vzteky, že mohl mít lepší život, ale tohle nemá smysl řešit. Žijeme to, co zvládneme žít. On život někdy není peříčko. 

Amálce jsme dnes po tisíci letech sňali límec. Stehy po vyjmutí nádoru na hlavě má vyjmuty, rána pěkně zhojená. Na boku tlamky se ale místo nezahojilo, Amče si totiž jazykem vyrvala jeden steh a druhý to neudržel. Tak snad se malá ranka zahojí sama, nevím, další narkóza pro dva stehy, to nevidím moc reálně. Teď jsme zvědavá, jaké překvapení má bába Amče pro nás v záloze, jaký náhlý problém budeme muset řešit.

Za deset dní u nás bude paní veterinářka. Nutně potřebujeme vyšetřit ty kočičky, které se nedají vozit na veterinu. 40 km tam, 40 zpět, to je pro mnohé velké riziko. Bude vyšetřen Komínek, Bohuš, Amče, Míša, Lucie, Kája, matka koťat, Rostík, s několik koček z jeho skupiny, Kamoš, Žabka, Zrzík, Cvrček, Bobeš, Čort, Maroš, Mínka, ….kočičky, které v té době budou v karanteně.

Jdu zavolat paní, jak se mají odchycené kočičky a držte nám prosím palce a packy, aby se Míša zlepšil a nikdo jiný nezhoršoval.  

7. 7.

Nálada u Maxe je pod bodem mrazu. Na co jsem poslední dva dny sáhla, to jsem p….. Mnoho hodin na odchytech v Brně a u nás, výsledek nula. Tedy pardon – osm ježků. Doma čurbes neb když tam nejsem, nemá, kdo by uklidil a posral se o kočičky. Devadesátka krků řve o jídlo a za domem u krmítka řada. Stav Elišky nedobrý, zhoršil se Bobeš a Mikloš.

Pokoušela jsem se odchytit Dušína a Klapáče, dnešním dnem až do neděle se u nás koná motosraz, což znamená hustý provoz, auta, motorky, taxi, který kočky ohrozí. Odchyt se nezdařil, končila jsem o půlnoci, naštvaná na sebe, unavená za těch pár dní. Teď už se mohu dát jen na modlení, do kapsy strčit telefon na Pet Emergenci a být do neděle noci hodně na nervy.

Prosím myslete na nás, už není jiná možnost, leda tou pozitivní energiií zažehnat průser. 

Díky moc, Elen.

Máme špatné dny.

Dnes další.  Odešel Eliška.

Musela jsem rozhodnout. Paní doktorka měla pravdu, říkala, že máme týden, možná více.

Eliška byl kluk v nejlepších letech, odešel od nás pro nádor v oblasti jater.

Krásný mazlivý kocourek, už není. 

Vyprovoďme jej prosím společně.

18. 7.

Nová kočička dnes dorazila do Maxe. Byla nalezena na cestě či chodníku, již si z telefonátu nevzpomínám, kde ležela vyčerpaná. Nálezkyně neměla problém ji vzít a donést domů.

Kočička je starší, bez zubů, vyhublá, špinavá, dehydrovaná. Na hubeném těle dominuje velké břicho, díky plynatosti střev je nafouklá a i slyšíte, jak to v ní pracuje. Oči zanícené, hnisavá rýma a výtok z nosu. Prostě celkově vyčerpané zvíře, jak řekla ošetřující veterinářka, v zoufalém stavu.

A aby toho nebylo málo, při příjezdu do Maxe dostala záchvat. Zůstala v křeči zkroucená, nevnímala okolí, zornice lítaly za strany na stranu. Když se po chvíli uklidnila, byla sto stát a trochu chodit, ale jen dokola. Volala jsme vetce, probrali jsme situaci a stav. Malá teď leží v boxu, najedla se, tři kapsičky, a je totálně vyčerpaná. Krev byla odebrána ráno a tak čekám na výsledky. Zatím víme, že testy FIV a FeLV jsou negativní.

Problémových míst u ní bude několik, hlavně se bojím o její problémové zažívání, podobné problémy jsme si zažili v Miluškou, průjmy, zácpy, zauzlení, operace, a nemělo to konce. Do toho záchvaty, to je vážný problém už i tak k nedobrému stavu. Ale jsme na počátku léčby a je hlavně dobře, že kočička v takovém stavu neleží venku sama bez pomoci.  

Pracovní jméno Baruška.

18. 7.

Jak jsem avizovala, na vyšetření byl dnes i Kája. Šlo o přetestování a aplikaci implantátu neb Kája zatím není sto kastrace.

Cesta na veterinu byla horor, Kája zle dýchal, byl ve stresu. Za výdrž při aplikaci implantátu dostal doma odměnu neb to šlo dost ztuha a muselo to bolet. Během vyšetření mu extrémně padala srst a tak byla sebrána na kultivaci na  microsporum. Kája se doma najedl, zrovna okukuje, zda nebude další nášup J

19. 7.

Je to těžké. Sedím v karanteně, zde posrána koťata a jejich matka, tři kočičky po kastraci, zatím ještě Kája, ze kterého srst jen letí a třešničkou na dortu vzteklý Kuličník.  Nováček Baruška jde na wc a musíte ji pochválit, ačkoliv z ní stolice jen teče. O tom, jaké pohromy dokáží nachystat koťata, to raději nebudu popisovat. To nacházím bobky i na sobě. Všechny musíte podrbat, pochválit, pohladit, každý by měl mít pocit, že je jediný a jedinečný. Únavou padám a v kuchyni sedí Bobeš. Kouká z okna a sleduje déšť, já hledím na něj a hlavou mi proběhne více jak dvanáct let, do kterých se on, zrovna on, zapsal více jak výrazně. Známe se tak dlouho, že před ním nic neschovám. Čas se nám krátí a to bohužel hodně rychle. Šla jsem mu píchnout injekci, ale když jsem jej tak viděla, došlo spíše na mazlení a tak injekce zůstala v kapse. Cítil by se podvedený, kdybych ten okamžik použila pro aplikaci léků, které on nerad. Ostatně bere léků minimum, není účelem mu závěr života znechutit, aby dělal věci, které nechce. Kdyby měl náladu, uděláme mejdan, cokoliv, co by si přál. Ostatně v lednici je šunka, u nás maso nikdo nejí, ale kočky, no sem tam jim i nezdravé dopřejeme.

Třeba – dostali jsme na jaře na bazaru podivné kapsle s pro kočky jedlým obsahem. Velice chutnaly Buclimu a Komínek, ten si dal taky rád. Pochybuji, že jde o zdravou výživu pro kočky, ale proč staříkům nedopřát, co jim na mysl přijde?  A tak jsem koupila kapsle. Dnes si dal Bobeš mléčnou rýži a i Komínkovi chutnala.

Minulý týden u nás proběhly odběry. Děláme je hlavně u koček, které není možné vozit na veterinu, u chronicky nemocných. Ostatně pro mě je každá cesta horor.  40 kilometrů v horku, navzdory klimatizaci, stres hraje své, dobře si pamatuji, Pajda nám vydechla u Slavkova, takový krásný slunečný den a zemřela při převozu. Byla nemocná, pravda, ale kočičky by měly odcházet jinak. 

Proberu tedy ošetřené kočičky.   

Maluše, silné astma, bledá, šelesty na plicích, 36 tisíc leukocytů! Minka, výrazné zhoršení ledvin, pokles váhy, 25 tisíc leukocytů. Maroš ortopedické problémy, problémy v oblasti kolenních kloubů. Bobeš nádor v břišní dutině. Mikloš zlepšení stavu. Komínek, jen prohlídka, odběr nemožný pro špatný stav. Bobinka, vysoké leukocyty. Rostík, průjem, vysoké leukocyty. Vendulka, vše OK, ale špatný zub. Bleška, 16 tisíc leukocytů, zánět, plynatost. Mourek zhoršení ledvin. Kája, nízký albumin. Bohuš, silné astma, zánět dásní, nízký albumin. Míša /postižení mozku/ stav a výsledky velmi dobré. Lucie rýma, šelest na srdci, astma. Ponožka, rýma, silný zánět dásní. Čůsťa zvýšené leukocyty a močovina. Micánek zhoršení ledvin, ošetření zubů. Prohlídka Amálky po odebrání nádoru na hlavě – stav velmi dobrý a přibrala na váze. Prohlídka Micky od koťat – plynatost, zvětšené uzliny. Prohlídka Cvrček –  nález kolem boltců – fleky se zvýšenou pigmentací, pokud se začnou formovat, mlže jít o zhoubný proces.

Tam, kde čtete vysoké leukocyty nebo zánět, všude jsou indikována antibiotika. Ve skupině Rostík a spol. je průjem a tak to bude ještě hodně práce, skupina je početná. Zatím mají všichni dietu.

Více kočiček jsme nestihli ošetřit, vzorky berou do laborky do 14. hodin a když vezmete v úvahu cestu Bučovice – ucpané Brno, pak máte co dělat.

Komínek byl jen vyšetřen, snažili jsme se zjistit, jaký nález má v zadní části tlamy. Tři lidi na to nestačí a není účelem kočku schvátit. Komča je už děda /nar. 2001/, při sebemenší námaze modrá, poulí hrůzou oči a tak už potřebuje spíše svůj klid a minimum nepříjemných úkonů. Prosebně se mi schoval do náručí a očiska žádala, že chce zpět do svého pokojíku, na což já slyším okamžitě. Trpí silným astmatem, sliznice mají nedobrou barvu  při jeho běžném provozu J, trápí jej kvasinkový zánět uší a v rodině mají zánětlivé onemocnění tlamy. I po kortikoidech u jídla klape bolestí tlamkou. Ale stále je dědek aktivní, komunikativní a zlobivý.  

To Bohouš nám při odběru nedal šanci jiným způsobem – rozhodl se nám všechny sežrat  a tak se podařilo odebrat krev jen na biochemii. U FIV kocoura škoda, ale bez sedace by to nešlo. A sedace je vyloučena neb je silným astmatikem, běžně slyšíte, jak to v něm chrastí.  Ruce mám od něj zničené, v akci bolest necítíte a pak se divíte. U něj se člověk musí spokojit s málem. Je vzdorovitý a citlivka. Každá injekce – neuvěřitelný cirkus. Po odjezdu veterinářky se tvářil jako milouš. Bohužel hodně zhubnul, z 5,5 n a4 kg. I to je FIV :-( Dnes dostal antibiotika, ostatně jako Ponča, Čůsťa.

To Amálka po odstranění nádoru na hlavě jen září! Vše se pěkně zahojilo, i jizva na tlamce. Amče je opět v akci, všechny peskuje a přibrala na váze! Je to bojovnice, nezapře povahu jakou měl její brácha Pišta.

Míša má sem tam problémy „s hlavou. “ Jeho mozek způsobil, že má hlavu nahnutou trvale na stranu a když se zhorší, hlava stále těká. Prostě nemůže být v klidu, pohybuje se na stranu a zpět. V takové chvíli mu dám klid, ještě další injekce a čekám, zda se stav zlepší. Pro případ křečí máme pomoc, pokud by se zhoršoval, již jen kortikoidy, které srovnaly Oskara. U Míši s nimi nemůžeme přijít jen tak, je FIV pozitivní a tam můžete imunosupresiva použít v krajním případě. 

Psala jsme, že Maluše má 36 tisíc leukocytů, to je opravdu hodně! Horní hranice normy je 19 tisíc. Je silně astmatická, v poslední době hodně zhubla a méně zlobí. Většinou mi spávala u hlavy  a tak jsme se ráno budila s její prdelí v obličeji nebo mne polechtaly její vousky. Vysoké leukocyty má i Mínka a bohužel velmi špatné výsledky ledvin, dalo by se o ní říci totéž, co o Bobeši, že už moc času nemáme. Zatím je aktivní, komunikativní, jí a pije sama, ale hubne a vzhledem k hodnotám v krvi…. No je to smutné. Musím být připravena na vše jak u Bobeše, tak u ní.

Baruška dnes večer měla další záchvat. Opět to proberu s vetkou, nevím, zda ji vzít teď na vyšetření, rizikem je cesta v tom horku a v přepravce, kde se může záchvat vyvolat a pokud vše zvládne a bude se u vetky chovat normálně, neudělá si ona obrázek o jejích problémech. Leda natočit záchvat na video, ale já mám v takové chvíli většinou jiné starosti než točit. Záchvat byl krátký, uklidnil ji temný box a dala jsem kousek od ní jídlo, po něm vystřelila a záchvat ustal. Na počátku stočila hlavu na stranu a pak už byla celá ztuhlá, rychlejší dýchání, byla částečně mimo. Na dietě se stolice mírně zahustila a bába projevila zájem o osobní hygienu.

Káju dnes místo po včerejší aplikaci bolelo neb když jsme mu chtěla dát injekci razantně se ohradil. Chystám mu jeho startovací pelíšek u FIV koček. Nepůjde mezi ně přímo, ale bude v pokojové volieře. Výhody pro nováčka? Máte jen svůj prostor a na ostatní můžete bezpečně koukat, nikdo vám neleze do misky a pod ocas J Prostě nevhodí vás do nového a neznámého přímo. Velice se nám tento postup osvědčil, omezí se riziko konfliktů mezi kočkami v počátku seznamování a sníží stres pro obě strany. Kája bud  mít i vlastní velké škrabadlo, to mu muž o víkendu dá do kupy, jen to ještě oba neví. Mezi FIV skupinu se chystá také Kuličník. Tam to bude horší, hoch je příliš divoký. Já doufám, že jej časem u jídla alespoň pohladím, nemocná kočka by se měla nechat ošetřit, nejde o to, že bych snila o mazlíku.  Skupina pak bude čítat 13 kočiček, většinou kluků, z čehož nejsem nadšená. Každá změna, příchod nové kočky, se všemi zdravotně zamává.

A jsme u koťat.  Informuji tak málo, že jako by u nás nebyla. Prckové rostou jako z vody, pravdou je, že jídlo mizí jen jej naservíruji. Manažerem stravování je malý Petřík, malou Rozu spíše láka dobrodružství. I ve mně vidí příslib nejen krmení, ale i zábavy a nových věcí. Máma Micka je stále starostlivá, radost rodinku pozorovat.  

Kastrujeme jak kočičky venku, tak máme za sebou kastrace mládeže doma. Ulevilo se mi.

Pitva kocourka Elišky ukázala lymfom. Byl zasažen hlavně žaludek a játra, ale změny byly i na ledvinách. Nemoc tělo hrůzně změní. Tak mladý kocourek a tak nemocí deformované orgány!

Jakmile Kája opustí box, na jeho místo čeká kocourek, který je od dnešního dne na klinice. Má staré zranění, bude u nás přeléčen, doufejme i kastrován a vrácen krmičům.

Je jedna v noci, musím končit, ráda bych za Bobešem a ještě musím podat pilule nemocným.

Na fotu nemocná Mínka /selhání ledvin/ 

22. 7.

Dnes jsme se rozloučili s Bobešem.

Nemoc nabyla vrchu.

Odešel dlouholetý parťák, výrazná osobnost naší kočičí party.

Bude nám moc chybět.

Bohužel jsem pro něj už nemohla udělat více.

Vyprovoďme jej prosím společně.

24. 7.

Odešla Mínka.

Ani nevím, co říci. Mám hlavu prázdnou, srdce bolavé.

Kéž by ta rozhodnutí učinil někdo za mne. Bohužel.

A bohužel podruhé neb už nebylo cesty z jejího utrpení.

Kde se vzala Mínka?  Její majitelka musela odejít do domova důchodců a nemohla si s sebou vzít kočičku a psa. Rozhodla se je utratit a naštěstí zašla k veterinářce, která se jí snažila pomoci. Pro psíka se našel domov hned. Mínu se pro její nedůvěru k cizím lidem umístit nepodařilo a tak se ocitla u nás. Paní kočičce věnovala hodně času, ale veterinární péče a výživa byla zanedbána a tak byla Mína plná blech, začervená, měla vypadanou srst z neustálého svědění a byla velmi hubená. Nebyla kastrovaná ani očkovaná, vážné změny v domácnosti zle odrazily na stavu Míny, projevilo se selhání ledvin.

Dnes je hodně špatný den. 
Prosím chvíli ticha za kocourka, který před chvílí odešel. 
Byl od nás umístěn do domova před lety, po dlouhé nemoci dnes odešel.
V sobotu jsem si jej pohladila po dlouhé době a bohužel naposledy. 

26. 7.

Baruška hodně spí, je stále hodně vyčerpaná a unavená. Ráno se v reakci na injekci zase zkroutila, tento záchvat je vždy tichý, pomalu odezní, tedy zatím. Chtělo by to další vyšetření, ale ona je na ně slabá. V krvi kromě silného zánětu nic mimořádného. 
záchvat vznikne ve chvíli, kdy otočí hlavu dozadu. Ne vždy samozřejmě. Jí dobře, jen dnešní den byl slabší, tak snad to není náznak nějaké negativní změny. Stolice se zahustila. 
Může jíst jen dietu RC intestinal, po i/d měla průjem, tak neexperimentuji. Jak vidíte, zatím moc zájem o očistu nejeví. Břicho nafouklé, dlouho bude trvat než si střeva zvyknou na kvalitní stravu. Zánět očí má stále, ačkoliv má antibiotika a znovu si odřela čumák, což nevím, jak dokázala. 
Za kapsičky RC intestinal děkujeme paní Fuksové a paní Moudré, tyto balíky zatím dorazily.

27.7. 

Mareček se nám otrkává. V karanteně mu voní dvě nekastrované kočičky a tak dokonce vyzpěvuje. Jí za dva, chutnají i granulky, poměrně více pije a to i bez granulí. 
Mareček je mazel, duckací kocourek, ale do náručí se bojí, jak má pod sebou volný prostor, panikaří. Ale jakmile jej postavíme na zem, podložku, je to milovník  :-)
Po kastraci by se dle dohody měl vrátit zpět do lokality.... Co vy na to? Neptám se na vás názor  :-), ale na to, kdo mu dá domov. 
Cpe se za tři, za každé jídlo a pohlazení děkuje, venku to asi neměl moc lehké a tak proč se tam vracet? 
Koncem příštího týdne jde na krev, z té bychom uvážili, zda už je sto kastrace. Pak je jeho cesta k domovu otevřena...
Mazlivec, hezounek, negativní testy......Kdo převezme štafetu za jeho lepší život?.

Je před jednou v noci a masíruji Barče břicho. Jsem nervozní neb během dne nevyrobila bobek, méně se hlásí o jídlo a "něco je jinak." Nesnáším, když je něco jinak. Ve střevech má obsah, hodně to tam pracuje, je nafouklá, plynatá. Moje obavy směřují k zauzlení střev, Baruš je rizikový pacient - hubená, starší /aby ji neurazila/, nemá chuť chodit, běhat, i když jí dám volnost, sedí a kouká. Když se zvíře nepohybuje, i střeva leniví. K tomu infekce, změna prostředí, životního stylu, stravy, .....
Myslete na nás.