4. 7.

O víkendu byl v jedné z obcí u Brna vidět idiot. 
Postával u krajnice ve večerních hodinách, skrýval se pod lípou či na autobusové zastávce. 
Občan - idiot byl klidný a to i ve chvíli, kdy se zvedal vítr a přicházela bouřka.
Chvílemi se zdálo, že počítá projíždějící vozidla. 
Zvýšená aktivita byla sledována ve chvíli, kdy na hlavní komunikaci vstoupil zajíc. Idiot s ním rozprávěl a přiměl jej k pohybu po vedlejší cestě směr bývalé JZD. Zvíře naštěstí uteklo. 
Idiot se vrátil ke krajnici. 
Další akce ze strany podivného občana nastala, když komunikaci přecházel starý kocour. Opět k němu promlouval, tentokrát razantněji. Zvíře se rychlým krokem nebezpečné osobě vzdálilo. 
Posléze občan zmizel ve tmě a jeho nalezení komplikoval těžký teren a deštivé počasí. 
Buďte prosím na pozoru, platí zvláště pro Brno - venkov!

Ten idiot jsem byla já a poslušně hlásím, že všechny naše venkovky + jeden zajíc přežily Motosraz od 1.- 3. 7. Klapouchý měl ale velké velké štěstí!
Elen
Takové idioty najdete jen u 
Brněnský Max - domov pro kočky, z.s.

10. 7.

Zmínila jsem, že Miluš musela na pohotovost.

V sobotu méně jedla, ale připisovala jsem to horku. Večer jsem musela pryč a tak jsem ji nesledovala. Po příjezdu domů nic zvláštního, věnovala jsem se jiným nemocným. U Miluš jsem uvažovala v posledních dnech o očkování a intenzivnější inzerci. Během nedělního dopoledne ale začala slintat, nafoukla se jako balon a neustále vrněla. Po prohmatání břicha zůstala ležet na boku na zemi.  Na naši veterinu bylo pozdě, kočce zle a ani po injekcích se nelepšila.  Navíc venku horko a my měli jen auto pro vývoz odpadu, v tom bychom Miluš živou nedovezli.  Tak musel muž do Brna pro jiné auto, zpět pro nás  a pak do Brna na veterinu. Jeli jsme po domluvě na ABC klinik a byli tam dvě hodiny – vyšetření, sono, krev, rentgeny.

V krvi velice nic, žaludek nafouklý vzduchem a opravdu hodně, dle veta trávicí soustava průchozí, ale střeva se prostě nepohybují. Stojí. Zauzlení střev zatím žádné ani cizí těleso. Střeva prostě nepracují.  Vet navrhl postup, pečlivé sledování z naší strany a případné další vyšetření. Pokud se zhorší, střeva budou neprůchozí a bude nutná operace, vzít vzorky na histologii.  Vyslovil obavu, že pokud chronicky střeva nefungují, může za tím být třeba lymfom.

Těšila jsem se, že Mili půjde na očkování, najde svého mazliče a já se budu těšit zprávami z nového domova. Místo toho se bojím jít spát, že ji najdu v křeči. Dnes nám zorganizovala celý den, co bude zítra nevím a jsou tu i jiní, kteří zasluhují stejnou pozornost a nemám čas o nich ani napsat.  

Pro příznivce Dušína. Po zvážení jeho stavu a povahy, situace na zahradě, byl vypuštěn zpět na naši zahradu. U nás prošel kompletní zdravotní generálkou. Prostředí zná, žije zde několik let. Po smrti Moura může zahradu zdědit, a já bych byla jen ráda, ale musí dojít rozumu a pochopit, že u nás má domov. Chodí k nám 13 kočiček, ale on jediný má výhodu, že to u nás zná a nebojí se nás. Ví, že si u nás může v klidu schrupnout.

Byl vypuštěn po ukončení Motosrazu a večer, kdy se šeřilo. Ideální i bylo, že na okolních pozemcích nebylo ani živáčka, večer před pracovním dnem. Ticho, klid, minimální provoz. Vyběhl do zadní části zahrady. To byla středa. Zatím jsme jej neviděli a tak na něj myslete. Nemyslím, že emigroval nebo spáchal sebevraždu, prostě k nám teď nemá důvěru.  Navíc je mu jistě divné, že na zahradě není Mour a jeho pachové stopy. Cítí to jako ohrožení. Ale jeho reakce u nás byly zdravé – ačkoliv byl ve stresu, jedl, pil, chodil na wc normálně a tak si myslím, že pokud se něco mimořádného nastalo, měl by se někdy objevit.  Já také doufám, že se mi vztekloun podaří venku lépe ochočovat. 

13. 7.

Děkuji paní Králové za zapůjčení boxu, museli jsme akutně lapit Zdeňka a boxy nám nějak došly. Neplánovaně u nás pobudou dvě kočičky, jejichž majitelka je v nemocnici.  

O Zdendovi moc nepíši, těžko psát o kočce, která o vás nestojí J Zdeněk není jen plachý, ale hlavně řádně agresivní.  Trápí jej úbytek váhy, špatné zuby, období, kdy má průjmy a běhá do wc několikrát a trošku, prostě zaděláno na průser. Nelze jej ani pohladit, chytit na klec ve skupině koček? Vánoce tu máme dříve! Jakékoliv lsti selhávají, on dokáže vycítit sebemenší záchvěv mé nervozity, sebemenší změnu. S dekou a sítí jste za idiota nejen jemu, ale všem kočkám, které se pak s vámi celý dny odmítají bavit. Už jsem dnes uvažovala, že si půjčím foukačku.  

Ale máme jej, bylo to rychlé a Zdenda se se mnou nemazlil. V podstatě udělal chybu – zakousnul se do mě a nepustil.  Je to trdlo.

Před sto lety se přitoulal škaredý černý vypelichanec k naším miskám v Brně.  Opisoval kolem nás kružnici o poloměru několika metrů a tahle choreografie mu poměrně dlouho vydržela. Jakýkoliv pokus o sblížení působil jako rudý hadr na býka.

Jednoho krásného dne do místa krmení zavítala firma, která se tam usadila. Změny přišly okamžitě. Partička provozovala tiskárnu a její zaměstnanci se v areálu chovali hůře jak doma. Nejen, že jsme po nich v noci uklízeli svinčík nebezpečný pro zvířata, ale areálem se bez kontroly proháněl pes. Domluva nevedla k ničemu, dostalo se nám výhružky otrávení koček. Moc jsme neváhali a definitivně rozhodl okamžik, kdy jsme přijeli do areálu a nikde kočka, všechny seděli za plotem, na pozemku jiné firmy. Kočky, které měly v areálu léta pelíšky a jídlo, neměly odvahu tam jít, žít. Ztratily domov. Na počátku zimy! Během jednoho víkendu jsme všechny odchytali, Zdeněk byl mezi nimi. 

U nás je spokojený, s Bobešem tvoří milostnou dvojici J Zítra bude přepraven na veterinu, sedace, zuby, krev, celková prohlídka, vše, celková generálka. Mám strach, aby se pak nesesypal, není již nejmladší, ale akce je nutná, později už může být opravdu pozdě. Sedí za mnou v boxu, pustila jsem mu v telce klasiku - Větrnou hůrku, ale asi to není jeho gusto.

Prosila jsem o zaopatření kotěte. Zítra budu mít jeho fotky, dobrou zprávou je, že testy jsou negativní. Myslím FeLV a FIV. Paní veterinářka jej popsala – kouřový kluk. Já dnes cestu na veterinu nezvládla a tak jej uvidím až zítra. Podstatné je, že už nežebrá na ulici.  Za dočasku budu vděčná, kdyby šlo o kočku ve špatném stavu nebo jinak nemocnou, neprosila bych, ale špunt snad bude v pohodě a tak je zbytečné, aby šel k nám.

Klapouchý, náš venkovní zákazník u domu, měl dnes opět štěstí. A já svým způsobem také.

U sousedů naproti sem tam běhá fenka, střední velikosti. Je vychovaná, pečují o ni, běhá volně po pozemku, nemají plot, ale za sedm let jsem viděla její úprk mimo pozemek asi jen třikrát. Dnes ale byla venku pozdě večer a evidentně nebyla v dobré náladě. Majitelka nikde. Nejprve prohnala něco na silnici před domem. Blížila se hodina, kdy po cestě kolem jejich domu chodí naši strávníci. Začala jsem obavami bublat. Vynořil se náhle Klapouchý, pes jej neviděl a tak bezpečně přešel.  

Zatímco Klapáč za našim domem v klidu jedl, fenka se usadila před domem majitelů a než jsem vymyslela řešení, koukám, kocour stojí před domem, na zpáteční cestě, plný břich a o psu netuší. Ten ale vystartoval a řítil se na kocoura.  Já otevřela okno, řvala na psa příkazy, nic, oba mi zmizeli za stromy. Ve snaze zahlédnout dvojici jsem vylezla z okna na parapet a ejhle, ujela mi noha. Naštěstí se moje mohutná zadnice zabrzdila o malý špinavý parapet a visela jsem z okna kuchyně. Jako když brouka obrátíte na krovky, to nemáte moc prostoru srovnat majitelku psa.

Kocourek se schoval na naší zahradě, stihl utéci. Zpět šel ve chvíli, když už pes nebyl na scéně. Jediným pozůstatek konfliktu je sněhobílý parapet a moje špinavá záď.

Za domem instalujeme na venkovky novou kameru, stará už dosloužila. Snažím se na záznamech najít Dušína, ale zatím nic.  Nechci zde rozvíjet hypotézy. Byla jsem jej hledat v okolí, za slunečního dne, že by se někdy vyvaloval, neviděla jsem jej. Na soukromé pozemky se nedostanu. Na záznamech je patrné, že se dominanci po smrti Moura snaží získat nezkušený mladíček.  Zrzík, nedaleko bydlící, ostatně toho souseda, kterému prý krademe kočky.  Dělá u nás peklo a tak brzo přijde o koule. Ne soused, ale kocour. Peklo dělají oba. Staří mazáci jej neberou vážně, ale mladé, nováčky, odhání od jídla a dovoluje si i na holky a to tedy u nás neberem.

Miluška byla v pondělí znovu na veterině. V neděli nám zorganizovala celý den, měla jsem obavy, že ji ztratíme.  Miluš má přísný řád, léky, stravování. Úterý lepší, jedla, bobek byl, ale dnes je opět jako balon.  Někdy si říkám, že by mohla hodit řeč s Myškou, ta měla podobné problémy, nedošly naštěstí tak daleko.

Myš je malý zázrak. Po zničení kočičího válce se nastěhovala do puebla. S čím si v něm hraje, to netuším, ale proutěná chaloupka celá skáče.

FIV tým brzo rozšíří Ponožka. Její stav se mi nelíbí, váha jí nejde nahoru, často trpí průjmem.  Má silný zánět dásní. Na malou holku o půl roku trochu moc problémů. V poslední době mi často zvracela po jídle, to taky není dobrý signál. Už by chtěla mezi kočky a asi nemá smysl jí bránit. Zdravější kočku z ní neudělám a myslím, někdy mám nedobrý pocit, že s námi dlouho nebude.  Tak ať si užije, dokud běhá jako čamrda.

To Ruby zesílila, průjem u běžné stravy nemá, záněty dásní ji taky trápí. Je ale silnější a starší a tak se s nemocí lépe vyrovnává. Zatím.  Na rozdíl od Ponožky je ale plachá, nedůvěřivá a tak jsem zvědavá, jak se její povaha vyvine po vstupu do kolektivu.   

Kolektiv FIV byl za veder zcela placatý. Těžko bylo poznat, komu je z čeho zle. Kéž se horké dny neopakují. Nejhorší je karantena, tato část domu je hodně rozpálená. Před rokem jsem z ní akutně stěhovala pryč Bohuše a Míšu, tento rok Milušku. Vždy, když jdou horka, mám obavy a musím hledat náhradní řešení, pro chladnější prostory pro kočky.  Kočky z karanteny  mezi kočky v domě nesmí, jen tak pro připomenutí. Můj muž to nevydržel a koupil klimatizaci, pro malý prostor, co nejméně hlučnou. Teď ještě aby nevyhazovala pojistky, nemáme dobrý jistič. Snad se už nebudu muset obávat o zdraví koček, zvláště v karanteně jsou více ve stresu.

Omlouvám se, jedna hodina pryč. Musím nakrmit venku, aby, pokud se Dušín k nám vrátí, viděl, že s ním stále počítáme.

Pokud má prosím někdo dotazy ke konkrétní kočičce, sem s nimi. Nejsem sto psát o všech nemocných, ono to taky v jednom psaní může být pro vás i nuda a tak sem s otázkami, pokud jsou. 

Elen

14.7.

V úterý jsme prosila o dočasku pro prka, který se toulal po ulici. Zde jej konečná máte - kluk, kouřový, mazlík, pohodář a zlobidlo. Zatím se jeví jako klinicky zdravá kočka, testy FIV a FeLV negativní, dnes bude odčerven a odblešen, blechy nesledovány, ale pro jistotu a pak může do dočasky. Ale pokud by někdo chtěl partáka pro svoji kočku, potěšení a mazlíka pro sebe......? :-)
Malej zaujme každého, i na veterině jej obdivovali :-)
brnenskymax@seznam.cz
A k tomu jménu... Dnes má narozeniny náš zlatý slavík, malej pěl z boxu kliniky z plna hrdla, tož Karel :-)

Dnes v narkoze ošetřen Zdeněk, konečně po letech revize. 
Jako Dušín pro agresivitu přepraven v boxu. Váha 3 kg!! Vytrhány zuby a dva horní špičáky, kde byly píštěle. Od bolesti by se mu mělo ulevit, ale nevím, jak se s tím vyrovná, zatím se netváří nadšeně. 
Při vyšetření malá pravá ledvina, jinak žádný nález. Krev byla odebrána, čekáme špatné výsledky ledvin. Pro kašel byly udělány snímky plic. Sono potvrdilo nález na ledvinách, žádná tekutina. 
V závěru se podařilo vzít moč, v ní bílkovina, žádná krev, krystalky, Ph normální. Po chvíli ale vyšla moč sama a byla s krví. Zdeněk má tedy zánět močových cest. 
Antibiotika samozřejmě má, injekci proti bolesti. Chtěla jsem jej pár dní sledovat v boxu, mít pod kontrolou, jak jí a čurá, ale je ve stresu, večer jej asi vypustím. Pokud bude problém, budu jej muset zase nějak chytit :-(Léky leda v jídle, pokud bude jíst. 
No je to starost a stres s divokou kočkou, když onemocní. 

18. 7.

Máme s nemocnými trápení. Včera jsme dlouho do noci seděli nad Miluškou. Byla v neděli na veterině,  střeva jsou průchozí, ale nefungují, jak mají.

29. 7.

Dnes musel na veterinu akutně Punťa.

Punťa je starší kocourek, kterého jsme krmili venku. Na kastraci byl u nás, pak vypuštěn. V lokalitě jsme jej dále krmili.

Po roce začal hubnout a měl špatnou srst. Vzali jsme jej k nám a léčili. Trpěl průjmem a ten dost odolával léčbě, ale nakonec se vše srovnalo. Měl být opět vrácen zpět, ale při vypuštění nastaly problémy – nebyl sto chodit, rychle se unavil, lehal. Tak jsme jeli na veterinu. Slabé srdce.

Vrátit se k nám a byl nějaký čas ve volierce, aby si rváč z ulice zvykl na kočky a neudělalo se mu zle při šarvátkách. A zvládl to, mezi kočkami se adaptoval po čase bez problémů.

V poslední době jsem sledovala úbytek váhy, zhoršení srsti a nechuť k jídlu. 

Před 14 dny byl na vyšetření. Krev v pořádku, na sonu a rentgenu nic, „jen trochu tekutiny u jater“.  Hlavním problémem byl průjem. Na srdci stále nález.

Po 14 dnech léčby průjem nemá, ale sám jen zobne, hodně spí a velmi rychle se unaví.  Tvar břicha u stále hubnoucí kočky ve mně vyvolával oprávněné obavy, které se dnes na sonu potvrdily. V břiše je tekutiny více.  Zdá se, že nám FIP klepe na dveře. Je to i můj pocit, když na něj koukám, nechová se jako kočka jen s průjmem, jen se špatným srdcem nebo selháním ledvin. Je to jiné.

Samozřejmě voda může být v těle z jiných příčin, ale ty už by měly na léčbu reagovat.  Odběr krve či tekutiny u Puntíka bez sedace nemožný a sedace je pro něj v tomto stavu krajně riziková. Byla jsem ráda, že zvládl cestu a sono, ani další vyšetření jsem nechtěla.  V sedaci, minimální dávka, jak říká moje veterinářka – homeopatická – byla před 14dny a jeho reakce se mi moc nelíbila. 

Tak jsme doma, odpočívá a já jej jdu nakrmit, sám jedl málo. Je to náš poslední společný čas.

Na fotu Ponožka. Mezi FIV kočičkami se jí daří a už se adaptuje i její kámoška Ruby. 
Ta se nejraději válí na barevném polštáři a kouká z okna do okolích zahrad. Na kočky syčí, ale jak jde o jídlo, společná miska nevadí. A co mě potěšilo - nechá se i pohladit. Čekala jsem, že po vypuštění do skupiny bue plachá a bázlivá. 
Myslím, že holky jsou spokojené.
Foto Ruby bude, nebojte :-)

Pišta byl také na vyšetření. 
Je FIV pozitivní. Trápí jej horní cesty dýchací, ozývají se ledviny a jak vidíte, zánět oka. 
Pišta oslavil v květnu 15 let. 
Je to mimořádný kocourek, má skvělou povahu. Je velice tolerantní, FIV holky akceptoval bez mrknutí oka.

30. 7.

Miluška mi ničí nervy.  Zatímco doposud jsme řešili situace, kdy na wc nechodila a měla bobky jako brikety, teď zápasíme s průjmem. Minulou sobotu v něm byla i krev. Miluš je každou chvíli u veterináře, několikrát na pohotovosti, už škoda mluvit. Ve chvíli, kdy mám pocit, že už jsme to vychytali a bude stabilizovaná, v té chvíli dojde k obratu o 180 stupňů.

Zvládla těžkou operaci, zauzlení střev, ale zatím se mi stabilizovat nedaří. Svoji roli také hraje to, že u nás není spokojená, vadí jí kočky a asi by chtěla i ven. Tyhle dvě věci bohužel nevyřeším. Leda by si ji někdo vzal a bojoval s ní dál.  Miluš často vypadá tak, že by se chtěla vrátit do Čebína. Není divu – stále ji s něčím otravuji, stále na veterině, doma kočka kam se podíváš a ven nesmí. Zatímco Myška je nejspokojenější kočkou souboru, tím nechci říci, že si ji někdo nemůže vzít J, Miluš jakoby čekala, kdy experiment u Maxe skončí. Nehraje si, nevidím, že by se čistila, nevidím jí spokojenost v očích. Řekla bych deprese.

Vetka říká, že nakonec skončíme na kortikoidech, které „vyřeší“ její zánět v tlamičce a problémy střev. Po vysazení antibiotik se často zhorší její tlamka, prášky si nedá podat právě pro její bolest. Její zažívání je asi na dlouhou trať. Na pohotovosti koukali na rentgen, kde měla žaludek několikrát zvětšený a plný vzduchu. Střeva se nehnula, obsah se v nich jej válel. Sama vím, že bolestivý žaludek může přivodit i kolaps a tak tuším, jak jí je. Jakmile začne po svém hlasitě vrnět, vím, že bude zle. Denní kontrola stolice u ní vyžaduje oddělení od koček a to už není kde. Možná by pohodě pomohla vycházka na vodítku, ale bohužel je tolik nemocných, že nemám čas na to, abych ji takto potěšila.