Jdi na obsah Jdi na menu
 


Červen 2016

30. 6. 2016

2. 6.

Ráno bylo nepěkné. Na zemi v pokojíku Ferdíka ležela černá kočička. Nejprve jsem myslela, že Kamoš, ale byla to Babi.  Byla mrtvá. Kamoš v posledním půlroce často kašle, trpěl opakovanými infekcemi, ale Babi, u té jsem nesledovala nic. Sic nepřišla poslední dva dny jíst na svoji skříň, jak byla zvyklá, ale jedla dole s ostatními a neviděla jsme v tom problém.

Ale mám pocit viny, že jsem něco přehlédla. Poslední dobou běhám se sebou po doktorech, což zabere čas, vezme energii a peníze. Nejsem zvyklá se o sebe moc starat a tak jak nesedím v ordinaci veterináře, ale jinde, jsem nesvá.

Za pár hodin jsem musela rozhodnout o Dobby. Po tolika letech péče.  Mezitím přivezli domek, ale o ten se naštěstí postaral můj muž. Vzal si volno v práci.  Sám pak vše odtahal za dům, pěkné desky by před domem dlouho nevydržely. Čeká nás jednání se sousedem, zda můžeme dům dát blíže plotu než dva metry, pak natírání každé desky domku. Jak bude jasné místo, bude řeč o tom, zda rošt či ne a kdo domek postaví.

Jak se vede Milušce?  S vetkou řešíme, proč má střídavě tuhou a tekutou stolici, ale co je podstatné – jí a vyměšuje pravidelně. Myslím, že se cítí dobře, příští týden ji vezmu na kontrolu. Antibiotika bere stále. Břicho už nemá tak nafouklé, jak celou dobu po příjmu do náhlé operace. Jí stále totéž a myslím, že už ji to nudí neb, když jsem jí v neděli v noci nachystala prášek zabalený v Easy Pillu, přišla jsem po chvíli a v rohu boxu nebyl. Ona to prostě našla a snědla s chutí. Něco takového jsem ještě nezažila J  Držte palce ať se její stav vyvíjí dobře. Začala jsem jí říkat „Voborníková“.

Na kontrole byly i FIV holky. Starší, Píšťalku /bude to asi Ruby/, čeká kastrace.  Věřím, že zákrok zvládne, ale mám strach, že se zhorší FIV. Ruby je krásná, pomalu se mi odhaluje. Jak je spokojená, je radost na ni koukat. Obě holky už jsou nás asi už DOMA neb cestu k veterinářce řvaly jako bychom se jich chtěly zbavit.  Cestu z dálky k nám 12. května absolvovala vystrašená stvoření, k vetovi včera jely dvě sebevědomé holky, které už jinam nechtěly. 

Ponožka je uragán, malá, ale s energií Dukovan. Obě holky mají zanícené rudé dásně, malá má stále zánět očí, ale asi bych chtěla rychle velké výsledky. Ponožka se konečně nechá vzít do náručí a vrní, pro kotě samozřejmá věc, ne pro Ponožku. U obou stačí ale málo a je po důvěře. Moc dobrého asi nezažily. Už proto mám strach o Ruby, když už si tolik obě zakusily, ať si to u nás teď užijí – klid, plná miska, důvěra, pohoda, hra, klidný spánek,….. Současný počet FIV kočiček je 13.

Dnes jsem chtěla odchytit i Dušína. Nemám však klec s ním kam dát, musím něco vymyslet a poměry v domě  s kočkami přešibovat. Doufám, že nepřijde do té doby také zraněný. Náhle se objevil u krmítka a vyžadoval jídlo. Uvažovala jsem, zvažovala, ale jeho odchyt dnes byl už moc překombinovaný. Nebylo nic nachystáno, už bych to vše dnes nezvládla, ale pokud se mu něco stane, tak si hlavu ustřelím.  Na druhou stranu nelze všechny naše venkovky zavřít u nás v domě a uchránit hlupáků.  Dušín ale odchyt potřebuje, generálka jej čeká, jen se Mour stal teď akutnějším.

Mour je velmi opatrný a vydrží hodně. Proto, když nohu nepoužívá, jsem nervozní.  Doufám, že nejde o projev infekce. Máme za domem FeLV.  Mám k němu zvláštní vztah. Když jsme koupili dům, byl zde on a jeho kámoška. Tu bohužel zabilo po roce auto, Mour byl chvíli u nás na kastraci, léčení a po vypuštění se dlouho neukázal. Už jsem měla výčitky, že pro kastraci spáchal sebevraždu.  Pár let docházel jen na jídlo a trnula jsem kdykoliv přecházel cestu před domem. Před dvěma lety se tu usadil, je u nás doma a chodí v noci na průzkumy. Pomalu se k němu přidává Dušín, ale jeho výkon je nevyrovnaný J

Stálicí u krmítka je Klapouchý, toho jsme tak vykrmili, že není sto běhat za holkami. V noci baští Malá černá.  Dlouho jsem ji neviděla a jsem ráda, že je tu stále s námi, že se objevila.  Maxovo non-stop krmítko u domu navštěvuje 12 kočiček. Mour je jedinou stálicí, asi jsem prvním člověkem, kterému důvěřuje v mezích své plachosti a já k němu mám o to větší pouto.  Je to závazek, když vám dá důvěru plachá venkovka.

Narodil se na vsi, bez péče, jsme prvním „domem“ v jeho životě, kde našel klid, bezpečí a zdá se, že i pomoc.

Zítra pitva Babi.

Do karantény  vlétly můry.  Utlučou se o zdi.  Není jim asi pomoci. Miluš a Ponožka jsou v akci, Piškot by si také dal a Ruby šetří energii.  Já unaveně mžourám do PC, omluvte chyby a  překlepy. 

3. 6.

Dnes proběhla pitva Babi.  Info podám, jak dorazí můj muž neb výjimečně byl u pitvy on, ne já. Pokoušela jsme se najít v domě místo pro odchyceného Dušína a hlavně jej odchytit. To se mi zatím nezdařilo.  Dostal jídlo výhradně do klece, ale byl, k mému překvapení, hodně nedůvěřivý. Potrápila jsme jej hodně a budu pokračovat, dostal jídlo mimo klec až kolem 20. hodiny. Klec je venku stále, ale bez dvířek, aby kočky získaly důvěru.

Duším vypadá hrozně. Nad ocasem vykousaná kůže, krev, strupy, za ušima stejný nález, klíště jedno vedle druhého nebo rány po tom, co si je vyškubal.

Mladíci o dva domy dál dnes nepěstovali střelbu, ale řve odtud nějaká tvrdá muzika, ve které se my, starší, už nevyznáme.

U kočičího krmítka je narváno, Klapi na mne čekal, nenaservírovala jsem včas další rundu, seděl a čekal.  Je starší a trpělivý. On je zvláštní, má oči kotěte a vzezření zkušeného barda. Dokáže vyčkávat i několik hodin než se situace před naším domem uklidní, sousedi, psi, matky s dětmi, a může v klidu jít domů. Dříve jej děsilo i světlo za domem a prchal pryč, před dům, přes cestu a dolů do bývalého JZD. Dnes už je klidný, když na něj promluvím, náš vztah má dva metry, neutíká, čeká. Mluvím na něj co nejvíce, nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit, že kočka zná váš hlas. Kočky jsou vnímavé, mazané a citlivé. Mluvím s nimi stále, řeknu jim i věci, které bych jinému neřekla. Vytváříte vztah, komunikujete i tam, kde se dotknout nemůžete. 

O minulém víkendu nám jeden kočičí zákazník v Brně přišel s obojkem na parazity. Dost mne to rozzuřilo.  Kocourek se roky stravuje u nás, nic neukazovalo na to, že má majitele.  Náhle obojek. To je tím, že je prodává každá lékárna. Říkáme mu Šedivec, pohybuje se v technickém areálu, kde obojek je velkým nebezpečím. Majitelé prostě netuší, kde běhá jejich kocour. Nemám nervy na to, že jej najdu někde oběšeného, obojek jsem mu odstranila.  Trvalo to týden, kocourek nemá takovou důvěru, jak by bylo třeba.  Mít adresu, zajdu za majiteli, ale netuším zatím, kdo to je.  Kocour jistě přijde s novým náhrdelníkem, ale ten taky poletí do koše.   

Odchycený Mour má velké problémy se zuby. Mám obavy ze stomatitidy. Jak strčím ruku do boxu, jde po ní  a tak jsem si vzala lehčí rukavice, rány do žil bolí, opuchají a omezují mi pohyblivost při aplikaci injekcí.  Jsem zvědavá, jak budeme dál komunikovat. Není dobré s ním manipulovat, když je člověk unavený. Je ostrý a rychlý :-)

Miluš dnes málo jí. Včera jsem napsala, že je v pohodě a tak asi musí přijít problém. Pokud se to nezlepší, jedeme o víkendu na veterinu.

V neděli jede na veterinu rozhodně Zrzík, přestává jíst a to i při injekcích.  Není to dobré a do pracovního dne to nepočká. To musíme taky řešit další případy.  

5. 6.

Mour začal ráno v malé přepravce panikařit, měla jsem obavy, aby se mu neudělalo zle. Naštěstí se nechal uklidnit drbáním za uchem po celou cestu. Prohlédnout se nechal bez narkozy, hodně zhubnul, 3,6 kg. Srst nic moc, v tlamičce hřbitov. Kromě špičáků šlo vše ven, hodně se mu uleví. Odebrala se krev na celkové vyšetření a na testy. Za domem máme mezi venkovkami  FeLV. Levá zadní noha zlomená není, na rentgenu není ani diabolka. Zranění na noze bylo, ale přímo na tlapce, jeden polštářek byl oteklý, zanícený a tkáň vykousaná. Doktorka ránu vyčistila, odstranila co tam nepatří a odumřelou tkáň. Až po cestě domů mne napadlo, že střela jiného druhu mohla na noze udělat jen otok nebo modřinu, to by chtělo vyholení. 

Mour má krev a bílkovinu v moči, pH normální, výsledky krve budou zítra. Zatím má negativní test na FeLV a FIV.

Dostal antibiotika, injekci na bolest, teď dříme v boxu, který má mírně zatemněný, aby měl klid.

Mour bude dle stavu a toho, co o něm víme, rozhodně 10 let starý.  Uvidíme, co zítra krev a jak se naučí jíst bez zubů.

Zdá se také, že jsem si konečně po letech získala jeho důvěru, spolupracuje, nechá se hladit, uklidnil se, když jsem na něj mluvila.  Na veterině se mi schoval v náručí.  Od takového zkušeného venkovního kocourka je to pro mě pocta J

Pokud nám budete chtít pomoci s úhradou zákroku, budeme vděční.

2019755103/0800, v.s. mour

Moc s Mourem děkujeme.   

Natahaná jako kotě, co kotě, jako mula. V domě čurbes, že by každý kožich měl dostat kyblíček a uklízet. Stěhují se zničené věci, staré pročurané skříně, musela odejít jedna lednice. Chtělo by to dalšího chlapa na takovou práci, ne ženskou. 
Mour nejí, stávkuje Miluška. Vendelín má průjem a pozvracel se, opakovaně. Cipi má zánět konečníku. Buclítka, jsem ráno nemohla najít, ležel na něm Kříža, Bucli byl k mému překvapení živ. Měla bych aplikovat druhou dávku strongholdu, nestihla jsem nic.
Dušína jsem od pátku neviděla a nestihla mu ani připravit místo.

5. 6.

Natahaná jako kotě, co kotě, jako mula. V domě čurbes, že by každý kožich měl dostat kyblíček a uklízet. Stěhují se zničené věci, staré pročurané skříně, musela odejít jedna lednice. Chtělo by to dalšího chlapa na takovou práci, ne ženskou. 
Mour nejí, stávkuje Miluška. Vendelín má průjem a pozvracel se, opakovaně. Cipi má zánět konečníku. Buclítka, jsem ráno nemohla najít, ležel na něm Kříža, Bucli byl k mému překvapení živ. Měla bych aplikovat druhou dávku strongholdu, nestihla jsem nic.
Dušína jsem od pátku neviděla a nestihla mu ani připravit místo.

6. 6. 
Podařilo se jej dnes odchytit. Za ušima zrkvavená vydrbaná místa, nad kořenem ocasu zcela vytrhaná srst a vyškrabaná, zranění nad okem. Kde je ten krasavec, kterého známe?
:-(
Celkově vypadá jako smeták na podlahu. Zhubnul. Za okolností, že máme na zahradě mezi kočkami FeLV, musím být připravena i na takový výsledek. Foceno skrz mřížku, otevřít bych si klec při focení nedovolila. Fešák dostane jídlo, pokusím se do něj dát antibiotika a koncem týdne půjde na ošetření, tento týden mám totálně časově překombinovaný. Uvidíme, dle toho, jak se bude chovat. Jí dobře, tedy venku jedl, ale uvidím, co zjistím, když jej budu mít pod dohledem 24 hodin.

7. 6. 
Čtyři hodiny spánku a tak není divu, že jsem neslyšela budík. Vzbudil mě Cvrček, sedl si nad postel a při čistění prskal dolů mě do obličeje. Sekera ¾ hodiny. Na veterině pochválena Miluš, Zrzík nechtěl ukázat tlamku, ale co paní doktorka viděla, to bylo hrozné. Dostal injekci na bolest a čeká se na výsledky krve. Ruby zůstala na klinice na kastraci, tu jsem vyzvedávala až pozdě večer, musela jsem mimo Brno a doma nemohla zůstat po kastraci bez dohledu. 
Přijela jsem v devět večer, dům poblit, počurán a soubor se tvářit, že jsem si dovolila moc. Za domem čekatelé na baštu. 
Mour nejí a má průjem. Jsem radostí bez sebe. Ruby už se přestala vztekat a s límcem se najedla. Malá Ponožka začala mrouskat neb nám ráno dovezla známá nového kocourka na kastraci a ten tak „voní“, že to malou vzalo. Nováček sedí, nejí, má velké oči. Paní jej chytala měsíc, kluk je mazaný. Hodlá si jej pak nechat a doma, neb v okolí jí začal po kočkách někdo střílet. Bylo by to na dlouhé vyprávění, ale obdivuji, jak se k tomu paní postavila – koťatům hledá domov, dospělé vzala domů a teď se pracuje na odchytu plašanů. 
Dušín baští, zatím na velké nebyl, jen čurá, snad nepřijde zácpa. V jídle sní antibiotika, doufám, že jej tak i odčervím. Ve čtvrtek půjde na vyšetření Pik, Dušíka bych ráda vezla až příští týden, sype se nám auto a musí na opravu. 
Dnes jsme cestovali na východní Moravu k rodině, smutná událost. Zastavila jsem se u paní, od které máme Briketu /FIV+/ a mám těžkou hlavu, v jejím sousedství je kočičí problém, paní, která se ujímá koček, ale na péči nemá peníze. Důvěra k cizím lidem nulová, ale paní mne požádala o pomoc neb dotyčná znala dobře moji babičku, měly společný zájem – kočky. Moje babička ale měla jen dvě, u paní se to během pár let rozrostlo. Musím se tam vrátit. 
Omlouvám se, jsem hodně unavená, nebyl to veselý den a dost zlobí záda, snad zítra vstanu. 
Elen 

10. 6.

Karanténa je plná, práce mi jde pomalu, zvláště čištění boxů je zátěží na záda, mám obavy, abych v některém nezůstala. Práce má želví tempo a tak základní věci trvají celý den.

Mour jí málo, nemyslím, že by byl problém jen ve vytrhání zubů, ale vidím za tím ledviny. Krev  a bílkoviny v moči, urea zvýšená a kreatinin na horní hranici.  Má nekvalitní srst, když jej hladím, cítím páteř, pod kůži není kus kocoura, ale je takový pytlovitý, sleduji úbytek svalstva a mírnou dehydrataci.  Už, když byl venku, upozorňoval mne můj muž, že Mour dobře nevypadá, je střapatý a zhubnul. Ačkoliv jí u nás totéž co venku, má průjem a tak dostal další prostředky. Odčervení dám až dnes, chtěla jsem po zákroku počkat. Naštěstí z něj máme po sedmi letech mazlíka.  Nečekaná proměna, dlouho mě nic tak nepotěšilo. Mourovi je nejméně devět let. Celý život strávil venku a když jsme jen poznala, byl to vyhublý zablešený donchuán. Odchytila jsem jej nejen na kastraci, ale opakovaně kulhal na přední nožky. U nás byl vzteklý, zuřil, jen jsem kolem boxu prošla. Po vypuštění chodil na jídlo a běžel za dobrodružstvím. Zatímco jiní naši strávníci mizeli beze stopy, u nás umírali nebo jsem se jich ujala a našli domov jinde, Mour jediný byl zde a stále s námi. Poslední dva roky se na naší zahradě usadil, stala se mu domovem, ale od nás si stále udržoval odstup dva, tři metry.  Jistě chápete, jak je asi velké moje překvapení, když se  senoir nechá nejen pohladit,  on prostě mazlení nemá dost. Komicky vypadá scénka, kdy jej drbu na břichu, on nožky nahoře včetně té ovázané po zranění. Dnes ale zatím sám vůbec nejedl a já jsem nervozní. Že bych jej odchytila tak pozdě a čekal nás jen společný konec? Pokud to tak půjde dál, jedeme zase na veterinu. Začala jsem jej krmit, ale zvyká si pomalu a nelíbí se mu to, ale už to, že spolupracuje, už to je úspěch.   

To ve vedlejší kleci je náš VIP klient J Dušín. Ten řádí jako Mour před lety. Jen se dotknu mřížky, už jde po mě, párkrát neminul. Když není najeden, je zle. V jídle sní antibiotika a tak se rány dobře hojí, po šesti hodinách váhání snědl v jídle i cestal, to bylo na oslavu. Zákrok v narkoze vidím na příští týden, pokud bude auto opraveno. Těším se, že si jej konečně pořádně prohlédnu. Po odčervení zatím nemá průjem, ale to je brzo, padají z něj obří klíšťata, pipetu se mi zatím podat nepodařilo. Vylítnout z boxu nesmí, odchyt by byl na foukačku, totálně by srovnal místnost a hlavně by si mohl ublížit.

Zatímco Mour by rád mazlení a plytká zábava jej nezajímá, Dušín, světe div se, kouká se zájmem na Croftku II. J

Kočičky po kastraci, včetně Ruby, ty sedí tiše, ani o nich nevím. Všechny jí, zdá se, že není problém, ale veselo jim samozřejmě není, na to je brzo. Ponožku zatím kastrace nestraší, je moc malá, dle vyšetření se v břiše nic nerýsuje a tak si hraje s myší.

Miluška už je bez košilky a tak první dny po vytažení stehů neměla na nic čas, jen se čistila. Zkouším jí dávat i nedietní jídlo a zatím, musím zaklepat, je to dobrý, průjem není a chodí pravidelně na wc.

Na vyšetření byly další kočičky. Zrzík s nárůsty v tlamičce, šlo o kontrolu krve, zda si můžeme dovolit kortikoidy neb Zrza nejí. Zvyšuje se také jeho agresivita při ošetření, což může být spojeno s nepohodou, kterou asi cítí. V tlamičce má hrozný zánět, vyfotit se nám to zatím moc nepovedlo, při prohlídce tlamky prostě nespolupracuje. Ještě půjde na vyšetření u Žába, ta má tlamku v horším stavu, ale asi jako ženská J víc vydrží a snaží se s bolestí najíst.

Dorazily výsledky histologie vzorků z pitvy Babi. Byla nalezena ráno mrtvá na zemi v pokoji, večer nejevila známky problémů a ani předtím. Byl nalezen lymfom, nádorová proliferace byla v tkáni bránice, v plicích, v ledvině a slezině. Nic jsem na ní nesledovala a říkám si, že takový rychlý konec byl při tomto onemocnění lepší než pomalé zhoršování.

V léčbě je Šedivka, od neděle sleduji menší příjem potravy, malé úzké bobky a málo načuráno.  Věk už na problémy se ledvinami má, ale tak náhle, to se mi nějak nezdá a krev to nepotvrdila. V krvi není nic podezřelého, na rentgenu střeva vypadají normálně. Je plachá, ale vyšetřit se už celkem dá.  U nás zůstala neb se nemohla vrátit do lokality, tam by dnes bohužel nepřežila. Doktorka doporučila ji krmit a sledovat, co bude, zda bude zvracet, jak půjde na wc…. Malá jí, ale nic moc.

Bohuše trápí rýma, viním se, že jsme jej nechala ležet mezi dvěma okny, v průvanu. On je přeci jen háklivej, každá změna, ofouknutí a je problém.  Mezi FIV kočičkami je relativní klid, no myslím, že do okamžiku než mezi ně budu chtít začlenit Ruby a Ponožku. Malá, hravá a běhavá Ponožka jistě nadchne Bohuše, jeho záchvaty hravosti totiž nikdo nestíhá a mnozí jej berou jako útok. Z Ponožky se pomalu klube hezká slečna, zánět oči se zlepšuje, ale záněty dásní, ty jsou hrozné, bolestivé, místy krvácí. Takové malé odrostlé kotě a už problémy tohoto rázu a lepší to nebude. Ruby má stejné problémy, ale přeci jen je starší a lépe je snáší. 

Po smrti Harryho se Pišta vrátil na své okno. Měl zálibu, seděl na okně a mňoukal ven. Vždy jsem věděla, že se cítí dobře, když jej slyším.  Když přišel mezi skupiny Harry velký, místo si automaticky zabral a Pišta jen nedaleko smutně koukal. Ani další zašíťované okno ránu nezacelilo  a tak jsem jej dlouho neslyšela. Až před pár dny, vrátil se na něj a řval ven J  Pišta má vzácnou povahu, mírnou, tolerantní. Jeho slabým místem je jídlo – miluje kapsičky Felix J Když se s nimi neobjevím ve dveřích, jeho den není, jak by měl být.

Cvalík Ferdík se rozhodl, že je mu svět malý a expandoval do další skupiny. Zabydlel se zde a možná je to dobře, je zde více prostoru a Ferdík potřebuje zhubnout, váží 7,5 kg. Je spokojený, jen do postele se opravdu už nevejde nebo mi hrozí zadušení.

U Cipi pokračujeme s léčbou zánětu konečníku. Aplikace stronghodlu vedla k tomu, že  se kožní problémy u Micánka zlepšují, měla hlavu a krk vyškrabanou do krve. Čeká nás třetí aplikace a podání v dalších skupinách.

Uvažuji o kastraci Myšky.  Udržuje si figuru, často mrouská. Je spokojená, ale já jsem nesvá, že se může někde vytvořit zánět.  Taky by si zasloužila člověka, který má na ni víc času než já a nekastrovanou ji nikam dát nedokážu. Asi uděláme předoperační vyšetření a uvidíme.   

Děkuji paní Kolaříkové, která se rozhodla zítra obětovat svůj čas a zajistí naši účast na akci Voříšek Rosice.

Děkuji těm, kteří nabídli dočasku pro koťata z kravína. 

11. 6.

Za chvíli na veterinu. Mour nejí, nepije a moje krmení není moc uspěšné. Ve tři ráno jsem si lehla s obavou, že se pár hodin bude ještě horší. V noci čural, uspaný tedy snad nebude a před chvíli vyrobil různě konzistentní bobek, střeva by tedy taky měla být průchozí. Máme půjčeno auto, ale hrozné, hlučné, snad Mour cestu zvládne.

Je to zlé - zánět slinivky, akutní selhání ledvin, hodnoty velmi špatné. 
Mour nejí, nepije, slintá od nevolnosti. Dostal léky, doma podáváme infuze, jak Mour dovolí. Před chvíli byl vzteklý, jak mu bylo zle, nehodlal spolupracovat. I tak zázrak od kocourka, který žil deset let venku. 
Kapeme podkožně, u toho je ochoten sedět, sedace nepřipadá v úvahu. 
Je to zlé, takové zhoršení jsem nečekala. 
Jdu chvíli odpočinout a pak zase infuze.

12. 6.

Bojujeme s Mourem o jeho život. Infuze, krmení, léky, injekce. V noci jsem si dala šlofíka kolem druhé a v pět už u Moura. Hodinka a půl infuze, krmení, další léky. Budík na devátou a znovu. Teď dokapeme prvních 500 ml a dám další kapačku. Dopoledne měl průjem, čurá pravidelně. Zatímco včera byl s krmením velký problém, bylo mu zle a nechtěl polykat, dnes je to lepší a tak krmím ve větších jednorázových dávkách. Teď dostane doplňky výživy a  jak nakrmím soubor, zase jídlo a infuze. Tedy nic moc zábava. Na manipulaci si zvykl, byl včera na nervy z každé drobnosti. Jak mu bylo zle, odmítal spolupráci, ale nedivím se, měl pěnu po příjezdu z veteriny u tlamy. Práce je nejen kolem infuzí, ale i s čistotou. Ráno si na wc šlápl do wc, otřepal nožku a mohla jsme díky průjmu čistit jeho, box, misky, no vše. Dnes s krmením pomohl muž, zítra a další dny to bude horší. Usnadnila bych si vše tím, že bych jej nechala na veterině, ale Mour je nervák a taková povaha si sama přihoršuje. Navíc on velmi dobře reaguje na moje pohlazení a domluvy, uklidní se, že bych jej nechala samotného v boxu na klinice, to bychom strachem umřeli oba. V noci tam navíc nikdo není a převoz Brno – depozitum, to by mohlo být ve výsledku kontraproduktivní.

Ráno jsem mu do ucha šeptala: Milujeme Murriho, bojujeme o Murríska.“ Tak snad mi rozumí.

Omlouvám se, musím ke kočkám, lítám od jedné práce k druhé, času není. Pro další léky jsem poslala na veterinu muže, dovezl k jídlo pro mne, není čas vařit. Teď si načurala Ruby mimo wc, musím končit, žase úklid dalšího boxu a vyje na mne Dušín.       

13. 6.

Jak se vede Mourrískovi? Podávám infuze, do jídla navíc diacat, má průjem, antibiotika dostává. Polykání už mu nedělá takové problémy, dříve se mu navalovalo a jídlo teklo bokem tlamky, ne, že bych byla nešikovná, prostě nechtěl jíst. Dnes už si dal sosík z misky sám. Věnuje se také vlastní očistě, která jej několik dní nezajímala. Dostává doplňky na játra a hlavně ledviny.

Dušínovi jsme vysadila antibiotika a má dietu na průjem. Bohužel je tak vzteklý, že nejsem sto mu vyčistit dobře box, aby nebylo nebezpečí, že mi vyběhne. Pokud bude průjem přetrvávat, budu muset jeho kastraci v pátek zrušit. On by byl nadšen, já nikoliv.

Na zahradě v nepřítomnosti Moura běhají ty kočky, které se sem dříve odvážily jen v noci. To je to, o čem vždy mluvím – není řešením venkovní kočičky odchytat, myslím, ty případy, kdy si majitel pozemku myslí, že odchyt jeho problém vyřeší a nebude koček. Přijdou další, nic se tím nevyřeší.

Omlouvám se, musím ke kočkám. Vedle Moura krmím Šedivku, jí málo a vyšetření zatím nic neukázalo. Čeká si rentgen a sono. Zítra jede na veterinu Pučík, pak Mour a v pátek Dušín a uvažuji o sobotě pro Šedivku. Cipísek se zhoršila /průjem, ledviny/ a zvrací Mikloš a to bohužel i s průjmem.  Včera jsem nestihla tu naši osmdesátku záchodků a dnes je zabetonováno. Omlouvám se, musím, práce sic neuteče, ale nikdo ji ani neudělá, kapame do rána a ráno vstávám.  

1:32, u krmení mne překvapila černá kočička. Odřená záda a jinde místa bez srsti, byla hladová, přišla se pomazlit. Bylo to zprvu jasné -  okamžitě ji beru na vyšetření. Sáhla jsem na bříško a bylo po plánu – matka, která kojí. Do misek jsme dala dobroty a všimla si dvou kocourů opodál. Bylo jasné, že pokud odejdu, malá nemá šanci se najíst. Tak jsem tam u ní seděla a přemítala, zda není nějaké řešení, ale uprostřed noci a mám obavy, že ani ve dne, koťata nenajdu. Malá baštila a dva fešáci netrpělivě čekali opodál. Po jídle v klidu odešla, spokojeně se olizovala. Přijde zas, vím to, chutnalo jí.

Jsem dost naštvaná, před dvěma dny ve tři ráno řvaly kočky na naší zahradě. To se nestává. Vyběhla jsem. Na naší meruňce seděla kočka sousedů, mládě, tak do roku. Když si ji pořídili, jasně jsem jim dala najevo, že nekastrované zvíře na zahradě nechci a jejich koťata řešit nemíním.  Prý kočku našli, nabídla jsem jí řešení, ale ne, prostě ne.

Po smrti jejich Matýska jsme se rozhodla, že bude třeba tvrdšího přístupu a že mám těch pokryteckých úsměvů dost.

Mour právě zvracel. Mrzuté, hraje si, je v lepší náladě, ale jí málo. Teď zvracel poprvé. Převracela jsem jej v hlavě mnohokrát. Vyčítala si, že jsme měla něco vědět a nemuselo ke zhoršení stavu dojít.  Mohla jsem jej odchytit dřív, ale co bych mu nabídla? Je to solitér, zahrada, to byl jeho domov. Mě akceptoval až teď, kdy je asi hůř a potřebuje pomoci.

14. 6.

Mour v noci zvracel a tak jel ráno na veterinu. Cestu promňoukal, ale zvládl ji lépe než naposledy. Co ukázala krev? Kreatinin klesl na polovinu, urea klesla také, ale ne tolik, nahoru šel albumin, což je dobře, pak jsou zde některé hodnoty mě nejasné, poslední krev se dělala na analyzátoru v ordinaci a označení jsou jiná než z laboratoře a já nemám čas to zkoumat, zítra budu konzultovat. Vysoké bílé krvinky ukazují na zánět, to víme, červené jsou zatím v dobrém počtu, ale opět mi nejsou jasné hodnoty kolem krevního barviva, zítra konzultuji. Hodnoty spojené s ledvinami se od sobotního odpoledne zlepšily. Prosím, ale buďme opatrní v úsudku, vše ukáže další léčba. Mour se pokouší sám jíst, málo, ale pokouší se, má raději granule, ale je překvapen, že je nemá jak koukat. Rozmočené mu nejedou, raději je polyká. Chudák nějak moc věcí a venku žijícího seniora, na která si naráz musí zvyknout. Nemá to po všech stránkách jednoduché.

Dušín odmítá jíst dietu, raději je hladem. Dostal tedy co se mu líbí, ale s prostředky, které je třeba pojíst. Zatím se zadařilo a myslím, že stolice se formuje. Včera zvracel, byl to cirkus, řval u toho, tohle nám dělala Myc J Vyzvracel chlupy, ale pak mu moc do zpěvu nebylo. Proto jsme raději ráno zvolila normální jídlo, abych věděla, zda vůbec má chuť jíst.  Teď na mne opět řve, tak promiňte, musím za ním.    

16. 6.

Jsem z toho jelen, daněk a srnec! Ve tři ráno řeším u Moura stále průjem, nedaří se podat humican, alespoň jde entorozoo, trochu diety, místo ledvinové, tak na průjem. Celý den mírně slzí levé oko. Ulehám naštvaná, že se nedaří a opakuji osobní mantru: „Neřeš, nepřepínej, nepátrej,……. jinak padneš.“

V sedm ráno kouknu na Moura a má oteklou hlavu nad okem, přesněji kolem baze ucha. Hledám brejle a čelovku, prohlížím, nenalézán na kůži nic podezřelého, otok je tuhý a Mour při jeho „vyšetření“ vrní a tak je mi jasné, že jsem v místě problému. Na veterinu měla jet Miluš, pojede Mour. S ním nechci brát žádnou kočku pro případ jeho kolapsu, což se bohužel může stát. Cesta jistě zase zatíží jeho i tak špatný stav, ale musíme si vyjasnit, co se zase děje. Napadá mne bodnutí hmyzem, ačkoliv jsem v karanteně žádný neviděla a to tam trávím teď opravdu hodně času.

Něco podobného jsme řešili u Míši, postřelený kocourek s FIV.  Jeden den nejedl, druhý hlava oteklá. Byla nutná narkóza a drenáž, což Mourovi opět přilepší L, pokud to bude nutné. Nebo jde o zcela něco jiného, opět nějaká záhada, mimořádný výskyt jednoho ze sta případů a zrovna u Maxe, jak jinak .       

16. 6.

Mour dnes musel tedy opět na veterinu, hlavu z půli nateklou. Po vyšetření si vetka myslí, že jde o útok hmyzu. Doufám, že má pravdu a v dalších dnech se z problému nevyklube něco jiného, už jsem z Moura dost nervozní. Mour má oteklé uzliny na postižené straně a bolí jej i v tlamě, neb nechce pro bolest jíst a polykat. Ať jej krmím jakkoliv, nejde to tak, aby to nebolelo. Léky proti bolesti má, ale pro ledviny a slinivku musíme být opatrní. Dostal injekci ancesolu, za 12 hodin další a máme i na další den. Infuzím jsme dnes moc nedali, ale nemusí být každý den posvícení. Chci jej více nechat odpočívat. Odebrala se i krev, hodnoty buď mírně klesly  nebo se drží tam, kde byly v úterý.

Teď, pokud jde o reakci na žihadlo, měl by se otok zmenšovat. Může se ale v místě udělat absces, jako u Míši, a bude nutné ošetření v narkoze, místo řezat a dát dren a tak musím Moura sledovat. 

U Moura teď preferujeme terapii mazlením J je to velký milovník, nacpu se za ním do boxu a muchlíme, muchlíme  a muchlíme J

17. 6.

Jak jsem zmínila, Mour dnes opět cestoval na veterinu. Chudák, už ani nedutá. Aby toho nebylo málo, těsně před odjezdem slyším z pokoje, jak muž okřikuje kočku Lenku. Vlítnu tam a prý Leňa má v konečníku velebobek a ten nemůže ven. Samo o sobě by to vydalo na problém, ale byl zde i další – povaha Lenky. Lenka je krásná, ale nezvladatelná. Jednou věcí je ji chytit, druhou ošetřit, obojí je zážitkem. Jedno předloktí mi zdobí podlitina po kousání, druhé škrábance, krev tekla, samozřejmě moje ne její. Nutno poznamenat, že takto probíhá komunikace i za méně problémové situace. Ani masáží se bobek nepodařilo dostat ven a tak Lenka „směřovala do přepravky“ a směr veterina. 

Na veterině jsme probrali znovu stav Moura. Doktorka odsála z otoku na hlavě hnis a myslí, že jde opravdu o infekci po bodnutí hmyzem. Zásah do uzliny mi rozmluvila, obavy má z otoku na hlavě, kde se asi bude tvořit absces, což by znamenalo drenáž v narkoze. Mour během odběru držel, myslím, že se mu ulevilo. Pokusíme se totéž provádět doma, o víkendu jsme na to dva, mohlo by to jít. Mourovi jsem opakovala test a je negativní. Dělal se taky rentgen hlavy, pro případnou diabolku, kterou si mohl z venku přinést. Nic.

Doma leží, je unavený a nedivím se. Kéž by v dalších dnech byl klid, ale mám obavy, že nebude. Dala jsme mu injekce, trochu jídla, něco infuze. Koukám na něj, teď opravdu chrní.

Lenka se na veterině škaredě předvedla, tři jsme s ní měli co dělat. Bobek vyšel sám již po cestě, střeva jsou dle vyšetření prázdná, hororem bylo podání laxativní pasty, Leňa vyváděla jako pardál.

Zde dva účty, které jsem včera namohla najít. Dnešní učet bude až při další návštěvě, dnes už byl díky nám na veterině časový skluz a tak budeme „sečteni“ příště, při dalším vyšetření. Asi pak dám vše do jednoho alba, myslím, že jsem v tom za poslední dny nadělala trochu čurbes.

Děkujeme za každou pomoc, děkujeme, že na nás s Mourem myslíte.

č. ú.: 2019755103/0800, mour

18. 6.

Foto Moura je stejně deprimující jako situace. Včera jsme hnis z otoku vysáli, dnes se otok šíří u na druhou stranu tlamky. Na vysátí jej zatím není dost, otok je v tenké vrstvě na větší ploše.  Z místa, které bylo hodně oteklé včera, jsem vysála 2 ml s krví.  Moura bolí celá hlava, léky na bolest jako by nebyly. Nechce jíst, asi budu muset místo diety na průjem zvolit prášek rozmíchaný ve vodě, aby mu to usnadnilo polykání. Není to vhodné na ledviny střeva, ale  asi nebude jiné možnosti. Ráda bych dala jiná antibiotika, ale zatím nemohu.

Mour má na fotu lesklou hlavu, to je mast proti zánětům. Jsme předběžně objednáni v pondělí na drenáž, ale teď jedeme na veterinu zas, vetka místo, kde se tekutina nejvíce tvoří, rozřízne, aby tekutina mohla odtékat.

Mám toho, přiznám se, už plné zuby, hlavně toho, že Mour je na veterině každý den a situace se stále mění.   

18. 6.

Na fotu Mour v mírné narkoze. Během této mu doktorka nařízla kůži na hlavě, kde vzniká otok, vytlačila hnis, vyčistila prostor pod kůží, dezinfikovala, propláchla, pak zavedla dren, aby další hnis měl kudy odtékat a  my budeme proplachovat a udržovat dren  průchozí. Mourovi by se mělo převelice ulevit. S ohledem na ledviny dostal jen minidávku narkozy, aby během zákroku netrpěl bolestí. Dostal mezitím i infuzi s výživou a teď vyspává. Teď musíme doufat, že věci půjdou pomalu k lepšímu. Stále je zde riziko, že se zhorší ledviny, které se nám podařilo zlepšit, zlepšují se všechny hodnoty v krvi, byla by škoda, aby otok po bodnutí hmyzem nadělal nevratnou paseku.

Na spodní části čelisti na oteklé uzlině jsme našli místo po klíštěti. Mohlo by to s celým problémem souviset. 

Myslela na nás prosím.

Elen a Mour

19. 6.

Dnes ráno jsem se rozhodla nechat Moura odejít. Odešel hlazen, milován, obdivován, oplakáván, odešel na jinou, mě zatím nedostupnou zahradu. 

Nevím, asi jsem jej zklamala, možná i vás všechny, kteří na nás mysleli, ale bohužel už nebylo jiného řešení. Stav se nelepšil a bolavý život není pro něj životem. 

Byl to pán naší zahrady, pro nás ctí, že se u nás usadil, dříve místní toulavý kocourek.

Zahrada byla jeho královstvím, jeho byly boudičky, krmítko, každá kupka sena na spokojené lenošení, police pro dobrý výhled.

Zahrada je bez něj prázdná, mohu volat, nepřiběhne. Už nikdy.

Nejtěžší rozhodnutí za poslední léta. Bolavá ztrátou, zklamaná sebou, opuštěná Mourem, kterého jsem milovala.

22. 6.

Duši a Miluška už jsou doma.

Dušík měl po cestě velký strach a tak na veterině nevyváděl. Byl prohlédnut, ošetřeny rány, odebrána krev, i na testy, vyčištěny uši a pak celkově nastříkán proti všenkám. Test na FeLV a FIV negativní.

Stejně tak u Milušky. Miluška má stále zánět v krku, ale tomu už nikdy nebude jinak. To je i důvodem, proč někdy tak podivně vrní. Antibiotika jí dávat nechci, už jich měla dost a byl z nich průjem, jen opatrně dostává léky na bolest. Teď ji čeká očkování a nejlépe by bylo, kdyby padla někomu do oka a odešla „na lepší“.

29. 6.

Omlouvám se, moc práce na domě a kolem kočiček. Často jsem na veterině, o víkendu mi vypadla záda, ale na lécích žiju. 

Jak jsem psala, odešla nám lednice darovaná v zimě firmou Mall.cz, část věcí jsme převezli do práce, hodně se zkazilo. Hořká příchuť pomoci pro útulek. Fungovala krátce.

Děkuji paní Soukalové, že se pokouší nám pomoci s nákupem steliva a Globus selhává. Škoda slov. Mě osobně se zdá, že Globus po rekonstrukci šel v mnoha ohledech k horšímu. Stelivo moc pomůže, došlo a díky tomu, že nemáme auto na kočičí nákupy, doplnění vázne.

Často jsem na veterině, Pučík se konečně dočkal, má zánět, ale není jasné kde, Cipi má diagnostikovanou zvýšenou činnost štítné žlázy, Duši dnes dostal závěrečnou fázi odčervení a pokud bude v pořádku, vrátí se na zahradu a zdědí ji po Mourovi. Přišla histologie Moura, psát se mi o tom nechce, zatím jsem se s jeho smrtí nevyrovnala. Byly ošetřeny 4 kočičky od nálezců, tři koťata a jejich matka. Tu čeká kastrace, ale musí zesílit.  Některé případy jsou smutné, kdy byla viděna kočička ve špatném stavu, nedařilo se chytit a pak zmizela.  Do krmícího místa mi přišla kočička, hodně olezlá a vypelichaná.  Je těhotná a nebylo mi na počátku jasné, zda má někde ještě první koťata. Podařilo se mi jí podat přípravky na odčervení a proti blechám a klíšťatům, ale teď už nemá důvěru, musím počkat.

Ruby bude muset na veterinu, z ucha teče hnis, dala jsem jí léky, aby netrpěla a musím domluvit veterinu. Doufám, že zdrojem nebude absces, po smrti Moura má tohle slovo trochu jinou příchuť. Ostatně nenašli jsme při pitvě v místě otoku žádné cizí těleso, jen to malé kousnutí klíštěte. Uzlina pod čelistí nebyla bez problémů, jak jsme si mysleli, ale byl v ní hnis. Není absces jako absces. Ruby se najedla po injekci na bolest, a už jídlo nedostane. Myslím, že bez mírné sedace uši nevyšetříme. Jizva po kastraci se jí zahojila pěkně.

Děkuji všem, kteří mě neposlali do háje s klikáním na Providentu a pomohli. Není to můj šálek kávy.

Omlouvám se, jsem hodně ztahaná. Snažím se poprat s plísní v domě, dát dolů staré špatné nátěry, dát chytrou houbu, penetraci a pak konečně nátěr. Denně je nutno oprat horu pelechů a textilu, zrovna dnes už mi došla trpělivost se staříky – oprané pelechy vydrží tři dny, pak je mohu prát znovu. Jako oddechovku si dávám čištění kočičích wc. 

Musíme pořídit novou lednici, pračku, uvažuji o klimatizaci do karanteny, v horcích je nepoužitelná a musím kočky stěhovat jinam, což je dost problémové.  Jen nevím, jak ji utáhne jistič, musím pořídit nějakou s nízkým příkonem. Snad taková existuje. 

Omlouvám se, končím, už nemůžu, podám únavou.

Děkuji za pomoc, podporu, díky, že na nás myslíte, i když nepíši. Na dovolené rozhodně nejsem.